Stoková síť

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Betonové roury pro stavbu stok
Plastové trubky pro stavbu stok
Na tento článek je přesměrováno heslo kanalizace. Tento článek pojednává o systému stok. O psychologickém významu pojednává článek kanalizace (psychologie).

Stoková síť je soustava trubních rozvodů a dalších zařízení sloužících k odvádění odpadních vod z jednotlivých nemovitostí a z veřejného prostranství do městské čistírny odpadních vod, případně přímo do recipientu. Vystavěním prvních stokových sítí se předcházelo šíření infekčních nemocí jako byl mor a tyfus, které se ve městech vyskytovaly právě z důvodu hromadění odpadních vod a odpadků v ulicích.

Ačkoli stoková síť je pouze částí kanalizace, je všeobecně používáno pro stokovou síť právě označení „kanalizace“.

Kanalizace

Kanalizace – je provozně samostatný soubor staveb a zařízení zahrnující kanalizační stoky k odvádění odpadních vod a srážkových vod společně nebo odpadních vod samostatně a srážkových vod samostatně, kanalizační objekty, čistírny odpadních vod, jakož i stavby k čištění odpadních vod před jejich vypouštěním do kanalizace. Odvádí-li se odpadní voda a srážková voda společně, jedná se o jednotnou kanalizaci. Odvádí-li se odpadní voda samostatně a srážková voda také samostatně, jedná se o oddílnou kanalizaci. Definici kanalizace upravuje zákon č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu (dále jen ZVaK). Kanalizace a její jednotlivé části (mimo přípojek), objekty na kanalizaci a čistírny odpadních vod jsou vodními díly podle vodního zákona č. 254/2001 Sb.

Dělení stokových sítí[editovat | editovat zdroj]

Podle způsobu odvádění srážkových vod[editovat | editovat zdroj]

  • jednotná stoková síť – jediná stoka pro odvádění splašků i srážkové vody
  • oddílná stoková síť – dva systémy, jedním odtéká splašková voda na čistírnu odpadních vod, druhým teče voda dešťová (z okapů a silnic), která se svádí do retenčních nádrží, tam dojde k sedimentaci nerozpuštěných látek, a voda se pak vypouští do recipientu. Stoková síť odvádějící pouze splaškové odpadní vody se označuje jako splašková kanalizace a síť odvádějící výhradně dešťové vody jako dešťová kanalizace.

Podle hnací síly[editovat | editovat zdroj]

Stokové sítě[editovat | editovat zdroj]

Jsou rozděleny na čtyři druhy, které se uplatňují dle místního terénu. Všechny tyto soustavy lze kombinovat a tak vytvářet ideální soustavu pro celé odkanalizovávané území.

Úchytná soustava[editovat | editovat zdroj]

Používá se ve větších městech, kde se terén mírně svažuje k většímu toku. Charakteristickým znakem je nábřežní stoka vedoucí podél vodního toku do městské čistírny odpadních vod.

Pásmová soustava[editovat | editovat zdroj]

Tato soustava se používá pro území které se prudce svažuje k vodnímu toku. Je charakteristická vedlejšími sběrnicemi vedenými v různé výškové úrovni podél řeky a hlavním sběračem s velkým spádem.

Vějířová (větevná) soustava[editovat | editovat zdroj]

Využívá se pro odvodňování území bez většího vodního toku. Charakteristických znakem je kmenová stoka procházející přibližně půdorysným středem odvodňovaného území do kterého ústí hlavní sběrače jednotlivých větví.

Dostředivá (radiální) soustava[editovat | editovat zdroj]

Používá se hlavně v uzavřených kotlinách, zpravidla v kombinací s nějakou další soustavou. Voda se nejprve shromáždí v přečerpávací stanici, odkud poté je přečerpána výtlačným potrubím do výše položených stok, odkud je odváděna do čistírny odpadních vod.

Stavební provedení stok[editovat | editovat zdroj]

Používané materiály[editovat | editovat zdroj]

Všechny používané materiály musí být trvanlivé, odolné vůči otěru, korozi, chemickým látkám, mikrobiálnímu působení. Musí být pevné a nepropustné (nežádoucí je prosakování odpadních vod do podzemí i průsaky podzemní vody do stoky).

  • kamenina – díky glazuře vysoce odolná a trvanlivá, dříve těsněná pěchovaným konopným provazem, dnes však výrobci trouby osazují pryžovými těsnicími kroužky a snížili i křehkost tohoto tradičního materiálu.
  • beton – dnes nejrozšířenější, buď se odlévá přímo na místě, nebo se spojují jednotlivé kusy. Často se vyvložkovává plasty.
  • litina – jedná se o litinu tvárnou, používanou především pro vedení vody.
  • čedič – je nejodolnější vůči otěru i chemickým látkám, používá se tavený čedič, který má oproti přírodnímu lámanému tvarovou přesnost.
  • kanalizační cihly – tzv. zvonivky, pevné a křehké, z jedné strany glazované. Nevýhodou je, že občas vypadávají z klenby a snadno jimi prorůstá vegetace.
  • plast – celoplastové se požívají pro menší profily, u větších se uplatňují jako výstelka.

U kanalizačních trub gravitačních stok se používají hrdlové spoje s těsnicím prvkem – pryžovým kroužkem.

Druhy stok z hlediska průleznosti[editovat | editovat zdroj]

  • neprůlezné – lidem vstup zakázán, průměr do 80 cm
  • průlezné – průměr 80–150 cm
  • průchozí – průměr nad 150 cm

Průřez stok[editovat | editovat zdroj]

Kruhový profil[editovat | editovat zdroj]

Kruhový profil se používá pro domovní přípojky a menší profily stok.

Vejčitý profil[editovat | editovat zdroj]

Vejčitý profil (mnohdy také označován jako vídeňský vejčitý profil) se používá pro jednotnou kanalizaci. Dolní část je užší, má menší průtočnou plochu, a tak udržuje minimální rychlost proudění (aspoň 0,5 m/s). Při dešti se stoka zaplní celá, průtočná plocha se zvětší, což utlumí vzrůst průtočné rychlosti. Ta by nikdy neměla překročit maximální hodnotu (5–10 m/s dle materiálu). Dolní část stoky, tzv. žlábek, je nejvíc obrušovaná, proto se vykládá odolným materiálem, např. čedičem.

VVP se nejčastěji vyrábí z betonu, železobetonu, sklolaminátu (HOBAS) a v neposlední řadě také z kanalizačních cihel. Betonové a železobetonové profily jsou v místech žlábku nejčastěji vykládány keramickými vložkami nebo čedičem kvůli menší drsnosti a také menší obrusovosti stoky. VVP z betonu, železobetonu nebo sklolaminátu se vyrábí jako tvarovky, které se většinou ukládají do písčitého lože. Naopak stoky z kanalizačních cihel se stále zdí tradičním způsobem. Zděné stoky bývají nejčastěji dvou a tří pásové, po dokončení jsou ještě obetonovány. Tímto způsobem byly stoky vystavěny ve Vídni, Baku, Londýně a také v Praze.

Po stránce profilu a materiálu jsou původní stoky (kmenové stoky A a B) vejčitého profilu pražského normálu zděné z kanalizačních cihel v 10 třídách dle pražských normálií. Mimořádně se vyskytují i stoky větších profilů.

  • I. třída - 60/110 cm
  • II. třída - 70/125 cm
  • III. třída - 80/143 cm
  • IV. třída - 90/160 cm
  • V. třída - 100/175 cm
  • VI. třída - 110/187,5 cm
  • VII. třída - 120/200 cm
  • VIII. třída - 130/210 cm
  • IX. třída - 140/220 cm
  • X. třída - 150/230 cm

Tlamový profil[editovat | editovat zdroj]

Tlamový profil se používá pro velké stoky (např. sběrné). Jeho horní část funguje jako mostní profil, tíha materiálu nad stokou se rozkládá do stran, takže zabraňuje zborcení stoky.

Objekty na stokové síti[editovat | editovat zdroj]

Provozování stokové sítě[editovat | editovat zdroj]

Užívání kanalizace se řídí kanalizačním řádem. Provoz kanalizace se řídí provozním řádem. Oba tyto řády vznikají při výstavbě stokové sítě a schvaluje je vodoprávní úřad.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Čížek, Herel, Koníček: Stokování a čištění odpadních vod. SNTL 1970.
  • Nypl, Synáčková: Zdravotní inženýrské stavby – Stokování. ČVUT Praha 1998.
  • Herle a kol.: Vodovodní a kanalizační tabulky. SNTL 1983.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]