Mezinárodní fonetická abeceda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mezinárodní fonetická abeceda

Mezinárodní fonetická abeceda (International Phonetic Alphabet, IPA, Alphabet phonétique international, API) je znakový systém navržený jazykovědci k fonetickému zápisu a popisu hlasových projevů lidí mluvících rozdílnými jazyky. Úkolem mezinárodní fonetické abecedy je věrně, výstižně a široce zachytit mluvený projev lidí různých jazykových skupin, tak aby byl fonémicky a foneticky správný.

Mezinárodní fonetickou abecedu tvoří fonetické znaky, které vycházejí převážně z minuskulí latinky a řeckého písma. V kódování Unicode jsou jim vyhrazeny znaky U+0250 až U+02AF.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Systém byl vyvinut francouzskými a britskými učiteli jazyků pod záštitou Mezinárodní fonetické asociace, která vznikla v roce 1886 v Paříži. Tým vedl Paul Passy.

První oficiální verzi abecedy publikoval v roce 1888 Passy. Členové asociace založili abecedu na abecedě Henryho Sweeta (18801881, 1971), který ji vytvořil z abecedy Isaaka Pitmana a Alexandra Ellise.

Od té doby prošla Mezinárodní fonetická abeceda mnoha revizemi, včetně několika velkých změn stvrzených Kielskou Konvencí roku 1989; poslední revize proběhla v roce 1993, a znovu byla aktualizována roku 1996. ExtIPA byla prvně vytvořena roku 1991 a revidována 1997; kvalitativní symboly (VoQS, Voice Quality Symbols) byly navrženy v roce 1995, aby ještě více rozvinuly systém přepisu.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Výhodou IPA je univerzálnost použití pro přepis výslovnosti kteréhokoliv jazyka. Takový přepis je srozumitelný odborníkům na celém světě. Největší využití tedy najde v odborné literatuře. Pro laika je však takovýto přepis těžko srozumitelný, proto se v jazykové literatuře určené širší veřejnosti používají i jiné způsoby přepisu výslovnosti.

IPA používá v současnosti mnoho britských anglických slovníků (velká komplikovanost a nestandardnost anglického pravopisu vede k potřebě slovníků, které uvádějí správnou výslovnost anglických slov i pro rodilé mluvčí), americké slovníky obvykle využívají jiný způsob transkripce.

V českém prostředí se k přepisu výslovnosti cizích jazyků obvykle používají znaky české abecedy odpovídající příslušným hláskám, např. [či:z] místo [tʃiːz]. Často se též používají znaky, které v češtině vyjadřují podobně znějící hlásku jako v češtině (např. [a] místo [ʌ], [o] místo [ɔ] v anglických slovech). Z IPA se vypůjčují pouze symboly označující hlásky, které jsou v češtině cizí, v anglicko-českých slovnících to jsou obvykle [ə, æ, θ, ð]. Takovýto způsob přepisu je pro českého uživatele srozumitelnější. Na odlišnosti ve výslovnosti učebnice a slovníky obvykle poukazují.

Přehled samohlásek[editovat | editovat zdroj]

IPA zaznamenává 30 základních samohlásek, které se diakritickými znaménky mohou ještě pozměňovat, např. v délce.


Samohlásky
Edituj Přední
Téměř
přední
Střední
Téměř
zadní
Zadní
Zavřená
Blank vowel trapezoid.svg
i •  y
ɨ •  ʉ
ɯ •  u
ɪ •  ʏ
• ʊ
e •  ø
ɘ •  ɵ
ɤ •  o
ɤ̞ •  
ɛ •  œ
ɜ •  ɞ
ʌ •  ɔ
a •  ɶ
ɑ •  ɒ
Téměř zavřená
Polozavřená
Středová
Polootevřená
Téměř otevřená
Otevřená
Tam, kde se symboly objevují ve dvojicích,
znak vpravo označuje zaokrouhlenou samohlásku.

Viz též
IPA, Souhlásky.

Tato stránka obsahuje fonetické informace ve znacích IPA,
které se nemusí v některých prohlížečích zobrazovat správně.


Přehled souhlásek[editovat | editovat zdroj]

Souhlásky mají 65 písmen pro pulmonické a 30 nepulmonických a ostatních:

Afrikáty a dvojí artikulace[editovat | editovat zdroj]

Afrikáty a souhlásky s dvojí artikulací se zapisují pomocí dvou symbolů. K vyznačení současné artikulace se obvykle používá diakritické znaménko - vázací znak umístěný nad písmeny nebo pod nimi. Šest nejobvyklejších afrikát se též zapisuje pomocí ligatury (symbol vzniklý spojením dvou písmen), která je však v IPA neoficiální[1]

Vázání Ligatura Popis
t​͡s ʦ neznělá alveolární afrikáta
d​͡z ʣ znělá alveolární afrikáta
t​͡ʃ ʧ neznělá postalveolární afrikáta
d​͡ʒ ʤ znělá postalveolární afrikáta
t​͡ɕ ʨ neznělá alveolopalatální afrikáta
d​͡ʑ ʥ znělá alveolopalatální afrikáta
t​͡ɬ  – neznělá alveolární laterální afrikáta
k͡p  – neznělá labiovelární ploziva
ɡ͡b  – znělá labiovelární ploziva
ŋ͡m  – Labiovelární nazála

Diakritika[editovat | editovat zdroj]

Diakritika se používá v případech, kdy je potřeba zaznamenat obměnu výslovnosti určité hlásky, pro kterou neexistuje v IPA samostatný symbol. Diakritická znaménka se obvykle zaznamenávají pod symbol, ale v případě potřeby je lze umístit i nad něj, např. ŋ̊ - neznělá velární nazála.

Slabičnost
ɹ̩ n̩ Slabikotvorná e̯ ʊ̯ Neslabičná
Realizace souhlásek
tʰ dʰ Přídech d ̚ Bez slyšitelné ploze
dⁿ Nosní ploze Laterální ploze
Fonace
n̥ d̥ Neznělá s̬ t̬ Znělá
b̤ a̤ Dyšná fonace b̰ a̰ Třepená fonace
Artikulace
t̪ d̪ Dentální t̼ d̼ Lingvolabiální
t̺ d̺ Apikální t̻ d̻ Laminální
u̟ t̟ Přednější i̠ t̠ Zadnější
ë ä Střednější e̽ ɯ̽ Střednější a středovější
e̝ ɹ̝ ˔ Zvýšená (ɹ̝ = Znělá alveolární nonsibilantní frikativa)
e̞ β̞ ˕ Snížená (β̞ = Znělá bilabiální aproximanta)
Koartikulace
ɔ̹ x̹ Více zaokrouhlená ɔ̜ x̜ʷ Méně zaokrouhlená
tʷ dʷ Labializovaná tʲ dʲ Palatalizovaná
tˠ dˠ Velarizovaná tˁ dˁ Faryngalizované
ɫ Velarizovaná nebo faryngalizovaná
e̘ o̘ Posun kořene jazyka dopředu e̙ o̙ Posun kořene jazyka dozadu
ẽ z̃ Nazalizovaná ɚ ɝ Zabarvení do r

Suprasegmentální jevy[editovat | editovat zdroj]

Tyto symboly popisují jevy v jazyce, které souhrnně označujeme jako prozódie. Zahrnují délku hlásek, přízvuk, tón, intonaci a rytmus jazyka.

ˈ Primární (hlavní) přízvuk
ˌ Sekundární (vedlejší) přízvuk
ː Dlouhá souhláska nebo samohláska
ˑ Polodlouhá
˘ Extra-krátká
. Slabičný předěl
Vázání (absence pauzy)

Intonace[editovat | editovat zdroj]

| Malá pauza
Velká pauza
Stoupavá intonace
Klesavá intonace

Tón[editovat | editovat zdroj]

IPA dovoluje používat buď tónovou diakritiku, nebo tónové značky, které charakterizují tón v tónových jazycích, jako je např. čínština s pěti tónovými verzemi nebo vietnamština se sedmi tóny.

e̋ nebo ˥ Extra vysoký
é nebo ˦ Vysoký
ē nebo ˧ Střední
è nebo ˨ Nízký
ȅ nebo ˩ Extra nízký
ě Stoupající
ê Klesající
e Pokles tónu
e Vzestup tónu

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ligatury jsou i v některých národních abecedách, např. v nizozrmské.