La Scala

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Budova divadla v nočním osvětlení

Teatro alla Scala, většinou La Scala /la'skala/ v Miláně, Itálie, je jeden ze světově nejproslulejších operních domů. Divadlo bylo slavnostně otevřeno 3. srpna 1778 pod názvem Nuevo Regio Ducal Teatro alla Scala Salieriho operou L'Europa riconosciuta. V dnešní podobě nabízí divadlo místo pro 2 300 diváků.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Původ názvu divadla je komplikovaný. Je odvozen od jména náměstí, na kterém bylo postaveno (Piazza della Scala). Samotné náměstí je však pojmenováno podle kostela Santa Maria della Scala, který stál na místě dnešního divadla. Tento kostel nechala v roce 1381 postavit šlechtična Regina della Scala, manželka vládce Milána jménem Bernabò Visconti. Kostel byl nahrazen divadlem Regio Ducale, které však roku 1776 vyhořelo. Roku 1838 byla provedena rekonstrukce divadla. Roku 1943 byla budova těžce poškozena při leteckém útoku. Provoz byl opětovně zahájen 11. května 1946.

Ze zákulisí[editovat | editovat zdroj]

Operní dům La Scala dnes co do uznání soupeří o prvenství s několika divadly, mj. s Metropolitní operouNew Yorku (MET) a Vídeňskou státní operou. Zatímco MET do značné míry předurčuje výši honorářů operních pěvců a pěvkyň (průměrně 300 tis. Kč pro sólistu za večer již v roce 2004 - výjimky potvrzují pravidlo[1]), La Scala proslula svým emotivním publikem. Dlouho se říkalo, že do La Scaly chodí vdovci po Marii Callas. Své angažmá v La Scale komentovala česká sopranistka Eva Urbanová takto:[2]

...Navíc dodneška fungují klaky. Podplatíte padesát studentů, koupíte jim lístky na bidýlko a přikážete jim, aby bučeli, a oni bučí, mají dokonce předepsáno, v kterém okamžiku mají bučet. Takže v parteru řvou Bravo a nahoře pár lidí dělá bú. Představení šlo nahoru, rostlo, kulminovalo a v tom začali bučet... Bučelo se a nikdo nevěděl proč... Pak nám vedení divadla říkalo: To je dobré, to jste ještě dopadli dobře, tady vypadá každá premiéra takhle - i mnohem hůř. Počkejte na první reprízu, všichni budou křičet Bravo. A taky že ano, bylo to tak...

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Johannes Jansen: Opera, Computer Press, Brno 2004, ISBN 80-251-0282-3
  2. Petr Žantovský, Jiří Kováč: Eva Urbanová - Soprano, Votobia, Praha 1997, ISBN 80-7220-065-8

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]