Jedovatí hadi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Jedovatý had je druh, který je schopen produkce hadího jedu (toxinu) a jeho použití.

Počty druhů jedovatých hadů[editovat | editovat zdroj]

Na světě žije asi 410 druhů jedovatých hadů, což je malý zlomek z celkových přibližně 2800 druhů hadů. Z těchto 500 může člověka vážněji ohrozit jen polovina.[zdroj?] Jedovatí hadi používají jed k lovu kořisti, ale někdy i k sebeobraně. Uštknutý živočich na něj reaguje např. ochromením nebo potížemi s dýcháním - záleží na druhu jedu. Nejprudší jed mají mořští hadi vodnáři, ze suchozemských hadů je nejjedovatější taipan menší. Nejdelším jedovatým hadem je kobra královská, která může dorůst délky až 5 metrů. Z hlediska čeledí jsou jedovatí všichni korálovcovití, zemězmijovití a zmijovití hadi. Z čeledi užovkovitých je jedovatá jen asi třetina druhů. V České republice žije jediný jedovatý had, a to zmije obecná. Je to nejseverněji žijící had světa.[zdroj?]

Není bez zajímavosti, že i druhy, které běžně pokládáme za nejedovaté, ve valné většině nějaký jed (správnější by možná bylo užít výrazu xenobiotikum) přesto produkují. Vytvářejí ho v tzv. Duvernoyově žláze, odkud je přímo vypouštěn do dutiny ústní. Do rány se tak nedostává pomocí jedových zubů (ty nejsou vůbec přítomny, jde o druhy tzv. aglyfní), ale rozptýlený ve slinách. Tímto aparátem disponuje valná většina „nejedovatých hadů“ - mimo jiné např. i naše užovka obojková (Natrix natrix) - přičemž primární úlohou takových xenobiotik není paralýza, popř. usmrcení kořisti, ale převážně spolupůsobení na trávení. Pro člověka nepředstavují žádné nebezpečí.

Hadí jed[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku hadí jed.

Nakládání s jedem[editovat | editovat zdroj]

Nejčastějším způsobem, jak dostat jed do oběti, je uštknutí. Jiným mechanismem však disponují tzv. plivající kobry.


Rozdělení podle jedových zubů[editovat | editovat zdroj]

Opistoglyfní hadi[editovat | editovat zdroj]

Mezi opistoglyfní hady patří jedna skupina hadů z čeledi užovkovitých, např. bojgy, šírohlavci nebo šípovci. Tito hadi mají v zadní části horní čelisti zvětšené zuby. Je v nich podélná rýha a jsou spojeny s jedovými žlázami. Na rozdíl od aglyfních užovek tak jsou opistoglyfní hadi schopni vstříknout do těla kořisti jed. Kousnutí těmito hady jsou málo častá, neboť zuby jsou v zadní části tlamy. Při uštknutí člověka tak často nedojde k vyplavení dostatečného množství jedu do rány a tak fatální uštknutí jsou velmi vzácná.

Proteroglyfní hadi[editovat | editovat zdroj]

Mezi proteroglyfní hady patří všechny druhy z čeledi korálovcovitých, např. kobry, mamby nebo mořští hadi vodnáři. Tito hadi mají jedové zuby v přední části tlamy, pevně spojené s kostí. Je v nich částečně uzavřená podélná rýha, kterou stéká (může být i vystřikován) silný jed z jedových žláz. Jed proteroglyfních hadů může být buď neurotoxin nebo myotoxin.

Solenoglyfní hadi[editovat | editovat zdroj]

Solenoglyfní hadi jsou všechny druhy patřící do čeledi zmijovitých, např. zmije, chřestýši, křovináři nebo ploskolebci. Jedové zuby těchto hadů jsou v přední části horní čelisti. Když má had zavřenou tlamu, jsou zuby sklopeny podél horního patra. Když je však připraven k útoku, vyklopí zuby dopředu. Jed protéká uzavřeným kanálkem uprostřed zubu. U solenoglyfních hadů převažují zejména hemotoxiny.