Sval

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Svalovina zad

Sval (musculus), často také svalovina, je orgán, jehož funkcí je umožnění aktivního pohybu živočicha nebo jeho části. Sval je tvořen především svalovou tkání. Všechny svaly tvoří svalovou soustavu. Věda, která zkoumá svaly, se nazývá myologie.[1]

Ne všichni živočichové ale mají svaly. Svaly mají schopnost přeměnit chemickou energii živin v kinetickou energii (účinnost 30% [zdroj?]) a teplo.

•základní stavební jednotkou kosterního svalu jsou svalová vlákna (myofibrily)

◦průměr 20-150 mikrometrů, délka 0,5–20 cm ◦jsou mnohojaderná, vznikla z více svalových buněk rozpuštěním přepážek

•snopečky - 10-1000 svalových vláken spojených řídkým vazivem (vazivo obsahuje cévy a nervy)

•snopce - spojení snopečků

•sval (musculus) - soubor všech snopců navzájem spojených vazivem

◦svalová povázka (fascie) - tenký vazivový obal na povrchu svalu

◦svalové bříško (svalová hlava) - nejširší část svalu

◦na obou koncích přechází sval ve šlachy (zajišťují pevné připojení svalu ke kostem)

•mezi myofibrilami je glykogen (uhlohydrát, "zásoba svalového paliva") a mitochondrie (v nich se živiny spalují za přítomnosti kyslíku, vzniká tak energie, která se uskladňuje v podobě ATP)

•ke každému svalovému vláknu vede nervové vlákno, které v případě potřeby uvádí sval do pohybu

•vůlí ovládaný pohyb je vyvolán vzruchy vysílanými z mozkové kůry k opačné straně těla, míchou dolů a prostřednictvím motorických nervů ke kosterním svalům

•v cytoplazmě svalového vlákna jsou podélně uloženy myofibrily

•jsou tvořeny myozinem (silný filament - dvojlomná (anisotropní) bílkovina) a aktinem (slabý filament - jednolomná (isotropní) bílkovina) ⇒ pod mikroskopem vytvářejí pruhovaný vzhled

•sarkomery - válcovité úseky myofibrily, které umožňují smršťování svalu

Svalový stah (kontrakce): •motorickou jednotku tvoří motorický neuron, nervosvalová ploténka a příslušná svalová vlákna; protože neuron má hodně nervových zakončení, může inervovat více svalových vláken

•nervosvalová ploténka - místo, kde se koncová vlákna motorického neuronu připojují ke svalovému vláknu

1.Po motorickém nervovém vlákně přichází podnět (elektrický impuls) pro svalový stah

2.Jakmile nervový vzruch dospěje na konec nervového vlákna, způsobí vylití mediátoru (acetylcholin) do štěrbiny nervosvalové ploténky

3.Dojde ke vzniku akčního potenciálu na svalovém vlákně a k uvolnění Ca2+ z biomembrán endoplazmatického retikula ⇒ svalový stah (zkrácení myofibrily) - myozin se nasouvá na aktin ⇒ nastala zvýšená koncentrace Ca2+ iontů mezi aktinem a myozinem

4.Dochází ke štěpení molekul ATP za přítomnosti Ca2+

Natažení svalu: •aby mohl sval relaxovat, musí se uvolnit enzymy, které acetylcholin neutralizuje

•Ca2+ ionty se vážou zpět do biomembrán endoplazmatického retikula

•vazby mezi myozinem a aktinem se uvolní

Svalová únava: •nastává při namáhavé a dlouhotrvající práci

•možné příčiny:

◦vyčerpání zdrojů energie (ATP)

◦nahromadění zplodin metabolismu (kyseliny mléčné)

◦nedostatek kyslíku (útlum činnosti mozkové kůry) ⇒ zmenšování až vymizení stahů

•svalová únava je pro organismus ochranou; objeví se dříve než dojde k vyčerpání energetické rezervy ⇒ chrání organismus před poškozením

•odstranění únavy - odpočinek (pasivní - klid, masáž, výživa; aktivní - zaměstnání jiných svalových skupin)

•atrofie - úbytek svalové hmoty

Funkce svalů[editovat | editovat zdroj]

Základní vlastností svalové tkáně je schopnost se stahovat (kontrahovat), což je umožněno speciálními vláknitými strukturami uloženými v cytoplazmě všech svalových buněk, myofibrilami. Myofibrily jsou složeny z uspořádaných molekul aktinu a myosinu. Za zvýšené koncentrace vápenatých iontů a přítomnosti ATP dochází k zasouvání tenkých aktinových vláken mezi tlustá vlákna myosinová, myofibrila se zkrátí a dojde ke kontrakci. Stah svalu je podkladem pro veškerý svalový pohyb.

Svalový stah je důsledkem řetězce chemických reakcí, k jejichž proběhnutí je potřeba splnění několika podmínek, v první řadě podráždění svalu a dostatečná zásoba energie ve svalu.

Specializované funkce[editovat | editovat zdroj]

V duhovce oka můžeme nalézt hladké svaly které při větším množství světla zmenší zorničku a pří jeho nedostatku ji zase roztáhnou, takže do oka proniká ideální množství světla.

Vzpřimovač chlupu je sval v kůži, který po podráždění vzpřímí chlup. Signálem k jeho stahu může být pocit chladu („husí kůže“), vzpřímením chlupů dojde ke zlepšení izolační schopnosti chlupového pokryvu těla, chlupy se mohou vzpřímit ale i v důsledku stresu (naježený ocas kočky).

Lidské svalstvo[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Lidské svalstvo.

Lidské svalstvo se nevymyká typickému svalstvu primátů, ale je na něj samozřejmě soustředěna největší pozornost, jak mezi vědci, tak laiky. Jeho cíleným tréninkem (posilováním) se dá docílit nárůstu svalové hmoty i zvětšení svalových vláken.

Typy svalové tkáně[editovat | editovat zdroj]

Příčně pruhovaná (kosterní) svalovina[editovat | editovat zdroj]

Hlavní článek: Příčně pruhované svalstvo

Pod mikroskopem můžeme pozorovat žíhání, které je způsobeno pravidelným střídáním aktinu a myosinu v myofibrilách.

Kosterní sval. Stavba kosterního svalu se dá demonstrovat na různých přiblíženích. Postup od vnějšího vzhledu svalů až k mikroskopickému uspořádání molekul. Pořadí je toto: sval > svalový snopec > svalové vlákno > myofibrila > sarkomera

Kosterní svalstvo je tvořeno příčně pruhovanou svalovinou a obvykle se upíná ke kostem. Je ovladatelné vůlí a díky němu se tělo pohybuje. Je to například jazyk, svaly hlavy a končetin, ale i bránice, hlavní dýchací sval savců.

Stavbu kosterního svalu je možné zkoumat na několika úrovních. Kosterní sval se na první pohled skládá z těchto částí:

Kosterní sval je tvořen dlouhými svalovými vlákny (až 40 cm), tvořené v podstatě jednou, ale mnohojadernou buňkou, takzvaným rhabdomyocytem. Vlákna jsou obalena řídkou vazivovou pochvou. Podélně uložená příčně pruhovaná vlákna se nazývají myofibrily, které umožňují kontrakci.

Svalová vlákna se spojují ve snopečky a snopce (10–100 svalových vláken), které jsou kryté silným vazivovým obalem. Snopce se pojí ve svaly kryté pevnou a pružnou vazivovou blanou – fascií (povázkou). Na obou koncích svalu přechází fascie ve šlachy, které jsou pevně napojeny na kosti jako začátky a úpony svalů. Svalová i vazivová vlákna jsou elastická, umožňují až stoprocentní protažení své délky.

Každé svalové vlákno (rhabdomyocyt) uvnitř v cytoplazmě obsahuje myofibrily, které je ještě příčně rozdělena na přepážky, sarkomery. Díky těmto sarkomerám dostaly příčně pruhované svaly svůj název.

Srdeční svalovina[editovat | editovat zdroj]

Hlavní článek: Srdeční svalovina

Srdeční svalovina či myokard (myokardum) tvoří tzv. kardiomyocyty či kardiocyty, které jsou příčně pruhované v důsledku přítomnosti sarkomer. Jejich délka činí 85–100 mikrometrů a šířka 15 mikrometrů. Funkce a stavba kontraktilních bílkovin je shodná s kosterním svalstvem. Buňky jsou spojeny interskalárními disky a mají jedno až dvě buněčná jádra uspořádaná ve více směrech.[2]

Myokard není ovladatelný vůlí. Podněty ke stahování vznikají přímo v srdci. Tvoří téměř celou srdeční stěnu.

Hladká svalovina[editovat | editovat zdroj]

Hlavní článek: Hladké svalstvo

Hladká svalovina je evolučně původnější, u bezobratlých je často jediným typem svalové tkáně v jejich tělech. U savců je přítomna pouze jako vůlí neovladatelná svalovina stěn cév, trávicí trubice, žaludku, vývodů žláz, dělohy nebo svalů jako je vzpřimovač chlupu nebo svaly duhovky oka.

Na podnět reaguje pomaleji než příčně pruhovaný sval.

Hladká svalovina není tvořena vlákny, ale samostatnými buňkami vřetenovitého tvaru, v jejichž cytoplazmě myofibrily nejsou uspořádané jako u příčně pruhovaného svalu, takže ani pod mikroskopem nemůžeme pozorovat příčné žíhání.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. CoJeCo.cz [online]. 2000-03-14, rev. 2004-10-01, [cit. 2012-07-02]. Heslo myologie. Dostupné online.  
  2. JELÍNEK, Richard, et al Histologie embryologie [online]. 3. lékařská fakulta UK. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ELIŠKOVÁ, Miloslava; NAŇKA, Ondřej. Přehled anatomie. Praha : Karolinum, 2006. 309 s. ISBN 80-246-1216-X.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
  • Slovníkové heslo sval ve Wikislovníku