Čistírna odpadních vod

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Čistírna odpadních vod Wonga Wetlands

Čistírna odpadních vod (též „čovka“, ze zkratky ČOV; často označována jako "čistička") je zařízení, ve kterém dochází k čištění odpadních vod. Setkáváme se s nimi jednak v blízkosti různých provozů, kde slouží k čištění průmyslových vod, odpadních vod ze zemědělské výroby, a dále u měst a obcí, kde čistí vody komunální a smíšené, tedy komunální s průmyslovými. Čistírny mohou být mnoha typů. Rozdělují se hlavně podle velikosti a typu čistírenského procesu. Nejčastějším typem používaných ČOV v ČR je mechanicko-biologická čistírna odpadních vod. Zvláštním případem může být např. čistírna radioaktivního odpadu. Velké čistírny kombinují většinou všechny dostupné čisticí procesy. Patří sem mechanické, biochemické a chemické procesy. Vypouštění odpadních vod do recipientů se řídí zákony České republiky konkrétně Zákonem O vodách a Zákonem o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu. Povolení k vypouštění vydává Vodoprávní úřad, což je speciální stavební úřad při odborech životního prostředí místně příslušných Městských úřadů s rozšířenou působností.

Čistírna odpadních vod funguje jako předčištění a dočištění probíhá v recipientu tj. v přirozeném vodním toku. V rámci čistírny jsou zřizovány další objekty na likvidaci vzniklých kalů a látek jako jsou kalová a plynová hospodářství.

Schéma mechanicko biologické ČOV[editovat | editovat zdroj]

Mechanické (primární) čištění[editovat | editovat zdroj]

Odpadní voda je na ČOV přiváděna hlavní stokou ze stokové sítě. Na jejím konci je umístěn lapák štěrku. Ten zachycuje nejhrubší nerozpuštěné látky (například štěrk, dlažební kostky, kusy cihel,…), uplatňuje se především při zvýšeném průtoku odpadních vod.

Dalším stupněm jsou česle. Ty odstraní hrubé plovoucí nečistoty. Česle bývají s ručním nebo strojovým shrabováním naplavenin tzv. shrabky, alternativou česlí jsou buď síta, a nebo mělnicí česle a dezintegrátory, které se někdy používají na malých ČOV.

Usazovací nádrž

Následuje lapák písku, často v kombinaci s lapákem tuků. Jeho cílem je oddělení minerálních suspenzí (písek) od organických nerozpuštěných látek, organické je výhodné v odpadní vodě nechat. Separace se děje na základě rozdílných hustot obou materiálů, využívá se buď gravitační nebo odstředivá síla. Odstraněním písku se jednak zabrání jeho usazování na nežádoucích místech a jednak se sníží abraze případných následujících zařízení. Lapáky písku se někdy provzdušňují.

Lapák štěrku, česle a lapák písku a tuků se někdy souhrnně nazývají ochranná část ČOV.

Posledním zařízením pro mechanické čištění je usazovací nádrž. Zde probíhá usazování jemných nerozpuštěných látek a stírání plovoucích nečistot z povrchu nádrže. Vzniká primární kal, který je zpracováván v kalovém hospodářství. Tato část je obzvlášť důležitá pro systémy s nitrifikací a pro zkrápěné biofilmové reaktory.

Biologické čištění[editovat | editovat zdroj]

Biologická fáze čištění vody

Biologické čištění probíhá v biologickém reaktoru. Zde je znečištění z odpadní vody odstraňováno pomocí mikroorganismů nazývaných aktivovaný kal. Aktivovaný kal je v biologickém reaktoru kultivován buď jako suspenze (tzv. aktivační systémy), nebo na pevném nosiči (tzv. biofilmové reaktory). Těchto reaktorů je celá řada typů. Aktivovaný kal dokáže z odpadní vody odstranit značné množství organického znečištění i sloučenin dusíku a fosforu.

Směs vody a aktivovaného kalu pak teče do dosazovací nádrže, kde dochází k oddělení vyčištěné vody od aktivovaného kalu v důsledku jeho sedimentace. Část aktivovaného kalu je vracena zpět do biologického reaktoru a část je oddělena jako přebytečný kal a odváděna ke zpracování do kalového hospodářství.

Terciární čištění[editovat | editovat zdroj]

Terciární čištění slouží k dočištění odpadních vod, především k odstranění fosforu, nerozpuštěných látek a k hygienizaci vody (odstranění patogenů).

Příklad čistírenského procesu[editovat | editovat zdroj]

Centrální čistírna odpadních vod (Praha). Vlevo: nádrže na II. sedimentaci. Uprostřed: aktivační žlaby. Vpravo: nádrže na I. sedimentaci.

Odpadní voda je do čistírny přiváděna kanalizační sítí. Pokud je ČOV posazena výš než potrubí na přítoku předsazuje se přečerpávací stanice odpadních vod.

Mechanický stupeň[editovat | editovat zdroj]

Na přítoku do čistírny prochází voda mechanickým stupněm. Nejprve jsou využity česle, kde dochází k odstranění hrubých nečistot. Tento hrubší odpad bývá skladován, nebo spalován při vyšších teplotách. Následuje lapák písku, kde je z vody odstraněn písek jdoucí na skládku. Další částí mechanického stupně je I. sedimentace. Odpadní voda je zde rozdělena na 3 frakce. Na dno sedimentuje tzv. surový kal, který je odčerpáván a odváděn do anaerobního stupně. Uprostřed se nachází mechanicky vyčištěná voda obsahující pouze 10 % nečistot. Tato voda postupuje do biologického (aerobního) stupně. Zcela na povrchu se nachází lehké usazeniny, které jsou shrnovány a skladovány či páleny.

Biologický aerobní stupeň[editovat | editovat zdroj]

Hlavní článek: Aerobní stupeň

Do tohoto stupně vstupuje voda po mechanickém vyčištění. Principem je využití aerobních bakterií, které ve svém metabolismu odbourají 99 % organického znečištění vody. Mezi hlavní procesy tohoto stupně patří mineralizace, kde se v procesu aerobní respirace odbourávají uhlíkaté organické látky za vzniku CO2 a vody. Další částí mineralizace je amonifikace, kdy dojde k odbourání dusíkatých organických látek na amonný iont. Dalšími procesy jsou nitrifikace (přeměna amonného iontu na dusičnany), imobilizace, a detoxikace. Takto zpracovaná voda vstupuje do II. sedimentace. Zde vzniká čistá voda, která opouští čistírnu, a aktivovaný kal. Aktivovaný kal je následně využit v anaerobním stupni (přebytečný aktivovaný kal), nebo k zaočkování biologického stupně (vratný aktivovaný kal).

Anaerobní stupeň[editovat | editovat zdroj]

Tento stupeň se vyskytuje hlavně u větších čistíren. Je zde využíváno přebytečného aktivovaného kalu, jako zdroje živin, pro anaerobní bakterie, které produkují různé plyny. Tyto plyny jsou čištěny a označují se jako bioplyn. Tento plyn využije čistírna k ohřevu vlastních vyhnívacích nádrží nebo na produkci energie. Zbylý kal, tzv. vyhnilý, neboli anaerobně stabilizovaný kal se zpracovává a využívá jako hnojivo, je skládkován nebo spalován.

Kontrola a regulace čistírenských procesů[editovat | editovat zdroj]

Hlavními měřítky jsou hodnoty BSK5 a CHSK + další hodnoty, dle typu čistírny odpadních vod uváděné na přítoku v odpadní vodě a na odtoku ve vodě vyčištěné. Limity pro odtok jsou dané právními úpravami a závisí na velikosti ČOV, jejich překročení je pokutováno.

Obecné schéma procesu[editovat | editovat zdroj]

  • Mechanický stupeň
    • česle
    • lapač písku
    • I. sedimentace
      • povrchový odpad
      • mechanicky vyčištěná voda
      • surový kal
  • biologický (aerobní) stupeň
    • mineralizace
      • aerobní respirace
      • amonifikace
    • nitrifikace
    • imobilizace
    • detoxifikace
    • II. sedimentace
      • aktivovaný kal
        • vratný aktivovaný kal
        • přebytečný aktivovaný kal
      • vyčištěná odpadní voda
  • Biologický (anaerobní) stupeň
    • vyhnilý kal
    • bioplyn

Historie[editovat | editovat zdroj]

Tento princip čištění odpadních vod byl poprvé proveden v Manchesteru v roce 1913.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu