Hadi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisuje stránka Vzhled a styl, konkrétní problémy tohoto článku mohou být specifikovány na diskusní stránce.

Hadi

Šírohlavec ještěrčí.

Vědecká klasifikace

Říše:	živočichové (Animalia)
Kmen:	strunatci (Chordata)
Podkmen:	obratlovci (Vertebrata)
Třída:	plazi (Reptilia)
Řád:	šupinatí (Squamata)
Podřád:	Hadi (Serpentes) Linné, 1758

Nadčeledi

Henophidia
Typhlopoidea
Xenophidia

Hadi (Serpentes) jsou podřád plazů z řádu šupinatých. Jsou to dravci vyznačující se dlouhým tělem bez končetin. Kostra se skládá z páteře a žeber, mohou mít až 400 obratlů.^[1] Mají pohyblivě spojenou lebku, kterou mohou v případě potřeby rozdělit a vykloubit si tak čelisti. Orgány jsou protáhlé, z párových orgánů bývá většinou jeden zakrnělý. Oči pokrývají srostlá víčka. Zvláštností je Jacobsonův orgán umístěný na hlavě, který determinuje informace a slouží jako čichový orgán. Patří mezi amniota.

Hadi jsou dokonalí lovci. Obvyklou kořistí jsou hlodavci a ptáci. Kořist loví pomocí jedu nebo škrcení. Doposud známe okolo 2700 druhů hadů, z toho asi 410 je jedovatých. V České republice žije ve volné přírodě pouze 5 druhů.

Mezi známé rody zahrnující smrtelně nebezpečné jedovaté hady patří například zmije, chřestýš, kobra, korálovec, taipan, mamba, pakobra nebo vodnář. Mezi škrtiče pak krajta, anakonda či hroznýš. Krom toho se vyskytují i určití zvláštní specialisté, například vejcožrout, který se živí konzumací vajec.

[editovat] Anatomie hadů

Podrobnější informace naleznete v článku Anatomie hadů.

Hadi na první pohled zaujmou protáhlou stavbou svého trupu, splývajícího plynule s krkem i ocasem, a chybějícími končetinami. Jen některé vývojově starší skupiny si zachovaly zakrnělou pánev a nepatrné zbytky zadních nohou v podobě drobných drápků po stranách kloaky (např. hroznýšovití). Celá kostra se skládá pouze z lebky, dlouhé páteře a mnoha žeber, kterých může být až 435 párů. Lebka hadů se částečně liší druh od druhu, společné však mají kloubní spojení mezi horní a dolní čelistí, což lebku činí velice roztažnou, a umožňující polykat značně velkou kořist. Toto spojení zajišťují silné a úžasně pružné vazy. Zuby jsou většinou silně zakřivené a ohnuté dozadu, což zabraňuje vysmeknutí uchvácené kořisti.

Hadí tělo se vyznačuje obrovským množstvím velice složitých svalů a různých svalových úponů. Snad nejvíce svalů je mezižeberních; ty se na žebra přímo upínají a umožňují tak jejich značnou pohyblivost. Výsledkem naprosto dokonalé koordinace všech těchto svalových skupin je pro hady charakteristický, lehký a klouzavý pohyb.

Hadímu tvaru těla se pochopitelně přizpůsobil tvar i uložení vnitřních orgánů, které jsou většinou rovněž protažené. Párové orgány bývají obvykle zredukovány na jeden (druhý zakrní), popř. jsou v těle uloženy za sebou. Naprostá většina hadů má např. jen jednu funkční, pravou prodlouženou plíci, druhá buď úplně chybí, nebo je jenom velice malá. Výjimku tvoří opět někteří hroznýšovití a slepákovci, u kterých jsou vyvinuty oba plicní vaky. Žaludek hadů je velký, spíše se jedná o značně rozšířenou trávící trubici. Vývod střeva je zakončen v kloace. Srdce není příliš velké, má neúplnou přepážku mezi pravou a levou částí srdeční komory, a dvě srdeční předsíně. Ledviny nemají typický tvar, ale jsou to dva velmi dlouhé, oválné útvary, z nichž pravý je v těle uložen podstatně výše než levý. Také játra jsou podlouhlá a pokračují souběžně s plícemi. Hadi nemají močový měchýř a moč odchází z těla v podobě polotuhé, bílé hmoty. Pohlavní orgány hadů se také přizpůsobily protaženému tělu a levé varle u samců bývá umístěno před pravým. Samičí vaječníky jsou zpravidla umístěny podobně, s tím, že levý vaječník může někdy zcela chybět. Samčí pohlavní orgán tvoří dva hemipenisy, které se dost liší druh od druhu. Oba útvary jsou plně funkční a samec může při páření používat kterýkoliv z nich.

Povrch hadího těla pokrývá velice pružná kůže pokrytá šupinami, lišícími se tvarem i velikostí v závislosti na druhu. Na spodní straně těla mají hadi tzv. břišní (ventrální), příčně uložené šupiny, které spolu s břišními svaly umožňují plazení. Kůže většinou nepropouští vodu ani jedním směrem, proto hadi mohli osídlit jak vodní, tak extrémně suché biotopy, jako jsou pouště. Nejspodnější a zároveň nejsilnější vrstva kůže obsahuje pigmentové buňky, odpovědné za charakteristické zbarvení jednotlivých druhů, či jedinců. Jak hadi rostou, musí se pravidelně zbavovat vnější, pevné vrstvy odumřelé pokožky. Protože mláďata rostou o mnoho rychleji než dospělí hadi, svlékají se také daleko častěji.

[editovat] Smysly

Hadi mají velice chabý zrak a sluch a proto se spoléhají na jiné smysly. Mají velmi vyvinutý čich jehož činnost je podpořena Jacobsonovým orgánem. Had ve stavu aktivity neustále odebírá kmitajícím jazykem vzorky pachu ze svého okolí. Díky štěrbině v horní čelisti může kmitat jazykem bez otevření tlamy. Chřestýši a někteří hroznýši a krajty mohou zjišťovat nepatrné změny teploty vzduchu obličejovými termoreceptory – tepločivnými jamkami umístěnými mezi okem a nozdrami.

[editovat] Pohyb

U hadů se vyvinulo několik způsobů kompenzujících ztrátu končetin. Každá metoda znamená různé využívání žeber a svalů na nich upnutých, ale použití každé metody závisí také na hmotnosti hada, rychlosti pohybu, kterou potřebuje a na typu podkladu.

Lineární pohyb vpřed Těžcí hadi a hadi, kteří se obvykle pohybují pomalu se někdy pohybují přímým směrem. Stahují postupně svaly a vlnivě se pohybují vpřed jako housenky, opírajíce se současně dotykovými okraji břišních štítků o nerovnosti povrchu. Pohyb vlněním Had se stáčí vlnovitě ze strany na stranu a používá při tom postupně každý bod svého těla k odrazům od terénních nerovností. Takto se hadi pohybují i při plavání, někdy i šplhání. Harmonikový pohyb Hrabaví hadi se pohybují norami tak, že se jedním koncem harmonikově složeného těla prudce odrazí od stěny nory a druhý konec je tak vržen vpřed.

[editovat] Lov a potrava

Některé druhy jsou specializovány, zatímco potrava ostatních je velmi různorodá. Velká kořist vyžaduje mnoho času na strávení. Může hada nasytit na několik týdnů nebo dokonce i měsíců. Tento proces začíná v tlamě působením trávicích enzymů v sekretech slinných žláz. Hadí jed je ve skutečnosti jakýsi koktejl pozměněných trávicích šťáv, který obvykle rychle zapůsobí na nervový systém nebo krev oběti. Škrtiči zabíjejí kořist tak,že ji udusí. Pokaždé když oběť vydechne, had utáhne závity těla, dokud dýchání oběti neustane. Poddajné čelisti umožňují požírání kořisti která velikostí přesahuje jejich hlavu. Polykání může trvat i několik hodin.

[editovat] Druhy jedu

Neurotoxin

Neurotoxin je druh jedu, který působí na nervovou soustavu. Produkují ho jedové žlázy většiny korálovcovitých hadů žijících na souši (kobry, korálovci, mamby…). Jeden gram neurotoxinu by mohl zabít tisíc lidí.

Myotoxin

Myotoxin je jed působící na svalovinu. V jedových žlázách ho mají všechny mořské druhy korálovcovitých hadů (vodnáři, vlnožilové) a některé suchozemské druhy korálovcovitých hadů žijících v Austrálii.

Hemotoxin

Hemotoxin je druh jedu, který rozkládá krevní buňky uštknuté kořisti. Produkují ho jedové žlázy druhů hadů z čeledi zmijovitých (zmije, chřestýši, ploskolebci apod.). Nepůsobí tak rychle jako neurotoxin, ovšem na rozdíl od něj výrazně poškodí tělo.

Nejsilnější jed mají druhy, které se živí rychlou kořistí. Příkladem mohou být křovináři ostnití, kteří jsou schopni usmrtit i rychle se pohybujícího kolibříka, nebo mořští hadi, živící se korálovými rybami. Pokud by had neměl takto silný jed, kořist by mohla ještě po uštknutí rychle uniknout. Hadi mohou mít také jed specializovaný na určitý druh kořisti. To znamená, že může úspěšně působit např. na drobné hlodavce a zase např. pro ptáky stejné váhy a velikosti je neškodný.

[editovat] Rozmnožování

Většina hadů klade vejce, ale je i významný počet druhů živorodých.Hadi mírného pásma se většinou páří na jaře brzy po ukončení hibernace a kladou vejce/ rodí mláďata v létě. Tropické druhy se často páří v časové návaznosti na období dešťů a kladou několik snůšek ročně. Samci a samice se vyhledávají pomocí feromonů – chemických pachových stop, které v terénu zanechávají. Zásnuby jsou většinou jednoduché a hadi o potomstvo moc nepečují. Ale např. krajty obtáčejí svým tělem vejce, která tak chrání a zahřívají a kobry hnízda s vejici hlídají. Mláďata se líhnou ze skořápek pomocí vaječného zubu. Uvnitř vejce může být stočeno hádě až 7x dokola.

[editovat] Svlékání

Jedním z nejchoulostivějších momentů v životě každého hada, je svlékání staré pokožky, odborně nazývané ekdyse. Protože keratin, ze kterého se vlastně hadí pokožka skládá, není příliš pružný a zabraňuje zvířeti v růstu, musí se had jednou za čas vrchní vrstvy staré kůže zbavit. Zdravý had se zbavuje své pokožky zpravidla najednou, od hlavy směrem k ocasu a to včetně očí. Za normálních okolností většinou celý proces netrvá déle než půl hodiny. Svlečka je potom vlastně obrácená naruby, asi jako svlečená nylonová punčocha. Samotnému svlékání napomáhá tenká vrstvička mazlavého moku, který se vytvoří mezi starou a novou pokožkou, a která vlastně způsobuje typické mléčné zakalení hada a jeho očí. Hadi v té době špatně vidí a jsou zpravidla poněkud podráždění. Tím že mladí hadi rychleji rostou, svlékají pokožku daleko častěji než dospělí jedinci, u kterých může ekdyse proběhnout jenom dvakrát, nebo třikrát za rok.

[editovat] Vodní hadi

Mnozí hadi jsou vynikající plavci a ve vodě hledají úkryt před nepřáteli nebo se v ní chladí v horkých dnech.Některé druhy tráví ve vodě celý svůj život.Obývají i řeky a jezera,ale většina vodních druhů patří mezi mořské hady.

Nádech u hladiny Mnozí mořští hadi zůstávají ve vodě po celý svůj život a nejsou schopni se pohybovat po souši - jsou-li vyvrženi na pláž,zahynou.Přesto nemohou dýchat pod vodou jako ryby.Musejí se vynořit nad hladinu,aby naplnili plíce čerstvým vzduchem.Jakmile si had naplní plíce čerstvým vzduchem s dostatkem kyslíku,může se zase ponořit a setrvat pod vodou až hodinu.Rekord drží vodnář dvoupruhý(Pelamis platurus),který vydrží pod vodou déle než tři hodiny. Mořští hadi svlékají kůži častěji než hadi suchozemští.Někteří mořští hadi,např. vodnář dvoubarvý,uvolňují kůži tak,že se otírají o své vlastní tělo.To se v takovém okamžiku stáčí do neuvěřitelných tvarů a svlečená kůže pak bývá často zauzlovaná do pevných smyček.

Vylučování soli Všichni živočichové musejí pít,aby přežili.Pro mořské hady je ale jedinou dostupnou tekutinou slaná mořská voda. Mořští hadi proto mají pod jazykem zvláštní orgán,tzv. solné žlázy,který jim umožňuje vylučovat z těla přebytečnou sůl.Silného koncentrátu se had zbavuje vždy,když vysune jazyk,jimž nabírá pachy.

Smrtelně jedovatý Mořští hadi patří mezi nejjedovatější druhy na světě. Vodnář Belcherův(Hydrophis belcheri) má pravděpodobně nejprudší jed vůbec.Jeho jed je přibližně 100x silnější než jed nejjedovatějšího suchozemského hada. Migrující hadi = obvykle pravidelné putování živočichů na značné vzdálenosti za potravou či teplem Někteří mořští hadi se vydávájí na dlouhé cesty ve velkých společenstvích.To se odborně jmenuje migrace.Legendy vyprávějí o obrovských mořských nestvůrách známe z celé řady oblastí.Dnes je téměř jisté,že lidé ve skutečnosti viděli stovky a tisíce migrujících hadů,kteří plavou koordinovaně vpřed.Tak mohou připomínat jediného obrovského živočicha.

V moři i na souši Vlnožilové(r.Laticauda) jsou vzdálení příbuzní mořských hadů.Žijí sice také v moři,ale stejně dobře se mohou pohybovat i po pevné zemi.Na pevnině se páří a kladou vajíčka.Často se také připlouvají slunit na pláže.Teplo slunečního záření jim totiž pomáhá rychleji strávit potravu v žaludku. Zajímavost: Skuteční mořští hadi rodí živá mláďata přímo v moři. Mořští hadi mohou žít pouze v tropických a subtropických mořích.Nemohou se totiž slunit jako hadi na souši a zvýšit svou tělesnou teplotu-ta proto odpovídá teplotě okolního prostředí,tedy teplotě vody,v níž žijí.

[editovat] Související články

[editovat] Reference

Tento článek byl založen nebo podstatně rozšířen povoleným převzetím textů pod licencí GFDL ze stránek Richarda Horčice o hadech, kde je možno najít původní text, galerii obrázků a další materiály.