Jazyk (orgán)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání
Jazyk
Tongue.agr.jpg
Lidský jazyk
latinsky lingua
Gray's subject #245 1125
žíla/y v. lingualis
nerv/y n. lingualis

Jazyk je svalový orgán nacházející se v ústní dutině. Jeho sliznice je kryta mnohovrstevným dlaždicovým epitelem, jehož četné výběžky (papily) dodávají jazyku zvláštní matný vzhled.

U člověka jeho velká ohebnost ve spojení s jeho přesným řízením umožňuje vytvářet širokou škálu zvuků, čehož lidé využívají při mluvení lidskou řečí. Je nejsilnějším svalem v lidském těle.[zdroj?] Svaly jazyka vytvářejí celou hmotu jazyka a dají se rozdělit na vlastní svaly jazyka (intraglosální) a vnější svaly jazyka (extraglosální).

Jazyk také obsahuje mnoho chuťových receptorů, zvaných chuťové pohárky. Člověk rozlišuje čtyři základní chutě: sladkou, slanou, kyselou a hořkou. V dnešní době existuje je uznávána i další, tzn. pátá chuť umami, a hovoří se o dalších.

Obsah

[editovat] Anatomická stavba

Pohled na jazyk a ústní dutinu. Gray's Anatomy, 1918
Spodní část jazyka (facies inferior linguae)

Na jazyku rozeznáváme :

  1. kořen jazyka (radix linguae) – část obrácená do hltanu
  2. tělo jazyka (corpus linguae) – hlavní část; při zavřených ústech se opírá o patro
  3. hrot jazyka (apex linguae) – pohyblivá přední část

Dále se popisují :

  • hřbet jazyka (dorsum linguae) a na něm:
    • sulcus medianus linguae – podélná střední brázda
    • sulcus terminalis – rýha tvaru „V“, dělí tělo a kořen jazyka
    • foramen caecum linguae – vkleslina uprostřed hrotu sulcus terminalis, za embryonálního vývoje se odsud oddělil základ štítné žlázy a sestupoval kaudálně jako ductus thyroglossus
  • boční okraj jazyka (margo linguae)
  • spodní plocha jazyka (facies inferior) a na ní:
    • plica fimbriata – slizniční řasa na facies inferior, zbytek sublingua
    • frenulum linguae – uzdička jazyka
    • caruncula sublingualis – vpředu po obou stranách frenula, ústí zde ductus submandibularis et ductus sublingualis major
    • plica sublingualis – řasa, ústí zde velké množství ductus sublinguales minores
  • plica glossoepiglotica mediana – střední, nepárová řasa táhnoucí se od kořene jazyka k epiglottis
  • plicae glossoepigloticae laterales – pravá a levá párová řasa
  • valleculae epiglotticae – dvě jamky mezi řasami

[editovat] Sliznice jazyka

Sliznice jazyka je kryta vícevrstevným dlaždicovým epitelem. Epitel hřbetu a hrotu jazyka vybíhá v papillae linguales (jejich epitel na povrchu rohovatí):

  • papily nitkovité (papillae filiformes) (papily nitkovité) – štíhlé, na konci roztřepené
  • papily kuželovité (papillae conicae) – u člověka málo
  • papily houbovité (papillae fungiformes) – kyjovitého tvaru, jednotlivě mezi papillae filiformes, červené (tenčí epitel)
  • papily listovité (papillae foliatae) – rudimentární, na margo linguae vzadu, v jejich epitelu nacházíme chuťové pohárky
  • papily hrazené (papillae vallatae) – největší, ve stěnách chuťové pohárky (caliculi gustatorii), v počtu 7 sestaveny v řadu tvaru „V“ těsně před sulcus terminalis

Na kořenu jazyka nejsou papily, nýbrž tonsilla lingualis (jde o soubor lymfatických folikulů).

Extraglosální svaly
Intraglosální svaly

[editovat] Svaly jazyka

Svaly jazyka tvoří celou hmotu jazyka a připojují se ke dvěma vazivovým strukturám:

  • aponeurosis linguae – zpevněná spodina sliznice hřbetní plochy jazyka
  • septum linguae – sagitální vazivová ploténka ve střední čáře jazyka, připojena k aponeurosis linguae, otvory pro některá příčná svalová vlákna a cévy

[editovat] Extraglosální svaly

Extraglosální svaly začínají na útvarech v okolí, vzařují do jazyka a pohybují jím jako celkem. Rozlišujeme:

  • musculus genioglossus – kaudální snopce – táhnou kořen jazyka (radix linguae) dopředu, ostatní snopce – přitahují jazyk ke spodině úst
  • musculus hyoglossus – táhne jazyk dozadu a dolů
  • musculus styloglossus – táhne hrot jazyka dozadu, tělo a kořen dozadu vzhůru
  • musculus palatoglossus – patří ke svalům měkkého patra

[editovat] Intraglosální svaly

Intraglosální svaly v jazyku začínají i končí, jsou uspořádány ve třech navzájem kolmých směrech, mění tvar jazyka. Rozlišujeme

  • musculus longitudinalis superior – zkracuje jazyk
  • musculus longitudinalis inferior – zkracuje jazyk
  • musculus transversus linguae – zužuje jazyk
  • musculus verticalis linguae – zplošťuje jazyk

[editovat] Vnímání chuti

Místa vyšší koncentrace určitých typů receptorů: 1-hořká, 2-kyselá, 3-slaná, 4-sladká
Podrobnější informace naleznete v článku Chuť.

Někdy se říká, že sladkou chuť vnímáme špičkou jazyka, slanou krajními částmi jazyka za receptory pro vnímání sladké chuti, kyselou chuť na krajích jazyka v jeho střední části a receptory hořké chuti jsou umístěné uprostřed v zadní části jazyka. Ve skutečnosti však je situace odlišná. Chutě totiž vnímáme celou plochou jazyka, pouze na něm mohou existovat plochy, které jsou citlivější na daný typ chutě. Člověk tak v dané oblasti vnímá chuť intenzivněji.

[editovat] Specializace jazyka na jiné funkce

Některá zvířata, například plazi, mají na jazyku i čichové receptory. Proto neustále vyplazují jazyk, kterým zjišťují pachy v okolí.

Jiná zvířata, například pes využívají jazyk k ochlazování těla. Rychlým dýcháním se z jazyka odpařují sliny a tím ochlazují krev v jazyku a následně celém těle.

Např. chameleon pomocí dlouhého jazyka i loví.

[editovat] Odkazy

logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Medicina.jpg Související články obsahuje
Portál Medicína

[editovat] Poznámky

[editovat] Literatura

  • ČIHÁK, Radomír. Anatomie 2. 1. vyd. Praha : Avicenum, 1988. ISBN 80-060-88.

[editovat] Externí odkazy