Uruguay

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Uruguayská východní republika
República Oriental del Uruguay
Vlajka Urugaye
vlajka
Znak Urugaye
znak
Hymna: Uruguayská hymna
Geografie

Poloha Urugaye

Hlavní město: Montevideo
Rozloha: 176 220 km² (90. na světě)
z toho 1 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Cerro Catedral (514 m n. m.)
Časové pásmo: -3
Poloha: 32° 44′ j. š., 56° 38′ z. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 3 415 920 (129. na světě, odhad 2005)
Hustota zalidnění: 19 ob. / km² (156. na světě)
HDI: 0,859 (vysoký) (47. na světě, 2007)
Jazyk: španělština, mix portugalštiny a španělštiny (hranice s Brazílií)[1]
Náboženství římští katolíci 66%, Protestanti 2%, Židé 1%, nevěřící nebo jiní 31%
Státní útvar
Státní zřízení prezidentská republika
Vznik 25. srpna 1825 (nezávislost na Brazílii)
Prezident José Mujica (předchůdce - Tabaré Vázquez)
Viceprezident Danilo Astori
Měna uruguayské peso (UYU)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1 858 URY UY
MPZ ROU
Telefonní předvolba 598
Národní TLD .uy

Uruguay (původní výslovnost zvuk Uruguay; oficiálně Uruguayská východní republika[2], španělsky República Oriental del Uruguay) je stát v Jižní Americe. Jeho sousedy jsou na východě Brazílie a na západě Argentina, od níž je oddělen řekou Uruguay, podle níž se tato země jmenuje. Jedná se o druhou nejmenší jihoamerickou zemi a nejmenší zemi, v níž je oficiálním jazykem španělština.

Název[editovat | editovat zdroj]

Slovo Uruguay pochází z indiánského jazyka guaraní a co přesně označuje, není úplně jisté, podle španělského přírodovědce Félixe de Azara se jedná o malého ptáka nazývaného el urú, jenž žije na březích řeky Uruguay. Río del país del urú by tedy znamenalo Řeka země (ptáka) urú. Jeden z Azarových průvodců ale zastával názor, že se slovo Uruguay skládá ze dvou částí - uruguá (česky šnek, hlemýžď) a ï (řeka). Překlad by tedy označoval „řeku hlemýžďů“ (Río de los caracoles). Uruguayský básník Juan Zorrilla de San Martín dokonce uváděl, že se jedná o spojení tří slov, jejichž doslovný překlad by znamenal Země pestrých ptáků (río de los pájaros pintados).

Název Uruguayská východní republika se vztahuje ke skutečnosti, že se země nachází na východním pobřeží řeky Uruguay.

Přírodní podmínky[editovat | editovat zdroj]

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Uruguay leží na pobřeží Atlantského oceánu. Jedná se o druhý nejmenší jihoamerický stát (menší je jen Surinam). Na severovýchodě sousedí s Brazílií (délka hranice je 985 km) a na západě s Argentinou (579 km). Pobřeží je dlouhé 660 km, jeho část se omývána vodami Río de la Plata.

Krajina[editovat | editovat zdroj]

Satelitní snímek Uruguaye

Území Uruguaye je geograficky pokračováním argentinské pampy, která přechází do pahorkatiny tvořené nízkými zaoblenými hřbety zvanými cuchillas a plynule navazuje na Brazilskou vysočinu. Jih země je rovinatý, jen u pobřeží se prudce svažuje. Podél řeky Uruguay se nachází močálovité roviny, které bývají často zaplavovány. Střed země je nízká planina, která se místy pozvedá v pahorky až do výše 500 m n. m. Terénní zlomy a svědecké pahorky krajině propůjčují zřetelně pahorkovitý charakter. Jihovýchodní pobřeží je rozděleno na písečné pláže a doliny. Je ploché, vesměs písčité, často však znepřístupněné skalními ostrůvky a útesy, což komplikovalo stavbu přístavů. Na severu země jsou časté vyvýšeniny (např. Cuchilla de Haedo), ale nikde nepřevyšují hranici 600 m n. m. Nejvyšším bodem země je Cerro Catedral v pohoří Carapé (514 m), dále jsou to vyvýšeniny Cerro Ventana (420 m) a Cerro Colorado (299 m). Nejnižší bod země je na mořské hladině. Půda je v Uruguayi úrodná a v celé zemi zemědělsky využívána. Lesy zaujímají jen kolem 5 % celkové plochy země.

Klima[editovat | editovat zdroj]

Na severu země je klima subtropické, na jihu mírné (podobně jako třeba na jihu Francie, v Itálii nebo Španělsku, s pevně danými ročními dobami). Průměrná teplota je 17,5 °C. Nejteplejší měsíc je leden (32 °C), nejchladnějším červen (6 °C). Srážky jsou v Uruguayi po celý rok, průměrně 1000 mm/rok, v nejvodnatějších oblastech na severu země až 1400 mm/rok. Od června do prosince padá celkově méně srážek než od ledna do května. Měsíc s největším množstvím srážek je prosinec

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Hlavní článek: Dějiny Uruguaye
Indiáni na Río de la Plata. Rytina Hendricka Ottsena z roku 1603.

Před příchodem Evropanů[editovat | editovat zdroj]

Úrodné planiny dnešní Uruguaye byly poprvé osídleny kolem roku 7000 př. n. l. a to nomády žijícími v malých skupinách. Tito praobyvatelé začali kolem roku 2000 př. n. l. s výrobou jednoduchých kamenných nástrojů. Postupně se z nich vytvořil národ Charrúas, u něhož byly nalezeny známky pokročilé civilizace, která provozovala rybolov a zemědělství a znala i keramiku. Druhým nejvýznamnějším národem na území dnešního Uruguaye byl Tupí-Guaraní, jehož příslušníci byli také lovci a sběrači. Veškeré původní indiánské obyvatelstvo však bylo nejpozději v polovině 19. století vyhubeno či se stalo obětí některých z katastrof.

Koloniální období[editovat | editovat zdroj]

Kolem roku 1516 zemi objevili Španělé a přibližně ve stejné době do země přišli i Portugalci. Od 16. století se kolonizátoři pokoušeli toto území osídlovat, naráželi však na odpor indiánů. 1624 bylo v Sorianu (na řece Río Negro) Španěly zřízeno první trvalé sídlo v zemi. 1726 bylo založeno Montevideo. V druhé polovině 18. století o území mezi Brazílií a Argentinou probíhaly mnohé boje mezi Brity, Portugalci a Španěly. V roce 1776 začlenili Španělé toto území do místokrálovství Río de la Plata.

Nezávislost[editovat | editovat zdroj]

Na začátku 19. století celou Jižní Ameriku zachvátila válka za nezávislost(18111815). Nejznámější postavou celo-jihoamerického boje za nezávislost se stal Simón Bolívar, v Uruguayi pak José Gervasio Artigas. Španělé byli z Jižní Ameriky postupně vyhnáni a vzniklo mnoho nových nezávislých států. Území Uruguaye bylo zpočátku okupováno Brazílií, ale v roce 1828 vznikla na základě mírové dohody mezi Brazílii a Argentinou a za zprostředkování Velké Británie nezávislá Uruguayská republika. Svoji suverenitu musela Uruguay bránit hned po svém vzniku ve tzv. Velké válce v letech 18391851, původně občanské válce, do které však zasahovaly sousední Argentina a Brazílie.

Moderní dějiny[editovat | editovat zdroj]

Od poloviny 19. století začal z zemi vnitropolitický boj liberálů (colorados) a konzervativců (blancos). Celá situace se převrhla v násilné nepokoje a občanskou válku, která vyústila ve vládu vojenské diktatury. V roce 1903 se moc vrátila do rukou civilistů. Nový prezident a reformátor José Batlle de Ordoñez realizoval demokratické a sociální reformy a pozvedl místní ekonomiku. Následovalo období prosperity, které bylo ukončeno celosvětovou hospodářskou krizí v 30. letech 20. století. Demokratický režim byl svržen a byla nastolena nová vojenská diktatura. Během druhé světové války zachovávala Uruguay neutrálitu, ale ke konci války se přiklonila ke Spojencům. Po válce začalo desetiletí dalšího rozkvětu ekonomiky pod vládou liberálů. Po roce 1958 se ale hospodářská situace zhoršovala. Jedním z vnitropolitických projevů ekonomické krize se stala radikalizace levicových hnutí, především guerillového hnutí Tupamaros, která bojovala proti vládě. Celá situace dospěla k nové vojenské diktatuře v letech 1973 až 1984. V roce 1973, uprostřed rostoucí ekonomické a politické vřavy, ozbrojené síly uzavřely kongres a založily civilně-vojenský režim. Je známo, že kolem 180 Uruguajců bylo zabito během 12-leté vojenské vlády v těchto letech. Většina z nich byla zabita v Argentině a dalších sousedních zemích, pouze 36 z nich přímo v Uruguayi. Volby v roce 1984 a nástup prezidenta Julia Maríi Sanguinettiho (colorados) nastartovaly další demokratizační proces, jenž byl charaktterizován hospodářskými těžkostmi (vysoký zahraniční dluh a inflace) a spory o minulost. V roce 2001 dopadla na zemi hospodářská a bankovní krize. V roce 2005 byla nadvláda dvou tradičních stran přerušena vítězstvím kandidáta středolevé Široké fronty Tabaré Vázqueze. V současné době je od roku 2009 prezidentem další člen Široké fronty José Mujica, který strávil téměř 15 let ve vězení během vojenské vlády.

Politický systém[editovat | editovat zdroj]

První Uruguayská ústava byla přijata 18.července 1830 a silně se orientovala podle španělské. K první revizi původní ústavy došlo v roce 1918, v souvislosti s Batlleho reformami. Následující celkové reformy ústavy následovaly v letech 1934, 1942, 1951, 1967 a konečně v roce 1997. K nejvýraznějším změnám došlo v ústavě z roku 1951, kdy byla v zemi zavedena kolektivní forma vlády a systém rotačního prezidentství podle švýcarského vzoru.V roce 1967 se země vrátila k prezidentskému systému. V současné době je:

  • Výkonná moc je svěřená prezidentovi, volenému na 5 let, který je současně předsedou vlády i hlavou státu.
  • Zákonodárná moc je vykonávána dvoukomorovým parlamentem (Asamblea General) složeným ze 30členného senátu (Cámara de Senadores) a 99členné Sněmovny reprezentantů/poslanců (Cámara de Representantes). Volby jsou všeobecné a přímé. Volební mandát je 5 let.
  • Soudní moc spočívá v rukou Nejvyššího soudu, jehož soudci jsou jmenováni parlamentem na 10 let. Nejvyšší soud plní úlohu ústavního soudu, zároveň je i poslední odvolací instancí místních soudů.

Uruguayská ústava také umožňuje občanům, aby rušili právní předpisy nebo měnili ústavu iniciativou, která může vyvrcholit celostátním referendem. Během posledních 15 let byla tato metoda použita několikrát: k potvrzení zákona o vzdání se stíhání členů armády, který porušovali lidská práva během vojenského režimu (1973 - 1985), k zastavení privatizace podniků veřejných služeb; k ochraně příjmů důchodců, a na ochranu vodních zdrojů.

Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]

Hlavní článek: Departementy Uruguaye

Uruguay je rozdělena do 19 historicky vzniklých departementů (španělsky departamentos, jednotné číslo departamento), které však vzhledem k centralistickému státu mají jen poměrně málo pravomocí. V čele departementů stojí Intendente Municipal volený z parlamentů jednotlivých departementů (junta departamental).

Politická mapa Uruguaye
departement hlavní město departement hlavní město
Artigas Artigas Paysandú Paysandú
Canelones Canelones Río Negro Fray Bentos
Cerro Largo Melo Rivera Rivera
Colonia Colonia del Sacramento Rocha Rocha
Durazno Durazno Salto Salto
Flores Trinidad San José San José de Mayo
Florida Florida Soriano Mercedes
Lavalleja Minas Tacuarembó Tacuarembó
Maldonado Maldonado Treinta y Tres Treinta y Tres
Montevideo Montevideo

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatelstva mezi roky 1961 a 2002 (údaje FAO z roku 2004)

Většina obyvatel Uruguaye bydlí na pobřeží. V roce 2011 byl jejich počet po sčítání lidu odhadován na 3,316,328 v porovnání s 2,239,000 obyvatel v roce 1950, v poměru 0.93 mužů/žen. Převážná část obyvatel také žije ve 20 největších městech. Skoro polovina obyvatel země bydlí v hlavním městě Montevideo, které má 1,9 milionu obyvatel.

Předkové většiny Uruguayců (okolo 88 %) jsou potomci evropských kolonizátorů, kteří sem přišli v 19. století a to ponejvíce ze Španělska a Itálie (asi jedna čtvrtina populace je italském původu). V roce 2011 pří sčítání lidu Státním statistickým úřadem (Instituto Nacional de Estadística (INE)) v hodnocení pro převládající rodový původ (byla povolena jen jedna volba ) bylo zjištěno, že 93,9% respondentů uvedlo převažující evropský rodový původ, 4,9% černý nebo africký, 1,1% původní domorodý a 0,1% asijský nebo žlutý. V nedávné době sem také přišlo množství Brazilců a Argentinců, kteří ze své vlasti uprchli buď kvůli sporům se zákony či za zlepšením životních podmínek. Migrační zákon, který prošel v roce 2008, dává přistěhovalcům stejná práva a příležitosti, jaké mají státní příslušníci, s předpokladem prokazování měsíčního příjmu $650 (amerických dolarů).

Druhou nejvýznamnější skupinou obyvatel (okolo 8 %) jsou míšenci Evropanů a Indiánů. Afrického původu jsou asi 4 % obyvatelstva. Původní indiánské obyvatelstvo dnes tvoří asi 1 % populace země. Největší skupinou mezi indiány jsou kmeny Guaraní.

V posledních dvou desetiletích ze země odešlo okolo 500 000 Uruguayců a to hlavně do Argentiny, Španělska a Spojených států.

Díky poměrně malé míře porodnosti (15,1 ‰), vysoké délce života (průměr 76,4 let) a emigrantům (0,32 emigrantů/1 000 obyvatel) uruguayjská společnost rychle stárne. Přírůstek obyvatelstva je ročně 0,24 % (odhad z roku 2011). Téměř čtvrtině populace je méně než 15 let a asi sedmina je ve věku 60 a více let.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Hlavním sportem v Uruguay je kopaná. Velký moderní fotbalový stadion je v každém větším Uruguayském městě. Jen v hlavním městě Montevideu působí tři světoznámé fotbalové kluby Nacional, Peňarol a Cero. Ve 20. letech 20. století tam byly velmi úspěšné také CA Bella Vista a CA Lito Montevideo. Další klub, který byl již třikrát vítězem Uruguayské národní fotbalové ligy Danubio F.C. , hraje na stadionu pro 20 000 diváků, který slouží pro dostihový sport v Montevideu. Svým založením bulharskými exulanty v roce 1932 je "nejmladším" klubem v Uruguayské první lize. K novějším úspěšným fotbalovým klubům patří též Liverpool Montevideo.

Reprezentační fotbalové národní mužstvo Uruguaye je dvojnásobným mistrem světa (1930 a 1950), dvojnásobným olympijským vítězem (1924, 1928) a třikrát získala Uruguay na světových fotbalových šampionátech "bramborovou medaili" (čtvrté místo - účast v semifinále v letech 1954, 1970 a 2010). Z historických hráčů se proslavili Héctor Scarone, Pedro Petrone, Emilio Recoba, Pedro Cea, Paolo Dorado, Santos Iriarte, Héctor Castro, José Andrade, Victor Rodríguez Andrade, Obdulio Varela, Juan Carlos a Matias Gonzálezové, Juan Alberto Schiaffino, Pablo Forlán, Pedro Rocha, brankář Ladislao Mazurkiewicz (na mistrovství světa v Anglii 1966), zahajovací utkání ve Wembley, v němž zazvonilo Rochovo břevno střelou ze 40 m - Anglie - Uruguay 0 : 0 , vítězství nad Francií 2 : 1, kde Mazurkiewicz obdržel gól pouze z penalty, Uruguay došla až do čtvrtfinále, kde byla vyřazena pozdějším finalistou Německou spolkovou republikou, v tvrdém utkání a Mazurkiewicz poprvé kapituloval gólem ze hry, až byli Uruguaycům dosti přísně vyloučeni dva hráči ), Enzo Francescoli a Álvaro Recoba. Ze současných hráčů na fotbalovém mistrovství světa v Jihoafrické republice (léto 2010) jmenujme Diego Forlána, Diego Lugána, Luise Suaréze a Edinsona Cavaniho Gómeze, kteří "zazářili" i na Mistrovství Jižní Ameriky (Copa América) v Argentině, kde na cestě do vítězného finále vyřadili i domácí mužstvo. Uruguay je též několikanásobným vítězem Jihoamerického Poháru a současným mistrem Jižní Ameriky.

Na Copa América od roku 1916 zvítězila uruguayská fotbalová reprezentace již patnáctkrát (Argentina 14x, Brazílie 8x, Paraguay a Peru 2x, Kolumbie a Bolívie jednou), stříbrné medaile získaly ještě Chile a Mexiko, bronzovou Honduras, čtvrtá místa získaly ještě USA, Venezuela a Ekvádor), šestkrát získala stříbrné medaile a devětkrát bronzové.

V Uruguayi se konalo zatím jediné zato, však první fotbalové mistrovství světa - od 12. do 30. července 1930, jehož se zúčastnilo třináct zemí ve čtyřech skupinách, bohužel bez účasti Československa. Uruguay postoupila ze své skupiny do semifinále stejně jako USA bez jediné obdržené branky, v nejtěžším utkání na Centenario Estadio v Montevideu před 85 000 diváků, zvítězila nad Peru, předtím poraženým Rumunskem, pouze 1 : 0. Chuť si Uruguayci napravili výhrou nad Rumunskem 4 : 0, téměř před stejnou návštěvou. Třetím postupujícím byla Jugoslávie, která ve své skupině obdržela jedinou branku od nepostupující Brazílie, přestože deklasovala Bolívii 4 : 0. Čtvrtý semifinalista, ambiciozní Argentina porazila Francii 1 : 0, avšak od Mexika obdržela tři (6 : 3) a od Chile jednu (3 : 1) branku. Obě semifinále hraná 26. a 27. července 1930 skončila shodně deklasováním soupeřů 6 : 1 (Argentina : USA , Uruguay : Jugoslávie, Uruguayec Pedro Cea v semifinálovém zápase vstřelil 3 góly). Utkání o třetí místo na mistrovství světa se tehdy ještě nehrálo a oběma poraženým semifinalistům (USA i Jugoslávii) byly přiděleny svorně bronzové medaile (o bronzové medaile se poprvé bojovalo až na 5. světovém šampionátu v kopané v roce 1954 ve Švýcarsku - Uruguay : Rakousko 1 : 3, poločas 1 : 1, pro Uruguay, tehdejšího mistra světa ze čtvrtého "brazilského" světového šampionátu, stejně nešťastný zápas - prohra penaltou a vlastním gólem - jako semifinále, kde po výsledku 2 : 2 podlehli tehdy hvězdnému Maďarsku až po prodloužení - ve skupině C Uruguay : Československo 2 : 0, Uruguay : Skotsko 7 : 0, Rakousko : Československo 5 : 0, Rakousko : Skotsko 1 : 0 - vítěz Uruguay, zápas s Rakouskem se již nehrál, neboť oba týmy již postupovaly, prvenství ve skupině C o skóre 9 : 0 ve prospěch Uruguaye bylo tehdy ve Švýcarsku potvrzeno ještě losem, čtvrtfinále Uruguay : Anglie 4 : 2, poločas 2 : 1 ).

Finále 1. mistrovství světa v kopané se konalo na Centenario Estadio v Montevideu 30. července 1930 téměř před 100 000 diváky a bylo zajímavé tím, že Argentina po úvodním uruguayském gólu (Dorado 12´) otočila výsledek poločasu dvěma brankami ve svůj prospěch (Peucelle 20´a Stábile 37´). Ve druhém poločase však úspěšně stříleli jen Uruguayci (Cea 57´, Iriarte 68´, Castro 89´) a stali se tak finálovým vítězstvím 4 : 2, jako tehdy "úřadující" olympijští vítězové, i prvními mistry světa v kopané.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. World Factbook
  2. http://www.mzv.cz/jnp/cz/o_ministerstvu/adresar_diplomatickych_misi/cizi_urady_pro_cr/uruguay_velvyslanectvi_uruguayske.html

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHALUPA, Jiří. Dějiny Argentiny, Uruguaye a Chile, Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1999, ISBN 80-7106-323-1

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu