Voda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o chemické sloučenině podmiňující život na Zemi. Další významy jsou uvedeny v článku Voda (rozcestník).
Voda (oxidan)
struktura molekuly vody
Obecné
Systematický název oxidan
Triviální název voda
Anglický název water, oxidane, dihydrogen oxide, dihydridooxygen[1]
Sumární vzorec H2O
Identifikace
Vlastnosti
Molární hmotnost 18,01528 g/mol
Teplota tání 0 °C
Teplota varu 100 °C
Hustota 0,99997 g/cm³ (3,98 °C/kapalina)
Viskozita 0,001 Nsm-2
Index lomu 1,33
Kritická teplota Tk 374 °C
Kritický tlak pk 22 140 kPa
Povrchové napětí 0,073 N/m (20 °C)
Rychlost zvuku přibližně 1460 m/s
Termodynamické vlastnosti
Měrné teplo 4 184 J K-1 kg-1(kapalina při 20 °C)
NFPA 704
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Voda, sumárním vzorcem (zároveň však racionálním) H2O, systematický název oxidan[2], je chemická sloučenina vodíku a kyslíku. Spolu se vzduchem, resp. zemskou atmosférou tvoří základní podmínky pro existenci života na Zemi. Za normální teploty a tlaku je to bezbarvá, čirá kapalina bez zápachu, v silnější vrstvě namodralá. V přírodě se vyskytuje ve třech skupenstvích: v pevnémled a sníh, v kapalném – voda a v plynnémvodní pára.

Systematicky se voda nazývá „oxidan“. Častokrát se i v odborné literatuře označuje jako „dihydrogenmonooxid“ či „oxid vodný“, nebo dokonce jako „kyselina hydroxylová“.[zdroj?] Všechny tyto tři názvy jsou ale chybné: nejedná se ani o oxid,[pozn. 1] ani o kyselinu, ale o anorganický[3] jednojaderný hydrid[4] (proto končí na příponu „-an“[5]). Název oxidan byl užíván již dříve, ale byl to název triviální, systematickým byl ustanoven až od názvosloví IUPAC 93.[6] Kromě toho se užívalo a užívá i triviální označení „voda“.

Podle počtu neutronůatomu vodíku rozlišujeme

  1. lehkou vodu (oba vodíky jsou protia, strukturní vzorec je 1H2O),
  2. polotěžkou vodu (jeden vodík je protium a jeden deuterium, strukturní vzorec se dá zapsat jako HDO),
  3. těžkou vodu (oba vodíky jsou deuteria, strukturní vzorec je 2H2O, ale dá se také zapsat jako D2O; voda vyrobená z těžkých atomů vodíku, v přírodě se nachází zcela běžně ve směsi s normální vodou v nízké koncentraci, těžká voda sloužila ke konstrukci prvních atomových reaktorů) a
  4. tritiovou vodu (zvána též supertěžká voda, oba vodíky jsou tritia, strukturní vzorec je 3H2O, ale dá se zapsat i jako T2O).

Rozdělení vody[editovat | editovat zdroj]

Ledovec; zde se nacházejí tři skupenství vody pohromadě
71 % povrchu Země tvoří voda
Kapka vody
podle tvrdosti
    • měkká – obsahuje málo minerálních látek
    • tvrdá – z podzemních pramenů, obsahuje více minerálních látek
podle salinity (slanosti)
podle mikrobiologie
podle obsahu živin (dusík, fosfor, popřípadě i přítomnost draslíku a mikrobiogenních prvků)

Chemické vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Model molekuly vody

Voda vzniká prudkým až explozivním slučováním vodíkukyslíkem (hořením bezbarvým plamenem) podle rovnice:

2H2 + O2 → 2H2O,

za vývinu velkého množství tepla (exotermní reakce). Kromě toho vzniká jako vedlejší produkt vedle solí při neutralizaci kyselin zásadami, např.

HCl + NaOH → H2O + NaCl.

Voda je obsažena ve spalných plynech při hoření většiny organických látek, např. methanu

CH4 + 2O2 → 2H2O + CO2,

nebo oktanu (hlavní složky benzínu)

2C8H18 + 25O2 → 18H2O + 16CO2.

Vodné roztoky mohou vykazovat kyselou, neutrální nebo zásaditou reakci. Kyselost (acidita) a zásaditost (bazicita) se vyjadřuje ve stupnici hodnot pH. Rozsah stupnice je od 0 do 14 pH, přičemž hodnotě pH 7 odpovídá roztok neutrální. Hodnoty nižší označují roztok kyselý, hodnoty vyšší zásaditý čili alkalický. Vody kyselé jsou obvykle bez života, protože se v nich nevytváří plankton ani baktérie.

Tvrdost vody[editovat | editovat zdroj]

Veličina nejčastěji udávající koncentraci kationtů vápníku a hořčíku ve vodě. Definice tvrdosti vody je však nejednotná, někdy se tak označuje koncentrace dvojmocných kationtů vápníku, hořčíku, stroncia a barya, nebo všech kationtů s nábojem větším než jedna. Vzhledem k této nejednotnosti se moderní hydrochemie termínu tvrdost vody snaží vyhýbat. V praxi mnoha oborů, například akvaristiky, se však pojem tvrdost vody stále často užívá.

Celkovou tvrdost můžeme rozdělit na přechodnou, tj. uhličitanovou a na stálou. Přechodnou (karbonátovou) tvrdost vody způsobují rozpustné hydrogenuhličitany a to především hydrogenuhličitan vápenatý Ca(HCO3)2 a hydrogenuhličitan hořečnatý Mg(HCO3)2; tuto tvrdost vody lze odstranit převařením – dekarbonizací:

Ca(HCO3)2 → CaCO3 + H2O + CO2
Mg(HCO3)2 → MgCO3 + H2O + CO2.

Vařením se však nezbavíme tvrdosti trvalé (nekarbonátové), za kterou jsou odpovědné především sírany, a to síran vápenatý CaSO4 a síran hořečnatý MgSO4. K jejich odstranění používáme srážení působením hydroxidu vápenatého Ca(OH)2 a uhličitanu sodného Na2CO3:

Ca(HCO3)2 + Ca(OH)2 → 2CaCO3 + 2H2O
Mg(HCO3)2 + Ca(OH)2 → CaCO3 + MgCO3 + 2 H2O
MgSO4 + Ca(OH)2 → CaSO4 + Mg(OH)2
CaSO4 + Na2CO3 → CaCO3 + Na2SO4,

čímž se rozpustné hydrogenuhličitany a sírany převedou na méně rozpustné normální uhličitany, a to uhličitan vápenatý a uhličitan hořečnatý, resp. hydroxid hořečnatý.

Hodnotu tvrdosti vody uvádíme v mmol/l nebo tzv. německých stupních tvrdosti (dGH). Jeden německý stupeň odpovídá 10 mg CaO v jednom litru vody. Současná (2005) česká norma stanovuje tvrdost vody podle koncentrace Ca a Mg (mmol/l). Mezi uvedenými jednotkami je možno přibližně převádět podle vztahu 1 mmol/l = 5,61°dGH.

Z celkové tvrdosti vody jsou odvozeny tyto údaje: tvrdost od 1 do 10° značí vodu měkkou, z toho do 5° jde o vodu zvláště měkkou. 10–20° značí střední tvrdost, 20–30° značí vodu tvrdou a přes 30° zvláště tvrdou.

Fyzikální vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Geometrie molekuly vody

Mimořádné chemické a fyzikální vlastnosti vody jsou důsledkem geometrie její molekuly. Atomy v ní vázané nejsou uspořádány lineárně (v jedné přímce), ale chemické vazby mezi atomy svírají úhel přibližně 105 °. Polaritě vazeb (různé afinitě atomů vodíku a kyslíku) a zmíněné nelinearitě molekuly vděčí molekula vody za svoji polaritu. Vlastnosti molekul způsobují dobrou rozpustnost polárních a iontových látek ve vodě, jsou důvodem vysoké elektrické permitivity vody a díky jejich schopnosti zapojovat se do vodíkových vazeb (zvané též vodíkové můstky) jsou důvodem i významné hustotní anomálie vody.

Hustota[editovat | editovat zdroj]

Největší hustotu nemá led, ale tekutá voda při 3,95 °C, dalším snižováním teploty se objem jednotkové hmotnosti vody zase zvětšuje. Je to způsobeno polymerizací vodních molekul vodíkovými vazbami a úhlem mezi atomy vodíku – díky tomu může mít molekula v ledu pouze 4 nejbližší sousedy a v krystalové struktuře vznikají prázdné prostory. Tato zvláštnost má např. tyto důsledky:

  • Led se tvoří na povrchu vodních ploch a tím nezmrzlou vodu izoluje, voda tolik nepromrzá do hloubky, přičemž voda o teplotě 3,95 °C se hromadí na dně vodních ploch. Tato skutečnost je velmi důležitá pro přežití vodních organismů.
  • Tento proces urychluje zvětrávání – voda zvětšující svůj objem „trhá“ horniny a další látky.
  • Zvětšování objemu má význam pro rostliny a zemědělství – při mrznutí dochází ke kypření ornice.

Povrchové napětí a viskozita[editovat | editovat zdroj]

povrchové napětí a viskozita
teplota
°C
povrchové napětí
mN/m
viskozita
mPa·s
0 75,6 1,78
10 74,2 1,31
20 72,8 1,00
30 71,2 0,80
50 67,9 0,55
100 58,9 0,28


Tepelná vodivost[editovat | editovat zdroj]

tepelná vodivost
teplota ve °C tepelná vodivost ve W/(m.K)
-20 kapalina: 0,523, led: 2,43
0 kapalina: 0,564, led: 2,22
10 0,584
20 0,597
30 0,618
50 0,645
80 0,670
100 0,682


Termodynamické vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Fázový diagram vody znázorňující závislost existence skupenství na tlaku a teplotě

Měrná tepelná kapacita (specifické teplo) je u vody třikrát větší než u většiny ostatních látek, jako jsou horniny, železo, hliník, atd. Proto má voda svou tepelnou setrvačností velký klimatický vliv a s výhodou se používá k transportu tepla (např. ústřední topení).

Skupenské přeměny charakterizuje fázový diagram vody, který je ve zjednodušené podobě uveden na obrázku. Ve skutečnosti existuje pevné skupenství vody, tedy led, v mnoha různých fázích, lišících se krystalovou strukturou a fyzikálními vlastnostmi.[7]

Podrobnější informace naleznete v článku Led#Exotické fáze ledu..

O fázovém přechodu mezi kapalným a pevným skupenstvím podrobněji pojednává odstavec Hustota. Pro zmrznutí vody je podmínkou, aby v kapalině existovala krystalizační centra. Proto je možné, aby čistá a ustálená voda byla podchlazena i pod teplotu tuhnutí, nebo aby horká voda zmrzla rychleji, než ustálená voda studená (Mpembův jev). K náhlému zmrznutí podchlazené vody stačí i mechanický podnět (zatřesení, vhození tělíska).

Specifická skupenská tepla (tání a varu) – V tomto parametru je voda naprosto neobvyklá. Vysoké výparné teplo umožňuje efektivní ochlazování teplokrevných obratlovců, jako je člověk – bez pocení by nepřežili.

Bod varu – Obecný trend v periodické tabulce prvků je takový, že s rostoucí hmotností se zvyšuje teplota varu. Nicméně vodíkové můstky mají větší vliv na teplotu varu než hmotnost dané látky a že voda a všechny sloučeniny s vodíkem v druhé periodě – B2H6, CH4, NH3 a HF – jsou výjimkou v tomto trendu.

bod varu
sloučenina teplota
H2O 100 °C
H2S -60,28 °C
H2Se -41,25 °C
H2Te -2 °C
H2Po n/a



Další vybrané termodynamické vlastnosti udává tabulka:

vybrané termodynamické vlastnosti
molární slučovací enthalpie ΔfH0g
 
-241,83 kJ/mol
 
ΔfH0l
 
-285,83 kJ/mol
 
ΔfH0s
 
-291,8 kJ/mol
 
molární entropie na Kelvin S0g, 0,1 MPa
 
188,84 J/(mol.K)
 
S0l, 0,1 MPa
 
69,95 J/(mol.K)
 
S0s
 
41 J/(mol.K)
 
Dolní indexy: f – slučování; g – plyn; l – kapalina; s – pevná látka; horní index: 0 – standardní


Elektrické vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Voda je výjimečná vysokou permitivitou (relativní permitivita je přibližně 80). Chemicky čistá voda je velmi slabě elektricky vodivá, ale i malé množství rozpustných příměsí výrazně zvyšuje její vodivost.

Voda v přírodě[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Koloběh vody.

Rozšířením vody na Zemi a jejím pohybem se zabývá hydrologie, pohyb vody v zemské atmosféře zkoumá též meteorologie. Výskyt vody na naší planetě je mnohem vyšší než na ostatních planetách sluneční soustavy. Při pohledu z vesmíru vypadá Země jako modrobílá planeta: bílá od vodní páry a modrá od vody. A zákonitě všechny formy života (tak jak ho známe) závisejí na vodě. Část zemského povrchu s obsahem vody v kapalném skupenství nazýváme hydrosféra.

Většinu povrchu Země (71 %) pokrývá slaná voda moří a oceánů, jež tvoří 97 % celého vodstva na naší planetě. Obsahuje průměrně 35 g solí v jednom litru. Z toho 77,8 % chloridu sodného (NaCl), 10,9 % chloridu hořečnatého (MgCl2) a další soli jako síran hořečnatý, síran vápenatý, síran draselný a jiné.

Sladká voda tvoří jen nepatrnou část hydrosféry – 3 %, přičemž 69 % této vody je v ledovcích, které jsou v polárních oblastech. Dalších 30 % je voda podzemní a jen necelé procento tvoří voda povrchová a atmosférická.

Forma množství
(mil. km3)
procent
z celku
Moře a oceány 1 370 97,25 %
Ledovce 29 2,05 %
Spodní voda 0,5 0,68 %
Jezera 0,125 0,01 %
Půdní vlhkost 0,065 0,005%
V atmosféře 0,018 0,001%
Řeky 0,0017 0,0001 %
Biosféra 0,0006 0,000004 %
Celkem[8] 1 409 100 %
Schéma stojatých vod: 1. déšť, 2. stojatá voda, 3. nepropustné podloží.

Koloběh vody na kontinentech začíná srážkami. Jakmile dopadnou z mraků na povrch, mohou putovat třemi cestami:

  • zpravidla víc než 50 % (někdy i 100 %) se znovu vypaří
  • méně než 30%, většinou 10 % – 20 %, steče do potoků, řek a nakonec do moře
  • 10 % a méně (ale také nic) se může vsáknout.

Množství kyslíku rozpuštěného ve vodě nepřesahuje maximální koncentraci 14 mg kyslíku na litr vody při teplotě 4 °C, s rostoucí teplotou pak množství kyslíku klesá a tak voda o teplotě například 20 °C obsahuje pouze 9 mg kyslíku na litr.

Výskyt vody ve vesmíru[editovat | editovat zdroj]

Ve vesmíru se velké množství vody nachází v molekulárních mračnech v mezihvězdném prostoru. Také protoplanetární mlhovina, ze které vzniklo Slunce a celá sluneční soustava, obsahovala velké množství vody, z níž část se zachovala v Oortově oblaku, kde se z ní zřejmě ještě dnes tvoří nové komety. Jádra komet obsahují desítky procent vody. Podle jedné z teorií právě komety zanesly na Zemi většinu vody, která zde v současnosti je.

Také některé měsíce planet, tělesa Kuiperova pásu a transneptunická tělesa jsou převážně tvořena vodou v pevném skupenství. Velký podpovrchový oceán vody se předpokládá na Jupiterově měsíci Europa.

V červenci 2007 bylo oznámeno,[9] že se voda v plynném skupenství nachází i na extrasolární planetě — konkrétně na planetě HD 189733b, nacházející se 63 světelných let od Země v souhvězdí Lištičky.

Voda a člověk[editovat | editovat zdroj]

„Nepatří mezi živiny, ale je pro lidský organizmus nezbytná. Tvoří prostředí pro životní děje, je rozpouštědlem většiny živin, pomáhá regulovat tělesnou teplotu a umožňuje trávicí procesy. Díky pravidelné výměně vody můžeme z těla vyplavovat škodlivé látky“.[10] Měli bychom denně vypít 2-3 litry vhodných tekutin, při velké fyzické zátěži i více.[10] Vhodné tekutiny jsou: stolní vody, minerální vody, neslazené čaje, 100% ovocné a zeleninové džusy.[11] Do nevhodných tekutin patří: limonády, energetické nápoje, alkoholické nápoje, káva, atd. Co se týká konzumace vína a piva, existují studie, které potvrzují jejich pozitivní vliv na kardiovaskulární systém. Alkoholické nápoje jsou vysoce kalorické, proto bychom je měli požívat v rozumné míře. Ženy by neměly překročit 1,5-2 dl vína za den a muži 3-4 dl vína za den. Pivo je bohaté na vitamíny skupiny B, jeho konzumaci by se měly vyhýbat osoby s nadváhou. Vodu konzumujeme dále i jako součást ovoce, zeleniny a polévek. Člověk vydrží nejdéle bez vody 7-10 dní. Při dlouhodobém nedostatku vody může dojít k tvorbě ledvinových kamenů a krátkodobý nedostatek se projeví žízní, nevolností, slabostí a křečemi.[11] Dále je důležité dbát na pitný režim u dětí a seniorů, kteří jsou náchylnější k dehydrataci, onemocnění ledvin a močových cest. Vodu ztrácíme denně v podobě moči (1,5-2 l), pocením, plícemi (při dýchání se vyloučí asi 400 ml vody), a stolicí.[12]

Význam a použití[editovat | editovat zdroj]

  1. Je základní podmínkou života. Ve vodě vznikl život. Jde o rozpouštědlo, ve kterém probíhají veškeré chemické děje v organismu. Lidské tělo obsahuje 70 % a rostliny až 90 % vody. Už ztráta 20 % tělesné vody je smrtelná. Na dehydrataci člověk umírá asi během 7 dnů. (Podle Guinnessovy knihy rekordů vydržel bez vody nejdéle jeden mladý Rakušan, kterého policie zapomněla v cele pro zadržené. Našla ho po 18 dnech na prahu smrti.)
  2. Jde o nejdůležitější surovinu všech průmyslových odvětví, používá se ke chlazení, ohřevu, oplachu, k výrobě elektrické energie ve formě páry a v potravinářství k výrobě všech nápojů atd.
  3. Je základní podmínkou rostlinné a živočišné výroby.
  4. Stala se zdrojem obživy v přímořských státech.
  5. Vodní toky (řeky) a plochy (oceány, moře, jezera, velké rybníky) hrají významnou roli v dopravě.
  6. Přítomnost vodních ploch má v krajině vliv na klima i mikroklima.
  7. Voda je využívána při osobní hygieně, rekreaci a sportu.Využívání vodních zdrojů k uspokojování lidských potřeb se v moderní době neustále zvětšuje. Kromě využívání vody jako pitného zdroje se připojilo využívání k mytí, zavlažování, k výrobě energie. Mimo to i spotřeba vody v domácnostech je několikanásobně vyšší.
  8. Minerální voda má léčivé účinky.

Vodní hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Vodní hospodářství v Česku.

Vodní hospodářství obecně zajišťuje dodávky pitné vody (vodní zdroj, vodárna, vodojem, vodovod, vodovodní přípojka) pro domácnosti i průmysl a nakládá s odpadními vodami. Provádí odběr, transport (stoková síť neboli kanalizace) a čištění odpadních vod v čistírnách odpadních vod. Předchází znečištění vody.

Pitná voda[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Pitná voda.
Státy s nejmenšími zásobami obnovitelné sladké vody v m3 na obyvatele za rok.
červeně: pod 500 m3 na obyvatele za rok
oranžově: 500–1500 m3 na obyvatele za rok.

Pitná voda se získává úpravou surové vody. Surová voda se získává z podzemních nebo povrchových zdrojů. Z některých zdrojů – zejména podpovrchových – je možné získat pitnou vodu bez úpravy.

  • Ke shromažďování povrchové vody slouží vodárenská nádrž (přehrada), v níž se nachází odběrová věž s několika odběrovými šachtami v různých hloubkách. Odebírá se podle příkazu z úpravny vody, která bývá v blízkosti přehrady. Vhodná teplota pro odběr je méně než 12 °C.
  • Výjimečně se využívá umělé filtrace a sorpční schopnosti půdního sedimentu, protože řasy často ucpávají filtraci. Voda z toku se nechá infiltrovat z umělých nádrží do podzemí a z podzemí se poté čerpá. Příkladem může být vodárna v obci Káraný, která od r. 1911 vyrábí kvalitní pitnou vodu pro přibližně třetinu Prahy a řadu dalších obcí a měst Středočeského kraje.
  • Čerpání z podpovrchových zdrojů z podzemních vrtů.

Surová voda se odvádí do úpravny vod. Tam se upravuje (mechanické předčištění, chemické čeření, filtrace přes pískové filtry, odstranění iontů železa a manganu, někdy i částečné odstranění dusičnanů a dusitanů, dezinfekce). Pak směřuje do vodojemů a z nich se vodovody dopravuje k spotřebitelům.

K pitné vodě v současnosti (2006) nemá přístup více než 1 miliarda lidí. Proto je zajištění přístupu k pitné vodě jedním z cílů usnesení OSN Rozvojové cíle tisíciletí.

Balená voda[editovat | editovat zdroj]

Balená minerální voda

Výroba a prodej balených vod má v Česku dlouhou tradici, kterou můžeme vystopovat až do 16. století. Původně šlo výhradně o vody léčivé (ať už se skutečným nebo domnělým účinkem), stáčené do kameninových džbánků. K nim se později (18. – 19. století) přidaly i vody, které byly pro svou zvláštní chuť považovány za osvěžující nápoj. Jednalo se buď o minerální vody nebo o vody s vysokým obsahem oxidu uhličitého CO2, ať původu přirozeného (kyselky) nebo uměle připravované, stáčené převážně do skla. Tento stav se v Evropě v podstatě udržel do 60.–70. let minulého století, kdy jednak skleněné obaly začaly být postupně vytlačovány plastickými a jednak došlo ještě k jiné, mnohem revolučnější změně: balené vody začaly být používány též jako zdroj „obyčejné“ pitné vody, nejen jako řešení občasných havarijních situací, ale především jako náhrada za pitnou vodu distribuovanou veřejnými vodovody. Což znamená, že se vedle vybraných druhů minerálních vod začaly stáčet i vody z kvalitních podzemních zdrojů pitné vody, které nevykazovaly ani zvláštní chuť, ani zvláštní farmakologický účinek.[13]

Znečištění vody[editovat | editovat zdroj]

Voda má hodnotu nejen ekonomickou, ale i ekologickou. Pětina lidstva nemá přístup k nezávadné vodě. 2,6 miliardy lidí postrádá hygienické zázemí. Ve 20. století zmizelo 50% světových mokřadů. 3 miliony lidí ročně umírají na choroby způsobené kontaminovanou vodou a špatnou hygienou (např. průjmová onemocnění a malárie), 90% z nich jsou děti do pěti let. O to nepříjemnější je skutečnost, že se zásoby sladké vody na Zemi snižují. Podle odhadu Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) klesly zásoby vody v Evropě o třetinu, v Asii o tři čtvrtiny a v Africe o dvě třetiny. Rozdíly mezi zásobami vody a její spotřebou se neustále prohlubují a lze přitom předpokládat, že spotřeba vody bude v následujících letech stále stoupat. Značná část znečištění životního prostředí pochází ze zemědělství (pesticidy, hnojiva i zvířecí exkrementy) a zasahuje i vodní zdroje. Pitná voda se stává strategickou surovinou a do intenzivně využívaných zemědělských oblastí se musí přivádět z velkých vzdáleností.

Bezpečnost[editovat | editovat zdroj]

Chemické znečištění vody nelze převařením odstranit. Bakteriologické znečištění odstraníme povařením aspoň 5 minut, (viry jsou usmrceny až po 30 minutách.) Požadavky na jakost vody pro koupání ve volné přírodě upravuje vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 238/2011 Sb.

Historická poznámka[editovat | editovat zdroj]

Iónský filosof Thalés z Milétu v 6. století př. n. l. pokládal vodu za základní element své kosmologie. Jeho následovníci až do Aristotela přidali další základní elementy, jako je oheň, země a vzduch, což potom dominovalo islámskému a křesťanskému myšlení. Čtyřprvkový princip přetrval až do Isaaca Newtona (De Natura Acidorum – myšlenka, že všechny látky lze převést na vodu). Až v 19. století přejal roli vody vodík. Přesné stechiometrické výpočty atomových hmotností jiných prvků však později ukázaly, že nemohou být jednoduchými násobky atomové hmotnosti vodíku.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. IUPAC však uvádí ve svých názvoslovných doporučeních pro vodu i anglický název dihydrogen oxide[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b International Union of Pure and Applied Chemistry. Nomenclature of Inorganic Chemistry. IUPAC Recommendations 2005. Příprava vydání N.G. Connelly, T. Damhus, R.M. Hartshorn, A.T. Hutton. Cambridge : The Royal Society of Chemistry, Thomas Graham House, 2005. PDF. ISBN 0-85404-438-8. Tabulka IX, s. 306. (anglicky) 
  2. (česky) Novela názvosloví organické chemie – přehled změn – bod 3.2
  3. (česky) Stručné základy názvosloví organických sloučenin
  4. (česky) Chemické názvosloví a názvy lékových forem v ČL 2002
  5. (česky) Předmluva
  6. (česky) Názvosloví vycházející z jiných hydridů
  7. The Phase Diagram of Water
  8. M. Kravčík et al., Water for the recovery of the climate. Praha 2008, str. 17.
  9. pressesc.com: 01184180642_water_extrasolar
  10. a b PIŤHA & POLEDNE. Zdravá výživa pro každý den. Havlíčkův Brod: Grada Publishing, 2009.
  11. a b KUNOVÁ, Václava. Zdravá výživa. Praha: Grada Publishing, 2004.
  12. ROKYTA ET AL.. Fyziologie (2nd ed.). Praha: ISV nakladatelství, 2008.
  13. Balená voda, nebo voda z vodovodu – kdo vítězí? | Nazeleno.cz

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu