Vicenza
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Stát | |
| Oblast | Benátsko |
| Provincie | Vicenza |
| Souřadnice | 45° 33' s. š., 11° 33' v. d. |
| Výška | 39 m n. m. |
| Rozloha | 80 km² |
| Obyvatelstvo | |
| • Počet obyvatel: 113 483 | |
| • Hustota zalidnění: 1379,2/km² | |
| Části obce | Anconetta, Bertesina, Bertesinella, Bugano, Casale, Debba, Longara, Ospedaletto, Polegge, San Pietro Intrigogna, Santa Croce Bigolina, Tormeno |
| Sousední obce | Altavilla Vicentina, Arcugnano, Bolzano Vicentino, Caldogno, Costabissara, Creazzo, Dueville, Longare, Monteviale, Monticello Conte Otto, Quinto Vicentino, Torri di Quartesolo |
| PSČ | 36100 |
| Telefonní předvolba | +39 444 |
|
|
Vicenza (v benátštině Vicenzsa či Vicensa) je italské město v oblasti Benátsko, hlavní město stejnojmenné provincie a sídlo biskupství. Leží na řece Bacchiglione, přibližně 70 km západně od Benátek. Žije zde 114 500 obyvatel, v aglomeraci pak téměř 200 000.
Vicenzu proslavil především architekt Andrea Palladio; kromě jeho staveb má Vicenza množství dalších historických a uměleckých památek, což z ní činí poměrně významný cíl kulturní turistiky. Od roku 1994 je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO.
Obsah |
[editovat] Dějiny a pamětihodnosti
Město bylo založeno hluboko ve starověku, zřejmě mezi 11. a 7. stoletím př. n. l.. V době, kdy byla římským městem (původně castrem), nesla latinský název Vicetia a měla mj. divadlo a akvadukt.
Ve středověku Vicenza patřila dynastii Della Scala. Mezi lety 1404 a 1797 pak byla součástí Nejjasnější republiky benátské. V cinquecentu prožila Vicenza zřejmě nejslavnější období: tehdy zde působil pozdně renesanční architekt Andrea Palladio, mezi jehož hlavní díla patří Basilica Palladiana, Palazzo Chiericati, divadlo Teatro Olimpico či Villa Capra, nacházející se na jižním okraji města a zvaná též la Rotonda. Na palladiovskou tradici posléze navázali další architekti, zejména Vincenzo Scamozzi.
Po napoleonských válkách se Vicenza připadla Rakouskému císařství, roku 1866 se pak s celou Lombardií a Benátskem stala součástí sjednoceného Italského království. Během 1. i 2. světové války se v okolí odehrávaly poměrně těžké boje. V letech 1944 a 1945 bylo město bombardováno: za oběť padla hned dvě divadla a o život přišlo přibližně 2000 lidí. Po válce, v době italského ekonomického zázraku, se Vicenza stala jedním z nejbohatších měst celé Itálie. Od roku 1990 zde působí některá pracoviště Padovské university.
[editovat] Slavní rodáci
- Augustin Luciani – biskup českých utrakvistů
- Gian Giorgio Trissino (1478–1550) – básník a jazykovědec
- Antonio Pigafetta (1491–1534) – italský cestovatel a kronikář
- Vincenzo Scamozzi (1548–1616) – architekt
- Antonio Fogazzaro (1842–1911) – spisovatel a básník
- Federico Faggin (*1941) – fyzik a podnikatel
- Sonia Gándhí (* 1946) – indická politička
- Gelindo Bordin (* 1959) – bývalý italský atlet
[editovat] Obyvatelstvo
Počet obyvatel 
[editovat] Hospodářství a doprava
Vicenza je bohatým městem s převládajícími malými a středními podniky. Důležitým odvětvím je kromě strojírenství také zlatnictví a šperkařství.
Vicenza leží na hlavní železniční trati Padova – Verona; odbočuje zde dvoukolejná trať do Trevisa a lokálka do městečka Schio. Město je napojeno na dálnici A4 z Turína do Terstu.



