Vicenza

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vicenza
Vicetia
Vicenza
Vicenza
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 39 m n. m.
stát: Itálie Itálie
Oblast: Benátsko
Provincie: Vicenza
Vicenza
Red pog.png
Vicenza
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 80 km²
počet obyvatel: 115 927 (2010)
správa
starosta: Achille Variati
oficiální web: http://www.comune.Vicenza.it
telefonní předvolba: 0444
PSČ: 36100
Basilica Palladiana a věž na Piazza Signori
Dóm
Teatro Olimpico, proscenium
Villa La Rotonda

Vicenza [vičenza] (v benátštině Vicenzsa či Vicensa) je italské město v oblasti Benátsko, hlavní město stejnojmenné provincie a sídlo biskupství. Leží na soutoku řek Bacchiglione a Retrone, na severním úpatí Monti Berici, přibližně 70 km západně od Benátek. Žije zde asi 116 tisíc obyvatel, v aglomeraci pak téměř 200 000. Vicenzu proslavil především renesanční architekt Andrea Palladio; kromě jeho staveb je zde řada dalších historických a uměleckých památek, což z ní činí poměrně významný cíl kulturní turistiky. Od roku 1994 je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Město bylo založeno hluboko ve starověku, zřejmě mezi 11. a 7. stoletím př. n. l.. V době, kdy byla římským městem (původně castrem), nesla latinský název Vicetia a měla mj. divadlo a akvadukt.

Ve středověku Vicenza patřila dynastii Della Scala. Mezi lety 1404 a 1797 pak byla součástí Nejjasnější republiky benátské. V 16. století prožila Vicenza zřejmě nejslavnější období: tehdy zde působil pozdně renesanční architekt Andrea Palladio, který zde zanechal řadu slavných staveb (Basilica Palladiana, Palazzo Chiericati, divadlo Teatro Olimpico či Villa la Rotonda) a roku 1580 zde zemřel. Na palladiovskou tradici posléze navázali další architekti, zejména Vincenzo Scamozzi.

Po napoleonských válkách Vicenza připadla Rakouskému císařství, povstání roku 1848 potlačil maršál Radecký a roku 1866 se pak Vicenza s celou Lombardií a Benátskem stala součástí sjednoceného Italského království. Během 1. i 2. světové války se v okolí odehrávaly poměrně těžké boje. V letech 1944 a 1945 bylo město bombardováno: za oběť padla hned dvě divadla a o život přišlo přibližně 2000 lidí. Po válce, v době italského ekonomického zázraku, se Vicenza stala jedním z nejbohatších měst celé Itálie. Od roku 1990 zde působí některá pracoviště Padovské university.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Poměrně sevřené historické město protíná napříč Corso A. Palladio, od Piazza Castello na JZ až k Teatro Olimpico na SV, lemované měšťanskými domy a paláci.

  • Piazza Signori uprostřed města:
    • Basilica Palladiana je středověká radnice ze 13. století, kterou Palladio obestavěl dvojitými arkádami. Patří mezi jeho nejslavnější stavby.
    • Torre Bissara, štíhlá, 82 m vysoká věž ze 12. století, ve 14. století přestavěná na zvonici.
    • Loggia del Capitano na protější straně, kde sídlil benátský guvernér, z roku 1571 podle Palladiových plánů
  • Teatro Olimpico je patrně nejstarší kryté divadlo, dokončené 1583 rovněž podle Palladiova návrhu. Jako starověká divadla má polokruhové mramorové lavice a ozdobnou stěnu s bohatou plastickou výzdobou a se třemi průchody, která uzavírá scénu.
  • Dóm, gotické cihlové trojlodí s renesančním závěrem.
  • Gotický kostel San Lorenzo (1280-1344) na SZ okraji historického města
  • Zahrada Salvi na JZ okraji města (A. Palladio), blízko Torre del Castello, zbytku městských hradeb.
  • Villa Capra či La Rotonda, na návrší 2 km JV od města je také jedna z nejslavnějších Palladiových staveb. Přísně symetrická na čtvercovém půdorysu se čtyřmi schodišti má uprostřed kruhový sál s kopulí.
  • Mohutná barokní Basilica di Monte Berico na návrší asi 2 km jižně od města s krásnou vyhlídkou na město a Alpy

Slavní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel

Hospodářství a doprava[editovat | editovat zdroj]

Vicenza je bohatým městem s převládajícími malými a středními podniky. Důležitým odvětvím je kromě strojírenství také zlatnictví a šperkařství.

Vicenza leží na hlavní železniční trati PadovaVerona; odbočuje zde dvoukolejná trať do Trevisa a lokálka do městečka Schio. Město je napojeno na dálnici A4 z Turína do Terstu.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • K. Baedeker, Northern Italy. Leipzig 1910.
  • Ottův slovník naučný, heslo Vicenza. Sv. 26, str. 646

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Vicenza ve Wikimedia Commons