Kajeput střídavolistý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Kajeput střídavolistý

Kajeput střídavolistý
Kajeput střídavolistý
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: myrtotvaré (Myrtales)
Čeleď: myrtovité (Myrtaceae)
Rod: kajeput (Melaleuca)
Binomické jméno
Melaleuca alternifolia
Cheel, 1924

Kajeput střídavolistý (Melaleuca alternifolia Cheel, 1924), spolu s dalšími druhy téhož rodu známý jako čajový nebo čajovníkový strom, je strom keřovitého vzrůstu, divoce rostoucí v močálech a mokřinách severovýchodního pobřeží Nového Jižního Walesu v Austrálii. S čajovníkem nemá nic společného, svůj název získal podle charakteristického tvaru "T" (odtud T-tree, později zkomolen na "tea" tree) je příbuzný blahovičníkům a myrtám.

Kajeput střídavolistý je stálezelený, dosahuje výšky asi 5,4 m a šířky 3,6 metrů. Listy jsou sytě zelené, čárkovité, dlouhé 2–5 cm a voní po citrusech. Kvete na jaře a v létě bílými květy.

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Listy kajeputu obsahují olej, který je proslulý svými antibakteriálními a fungicidními vlastnostmi. Mezi početné terpenoidní obsahové látky patří například terpinen-4-ol, pinen, cymen, cineol, thujen, terpinolen, sabinen, aromadendren, myrcen, α-phellandren, viridifloren, α-terpinen, α-terpineol, limonen, δ-cadinen, β-phellandren, globulol nebo viridiflorol.

Užití[editovat | editovat zdroj]

Kajeput střídavolistý byl Evropany objeven výpravou kapitána Cooka roku 1770. Tenkrát byl kajeput skutečně použit k přípravě čaje, proto se mu dodnes v anglicky mluvících zemích říká čajový strom, tea tree. Botanik výpravy, Sir Joseph Banks, odvezl listy do Anglie k dalšímu studiu.

Roku 1923 provedl A. R. Penfold, ředitel Vládního muzea technologie a užitých věd v Sydney, analýzu silice z listů kajeputu a zjistil, že její antiseptické účinky jsou 13× silnější než fenol, v té době univerzální standardní desinfekční přípravek.

S každou další studií se ukazovaly další možnosti využití oleje k léčbě kožních plísní, diabetických gangrén, popálenin i k ošetření drobných oděrek a k aromaterapii. V současnosti je čajovníkový olej běžnou součástí mnoha domácích lékárniček, přidává se do kosmetických přípravků pro lidi i zvířata.

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

Kajeput se v současnosti ve velkém pěstuje na plantážích. Vysazuje se 30–40 000 sazenic na hektar. Protože z 1 tuny listů se vydestiluje asi 10 l oleje, hektarový výnos je asi 150–200 kg oleje za rok. Rostliny z plantáží nemají tak aromatickou vůni jako divoce rostoucí stromy.

Kajeput se dá pěstovat i v ČR, není mrazuvzdorný, takže může být venku jen přes léto. Zimovat může v zimní zahradě. Rozmnožuje se semeny nebo řízky.

Ve své domovině je to velmi houževnatý strom, chovatelé ovcí ho dlouhou dobu považovali za úporný plevel.

Možná rizika[editovat | editovat zdroj]

Čajovníkový olej byl testován jako netoxický pro lidi, zatím ale neproběhly žádné studie o jeho bezpečnosti pro zvířata. V USA se vyskytlo několik případů otravy i smrti koček po umytí šampónem, který obsahoval čajovníkový olej. Brzy po aplikaci oleje se u nich objevily neurologické příznaky, jako je nekoordinovaná chůze, slabost, svalové křeče a zvracení. U některých zvířat došlo k nevratnému poškození jater a ledvin.

Čajovníkový olej se používá i jako přípravek proti vnitřním (červi) i vnějším (blechy) parazitům, opět bez jakýchkoliv klinických studií. Kromě vnitřních otrav popsaných výše se vyskytly i případy chemických popálenin na kůži koček ošetřených čajovníkovým olejem.

Čajovníkový strom obsahuje látky podobné ženskému hormonu estrogenu, které podporují vývin ženských znaků a potlačuje činnost mužských hormonů. Jeho pravidelné užívání může dokonce ovlivnit vývoj lidského organismu. Zjistili to vědci z endokrinologického oddělení univerzity v americkém Denveru. U tří chlapců ve věku čtyř, sedmi a deseti let pozorovali výrazné zvětšování prsů. Sledovaní pacienti vykazovali jinak normální hodnoty hormonů a byli celkově zdraví. Jediným společným prvkem byl pravidelný kontakt s kosmetickými přípravky obsahujícími olej čajovníkového stromu. Podobné účinky byly zaznamenány i při pokusech s levandulí. Po několikaměsíčním vysazení těchto přípravků nežádoucí příznaky opět zmizely.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Čtrnáctideník 100 + 1 ZZ: 15/2007. Str. 21. Vydalo 100 + 1 a. s., Praha, 2007. ISSN 0322-9629

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]