Vicenza

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

**Vicenza**


Stát	Itálie
Oblast	Benátsko
Provincie	Vicenza
Souřadnice	45° 33' s. š., 11° 33' v. d.
Výška	39 m n. m.
Rozloha	80 km²
Obyvatelstvo
• Počet obyvatel: 113 483
• Hustota zalidnění: 1379,2/km²
Části obce	Anconetta, Bertesina, Bertesinella, Bugano, Casale, Debba, Longara, Ospedaletto, Polegge, San Pietro Intrigogna, Santa Croce Bigolina, Tormeno
Sousední obce	Altavilla Vicentina, Arcugnano, Bolzano Vicentino, Caldogno, Costabissara, Creazzo, Dueville, Longare, Monteviale, Monticello Conte Otto, Quinto Vicentino, Torri di Quartesolo








PSČ	36100
Telefonní předvolba	+39 444

Vicenza (v benátštině Vicenzsa či Vicensa) je italské město v oblasti Benátsko, hlavní město stejnojmenné provincie a sídlo biskupství. Leží na řece Bacchiglione, přibližně 70 km západně od Benátek. Žije zde 114 500 obyvatel, v aglomeraci pak téměř 200 000.

Vicenza z vrchu Monte Berico.

Vicenzu proslavil především architekt Andrea Palladio; kromě jeho staveb má Vicenza množství dalších historických a uměleckých památek, což z ní činí poměrně významný cíl kulturní turistiky. Od roku 1994 je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO.

[editovat] Dějiny a pamětihodnosti

Město bylo založeno hluboko ve starověku, zřejmě mezi 11. a 7. stoletím př. n. l.. V době, kdy byla římským městem (původně castrem), nesla latinský název Vicetia a měla mj. divadlo a akvadukt.

Ve středověku Vicenza patřila dynastii Della Scala. Mezi lety 1404 a 1797 pak byla součástí Nejjasnější republiky benátské. V cinquecentu prožila Vicenza zřejmě nejslavnější období: tehdy zde působil pozdně renesanční architekt Andrea Palladio, mezi jehož hlavní díla patří Basilica Palladiana, Palazzo Chiericati, divadlo Teatro Olimpico či Villa Capra, nacházející se na jižním okraji města a zvaná též la Rotonda. Na palladiovskou tradici posléze navázali další architekti, zejména Vincenzo Scamozzi.

Po napoleonských válkách se Vicenza připadla Rakouskému císařství, roku 1866 se pak s celou Lombardií a Benátskem stala součástí sjednoceného Italského království. Během 1. i 2. světové války se v okolí odehrávaly poměrně těžké boje. V letech 1944 a 1945 bylo město bombardováno: za oběť padla hned dvě divadla a o život přišlo přibližně 2000 lidí. Po válce, v době italského ekonomického zázraku, se Vicenza stala jedním z nejbohatších měst celé Itálie. Od roku 1990 zde působí některá pracoviště Padovské university.

[editovat] Slavní rodáci

Augustin Luciani – biskup českých utrakvistů
Gian Giorgio Trissino (1478–1550) – básník a jazykovědec
Antonio Pigafetta (1491–1534) – italský cestovatel a kronikář
Vincenzo Scamozzi (1548–1616) – architekt
Antonio Fogazzaro (1842–1911) – spisovatel a básník
Federico Faggin (*1941) – fyzik a podnikatel
Sonia Gándhí (* 1946) – indická politička
Gelindo Bordin (* 1959) – bývalý italský atlet

[editovat] Obyvatelstvo

Počet obyvatel

[editovat] Hospodářství a doprava

Vicenza je bohatým městem s převládajícími malými a středními podniky. Důležitým odvětvím je kromě strojírenství také zlatnictví a šperkařství.

Vicenza leží na hlavní železniční trati Padova – Verona; odbočuje zde dvoukolejná trať do Trevisa a lokálka do městečka Schio. Město je napojeno na dálnici A4 z Turína do Terstu.