Žilnatina (botanika)

Nejpůvodnější žilnatina vidličnatá –jinan dvoulaločný

Běžná žilnatina zpeřená –u dvouděložných nejběžnější

Žilnatina (venatio), někdy nazývána nervatura, je systém cév (žilek) v listech rostlin navazující na řapík. Jejích úkolem je přivádět živiny a mechanicky zpevňovat list, vytváří jeho žebroví. Jsou často vyztuženy sklerenchymem. Ovlivňuje tvar čepele a je důležitým vodítkem při rozlišování listů.

Popis

Mnoho listů je žilnatinou prostoupeno úplně. Žilnatinou, tj. cévními svazky vodivého rostlinného pletiva, jsou živiny roznášeny mnohem rychleji, než přímo mezi buňkami. Ze stonku vedou do listu minerální látky a v opačném směru se odvádí asimiláty (sacharidy). Mnohdy lze pohledem rozlišit hlavní žebro a postranní žilky různého řádu. Primární, hlavní žilky bývají někdy propojeny komisurálními žilkami (např. u travin (Poaceae), sekundární žilky vyšší úrovně jsou propojeny anastomozními spojkami. Konečné rozvětvení v jemných žilkách je velmi zjednodušené a obsahuje často jen tracheidy, které končí slepě.

Struktura jemných žilek mezi žebry, vytvořenými primárními a sekundárními žilkami, je složena ze sítě mnohoúhelníkovitých částí velice rozličného tvaru. Vytvářejí-li žilky vyšších řádů hustou síť, hovoříme o Žilnatině síťnaté.

Podle přítomnosti a nápadnosti žilek můžeme listy rozdělit na:

• bezžilné – např. drobnička (Wolffia)
• skrytožilné – např. tlusticovité (Crassulaceae)
• jednožilné – např. jehličnany (Pinopsida)
• vícežilné – většina krytosemenných (Magnoliophyta)

Rozdělení

V obecné praxi se jednotlivé druhy žilnatin odlišují a jsou pojmenovány podle uspořádání hlavních žilek. Neexistuje typ žilnatiny, který je přesně přiřazen jednoděložným nebo dvouděložným rostlinám, existují jen typické. Rozdělujují se takto:

Nejpůvodnější

• Žilnatina vidličnatá (venatio dichotoma) – Ze středu báze čepele listu se rozbíhají žilky vějířovitě uspořádané, které se dále vidličnatě větví. Jednotlivé žilky nejsou navzájem propojeny. Je to žilnatina nejpůvodnější, vyskytuje se u některých kapradin a jinanu dvoulaločného (Ginkgo biloba).

Této žilnatině s nepropojenými žilkami říkáme Žilnatina otevřená (venatio aperta), všechny ostatní jsou Žilnatiny uzavřené (venatio conjucta).

Typické pro jednoděložné

• Žilnatina rovnoběžná ( venatio parallelodroma) – je tvořena několika obdobně tlustými žilkami vedenými téměř v celé délce vedle sebe rovnoběžně od báze čepele listu až po vrchol, např. lipnicovité (Poaceae) a šáchorovité(Cyperaceae).
• Žilnatina souběžná (venatio acrodroma) – je také vytvořena několika obdobně tlustými žilkami, které od báze čepele listu se rozbíhají obloukovitě do stran a před vrcholem se opět spojují, např. prstnatec (Dactylorhiza)

Typické pro dvouděložné

• Žilnatina zpeřená (venatio pinnata) – v ose čepele listu probíhá hlavní žilka od které se na obě strany větví žilky primární, ty se dále větví stejným způsobem na žilky sekundární atd., nejběžnější u dvouděložných rostlin.
• Žilnatina dlanitá (venatio palmata) – z téměř jednoho místa u báze čepele listu se paprskovitě rozbíhají hlavní žilky, které se dále zpeřeně větví, např. javor (Acer).
• Žilnatina znožená (venatio pedata) – z jediné tlusté žilky odnožují na vnější stranu vždy jen jedna tenčí žilka např. čemeřice (Helleborus)

Evoluce

Žilnatina je z celého listu nejtrvanlivější část, mnohdy se nachází i při archeologických nálezech a pomáhá zpětně určovat fosilní rostliny. Z nálezů z geologického období spodní křídy lze určit, že nejpůvodnější listy dvouděložných rostlin byly jednoduché, celokrajné. Současně s primitivním dvouděložným typem listů byly nalezeny i drobné listy se znaky jednoděložných rostlin. Pokud skutečně přísluší jednoděložným, byly tyto linie separovány minimálně už ve spodní křídě.

Galerie

• 

  Žilnatina rovnoběžná – list psinečku

• 

  Žilnatina souběžná – prstnatec Fuchsův

• 

  Žilnatina dlanitá – javor klen

• 

  Žilnatina znožená – čemeřice zelená