Transneptunické těleso

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Transneptunické těleso (zkratka TNO z anglického Trans-Neptunian Objects) je objekt v naší sluneční soustavě, který se pohybuje za drahou planety Neptun. Celkový počet těchto objektů prolétávajících oblastí ve vzdálenosti 30 až 50 AU od Slunce a s průměrem nad 100 km se odhaduje na více než 70 tisíc.

Tato tělesa jsou (alespoň zatím) považována za planetky a jsou také zařazována do katalogu planetek, včetně Pluta i s jeho měsícem Charonem. Některé z nich jsou doprovázeny průvodci (k 14. 9. 2006 celkem 28 objektů).

Kategorie transneptunických těles[editovat | editovat zdroj]

Kategorie transneptunických těles.

Transneptunická tělesa se dělí podle dynamických vlastností jejich drah do několika skupin:

  • Objekty z Kuiperova pásu (zkratka KBO z anglického Kuiper Belt Objects) jsou objekty ve vzdálenostech 30 (v blízkosti dráhy Neptunu) až 50 AU; dále se dělí na:
    • Plutína (pojmenovány podle trpasličí planety Pluto, která je jejich prvním objeveným představitelem) jsou objekty, jejichž dráha je v rezonanci 2:3 s Neptunovou dráhou.
    • Jiné rezonanční objekty (s poměrem oběžných dob 4:5, 3:4, 3:5, 4:7 a 1:2) s Neptunem.
    • Kubewana (angl. Cubewanos, pojmenovány podle hláskování části předběžného označení prvního představitele této skupiny, 1992 QB1, [kjuː biː wʌn] IPA) jsou objekty na drahách s malou excentricitou (pod 0,15) a s velkými poloosami v rozpětí od 41,8 do 48 AU.
  • Objekty rozptýleného disku (zkratka SDO z anglického Scattered Disk Objects) jsou objekty v oblasti obklopující Kuiperův pás. Mohou mít perihel v blízkosti dráhy Neptunu, mají však výraznější sklon oběžné dráhy a velkou excentricitu dráhy.
    • Také v této oblasti se vyskytují rezonanční objekty s Neptunem (nejčastěji v poměru oběžných dob 2:5), ale vzhledem k větší vzdálenosti od Neptunu jich je relativně méně než v Kuiperově pásu.
  • Objekty odděleného disku jsou tělesa, která se ani v době svého největšího přiblížení nedostávají do gravitačního vlivu Neptunu.
  • Objekty z Oortova oblaku jsou velmi vzdálené objekty. Existence mračna těles na okraji sluneční soustavy vyplývá z modelů jejího vývoje, ovšem žádné z nich nebylo dosud přímo pozorováno.
    • Předpokládaná, avšak zatím také stále nepozorovaná vnitřní část Oortova mračna se někdy nazývá Hillsův oblak.
  • Další objekty, nepatřící do žádné z výše uvedených kategorií.

Největší transneptunická tělesa[editovat | editovat zdroj]

Velikosti transneptunických těles
Poznámka
Průměry, doprovázené otazníkem, jsou odhadovány z průměrného albeda TNO a hvězdné velikosti objektu. Mohou se proto výrazně lišit od skutečnosti. Stav k 14. 9. 2006.

Statistika objevených transneptunických těles[editovat | editovat zdroj]

  • plutína – 196
  • jiné rezonanční TNO – 52
  • kubewana – 665
  • SDO – 101
  • objekty z Oortova oblaku – 1
  • jiná TNO – 112
  • celkem – 1127
Poznámka
Do jednotlivých skupin jsou zařazeny i objekty, u nichž jejich klasifikace vzhledem k dosud ne zcela přesné znalosti oběžné dráhy je nepotvrzená. Stav včetně Pluta, ale bez Charonu, k 14. 9. 2006.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]