Antiseptikum

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Antiseptický roztok Povidon-jodu aplikovaný na odřeninu

Antiseptikum (z řeckého αντί - anti, '"proti" + σηπτικός - septikos, "hnilobný") je protimikrobiální látka aplikovaná na živou tkáň/kůži ke snížení rizika infekce, sepse nebo hniloby. Antiseptika je třeba obecně odlišovat od antibiotik, která ničí mikroorganismy uvnitř těla, a od dezinfekčních látek, které ničí mikroorganismy na neživých předmětech. Některá antiseptika jsou skutečně baktericidní, tedy schopna ničení mikrobů, zatímco jiná působí pouze bakteriostaticky a brání množení mikrobů. Antibakteriální látky jsou antiseptika, která mají prokázán účinek proti bakteriím, zejména je-li jejich cílem ničit jen bakterie. Mikrobicidní látky účinné proti virům se označují jako antivirotika.

Použití v chirurgii[editovat | editovat zdroj]

Po vydání Listerova díla Principy antisepse v praktické chirurgii v roce 1867, inspirovaného Pasteurovou mikrobiální teorie hniloby, následovalo všeobecné zavádění antiseptických chirurgických metod. Lister ve svém díle obhajoval použití karbolové kyseliny (fenolu) jako metody zajišťující, že veškeré přítomné mikroorganismy budou zničeny. Část této práce byla předjata:

Ovšem každé antiseptikum, jakkoli dobré, je více či méně toxické a dráždivé pro povrch rány. Proto byly antiseptické metody chirurgické práce nahrazeny metodami aseptickými, které jsou založeny na ochraně před vniknutím mikrobů, namísto jejich odstraňování.

Funkce antiseptik[editovat | editovat zdroj]

Pro růst bakterií musí být k dispozici zdroj potravy, vlhkost, ve většině případů kyslík a určitá minimální teplota (viz bakteriologii). Tyto podmínky byly studovány a aplikovány v oblasti konzervace potravin a ve starověkých praktikách balzamování zemřelých, což je nejstarší známé systematické používání antiseptik.

V časných výzkumech byl kladen důraz na prevenci proti infekci a procedury se zaměřovaly na zjišťování, kolik účinné látky je potřeba do roztoku přidat, aby se zabránilo vývoji nežádoucích bakterií. Z různých důvodů však tato metody byla nepřesná a dnes se o účinnosti antiseptik rozhoduje na základě čistých kultur patogenních mikrobů, jejich vegetativní formy i spor. Byla všeobecně zavedena standardizace antiseptik a jako standard pro porovnávání účinnosti antiseptik se dnes používá vodný roztok fenolu o pevně stanovené koncentraci.

Některá běžná antiseptika[editovat | editovat zdroj]

Alkoholy
Nejčastěji se používá ethanol (60-90%), 1-propanol (60-70%) a 2-propanol/isopropanol (70-80%) nebo směs těchto alkoholů. Často se označují jako "lékařský líh". Používají se k dezinfekci kůže před injekcemi, často společně s jodem (jodová tinktura) nebo kationovými tenzidy (benzalkoniumchlorid v koncentraci 0,05 - 0,5 %, chlorhexidin 0.2 - 4.0 % nebo oktenidin dihydrochlorid 0.1 - 2.0%).
Kvartérní amoniové sloučeniny (KAS)
Do této skupiny patří benzalkoniumchlorid (BAC), cetyltrimethylamoniumbromid (CTMB), cetylpyridiniumchlorid (Cetrim, CPC), benzethoniumchlorid (BZT), karbethopendeciniumbromid, benzododeciniumbromid a další látky. Benzalkoniumchlorid se používá v některých směsích pro předoperační přípravu (koncentrace 0,05 - 0,5 %) a v antiseptických utěrkách. Antimikrobiální aktivitu KAS ruší anionové tenzidy, například mýdlo. Mezi příbuzné látky patří chlorhexidin a oktenidin.
Kyselina boritá
Používá se v čípcích pro léčbu kvasinkové infekce v pochvě, v očních lázních a jako antivirotikum ke zkrácení léčby oparu. Též se přidává do krémů na popáleniny a ve stopových množstvích je běžnou součástí očních roztoků. I když je obecně známá jako antiseptikum, ve skutečnosti je pouze utišujícím roztokem, bakterie v ní mohou bez problémů žít.
Brilantová zeleň
Triarylmethanové barvivo dosud široce používané jako jednoprocentní ethanolový roztok ve východní Evropě a postsovětských zemích pro léčbu drobných poranění a abscesů (viz též Novikovův roztok). Účinkuje proti grampozitivním bakteriím.
Malachitová zeleň
používaná jako lokální antiseptikum a antiparazitární lék v akvakulturách.
Chlorhexidinglukonát
Derivát biguanidinu se používá v koncentracích 0,5 - 4 % samostatně nebo v nižších koncentracích v kombinací s jinými sloučeninami, například alkoholy. Používá se jako kožní antiseptikum a k léčbě zánětu dásní (gingivitidy). Mikrobicidní účinek je sice poněkud pomalý, ale přetrvávající. Látka je kationovým tenzidem, podobně jako KAS.
Peroxid vodíku
Používá se v šestiprocentním roztoku k čistění a deodorizaci ran a vředů. Častější tříprocentní roztok se používá v domácnostech jako první pomoc při drobných poraněních apod. Avšak i tato slabší forma se již pro péči o typická zranění nedoporučuje, protože silná oxidace způsobuje vznik jizev a prodlužuje čas hojení. Jemné omytí slabým mýdlem a vodou nebo vypláchnutí sterilním slaným roztokem je pro tyto účely vhodnější. 0,3-0,5% roztok se používá k výplachům úst.
Jod
Obvykle se používá v alkoholovém roztoku (nazvaném jodová tinktura) nebo jako vodný Lugolův roztok pro před- a pooperační antiseptickou péči. K vytírání ústní dutiny lze použít jodový roztok v glycerolu. Už se nedoporučuje pro dezinfekci drobných poranění, protože vyvolává vznik jizev a prodlužuje čas hojení (viz výše). Novější jodová antiseptika obsahují povidon-jod (jodofor, komplex povidonu, polymeru rozpustného ve vodě, s trijodovými aniony I3-, obsahující okolo 10 % aktivního jodu), vytváří tzv. "zbytkový" nebo perzistentní (přetrvávající) účinek. Velkou výhodou jodových antiseptik je široký záběr antimikrobiální aktivity, zabíjející všechny podstatné patogeny a při delším působení i spory, které jsou považovány za nejobtížněji inaktivovatelné pomocí dezinfekčních a antiseptických látek.
Mercurochrom
Kvůli obsahu rtuti není americkou Food and Drug Administration (FDA) považován za bezpečný a efektivní. Mezi další zastaralá antiseptika založená na organické rtuti patří bis-(fenylrtuť) monohydrogenborát (Famosept), používaný jako antimikrobiální přísada očních kapek.
Oktenidindihydrochlorid
Tento kationový tenzid a derivát bis-(dihydropyridinyl)-dekanu se používá v koncentracích 0,1 - 2 %. Účinkuje podobně jako KAS, ale má o něco širší záběr. Oktenidin se nyní čím dál častěji používá v kontinentální Evropě, jako náhrada KAS a chorhexidinu (kvůli jejich pomalému účinku a obavám ohledně karcinogenního znečištění 4-chloranilinem) ve vodných a alkoholových roztocích pro použití na kůži, sliznice a rány. Ve vodných směsích se často posilován přidáním 2-fenoxyethanolu.
Sloučeniny fenolu (karbolové kyseliny)
Fenol je baktericidní v silných roztocích, bakteriostatický ve slabších. Používá se na hrubou dezinfekci při předoperačním mytí rukou, ve formě prášku jako antiseptický dětský zásyp pro ošetření pupíku. Na mykózy místně s resorcinolem a kyselinou boritou jako Solutio Castellani. Též se používá v ústních vodách a zdravotních bonbonech, protože má kromě antiseptického účinku také účinek analgetický. Příklad: TCP. Dříve byla důležitá i další fenolická antiseptika, například thymol (dnes jen zřídka používám v zubní chirurgii), hexachlorofen (dnes již nepoužíván), triclosan a 3,5-dibrom-4-hydroxybenzensulfonát (Dibromol) (stále používané).
Chlorid sodný
Používá se jako obecný čistič, též jako antiseptická ústní voda. Má jen slabý antiseptický účinek daný hyperosmolalitou roztoků nad 0,9 %.
Chlornan sodný
Dříve používán zředěný, neutralizovaný a kombinovaný s manganistanem draselným v Daquinově roztoku. Dnes se používá jen jako dezinficiens.
Chlornan vápenatý
Používal ho Semmelweis v podobě chlorového vápna během svého revolučního boje proti horečkám omladnic.
Hydrogenuhličitan sodný
Má antiseptické a dezinfekční vlastnosti.[3][4]
Terpeny
Jsou hlavním typem sloučenin obsažených v esenciálních olejích, některé mají silné účinky proti bakteriím, houbám a virům. Příkladem je terpinen-4-ol obsažený v oleji tea tree oil.

Vývoj rezistence[editovat | editovat zdroj]

Stuart B. Levy, v prezentaci na Emerging Infectious Diseases Conference v roce 2000, vyjádřil obavy, že nadužívání antiseptických a antibakteriálních látek může vést ke nebezpečným, rezistentním kmenům bakterií.[5] Teorie říká, že se bakterie mohou vyvíjet do bodu, kdy už jim antiseptikum neublíží.

Různá antiseptika se liší v tom, jak snadno mohou bakterie najít genetickou obranu proti určitým sloučeninám. Závisí to také na dávkování; rezistence se může vyvinout při nízkých dávkách, ale nikoli při vysokých. Rezistence proti jedné sloučenině může někdy zvýšit rezistenci proti sloučeninám jiným.

Endogenní antiseptika[editovat | editovat zdroj]

Tělo si vytváří svá vlastní antiseptika, která jsou součástí chemických bariér imunitního systému. Kůže a dýchací ústrojí vylučují antimikrobiální peptidy, například β-defensiny.[6] Enzymy jako lyzozym a fosfolipáza A2 ve slinách, slzách a mateřském mléce jsou také antiseptické[7][8] Vaginální sekrety po menarché, kdy se stávají slabě kyselé, také slouží jako chemická bariéra. Sperma obsahuje defensiny a zinek, které ničí patogenní mikroby.[9][10] V žaludku je žaludeční kyselina a proteázy, sloužící jako účinné prostředky proti spolknutým patogenům.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antiseptic na anglické Wikipedii.

  1. Best M, Neuhauser D. Ignaz Semmelweis and the birth of infection control. Qual Saf Health Care. 2004, roč. 13, čís. 3, s. 233–4. DOI:10.1136/qhc.13.3.233. PMID 15175497.  
  2. Eming SA, Krieg T, Davidson JM. Inflammation in wound repair: molecular and cellular mechanisms. J. Invest. Dermatol.. 2007, roč. 127, čís. 3, s. 514–25. DOI:10.1038/sj.jid.5700701. PMID 17299434.  
  3. http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/16540196
  4. http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/18396809
  5. CDC - Antibacterial Household Products: Cause for Concern (Stuart B. Levy)Tufts University School of Medicine, Boston, Massachusetts, USA (Presentation from the 2000 Emerging Infectious Diseases Conference in Atlanta, Georgia)
  6. Agerberth B, Gudmundsson GH. Host antimicrobial defence peptides in human disease. Curr. Top. Microbiol. Immunol.. 2006, roč. 306, s. 67–90. DOI:10.1007/3-540-29916-5_3. PMID 16909918.  
  7. Moreau J, Girgis D, Hume E, Dajcs J, Austin M, O'Callaghan R. Phospholipase A(2) in rabbit tears: a host defense against Staphylococcus aureus.. Invest Ophthalmol Vis Sci. 09/01/2001, roč. 42, čís. 10, s. 2347–54. Dostupné online. PMID 11527949.  
  8. Hankiewicz J, Swierczek E. Lysozyme in human body fluids.. Clin Chim Acta. 1974, roč. 57, čís. 3, s. 205–9. DOI:10.1016/0009-8981(74)90398-2. PMID 4434640.  
  9. Fair W, Couch J, Wehner N. Prostatic antibacterial factor. Identity and significance.. Urology. 1976, roč. 7, čís. 2, s. 169–77. DOI:10.1016/0090-4295(76)90305-8. PMID 54972.  
  10. Yenugu S, Hamil K, Birse C, Ruben S, French F, Hall S. Antibacterial properties of the sperm-binding proteins and peptides of human epididymis 2 (HE2) family; salt sensitivity, structural dependence and their interaction with outer and cytoplasmic membranes of Escherichia coli.. Biochem J. 2003, roč. 372, čís. Pt 2, s. 473–83. DOI:10.1042/BJ20030225. PMID 12628001.