Doubrava (řeka)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Doubrava
Doubrava u Ronova
Doubrava u Ronova
Základní informace
Délka toku 88,34 km
Plocha povodí 592,4 km²
Průměrný průtok 3,75 m³/s
Světadíl Evropa
Hydrologické pořadí 1-03-05-001
Pramen
jižně od Radostína
49°38′10,85″ s. š., 15°52′14,49″ v. d.
623,7 m n. m.
Ústí
do Labe u Záboří nad Labem
50°1′40,4″ s. š., 15°20′15,1″ v. d.
195,8 m n. m.
Protéká
ČeskoČesko Česko (Kraj Vysočina, Pardubický kraj,
Středočeský kraj)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Labe
Říční síť Doubravy.png
Povodí a říční síť řeky Doubravy

Doubrava, místně též nazývaná Doubravka,[pozn 1] je řeka protékající okresy Žďár nad Sázavou, Havlíčkův Brod, Chrudim a Kutná HoraČeské republice. Je levostranným přítokem Labe. Délka toku řeky činí 88,34 km.[1] Plocha povodí měří 592,4 km².[2][pozn 2]

Průběh toku[editovat | editovat zdroj]

Pramen řeky[editovat | editovat zdroj]

Pramenná oblast Doubravy se nachází v lesích západně od Velkého Dářka v okolí obce Radostín. Řeka má více pramenů. Jako její hlavní pramen je označován potok pramenící v nadmořské výšce 623,7 m,[1]rašeliništích jižně od Radostína, který napájí rybníky Doubravníček a Doubravník. Pod těmito rybníky přitéká zleva druhá pramenná větev odvodňující Ranská jezírka. Jako třetí pramenný tok bývá označován Štírový potok vytékající z Malého Dářka, které se nalézá severovýchodně od Radostína.[3] Tento potok posiluje tok zprava nad rybníkem Řeka, který s plochou 43,03 ha je největší vodní plochou v povodí řeky.[1]

Po celé své délce teče převážně severozápadním směrem. Ústí do Labe západně od Záboří nad Labem v nadmořské výšce 195,8 m.[1]

Geomorfologické členění

Geomorfologické členění[editovat | editovat zdroj]

Pramenná část povodí Doubravy se nachází na rozhraní Bítešské vrchoviny (okrsek Henzlička) a Havlíčkobrodské pahorkatiny (okrsek Dářská brázda). Bítešská vrchovina je podcelkem Křižanovské vrchoviny a Havlíčkobrodská pahorkatina je podcelkem Hornosázavské pahorkatiny. V horní části povodí řeka odvodňuje i menší část Sečské vrchoviny, která je podcelkem Železných hor a malou část Žďárských vrchů, kde se nachází i nejvyšší bod celého povodí, kterým je Kamenný vrch (803 m). Doubrava odvodňuje jeho západní úbočí prostřednictvím Městeckého potoka. Na horním toku řeka protéká Havlíčkobrodskou pahorkatinou a sbírá své vody z okrsků Dářská brázda, Přibyslavská pahorkatina, Sobíňovský hřbet a Chotěbořská pahorkatina. Na středním toku od Libice nad Doubravou řeka odvodňuje východní část Kutnohorské plošiny a západní okraj Sečské vrchoviny. Na dolním toku řeka vtéká do Čáslavské kotliny, která je podcelkem Středolabské tabule. V této části povodí sbírá řeka své vody také v západní části Chvaletické pahorkatiny, která je podcelkem Železných hor.[3]

Nejvyšší vrcholy v povodí[editovat | editovat zdroj]

Klimatické poměry[editovat | editovat zdroj]

Klimatické poměry (E. Quitt, 1971)
Pohled na rybník Řeka

Povodí řeky Doubravy se nachází v sedmi klimatických oblastech (dle Quitta, 1971), přičemž samotná řeka protéká pěti oblastmi. Nejhornější část toku až po vtok do rybníku Řeka se nachází v chladné oblasti CH7. Horní část toku po Libici nad Doubravou se nalézá v mírně teplých oblastech MT2 a MT3. Střední tok od Libice nad Doubravou až po Žleby se nachází v mírně teplých oblastech MT2 a MT10. Dolní tok od Žlebů až po soutok s Labem protéká mírně teplou oblastí MT10 a teplou oblastí T2. Západní část povodí, především horní tok Brslenky (Čáslavky) a levostranné přítoky Hostačovky na jejím horním toku protékají nejprve studenou oblastí CH7 a poté mírně teplými oblastmi MT7 a MT9.

Klimatické charakteristiky jednotlivých oblastí nacházejících se v povodí Doubravy:[4]

Klimatické charakteristiky CH7 MT2 MT3 MT7 MT9 MT10 T2
Počet letních dnů 10–30 20–30 20–30 30–40 40–50 40–50 50–60
Počet dnů s průměrnou teplotou 10 °C a více 120–140 140–160 120–140 140–160 140–160 140–160 160–170
Počet mrazových dnů 140–160 110–130 130–160 110–130 110–130 110–130 100–110
Počet ledových dnů 50–60 40–50 40–50 40–50 30–40 30–40 30–40
Průměrná teplota v lednu (°C) −3 až −4 −3 až −4 −3 až −4 −2 až −3 −3 až −4 −2 až −3 −2 až −3
Průměrná teplota v červenci (°C) 15–16 16–17 16–17 16–17 17–18 17–18 18–19
Průměrná teplota v dubnu (°C) 4–6 6–7 6–7 6–7 6–7 7–8 8–9
Průměrná teplota v říjnu (°C) 6–7 6–7 6–7 7–8 7–8 7–8 7–9
Průměrný počet dní se srážkami 1 mm a více 120–130 120–130 110–120 100–120 100–120 100–120 90–100
Srážkový úhrn ve vegetačním období (mm) 500–600 450–500 350–450 400–450 400–450 400–450 350–400
Srážkový úhrn v zimním období (mm) 350–400 250–300 250–300 250–300 250–300 200–250 200–300
Počet dnů se sněhovou pokrývkou 100–120 80–100 60–100 60–80 60–80 50–60 40–50
Počet dnů zamračených 150–160 150–160 120–150 120–150 120–150 120–150 120–140
Počet dnů jasných 40–50 40–50 40–50 40–50 40–50 40–50 40–50

Větší přítoky[editovat | editovat zdroj]

Hustota říční sítě
Ústí Brslenky do Doubravy severně od Žehušic

Největším přítokem Doubravy co se délky toku a plochy povodí týče je říčka Brslenka dlouhá 31,4 km[5] s plochou povodí 100,8 km².[2] Nejvodnějším přítokem je říčka Hostačovka s průměrným průtokem u ústí 0,43 m³/s.[6] Průměrná hustota říční sítě Doubravy činí 1,34 km/km².[7] Celkově se v povodí Doubravy nachází 637 vodních toků v délce do jednoho kilometru a 196 vodních toků v délce 1 až 10 km.[1] Potoky dlouhé 10 až 20 km se v povodí nalézají celkově čtyři.[1] V délce 20 až 40 km se v povodí řeky nacházejí dva vodní toky.[1]

Přehrady a rybníky[editovat | editovat zdroj]

Hráz vodní nádrže Pařížov

Na horním toku řeky se nacházejí rybníky Doubravníček, Doubravník, Řeka a Ranský rybník. Dále jsou vodou z řeky pomocí přivaděčů napájeny rybníky Pobočný, který se nachází jižně od Ždírce nad Doubravou a rybník Stavenov mezi Libicí nad Doubravou a Novou Vsí u Chotěboře. Níže po proudu na 40,4 říčním kilometru vzdouvá její vody Vodní nádrž Pařížov, jejímž účelem je částečná ochrana před povodněmi, zajištění minimálního zůstatkového průtoku a energetické využití.[17]

Základní údaje o vodní nádrži Pařížov:

  • Hladina stálého nadržení: 309,31 m n.m.
  • Maximální zásobní hladina: 314,83 m n.m.
  • Kóta přelivu: 324,03 m n.m.
  • Maximální retenční hladina: 324,81 m n.m.
  • Koruna hráze: 325,90 m n.m.

Vodní nádrže v povodí Doubravy podle rozlohy:[18]

název vodní nádrže vodní tok rozloha (ha) celkový objem (tis. m³) retenční objem (tis. m³) okres Commons-logo.svg
Řeka Doubrava 43,0 650 225 Havlíčkův Brod PR Řeka.jpg
Vodní nádrž Pařížov Doubrava 20,9 1761 1607 Chrudim Pařížov přehrada.JPG
Stavenov Doubrava 15,9 270 90 Havlíčkův Brod
Jezuitský rybník Hostačovka 13,6 110 45 Havlíčkův Brod JezuitskyRybnik A. VychodniStranaOdHraze.jpg
Dolní Peklo Zlatý potok 9,7 253 48 Chrudim
Malé Dářko Štírový potok 9,4 60 48 Žďár nad Sázavou Malé Dářko 2.JPG
Ranský rybník Doubrava 9,3 125 50 Havlíčkův Brod
Sirákovický rybník Hostačovka 9,0 110 45 Havlíčkův Brod
Doubravník Doubrava 9,0 84 53 Havlíčkův Brod
Horní Peklo Zlatý potok 7,7 217 41 Chrudim
Pobočný rybník Doubrava 7,4 90 35 Havlíčkův Brod
Velký Kazbal Hostačovka 7,1 30 15 Havlíčkův Brod
Nový rybník přítok Lovětínského potoka 6,4 60 30 Chrudim
Lhotka Cerhovka 5,4 15 10 Havlíčkův Brod
Pastušský rybník Brslenka 5,0 23 23 Kutná Hora

Vodní režim[editovat | editovat zdroj]

Divoké údolí Doubravy pod Sokolohrady
Doubrava ve Žlebech
Ústí Doubravy do Labe západně od Záboří nad Labem

Průměrný dlouhodobý roční průtok (Qa) u ústí činí 3,75 m³/s.[19]

Průměrné dlouhodobé měsíční průtoky Doubravy (m³/s) ve stanici Žleby:[20]

Průměrné měsíční průtoky Doubravy (m³/s) ve stanici Žleby v roce 2012:[21]

Hlásné profily:[22][23][24][19]

místo říční km plocha povodí průměrný průtok (Qa) stoletá voda (Q100)
Bílek 71,30 65,50 km² 0,73 m³/s 60,9 m³/s
Pařížov 40,40 201,13 km² 1,61 m³/s 127,0 m³/s
Žleby 23,80 381,73 km² 2,87 m³/s 229,0 m³/s
ústí (Záboří nad Labem) 0,00 592,36 km² 3,75 m³/s

Historické povodně[editovat | editovat zdroj]

Rozvodněná řeka na dolním toku u Habrkovic

Povodeň v roce 1883[editovat | editovat zdroj]

Tuto povodeň způsobila průtrž mračen v horní části povodí Doubravy, která 20. června 1883 způsobila protržení hráze dnes již zaniklého rybníka v Bílku, jehož plocha činila 29,3 ha.[25] Tato povodeň posílena vodou z protrženého Bíleckého rybníka zvedla hladinu Doubravy ve Žlebech o 3 metry nad normální hladinu.[25][pozn 3]

Povodeň v roce 1897[editovat | editovat zdroj]

Velká povodeň na horním a středním toku řeky způsobila řadu škod a byla podnětem k výstavbě přehrady u Pařížova. Během 29. července 1897 napršelo v povodí Doubravy nad Pařížovem průměrně 68 mm srážek. Průtok řeky u Pařížova dosahoval dle výpočtu (plocha povodí 202 km²) zhruba 120 m³/s[26] a blížil se hranici stoleté vody, která v tomto úseku činí 127 m³/s.[23] Hladina Doubravy ve Žlebech se zvedla o 5 metrů nad normál.[27][pozn 3]

Povodeň v roce 1908[editovat | editovat zdroj]

Historicky největší doložená povodeň na Doubravě proběhla v odpoledních a večerních hodinách dne 23. května 1908, kdy vodočet ve Žlebech ukazoval 400 cm.[24] Tato povodeň byla charakterizována velmi rychlým vzestupem hladiny řeky a krátkou dobou povodňové vlny. Po 14. hodině toho dne se ve Žlebech spustila průtrž mračen a následné krupobití. Již po 18. hodině se řeka vylévala z břehů a o dvě hodiny později byla její hladina v obci 7 metrů nad normálem.[25][pozn 3] Povodeň, která si ve Žlebech vyžádala jednu oběť, způsobila velké materiální škody. Bylo zde zaplaveno 20 domů a cukrovar. Dále vodní živel strhl lávky a mosty, odnesl pilu a utrhl mlýnské kolo. Poškozen byl i železniční most, v důsledku čehož byla zastavena na dlouhou dobu doprava na místní trati. Rozsáhlé škody řeka způsobila i v Ronově nad Doubravou, Vrdech a Zbyslavi, kde zatopila 14 domů.[25]

Povodeň v roce 2002[editovat | editovat zdroj]

Tato povodeň proběhla v polovině srpna 2002, kdy 14. srpna dosáhla hladina řeky na vodočtu ve Žlebech 304 cm.[24] Řeka způsobila řadu škod především na dolním toku v okolí Vrdů a Zbyslavi.

N-leté průtoky v Bílku:[22]

N-leté průtoky Q1 Q5 Q10 Q50 Q100
Q [m³/s] 5,06 16,2 23,5 47,2 60,9

N-leté průtoky v Pařížově:[23]

N-leté průtoky Q1 Q5 Q10 Q50 Q100
Q [m³/s] 11,2 34,8 50,1 99,1 127

N-leté průtoky ve Žlebech:[24]

N-leté průtoky Q1 Q5 Q10 Q50 Q100
Q [m³/s] 23,4 68,0 95,7 182,0 229,0

Obce a jejich části podél toku řeky[editovat | editovat zdroj]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Přírodní zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Radostínské rašeliniště[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o rozlehlé bifurkační rašeliniště v pramenné části povodí, z něhož voda odtéká dvěma směry. Část vod teče na severozápad a prostřednictvím Štírového potoka je odváděna dále do řeky Doubravy. Štírový potok vytékající z Malého Dářka bývá označován jako její třetí pramen.[3] Druhá část vod odtéká na jih k Velkému Dářku, které náleží k povodí řeky Sázavy. Mocnost rašeliniště dosahuje až 570 cm.[28] Radostínské rašeliniště bylo v roce 1987 vyhlášeno národní přírodní památkou.

Vodopády na Doubravě a v jejím povodí[editovat | editovat zdroj]

Vodopád pod soutěskou Koryto

Ve skalnatém údolí pod osadou Bílek se na konci soutěsky nazývané Koryto nachází 2,5 m vysoký vodopád, jehož průměrný průtok dosahuje 0,73 m³/s,[29] což jej řadí mezi 6 nejvodnějších vodopádů na území České republiky.[30] Kromě tohoto tzv. Velkého vodopádu se výše proti proudu nalézají ještě dva menší. První z nich, zhruba 2 m vysoký vodopád, se nachází v samotné soutěsce. Druhý, jehož výška je okolo 1,5 m, se nalézá nad hlubokou tůní nazývanou Mikšova jáma. V povodí řeky se nacházejí ještě dva další vodopády. Jsou to Malý vodopád na říčce Hostačovce při jejím ústí do Doubravy a Vojnoměstecký vodopád, který se nachází východně od Vojnova Městce na pravostranném přítoku Městeckého potoka.

Přírodní rezervace v povodí Doubravy[editovat | editovat zdroj]

Historické a technické památky[editovat | editovat zdroj]

Barokní kamenný most v Žehušicích[editovat | editovat zdroj]

Barokní most přes Doubravu v Žehušicích

Most byl postaven v roce 1822[31] v místě, kde řeka Doubrava opouští Žehušickou oboru.[pozn 4] Je přes něj vedena silnice II/338. Most má dva oblouky o rozpětí 6 metrů.[31] Délka přemostění činí 17,7 m[31] a volná šířka mostu činí 6,3 m.[31] Nad středním pilířem je na jeden metr vysokém soklu umístěna barokní socha sv. Jana Nepomuckého z poloviny 18. století,[31] která je součástí mostu od roku 1832.[32] V roce 1958 byl most zařazen mezi nemovité kulturní památky ČR.[31] V létě roku 1998 byl most rekonstruován. Nad klenbami mostu byla zhotovena izolovaná železobetonová deska, která spolu s opěrnými zdmi tvoří jeden celek.[32]

Korečnický mlýn[editovat | editovat zdroj]

Mlýn, který je považovaný za jednu z nejstarších staveb na řece, se nachází v Ronově nad Doubravou. Narodil se zde novinář, spisovatel a politik Ferdinand Schulz.[33]

Náhon v Chittussiho údolí[editovat | editovat zdroj]

Náhon Korečnického mlýna před skalním tunelem

Mezi Mladoticemi a Ronovem nad Doubravou protéká řeka skalnatým údolím balvanitým řečištěm. Toto údolí, které je součástí přírodního parku Doubrava, je pojmenováno podle významného českého krajináře 19. století Antonína Chittussiho, který zde maloval. Nachází se zde jez,[pozn 5] od kterého je vedena voda ke Korečnickému mlýnu náhonem vytesaným ve skále. Délka náhonu činí 1,07 km.[15][pozn 6] Dosažený spád činí přes 7 m.[34] Zhruba 40 metrů dlouhý úsek náhonu je veden tunelem.[35] Dle pověsti jej vytesali dva doživotně odsouzení vězni, kteří po dokončení tunelu získali svobodu.[35]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Doubravka je též název pravostranného přítoku Hostačovky
  2. Bývá též uváděna hodnota 591,4 km² (dle VÚV T. G. M. )
  3. a b c Do vybudování vodočtu ve Žlebech v roce 1908, který se nachází na levém břehu u železniční stanice, byla uváděna u povodní výška nad normál, jehož hodnota však není známa
  4. Zhruba na 10,0 říčním kilometru (dle mapy VÚV T. G. M. )
  5. Zhruba na 32,9 říčním km (dle mapy VÚV T. G. M. )
  6. ID vodního toku 107680001200

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g Základní charakteristiky toku Doubrava a jeho povodí [online]. [cit. 2013-05-25]. Dostupné online.  
  2. a b Hydrologický seznam podrobného členění povodí vodních toků ČR [online]. [cit. 2013-04-09]. Dostupné online.  
  3. a b c Bakalářská práce – Geografická charakteristika povodí Doubravy a její využití ve školní praxi [online]. [cit. 2012-11-15]. Dostupné online.  
  4. Klimatické regiony ČR (dle Quitt, 1971) [online]. [cit. 2013-05-14]. Dostupné online.  
  5. HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 104) [online]. [cit. 2013-05-25]. Dostupné online.  
  6. Vladimír Vlček. Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže. Praha : Academia, 1984. 316 s. S. 110.  
  7. HEIS VÚV T. G. M. – Hustota říční sítě Doubravy [online]. [cit. 2013-05-25]. Dostupné online.  
  8. a b HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str.95) [online]. [cit. 2014-04-25]. Dostupné online.  
  9. a b c HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 96) [online]. [cit. 2014-04-25]. Dostupné online.  
  10. a b c HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 97) [online]. [cit. 2014-04-01]. Dostupné online.  
  11. a b HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 99) [online]. [cit. 2014-04-01]. Dostupné online.  
  12. HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 98) [online]. [cit. 2014-04-01]. Dostupné online.  
  13. HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 105) [online]. [cit. 2014-04-03]. Dostupné online.  
  14. HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 106) [online]. [cit. 2014-04-03]. Dostupné online.  
  15. a b c d e HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 102) [online]. [cit. 2014-04-03]. Dostupné online.  
  16. HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 104) [online]. [cit. 2014-04-03]. Dostupné online.  
  17. Povodí Labe – Přehrada Pařížov na Doubravě [online]. [cit. 2012-10-26]. Dostupné online.  
  18. Povodí Labe – Seznam vodních nádrží [online]. [cit. 2014-05-02]. Dostupné online.  
  19. a b HEIS VÚV T. G. M. – Vodohospodářský věstník 2010 (str. 32) [online]. [cit. 2014-03-29]. Dostupné online.  
  20. Povodí Labe – Zpráva o hodnocení množství povrchových vod – tabulky 01 [online]. [cit. 2012-10-26]. Dostupné online.  
  21. Povodí Labe – Zpráva o hodnocení množství povrchových vod (str. 125) [online]. [cit. 2013-10-19]. Dostupné online.  
  22. a b Evidenční list hlásného profilu stanice Bílek [online]. [cit. 2012-12-23]. Dostupné online.  
  23. a b c Evidenční list hlásného profilu stanice Pařížov [online]. [cit. 2012-12-23]. Dostupné online.  
  24. a b c d Evidenční list hlásného profilu stanice Žleby [online]. [cit. 2012-12-23]. Dostupné online.  
  25. a b c d Diplomová práce – Vývoj vodního hospodářství na Čáslavsku [online]. [cit. 2013-01-12]. Dostupné online.  
  26. Sdružení přátel Pardubického kraje – Přehrada Pařížov [online]. [cit. 2013-01-12]. Dostupné online.  
  27. Organizační výbor – Povodeň 1908 [online]. [cit. 2013-01-12]. Dostupné online.  
  28. Obec Polnička – Turistické zajímavosti [online]. [cit. 2012-11-10]. Dostupné online.  
  29. Vodopády ČR – Vodopád Doubravky [online]. [cit. 2012-12-15]. Dostupné online.  
  30. Vodopády ČR – Vodopády podle průtoku [online]. [cit. 2012-12-15]. Dostupné online.  
  31. a b c d e f HRADY.CZ – barokní kamenný most [online]. [cit. 2014-04-25]. Dostupné online.  
  32. a b Internetový zpravodaj Komunikace a doprava [online]. [cit. 2014-04-29]. Dostupné online.  
  33. Oficiální turistický portál Pardubického kraje – Korečnický mlýn [online]. [cit. 2014-05-27]. Dostupné online.  
  34. Oficiální turistický portál Pardubického kraje – Vodní náhon Korečnického mlýna [online]. [cit. 2014-05-27]. Dostupné online.  
  35. a b Železné hory.net – Chittussiho údolí ukrývá technickou památku [online]. [cit. 2014-05-27]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu