Sobíňov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sobíňov
kostel v Sopotech

kostel v Sopotech

znak obce Sobíňovvlajka obce Sobíňovznakvlajka

status: obec
NUTS 5 (obec): CZ0631 569518
kraj (NUTS 3): Vysočina (CZ063)
okres (NUTS 4): Havlíčkův Brod (CZ0631)
obec s rozšířenou působností: Chotěboř
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální výměra: 6,04 km²
počet obyvatel: 683 (1. 1. 2009)
nadmořská výška: 555 m
PSČ: 580 01 až 582 62
zákl. sídelní jednotky: 3
části obce: 1
katastrální území: 1
adresa obecního úřadu: Sobíňov 200
58262 Sobíňov
starosta / starostka: Jaromír Moravec
Oficiální web: http://obecsobinov.cz
E-mail: ou@obecsobinov.cz

Sobíňov
Red pog.png
Sobíňov
Sobíňov, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Sobíňov (německy Sobinau) je obec v okrese Havlíčkův Brod, kraj Vysočina. Ke dni 31. 12. 2010 zde žilo 697 obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1358, kdy je připomínán Ješek zvaný Kokot ze Sobíňova (Jesconis dicti Kokot de Sobyenow), který byl patronem kostela v Sopotech, dnešní součásti Sobíňova.[1]

V roce 1373 je zmiňován Ondřej ze Sobíňova jako patron kostela v Běstvině. Po smrti jeho syna Jana byl statek převeden na Stoška z Dolan, který byl majitelem minimálně do roku 1405. Dále se předpokládá, že ves patřila pánům z Kunštátu, kteří v roce 1515 prodali celé panství Mikuláši mladšímu Trčkovi z Lípy. V roce 1538 prodali jeho dědicové ves Karlu z Valdštejna a na Skále. Jeho dcera Kateřina se provdala za Zachariáše z Hradce, který postavil renesanční část zámku v nedaleké Přibyslavi. V roce 1597 Jáchym Oldřich z Hradce prodal panství Zejdlicům ze Schönfeldu.

V roce 1623 byl majetek Rudolfa Zejdlice zabaven královskou komorou pro účast v protihabsburském povstání. Majetek pak koupil kardinál František z Ditrichštejna. Jeho potomci spravovali panství až do roku 1848, kdy došlo ke zrušení vrchnostenských správ.

Za druhé světové války v okolí operovaly partyzánské skupiny doplněné o místní dobrovolníky. Počátkem května 1945 došlo k nerovnému boji s Němci a na silnici mezi Sobíňovem a Ždírcem nad Doubravou zemřelo přes 30 dobrovolníků.

V letech 2006-2010 působil jako starosta Václav Ležák, od roku 2010 tuto funkci zastává Jaromír Moravec.

Vývoj počtu obyvatel Sobíňova[2]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2010
Počet obyvatel 1216 1105 1138 1095 1125 1057 1069 820 789 757 704 611 600 697

Sopoty[editovat | editovat zdroj]

Součástí Sobíňova jsou Sopoty, dříve osada německých horníků z Moravy, kteří zde dolovali stříbro. Název prý vznikl od soboty, během které horníci nesměli pracovat, aby se připravili na nedělní bohoslužbu. Jiné prameny uvádějí, že bohoslužba byla sloužena v sobotu. Kostel je poprvé připomínán roku 1358 a to je také první zmínka o Sopotech.

Sopoty byly poutním místem, zejména díky obrazu blahoslavené Panny Marie, který sem při sňatku darovala Johana Teresie Kustošová ze Studence, která si brala Viktora z Wollsteinů v roce 1652.

Kvůli velkému počtu poutníků byly Sopoty v roce 1697 převedeny z farnosti Přibyslav na dostupnější farnost Krucemburk. V sedmnáctém století za správy Ferdinanda z Ditrichštejna zde o poutích vypomáhali i bosí augustiniáni z Německého Brodu. Karel z Ditrichštejna nechal v letech 1749 - 1752 kostel nákladně přestavět v barokním stylu.

Vikář Josef Varhánek zjistil, že jsou v Sopotech přechovávány a čteny protestantské knihy, které sem putovaly ze Saska a ze Žitavy od příbuzných místních lidí a obchodníků. I díky tomu zde vzniklo v roce 1761 kaplanství a v roce 1860 farnost. V roce 1843 byla ke kostelu přistavěna věž.

Markvartice[editovat | editovat zdroj]

Osada Markvartice patřící k Sobíňovu, je poprvé připomínána roku 1242 jako o strážním místě na Libické stezce. Listina Smila z Lichtenburka zde uvádí v roce 1257 jméno Benda z Markvartic, což by ukazovalo na existenci šlechtického sídla. To ale nebylo nikdy potvrzeno. V roce 1314 je v dochovaných dokumentech zmiňováno jméno Ulrika z Markvartic a roku 1415 Jana z Markvartic. Název osady byl odvozen od slova markvart (stráž na pomezí).

Nová Ves[editovat | editovat zdroj]

Má dvě části a to starší část Huť a mladší část se jmenuje Stráň. V osadě Nová Ves - Huť, dnešní součásti Sobíňova, se tavilo železo a koncem 16. století zde byl zřízen železářský podnik s dýmačkou a hamrem. V sedmnáctém století zde pak vznikla vysoká pec na dřevěné uhlí. Nedostatek dřeva v okolí vedl však k postupnému útlumu, k prodeji biskupovi Janu Vratislavovi a časem k úplnému zastavení výroby.

Mezi Novou Vsí a Sopotami se nachází přírodní rezervace Niva Doubravy podél řeky Doubravy.

Hlína[editovat | editovat zdroj]

Tato osada dostala své jméno po cihlářské hlíně, která se v těchto místech kdysi dávno získávala.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Sobíňovem prochází silnice II. třídy č. 345 a železniční trať Pardubice - Havlíčkův Brod. V zastávce Sobíňov (umístěné v Sopotech) zastavují pouze osobní vlaky.

Slavní rodáci a občané[editovat | editovat zdroj]

František Vyšata, Josef Ležák, Josef Janáček - generál, Bedřich Starý - letec, Jan Zvolánek - reverend, Dr. Gustav Janáček - profesor.

Pomníky padlým v druhé světové válce[editovat | editovat zdroj]

  • Pomník padlých 5. května 1945 u Dočekalovi vody mezi Ždírcem a Sobíňovem
  • Pomník padlým z 5. května 1945 u evangelického hřbitova

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MACEK, Ladislav in ŠTROSSOVÁ, Ivana a kol.: Chotěbořsko, Sursum, Tišnov 2002. ISBN 80-7323-000-3
  2. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha : Český statistický úřad, 2006. (760 s.) ISBN 80-250-1311-1. S. 558–559.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Historie obce - přehledně zpracovaná historie a pamětihodnosti obce.