Labe

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o řece. O části obce Malá Skála pojednává článek Labe (Malá Skála).
Labe
Labe udoli.jpg
Základní informace
Délka toku 1154 km
Plocha povodí 144 055 km²
Průměrný průtok u Hřenska 308 m³/s
Světadíl Evropa
Hydrologické pořadí 1-01-01-001
Pramen
Krkonoše, Česká republika
1384 m n. m.
Ústí
Severní moře
0 m n. m.
Protéká
ČeskoČesko Česko (Královéhradecký, Pardubický, Středočeský, Ústecký kraj), NěmeckoNěmecko Německo (Sasko, Braniborsko, Sasko-Anhaltsko, Dolní Sasko, Meklenbursko-Přední Pomořansko, Šlesvicko-Holštýnsko, Hamburk)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře (Německo 65,54%, Česko 33,68%, Rakousko 0,62%, Polsko 0,16%, )[1]
Elbe Einzugsgebiet.png
U ústí Labe u Cuxhaven

Labe (německy Elbe) je jednou z největších řek a vodních cest Evropy. Pramení v Krkonoších na severu Čech, protéká Německem a ústí estuárem do Severního moře. Je to skoro jediná česká řeka, jejíž český název není ženského rodu (v němčině však je ženského rodu). Je 1154 km dlouhá (v Čechách 358,3 km). Povodí má rozlohu 144 055 km² (v Česku 49 933 km²). Na svém soutoku s Vltavou má nižší průtok a je od svého pramene kratší, ale přesto se nepovažuje za její přítok. Celková délka toku Černého potoka, Teplé Vltavy, Vltavy a Labe od soutoku s Vltavou do moře činí 1329 km.

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Jméno dali řece snad Keltové, kteří její povodí (včetně českého území) obývali ve starověku. Původní keltské slovo (snad 'elb') znamenalo prostě „(velká) řeka“ a objevuje se v názvech mnoha řek ve Švédsku (älv v Ume älv, Lule älv, Pite älv atd.). Podle některých pramenů má jméno původ v indo-evropském základu, znamenajícím bílý, světlý, čistý.[2] V antických pramenech se řeka zmiňuje jako Albis ve významu bílý, světlý, čistý. České jméno je pravděpodobně odvozeno z germánského Alba pomocí přesmyčky.[3] Labe je označováno za jedinou českou řeku, jejíž název není v ženském rodě.[4]

Díky Keltům je dnes také Vltava považována za přítok Labe, a ne obráceně, ačkoli je Vltava od pramenů k soutoku zřetelně delší a u soutoku má též vyšší průtok.

Kilometráž[editovat | editovat zdroj]

Kilometráž Labe vznikla v 19. století, kdy Vltava byla staničena po proudu. Labe bylo bráno jako navazující vodní cesta a od Mělníka po proudu bylo staničeno od nuly, úsek Labe nad soutokem byl využíván v podstatě jen k zámku v Obříství.[4] Ve 30. letech 20. století pokračovalo splavňování středního Labe, a aby nemusel být přeznačován úsek pod Mělníkem, bylo střední Labe značeno rovněž od Mělníka, ale proti proudu – roku 1938 bylo staničení vyznačeno až do Kolína.[4] Teprve poté bylo otočeno i staničení Vltavy do směru proti proudu, čímž se soutok u Mělníka stal nulovým bodem již třetího úseku.[4]

Na českém úseku Labe se do roku 2008 používalo pět různých kilometráží, které se rozlišují názvy nejstarší, plavební, jednotná říční, administrativní a digitální.[5]

  • Nejstarší kilometráž Labe má nulový bod v úrovni špičky ostrohu mezi Labem a Vltavou na jejich soutoku, na (českém) dolním Labi je vedena po směru toku až do km 109,27 v Hřensku, kde státní hranice protíná pravý břeh, na středním Labi proti toku. Podkladem byl Podélný profil řeky Labe, který vydala Geodesie Praha roku 1960. Tato kilometráž byla značena betonovými bloky kolem břehové hrany, hektometrovníky byly tvořeny betonovými trámci a půlkilometrovníky a kilometrovníky měly na sobě výškový bod nivelace jadranského systému; značení končilo pod jezem ve Veletově. Dnes toto značení již není udržováno.[5]
  • Plavební kilometráž Labe byla v letech 1976–1978 vyznačena tabulemi (kilometrovníky, půlkilometrovníky a hektometrovníky) na sloupech v celém úseku středního Labe po úpravách řeky (zejména úseku Veletov – Týnec nad Labem), provedených v letech 1974–1976. V úseku Hřensko – Veletov se shoduje s nejstarší kilometráží. Na středním Labi byla vyznačena až po řkm 102,10 na konci přístavu Chvaletice. Byla vyznačena na plavebních mapách Labe z nakladatelství Kartografie Praha v měřítku 1:5000 (Chvaletice–Mělník vydána roku 1977, Mělník–Hřensko roku 1978).[5] Kilometráž v úseku Chvaletice – Kunětice není v terénu vyznačena vůbec.[5]
  • Jednotná říční kilometráž byla vyhlášena ředitelem tehdejší státem vlastněné akciové společnost Povodí Labe příkazem s platností od 15. 5. 1997 na základě doporučení skupiny MKOL. Nulu má v místě dosavadního kilometru 109,270 nejstarší kilometráže v Hřensku a celá je počítána proti toku řeky. Na českém dolním Labi se tak obrátil směr staničení a zároveň se nominální délka úseku o necelý kilometr zvýšila následkem přeměření, na českém středním Labi se dosavadní hodnoty zvýšily o konstantu 110,035 km. Jednotná říční kilometráž však nebyla vyznačena v terénu.[5]
  • Administrativní kilometráž vychází z Jednotné říční kilometráže a z technicko-provozní evidence Labe (TPE), kterou zpracovalo Povodí Labe v Hradci Králové v letech 1968–1972. Počátek má u Hřenska v bodě 109,240 plavební kilometráže. Na administrativní kilometráž je navázána technicko-provozní evidence jezů, plavebních komor, elektráren, mostů, zaústění, uvazovacích kruhů atd.[5]
  • Digitální kilometráž se týká digitálně zkonstruované osy vodního toku v daném čase. Používá se jen pro hydrotechnické výpočty, pro značení v terénu a evidenci objektů je kvůli proměnlivosti nevhodná.[5]
  • Evropská kilometráž má nulu v místě vyústění řeky Labe do Severního moře a směřuje proti toku až k prameni Labe. Česká kilometráž začíná u severního patníku státní hranice, v řkm 726,26, avšak jako předávací bod byl ČR a SRN dohodnut km 730 v místě dosavadního německého kilometru 0, u jižního patníku státní hranice; dosavadní nule u Mělníka odpovídá hodnota 838,37 a přístavu Chvaletice 940,15[4] (940,20).[6] Evropská osa kilometráže byla definována jako osa plavební dráhy a v terénu bude až po Kunětice vyznačena novými tabulemi (kilometrovníky, půlkilometrovníky a hektometrovníky), a to přednostně na levém břehu, a kde to není možné, tam na pravém. Současně mají být přeznačeny kilometráže velínů plavebních komor. Nová kilometráž je v českém úseku platná od 1. ledna 2009,[4] přeznačování bylo zahájeno přípravnými pracemi roku 2008[4][5] a fakticky začátkem roku 2009[4] a má být dokončeno do dvou let.[4] Kilometráž byla zavedena na základě požadavku Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/44/ES ze dne 7. září 2005 o harmonizovaných říčních informačních službách (RIS) na vnitrozemských vodních cestách ve Společenství.[4] Německý úsek zůstane prozatím značen po proudu od jižního patníku státní hranice; v úseku, v němž po Labi vede státní hranice, zůstane jen německé značení.[4]

Plavební kanály mají svou vlastní kilometráž, která je vedena od špičky ostrova směrem proti toku řeky a zpravidla vyznačena i v terénu, obvykle betonovými pásky v břehovém opevnění.[5]

Průběh toku[editovat | editovat zdroj]

Povodí Labe
Mapa toku řeky Labe

Čechy[editovat | editovat zdroj]

Pramen[editovat | editovat zdroj]

Pramení v nadmořské výšce 1387 m v rašeliništi na Labské louce, v těsném sousedství státní hranice s Polskem. Pod Labskou boudou spadá Labským vodopádem do Labského dolu.

Horní tok[editovat | editovat zdroj]

Mezi městy Špindlerův Mlýn a Vrchlabí protéká úzkou Labskou soutěskou, víceméně jižním směrem. Od Vrchlabí po Jaroměř je charakter krajiny podhorský a řeka teče směrem jihovýchodním. Významnějšími přítoky na tomto horním toku jsou jen Bílé Labe, Malé Labe, Čistá a Pilníkovský potok (všechny levostranné). Nedaleko Dvora Králové nad Labem se nachází přehrada Les Království, pozoruhodná zejména stylovým stavebním provedením.

Jaroměři se v nadmořské výšce 260 m do Labe zleva vlévá řeka Úpa a nedaleko pod ní, u Josefova, řeka Metuje. Údolí řeky se výrazně rozšiřuje a až po soutok s Ohří u Litoměřic se obecně nazývá Polabím. Dalšími levými přítoky jsou OrliceHradci Králové (ve městě pozoruhodná vodní elektrárna s mostem a oblíbené Jiráskovy sady s přeneseným roubeným kostelíkem z východního Slovenska), Loučná u Sezemic nedaleko Kunětické hory a Chrudimka v Pardubicích. Od Jaroměře do Pardubic sleduje tok řeky Labe obecně jižní směr. V Pardubicích se řeka stáčí k západu a tímto směrem pokračuje až do Kolína, kde opět mění směr k severozápadu. Tímto směrem se pak obecně ubírá až k Ústí nad Labem.

Od Chvaletic, kde je přístav, původně sloužící dovozu paliva pro místní uhelnou elektrárnu, je řeka výrazně regulována. Mezi Pardubicemi a Mělníkem též přibírá několik menších levostranných přítoků: Doubravu u Záboří nad Labem; Klejnárku u Starého Kolína; Výrovku nedaleko Nymburka; a Výmolu před Čelákovicemi. Prvním významným pravostranným přítokem Labe je u Poděbrad řeka Cidlina. U tohoto soutoku se nalézá národní přírodní rezervace Libický luh, jež představuje největší souvislý komplex úvalového lužního lesa v Čechách (asi 500 ha).

V Nymburce se do Labe zprava vlévá říčka Mrlina, jež kolem centra města tvoří oblouk připomínající vodní příkop a jež chránila zdejší původní slovanskou osadu Ústí (Usk). Při soutoku s pravostrannou Jizerou poblíž Staré Boleslavi se prostírají rozsáhlé lesy, v nichž leží i jeden ze zdrojů pitné vody pro hlavní město Prahu, vodárenský komplex Káraný, v provozu od roku 1911. Kromě soutoku Labe s Vltavou se v okolí Mělníka vlévají též dva pravostranné přítoky regionálního, především turistického a vodárenského významu: říčky Pšovka (protéká Kokořínským dolem a tvoří osu Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko) a Liběchovka. Obě říčky tvoří výrazná hluboká údolí s rozsáhlými luhy.

Širé a úrodné Polabí uzavírá soutok Labe s Ohří proti Litoměřicím. Od Lovosic se Labe noří do hlubokého kaňonu, zvaného Česká brána (Porta Bohemica), jež prochází napříč Českým středohořím. V Ústí nad Labem řeka přibírá levostranný přítok Bílinu; v Děčíně zprava Ploučnici a v Hřensku zprava Kamenici. Poměrně úzkým a sevřeným údolím pak pokračuje až ke státní hranici s Německem u Hřenska, jež je nejníže položeným bodem Čech (115 metrů nad mořem). Území České republiky Labe opouští hlubokou roklí tvořenou Labskými pískovci.

Německo[editovat | editovat zdroj]

Labe nedaleko pevnosti KönigsteinNěmecku

Na německé straně Labe pokračuje údolím Saského Švýcarska přes Pirnu severozápadním směrem. Od Pirny se Labská kotlina začíná rozšiřovat, řeka protéká Drážďany, kde je široká 100 až 150 m, Míšní a dále na své cestě vstupem do Severoněmecké nížiny vytváří četné meandry, které takto formují tok až k Hamburku. Labe protéká městy Torgau, Dessau. V této části se do Labe vlévají její nejmohutnější levostranné přítoky, Mulda a Sála. Severně od Magdeburgu se Labe pravostranně propojuje plavebním kanálem s Havolou, dále teče několik desítek km severním směrem, který se po pravostranném soutoku s Havolou opět mění na severozápadní.

Za městem Wittenberge tvořila řeka na dvou místech střeženou hranici mezi bývalým Východním a Západním Německem. Těsně před Hamburgem se řeka rozděluje na Severní Labe, protékající přes hamburský přístav a Jižní Labe, které se přístavu vyhýbá a umožňuje tak snadnější proplutí lodí přes město. Labe pak pokračuje dále na severozápad a jeho koryto široké 300 až 500 m se ještě více rozšiřuje až přechází v estuár. Poslední pravostrannou spojkou je plavební kanál, vedoucí přes Kiel do Baltského moře. U přístavu Cuxhaven ústí Labe do Severního moře. Estuár je dlouhý 100 km a široký 2,5 až 15 km.

Přítoky[editovat | editovat zdroj]

Schéma postupného narůstání průtoku Labe prostřednictvím jeho přítoků (čísla za jmény řek udávají průměrný průtok u ústí v m³/s)

Významná města na Labi[editovat | editovat zdroj]

Špindlerův Mlýn, Vrchlabí, Hostinné, Dvůr Králové nad Labem, Jaroměř, Hradec Králové, Pardubice, Přelouč, Kolín, Poděbrady, Nymburk, Lysá nad Labem, Čelákovice, Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, Neratovice, Mělník, Štětí, Roudnice nad Labem, Litoměřice, Lovosice, Ústí nad Labem, Děčín, Bad Schandau, Pirna, Drážďany, Míšeň, Torgau, Lutherstadt Wittenberg, Dessau, Magdeburg, Wittenberge, Hamburg, Cuxhaven

Labe v hamburském přístavu

Vodní díla[editovat | editovat zdroj]

České horní Labe[editovat | editovat zdroj]

(V závorce uvedena kilometráž od Mělníka, bez závorky od státní hranice.)

  • řkm (249,0) přehrada Labská, Špindlerův Mlýn
  • řkm (248,9) jez
  • řkm (248,7) jez
  • řkm (242,5) jez
  • řkm (241,7) jez (Herlíkovice)
  • řkm (240,9) jez (Podžalý)
  • řkm (239,9) jez
  • řkm (239,8) jez (Hořejší Vrchlabí)
  • řkm (239,3) jez
  • řkm (237,9) jez nad Vrchlabskou soutěskou
  • řkm (236,8) vysoký jez (Vrchlabí)
  • řkm (236,0) vysoký jez (Vrchlabí)
  • řkm (235,2) jez
  • řkm (233,8) jez (Podhůří)
  • řkm (232,2) jez Dolní Branná
  • řkm (231,3) jez
  • řkm (227,4) jez Klášterská Lhota
  • řkm (223,9) jez (tento a další jezy v Hostinném)
  • řkm (222,7) jez
  • řkm (222,3) jez
  • řkm (221,8) jez
  • řkm (219,7) jez
  • řkm (218,7) jez
  • řkm (216,7) jez
  • řkm (214,2) jez (poškozený)
  • řkm (206,9) přehrada Les Království, Dvůr Králové nad Labem
  • řkm (206,8) jez
  • řkm (202,0) vysoký jez (Dvůr Králové nad Labem)
  • řkm (201,7) menší jez (Dvůr Králové nad Labem)
  • řkm (200,4) jez
  • řkm (195,1) jez (Žireč)
  • řkm (191,9) jez Stanovice
  • řkm (186,2) jez Heřmanice nad Labem
  • řkm (183,6) jez (rozvalený)
  • řkm (181,7) jez (Jaroměř)
  • řkm (181,3) jez (Jaroměř)
  • řkm (180,3) jez Jaroměř centrum
  • řkm (177,8) jez Jaroměř, nad soutokem s Metují
  • řkm 281,763 (171,7) jez Smiřice
  • řkm 274,315 (164,4) jez Předměřice
  • řkm 268,444 (158,4) jez Hučák, Hradec Králové
  • řkm (152,6) jez u Opatovického kanálu

České střední Labe[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Splavnění Labe z Chvaletic do Pardubic a Střední Labe (vodní cesta).

(Uvedena Evropská kilometráž s nulou při ústí Labe do Severního moře, v závorce uvedena kilometráž od státní hranice a od Mělníka.)

České dolní Labe[editovat | editovat zdroj]

(Uvedena Evropská kilometráž s nulou při ústí Labe do Severního moře, v závorkách kilometráž od Mělníka ve směru po proudu.)

Německé Labe[editovat | editovat zdroj]

(Uvedena kilometráž od Státní hranice s ČR po proudu.)

Vodní režim[editovat | editovat zdroj]

Nejvyšších vodních stavů dosahuje na jaře, což způsobuje tající sníh. V létě hladina klesá, přičemž dešťové srážky mohou v tomto období způsobit náhlé vzestupy hladiny. Po zbývající část roku je úroveň hladiny vyšší. Dlouhodobé kolísání hladiny dosahuje 7 až 8 m. Průměrný roční průtok vody na česko-německé hranici činí 300 m³/s a na dolním toku 750 m³/s. Mořský příliv se projevuje do vzdálenosti 160 km. Na horním toku zamrzá na 1,5 až 2 měsíce a na dolním toku na 2 až 3 měsíce. V mírných zimách nezamrzá vůbec.

Tabulka průtoků na českém území
místo říční km plocha povodí [km²] průměrný průtok (Qa) [m³/s] stoletá voda (Q100) [m³/s]
Špindlerův Mlýn[7] 358,90 61,16 2,14 175
Dolní Olešnice[8] 326,80 299,59 6,10 301
Bílá Třemešná[9] 316,40 532,01 8,31 294
Němčice[10] 253,30 4300,51 46,2 793
Přelouč[11] 224,20 6435,02 56,4 956
Nymburk[12] 168,40 9724,3 71,8 1150
Brandýs nad Labem-Stará Boleslav[13] 137,90 13109,19 99,3 1390
Mělník[14] 109,50 41837,98 252 4150
Ústí nad Labem[15] 39,25 48540,85 293 4290

Vodní doprava[editovat | editovat zdroj]

Vodní doprava na Labi a Vltavě je doložena již od doby bronzové.[4] Rozvoj moderní vodní dopravy nastal v 18. století. Roku 1764 zřídila rakouská vláda plavební komisi, roku 1766 plavební fond a v roce 1770 Plavební vodní ředitelství, z nějž se později vyvinulo Ředitelství vodních cest.[4] Roku 1777 vydala císařovna Marie Terezie Navigační patent, který nadřadil plavbu jiným způsobům využívání řeky, vyhlásil splavné toky za majetek státu, čímž stát zavázal k nesení nákladů za rozvoj a údržbu vodních cest.[4] V Děčíně v Rozbělesích vznikl roku 1857 ochranný přístav.[4] V letech 1897–1913 byla budována soustava zdymadel na Vltavě i Labi a laterální plavební kanál u Hořína; byla založena „Komise pro kanalizování Vltavy a Labe v Čechách“.[4] 11. června 1901 byl přijat říšský Vodocestný zákon, který umožnil kanalizovat Labe z Mělníka ke Střekovu a splavnit Labe z Mělníka do Brandýsa nad Labem.[4] V plánech pokračovala i Československá republika, roku 1936 dokončila zdymadlo u Střekova.[4]

Smlouvou z Versailles se stala plavba na Labi předmětem mezinárodní Labské komise, se sídlem v Drážďanech. Statut Komise byl podepsán v Drážďanech 22. února 1922. Články 363 a 364 Versaillské smlouvy[16], bylo Československo oprávněno k pronájmu vlastního přístavního pásma, Moldauhafen v Hamburku. Nájemní smlouva s Německem byla, pod dohledem Spojeného království, podepsána dne 14. února 1929 a skončí v roce 2028, od roku 1993 drží Česká republika právní postavení bývalého Československa.

Pro vodní dopravu je Labe splavné od ústí do Severního moře po Přelouč v celkové délce 950 km, přičemž je připravováno průběžné splavnění o dalších 24 km až do Pardubic.

Do Hamburku je splavné pro námořní lodě, po odbočení Labského laterálního průplavu je kanalizovaným tokem třídy VIb mezinárodní klasifikace vnitrozemských vodních cest. Dále proti proudu je většina jeho toku regulována, od Ústí nad Labem kanalizována. Po Mělník se jedná o vodní cestou třídy Va a po Přelouč resp. Pardubice pak vodní cestou třídy IV. Systémem kanálů je spojené s Baltským mořem, Rýnem, Vezerou, Emží a Odrou.

Labe je jedinou spojnicí českých vodních cest vltavsko-labského systému se sítí evropských vodních cest a vzhledem k tomu, že je na základě plavebních akt z roku 1821 z Mělníka po ústí do moře prohlášeno za mezinárodní vodní cestu se svobodným přístupem plavidel všech národností, je naší jedinou svobodnou spojnicí s mořem a prostřednictvím jeho mezinárodních vod prakticky s celým světem. Díky tomu je možno z Čech vyvážet a do nich dovážet zboží nezatížené přepravními poplatky cizích států, na jejichž výši nemá Česká republika vliv. Tím labská plavba pouhou svou existencí funguje jako regulátor ceny českého exportu a importu a tím přispívá ke konkurenceschopnosti české ekonomiky.

Kvůli prudké změně sklonu dna u Dolního Žlebu pod Děčínem má český regulovaný úsek mnohem horší plavebí podmínky než zbytek toku, což způsobuje nespolehlivost vodní dopravy kvůli dlouhým obdobím se zastavením plavby pro nízký přípustný ponor.

Podrobnější informace naleznete v článku Střední Labe (vodní cesta).

Příroda[editovat | editovat zdroj]

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Díky výraznému zlepšení čistoty vody po roce 1990 se do Labe po dlouhé době vrátila dříve vzácná fauna, zejména losos, vydra říční a bobr evropský. Mezi ptáky obývající údolí Labe patří např. potápka malá, volavka popelavá, volavka bílá, kormorán velký, ledňáček říční, břehule říční, kulík říční a morčák velký.

Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]

Velkoplošná chráněná území přírody podél českého toku Labe - Krkonošský národní park, CHKO České středohoří, CHKO Labské pískovce, Národní park České Švýcarsko

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Labe a jeho povodí
  2. Teče Labe, oficiální webové stránky města Chvaletice, 3. 3. 2006, autor neuveden
  3. Pavla Loucká: Řeky si pojmenovali nejdřív, 21. 5. 2007, Science World, vydává IDG Czech a. s.
  4. a b c d e f g h i j k l m n o p q r Miroslav Rychtařík: Jak Labe k nové kilometráži přišlo, CAD.cz, článek nedatován (cca 2009)
  5. a b c d e f g h i Martin Vavřička: Jak je to s labskou kilometráží, web Česká plavba, 28. 11. 2008
  6. Nová evropská plavební kilometráž Labe, LAVDIS, telematický informační systém, zpráva Ředitelství vodních cest ČR, nedatována
  7. Evidenční list hlásného profilu Labská [online]. Český hydrometeorologický ústav, [cit. 2009-06-24]. Dostupné online.  
  8. Evidenční list hlásného profilu Vestřev [online]. Český hydrometeorologický ústav, [cit. 2009-06-24]. Dostupné online.  
  9. Evidenční list hlásného profilu Les Království [online]. Český hydrometeorologický ústav, [cit. 2009-06-24]. Dostupné online.  
  10. Evidenční list hlásného profilu Němčice [online]. Český hydrometeorologický ústav, [cit. 2009-06-24]. Dostupné online.  
  11. Evidenční list hlásného profilu Přelouč [online]. Český hydrometeorologický ústav, [cit. 2009-06-24]. Dostupné online.  
  12. Evidenční list hlásného profilu Nymburk [online]. Český hydrometeorologický ústav, [cit. 2009-06-24]. Dostupné online.  
  13. Evidenční list hlásného profilu Brandýs nad Labem [online]. Český hydrometeorologický ústav, [cit. 2009-06-24]. Dostupné online.  
  14. Evidenční list hlásného profilu Mělník [online]. Český hydrometeorologický ústav, [cit. 2009-06-24]. Dostupné online.  
  15. Evidenční list hlásného profilu Ústí nad Labem [online]. Český hydrometeorologický ústav, [cit. 2009-06-24]. Dostupné online.  
  16. Versailleská smlouva Hlava třetí. - Klausule o Labi, Odře, Němanu (Russstrom-Memel-Niemen) a Dunaji; Hlava pátá. - Klausule propůjčující státu československému užívání severních přístavů.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu