Pramen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o vývěru vody. Další významy jsou uvedeny v článku Pramen (rozcestník).
Pramen řeky Volyňky v jižních Čechách.

Pramen je soustředěný přirozený vývěr podzemní vody na zemský povrch. Prameny se podle způsobu vývěru dělí na sestupné, výstupné a přelivné. Za příznivých hydrogeologických podmínek se od pramene vytvoří vodní tok, který odvádí vyvěrající vodu dále do vodní sítě. Jiným zdrojem vody je prosak, kde voda v místě nevyvěrá, ale pouze prosakuje. Pokud se na jednom místě vyskytuje více pramenů z téhož podzemního zdroje, označuje se místo jako prameniště.

Některé prameny vyvěrají přímo do vodního toku, jezera, moře, označují se jako utajené prameny. Z některého pramene se může stát utajený pramen i lidskou činností (vyvěrá na dně rybníka).

V České republice je pozorovací síť pramenů. U pozorovaných pramenů se provádí měření vydatnosti, teploty a pH. Jednotkou vydatnosti pramenů je l·s−1, při velkých vydatnostech m3·s−1.[1] K měření vydatnosti pramenů se používají objemové a hydraulické metody. Objemové měření vydatnosti je přímé, voda je zachycována do měrných nádob. Hydraulické metody jsou postaveny na základě hydraulických rovnic a empirických vztahů.[2]

Dělení pramenů[editovat | editovat zdroj]

Základní typy pramenů

Podle způsobu vývěru[editovat | editovat zdroj]

  • sestupný – pramen je nejnižším bodem vodního sloupce:
    • vrstevní – voda stéká pod povrchem po nepropustné vrstvě a v jednom místě proniká na povrch
    • suťový – voda protéká pod sutí a na dolním konci suťoviště volně vytéká na povrch
    • vrstevně-suťový – voda nejprve stéká pod povrchem a proniká do suťové vrstvy, z níž vytéká na povrch
  • přelivný – voda se hromadí v podzemní zásobě, přes jejíž okraj přetéká na povrch
  • výstupný – nejnižší bod vodního sloupce je pod úrovní pramene, vývěr je důsledkem tlaku přitékající vody:
    • vrstevní – voda stéká pod povrchem a nepropustná vrstva se stáčí směrem vzhůru
    • zlomový – voda vytéká prasklinami v nepropustné vrstvě

Podle teploty[editovat | editovat zdroj]

  • prameny studené (s průměrnou teplotou nepřesahující 20 °C),
  • prameny teplé (s průměrnou teplotou vyšší než 20 °C):[1]
    • vlažné (hypotermální, do 37 °C),
    • teplé či teplice (termální, do 50 °C),
    • vřídla (termy, přes 50 °C).[1]

Prameny v mytologii[editovat | editovat zdroj]

Studánka se stříškou nedaleko Klíčavské přehrady.

V minulosti byly prameny často předmětem lidové úcty; v západním světě byly v pohanských dobách často spojeny s různými bohy, v dobách křesťanských pak bývaly některé prameny zasvěceny svatým a byly považovány za léčivé.

Studánky[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Studánka (vodní dílo).

Pro prameny doopravdy „na počátku toku“ se též vžil výraz studánka. V případě, že voda ze zdroje byla pitná, stavěly se nad zdrojem různé stříšky, aby se omezil dopad nečistot do vody.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo pramen ve Wikislovníku
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Netopil, Rostislav a kolektiv: Fyzická geografie I. 1. vyd. Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1984. 273 s.
  2. Kříž, Vladislav a kolektiv: Hydrometrie. 1. vyd. Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1988. 176 s.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KÖSSL, Roman; CHÁBERA, Stanislav. Základy fyzické geografie : přehled hydrogeografie. České Budějovice : Jihočeská univerzita, 1999. ISBN 80-7040-348-9. S. 104.