Myrtovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Myrtovité

Blahovičník (Eucalyptus sp.)
Blahovičník (Eucalyptus sp.)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: myrtotvaré (Myrtales)
Čeleď: myrtovité (Myrtaceae)
Juss., 1789

Myrtovité (Myrtaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu myrtotvaré (Myrtales). Jsou to dřeviny, rozšířené především v tropech. Květy jsou nápadné množstvím tyčinek. Do této čeledi patří některé užitkové rostliny, např. kvajáva, fejchoa, hřebíček, nové koření, tea tree a eukalypty.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Myrtovité jsou keře a stromy se vstřícnými nebo střídavými jednoduchými celokrajnými listy. Borka se často loupe v charakteristických tenkých plátech a šupinách. Listy mají nejčastěji zpeřenou žilnatinu, charakteristickým znakem je přítomnost průsvitných teček na ploše čepele. Palisty jsou prchavé nebo chybějí.

Květy jsou pravidelné, oboupohlavné, 4 až 5-četné, ve vrcholových nebo úžlabních květenstvích, řidčeji jednotlivé. V květech je přítomna dobře vyvinutá češule. Kališní a korunní lístky jsou volné nebo srostlé, kalich někdy srůstá v kruhovitě nebo nepravidelně pukající číšku. Tyčinek je mnoho. Tyčinky většinou opadávají vcelku spolu s korunou, a to záhy po odkvětu. Semeník je spodní nebo polospodní, srostlý ze 2 až 5 plodolistů, s jedinou čnělkou s hlavatou bliznou. V každém plodolistu je 2 až mnoho vajíček. Plodem je bobule nebo tobolka, vzácně oříšek.[1][2]

Čeleď myrtovité zahrnuje přes 4600 druhů ve 131 rodech. Počet druhů v jednotlivých rodech záleží na taxonomickém pojetí. Jako největší rody jsou uváděny Eugenia a Syzygium (přes 1000 druhů).[3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Myrta obecná (Myrtus communis)

Čeleď je rozšířena především v tropech. Centra největší druhové diversity jsou v tropické Americe a v Austrálii.[1] V chladných oblastech severní polokoule není čeleď zastoupena. V Evropě roste ve Středomoří jako původní jediný druh, myrta obecná (Myrtus communis).

Myrtovité se vyskytují na nejrůznějších typech pozemních biotopů s výjimkou suchých oblastí.[1]

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Květy myrtovitých bývají vonné a jsou opylovány různým hmyzem, ptáky nebo drobnými savci hledajícími nektar. U mnohých zástupců přebírají funkci koruny nápadné, často pestře zbarvené tyčinky. Semena z dužnatých plodů jsou šířena ptáky a savci vyhledávajícími bobule, zatímco drobná semena z tobolek jsou šířena zpravidla větrem nebo vodou.[2]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Některé druhy australských blahovičníků patří mezi nejvyšší stromy na Zemi. Za nejvyšší druh je považován Eucalyptus regnans, dorůstají výšky až přes 100 metrů.[3]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Myrtovité jsou jasně vymezenou čeledí, naproti tomu pojetí rodů je problematické a neustálené. Tradičně byly rody vymezeny morfologií kalichu a charakterem češule, tyto znaky se však ukazují jako dosti pohyblivé a použitelné spíše na druhové úrovni.[1]

Tradiční členění na dvě podčeledi, Leptospermoideae a Myrtoideae, se ukázalo jako nepřirozené. Nejblíže příbuznou větví je podle kladogramů APG čeleď Vochysiaceae.[3]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Celá řada druhů myrtovitých má jedlé plody. Jako ovoce je v tropech pěstována především kvajáva (Psidium guajava) a fejchoa (Acca sellowiana). Lokální význam mají plody mnohých dalších druhů z rodů Campomanesia, Eugenia, Myrcia, Myrciaria, Psidium, pocházejících vesměs z tropické Ameriky, a také afrických a asijských druhů rodu Syzygium.[4]

Známé koření hřebíček jsou sušená nerozvinutá poupata hřebíčkovce vonného (Syzygium aromaticum), pocházejícího z Moluckých ostrovů. Ze Střední Ameriky pochází pimentovník pravý (Pimenta dioica), poskytující nové koření.[4] Z různých druhů myrtovitých jsou získávány silice používané při výrobě parfémů a jako antiseptikum, např. z některých druhů blahovičníku, z australské Corymbia citriodora a jihoamerické Pimenta racemosa. Z australského druhu kajeput střídavolistý (Melaleuca alternifolia) je získáván tzv. tea tree olej, používaný mj. jako účinné antiseptikum.[4]

Blahovičníky (Eucalyptus) rychle rostou a patří mezi komerčně významné dřeviny. Jsou pěstovány v klimaticky příhodných oblastech celého světa.[2] Kůra některých druhů blahovičníků je velmi bohatá na třísloviny, např. australský Eucalyptus astringens jich obsahuje až 50%.[4] Novozélandský strom Metrosideros excelsa je znám jako 'železné dřevo'.

Mnohé druhy zejména z rodů blahovičník (Eucalyptus), kajeput (Melaleuca), štětkovec (Callistemon), Leptospermum a Rhodomyrtus jsou pěstovány v teplých krajích jako okrasné dřeviny.[2] Myrta obecná (Myrtus communis) je občas pěstována jako pokojová nebo hrnková rostlina.

Přehled rodů[editovat | editovat zdroj]

Acca, Accara, Acmena, Acmenosperma, Actinodium, Agonis, Allosyncarpia, Amomyrtella, Amomyrtus, Angasomyrtus, Angophora, Archirhodomyrtus, Arillastrum, Astartea, Asteromyrtus, Austromyrtus, Backhousia, Baeckea, Balaustion, Barongia, Basisperma, Beaufortia, Blepharocalyx, Callistemon, Calothamnus, Calycolpus, Calycorectes, Calyptranthes, Calyptrogenia, Calythropsis, Calytrix, Campomanesia, Carpolepis, Chamelaucium, Chamguava, Choricarpia, Cleistocalyx, Cloezia, Conothamnus, Corynanthera, Cupheanthus, Darwinia, Decaspermum, Eremaea, Eucalyptopsis, Eucalyptus, Eugenia, Gomidesia, Heteropyxis, Hexachlamys, Homalocalyx, Homalospermum, Homoranthus, Hottea, Hypocalymma, Kania, Kjellbergiodendron, Kunzea, Lamarchea, Legrandia, Lenwebbia, Leptospermum, Lindsayomyrtus, Lophomyrtus, Lophostemon, Luma, Lysicarpus, Malleostemon, Marlierea, Melaleuca, Meteoromyrtus, Metrosideros, Micromyrtus, Mitranthes, Mitrantia, Monimiastrum, Mosiera, Myrceugenia, Myrcia, Myrcianthes, Myrciaria, Myrrhinium, Myrtastrum, Myrtella, Myrteola, Myrtus, Neofabricia, Neomitranthes, Neomyrtus, Ochrosperma, Octamyrtus, Osbornia, Paramyrciaria, Pericalymma, Phymatocarpus, Pileanthus, Pilidiostigma, Piliocalyx, Pimenta, Pleurocalyptus, Plinia, Pseudanamomis, Psidium, Purpureostemon, Regelia, Rhodamnia, Rhodomyrtus, Rinzia, Ristantia, Scholtzia, Siphoneugena, Sphaerantia, Stereocaryum, Syncarpia, Syzygium, Tepualia, Thryptomene, Tristania, Tristaniopsis, Ugni, Uromyrtus, Verticordia, Waterhousea, Welchiodendron, Whiteodendron, Xanthomyrtus, Xanthostemon[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton : Princeton University Press, 2003. ISBN 069111694.  
  2. a b c d JUDD, et al.. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.] : Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034.  
  3. a b c d STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: . Dostupné online.  
  4. a b c d VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.