Milán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Milán
Milano
Milánská katedrála Narození Panny Marie
Milánská katedrála Narození Panny Marie
Milán – znak
znak
Milán – vlajka
vlajka
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 120 m n. m.
stát: Itálie Itálie
oblast: Lombardie
provincie: Milano
Milán
Red pog.png
Milán
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 182 km²
počet obyvatel: 1 350 267 (2011)
hustota zalidnění: 7122 obyv. / km²
správa
starosta: Giuliano Pisapia
oficiální web: http://www.comune.milano.it
PSČ: 20100

Milán (italsky Milano, v milánském dialektu Milan) je druhé největší italské město, hlavní město oblasti Lombardie a provincie Milano. Je slavné jako město obchodu, bank a módy, jako sídlo opery La Scala a fotbalových klubů AC a Inter Milán. Je zde také velká gotická katedrála a řada dalších památek. Město se nachází v nížině v západní části Lombardie a protékají jím jenom malé řeky (Lambro, Olona, Seveso), většinou pod zemí. Samo město má 1,3 milionu obyvatel, s rozsáhlou a souvislou okolní aglomerací až 4 miliony.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Milán v roce 1621

Latinský název města Mediolanum, z něhož se odvozuje název Milano, je patrně keltského původu a znamenal „město uprostřed roviny“. V pátém století př. n. l. zde bylo sídliště keltských Insubrů, které roku 222 př. n. l. dobyli Římané. Roku 293 za císaře Diokleciána se stalo hlavním městem západní Římské říše a roku 313 zde císař Konstantin I. Ediktem milánským povolil v celé říši křesťanství. Roku 402 město obléhali Visigóti a císařská residence se přestěhovala do Ravenny. Pak bylo město několikrát dobyto a poničeno, roku 539 Langobardy (odtud název provincie Lombardsko) a roku 774 je dobyl Karel Veliký a přičlenil ke své říši.

Roku 1162 je dobyl a vyplenil císař Fridrich I. Barbarossa za účasti českého vojska knížete Vladislava II., který za to dostal královský titul. Dobývání Milána, při němž se čeští válečníci vyznamenali odvahou, ale také krutostí, líčí Dalimilova kronika. Brzy obnovené město stálo v čele Lombardské ligy měst (1167) a od roku 1184 se stalo vévodstvím, jemuž vládly rody Visconti a později Sforza. Za nich se Milán stal jedním ze středisek italské renesance, ale také signorií a nejmocnějším a nejucelenějším státem na poloostrově.

Roku 1515 dobyl město francouzský král František I., už roku 1525 je ale dobyl císař Karel V. a město přešlo do držení španělských Habsburků. Od 18. století se Milán stal střediskem nové opery: tři opery zde napsal Mozart a divadlo La Scala později proslavily premiéry děl Belliniho, Donizettiho a Verdiho. Roku 1796 dobyl město Napoleon I., který Milán prohlásil za hlavní město Italského království a dal se ve zdejším dómu korunovat italským králem. Po Napoleonově pádu vrátil Vídeňský kongres 1815 Lombardsko Rakousku.

Protirakouské povstání v Miláně roku 1848 sice maršál Radecký po čase potlačil, nicméně po porážce u Solferina 1859 se Rakousko muselo Lombardie vzdát ve prospěch sjednocující se Itálie. V tomto sjednocování hrál Milán vedoucí úlohu a stal se střediskem italského průmyslu, železnic i financí. Roku 1919 zde Mussolini založil své fašistické hnutí a odtud zahájil 1922 svůj pochod na Řím. V okolí Milána byl také 1945 zajat a popraven.

V poválečných letech se do Milána stěhovaly tisíce lidí z jižní Itálie a počet obyvatel vyvrcholil roku 1971. Potom sice poklesl, jak se lidé stěhovali do okolí, v posledních letech ale opět stoupá.

Hlavní památky[editovat | editovat zdroj]

Piazza del Duomo
Divadlo La Scala
  • Dóm (Katedrála Narození Panny Marie) postavený v letech 13861510, s průčelím přestavěným za Napoleona 1805, je svými rozměry (délka 157 m, šířka 92 m, výška klenby 45 m a výška centrální věže s pozlacenou sochou Madony 106 m) třetí největší na světě a může pojmout až 40 tisíc lidí. Uvnitř je bohatá výzdoba, zejména renesanční a barokní.
  • Divadlo La Scala, vystavěné po požáru v letech 17761778 za císařovny Marie Terezie, má dnes přes 2800 míst a je jednou z nejslavnějších operních scén.
Pohled do Galerie Viktora Emanuela II. z Piazza del Duomo
  • Galerie Viktora Emanuela II. je zastřešená pasáž složená ze dvou na sebe kolmých arkád se skleněnými stopy, které v místě svého křížení vytvářejí oktagonální prostranství se skleněnou kupolí. Hlavním vstupem je monumentální oblouk z Piazza del Duomo (Náměstí Dómu). Stavba byla navržena italským architektem Giuseppem Mengonim v roce 1861 a postavena během let 18651877 a to primárně jako luxusní nákupní centrum, kterým zůstává i v současné době.

Moderní Milán[editovat | editovat zdroj]

V Miláně je řada velkých bank, sídlo velkých firem (Pirelli, Alfa Romeo aj.) a pravidelných veletrhů FieraMilano. Milán je významný železniční a dálniční uzel, má dvě mezinárodní letiště a blízko města je závodní okruh Monza.

Ve městě sídlí 12 vysokých škol, slavné jsou zejména umělecké školy. Milán patří mezi nejbohatší a nejrozvinutější města Evropy. V Miláně se také nachází ekonomická tepna Itálie – burza Mibtel. Město Milán má nejdelší podzemní dráhu v Itálii (a jednu z nejdelších v Evropě), která měří více než 84 km. Do let 2020 až 2030 by se metro mělo rozšířit až na 100 km. V Miláně je několik mrakodrapů, nejstarší Pirellone z roku 1958 měří 130m a do roku 1966 to byla první a nejvyšší budova v Evropské Unii. Vůbec nejvyšší budovou je v současnosti Torre Unicredit a se svými 231m je nejen nejvyšší budovou v Itálii, ale i jedna z nejvyšších v Evropě.

Móda a design[editovat | editovat zdroj]

Milán je považován za jedno z klíčových měst průmyslového a moderního designu ve světě, a také jedno z nejvlivnějších v těchto oblastech. Město je velmi dobře známé pro svůj vysoce kvalitní starobylý i moderní nábytek a průmyslové zboží. Milán hostí mimo již zmíněný veletrh FieraMilano také nejdůležitější události související s designem a architekturou, jako například "Fuori Salone" a Salone del Mobile. V 50. a 60. letech, stejně jako začátkem 70. let, se stal Milán, spolu s Turínem, hlavním městem poválečného designu a architektury, a to díky tomu, že byl hlavním průmyslovým centrem Itálie a jedním z nejprogresivnějších a nejdynamičtějších měst pevninské Evropy. Bylo zde postaveno několik mrakodrapů, mezi nimi například Pirelli Tower a Torre Velasca. Umělci jako Bruno Munari, Lucio Fontana, Enrico Castellani, Piero Manzoni a mnoho dalších ve městě buď žili, anebo tam pracovali.

Milán je také považován za světové hlavní město módy, stejně New York City, Paříž nebo Londýn. Global Language Monitor prohlásil, že v roce 2009 se Milán umístil na vrcholu žebříčku ekonomických a mediálních globálních měst módy. Pak se propadl na šesté místo v roce 2010, a zase si polepšil na čtvrtou příčku v roce 2011. Většina předních italských módních značek, jako je Valentino, Gucci, Versace, Prada, Armani a Dolce & Gabbana, sídlí v současné době v tomto městě. Četné mezinárodní módní značky mají také své obchody v Miláně, včetně obchodu Abercrombie & Fitch, který se stal hlavní spotřebitelskou atrakcí. Město navíc dvakrát ročně hostí Milan Fashion Week, stejně jako ostatní mezinárodní centra módy: Paříž, Londýn, Tokio a New York. Hlavní milánská luxusní módní čtvrť je Quadrilatero della moda (doslovně, "čtyřúhelník módy"), kde se nacházejí nejprestižnější nákupní ulice města (Via Monte Napoleone, Via della Spiga, Via Sant'Andrea, Via Manzoni a Corso Venezia). Mezi další důležité nákupní ulice a náměstí patří Galleria Vittorio Emanuele II, Piazza del Duomo, Via Dante a Corso Buenos Aires. Mario Prada, zakladatel značky Prada, se zde narodil, a pomáhá udržovat postavení Milána jako hlavního města světové módy.

Jídlo[editovat | editovat zdroj]

Jako většina měst v Itálii má i Milán a jeho okolí svou vlastní regionální kuchyni, která, stejně jako lombardská kuchyně obecně, používá častěji rýži než těstoviny, a téměř nepoužívá rajčata. Milánská kuchyně zahrnuje “Cotoletta alla Milanese”, neboli obalovaný telecí (lze použít také vepřový či krůtí) řízek smažený na másle (podobně jako vídeňský "Wienerschnitzel", který pravděpodobně vzešel z této milánské speciality). Dalšími typickými pokrmy jsou “cassoeula” (dušená vepřová žebírka s klobásou a hlávkovou kapustou), “ossobuco” (dušená telecí kost s morkem s omáčkou zvanou gremolata), rizoto "alla Milanese” (se šafránem a hovězím morkem), “Busecca” (dušené dršťky s fazolemi), a “Brasato” (dušené hovězí nebo vepřové maso na víně s brambory). Sezónní pečivo zahrnuje “Chiacchiere” (lívance posypané cukrem) a “Tortelli” (smažené koulovité sušenky) během období karnevalu, “Colomba” (dort s polevou ve tvaru holubice) na Velikonoce, “Pane dei Morti” ("Chléb mrtvých", sušenky aromatizované skořicí) během svátku Všech svatých a “Panettone” o Vánocích. Salame Milano, salám s velmi jemným zrnem, je rozšířený v celé Itálii. Nejznámějším milánským sýrem je gorgonzola ze stejnojmenného nedalekého města, přestože dnes sídlí hlavní výrobci gorgonzoly v Piemontu.

Jako pocta k jedinečné kuchyni je v Miláně několik světově proslulých restaurací a kaváren. Většina rafinovanějších restaurací vyšší třídy se nachází v historickém centru města, zatímco tradičnější a lidovější z nich jsou především v okresech Brera a Navigli. Dnes v Miláně najdete také japonskou restauraci Nobu, která se nachází ve Světě Armani ve Via Manzoni a je považována za jednu z nejmódnějších restaurací ve městě. Jedna z nejvíc chic kaváren a cukráren je Caffè Cova, starobylá milánská kavárna, která byla otevřena v roce 1817 v blízkosti Teatro alla Scala, má franšízy také v Hong Kongu. Biffi Caffè a Zucca v Galleria jsou další známé a historické kavárny. Mezi další restaurace v Miláně patří restaurace hotelu Four Seasons, La Briciola, dále pak Marino alla Scala a Chandelier. Dnes najdete v Galleria Vittorio Emanuele II také McDonald's a několik nových butikových kaváren, jako například Just Cavalli Café, jejímž vlastníkem je luxusní módní značka Roberto Cavalli.

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Milán je domovem několika nejvýznamnějších italských vzdělávacích institucí. Milánský systém vysokoškolského vzdělávání zahrnuje 7 univerzit, 48 fakult a 142 oddělení, se 185.000 vysokoškolských studentů v roce 2011 (přibližně 11% celkové populace vysokoškolských studentů v zemi) a největší počet absolventů vysokých škol a doktorandů (34000 a více než 5000, resp.) v Itálii.

Politecnico di Milano, založena v roce 1863, je nejstarší univerzitou v Miláně. Je rozdělena do 16 oddělení a sítě 9 škol inženýrství, architektury a průmyslového designu, na 7 kampusech v lombardském regionu. Počet studentů zapsaných ve všech areálech je přibližně 38.000, což činí z Politecnico největší technickou univerzitu v Itálii.

Státní univerzita v Miláně, založená v roce 1923, je největší veřejnou výzkumnou vysokou školou ve městě, s 9 fakultami, 58 odděleními, 48 ústavy a s více než 2500 profesory. Milánská univerzita je vůdčí italskou i evropskou institucí v oboru vědecké publikace, a šestou největší univerzitou v Itálii, s přibližně 60.000 zapsanými studenty.

K dalším prominentním univerzitám v Miláně patří: soukromá Univerzita Bocconi, zaměřující se na výuku v oblasti managementu a financí od roku 1902, a je sedmou nejlepší podnikatelskou školou v Evropě; Università Cattolica del Sacro Cuore, v současné době největší katolickou univerzitou na světě s 42.000 přijatých studentů; Milánská univerzita Bicocca, multidisciplinární veřejná univerzita s více než 30.000 studenty; IULM, specializující se na marketingové, informační a komunikační technologie, cestovní ruch a módu; Università Vita Salute San Raffaele, spojená s nemocnicí San Raffaele – je domovem výzkumných laboratoří v oblasti neurologie, neurochirurgie, diabetologie, molekulární biologie, studií AIDS a kognitivních věd.

Fotbalové kluby[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Milánské metro má v současnosti 101 stanic, z nichž 83 je podzemních. Má dohromady čtyři linky M1 - M5 (zatím s vynecháním linky M4).

Mýtný systém[editovat | editovat zdroj]

Systémy zpoplatnění vjezdu centra města byl zaveden v roce 2008 s cílem zlepšit kvalitu ovzduší a omezit počet vozidel ve městě. Zpoplatněna byla zóna o rozloze 8 km2 v pracovních dnech od 7.30 do 19.30 hodin.[1]

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel (v tis.)

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Miroslav Šuta, Miroslav Patrik: Aby se ve městě dalo dýchat, (Ekologický institut Veronica, Brno 2010 ISBN 978-80-87308-02-8)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Galerie Milano ve Wikimedia Commons

Kategorie Milan ve Wikimedia Commons

  • Slovníkové heslo Milán ve Wikislovníku
  • Galerie Milano ve Wikimedia Commons