Bílek (Chotěboř)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bílek
Vodárenská věž situována u silnice Chotěboř-Bílek
Vodárenská věž situována u silnice Chotěboř-Bílek
Lokalita
Charaktervesnice
ObecChotěboř
OkresHavlíčkův Brod
KrajKraj Vysočina
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel266 (2021)[1]
Katastrální územíBílek (6,77 km²)
Nadmořská výška545 m n. m.
PSČ582 62
583 01
Počet domů106 (2011)[2]
Bílek
Bílek
Další údaje
Kód části obce52876
Kód k. ú.652873
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bílek je vesnice a část města Chotěboř v okrese Havlíčkův Brod.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název se vyvíjel od varianty Bilek (1787), Bílek (1843). Místní jméno odkazuje na prvního usedlíka Bílka.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kamenný most přes řeku Doubravu, chráněný jako kulturní památka, byl údajně postaven za Karla IV. První písemná zmínka o vesnici z roku 1716 se nachází v matrice narozených farnosti Krucemburk. Osada patřila do panství Ditrichštejnů. Od roku 1781 osadu spravoval Karel Jan z Ditrichštejna, v roce 1787 zde již stálo 29 domů, od roku 1802, kdy zdědil Nové Město nad Metují, přijal Karel přízvisko z Leslié. Po něm zdědil osadu v roce 1808 František Josef Jan z Ditrichštejna, který ji spravoval do zrušení patrimoniální správy (1848). V roce 1843 je připomínán panský železný hamr a mlýn, které v roce 1882 zničila velká voda na Doubravě, která protrhla hráze rybníků mezi Bílkem a Sopotami (součást obce Sobíňov).

V obci se nachází pěkná zvonička z roku 1858, která byla v roce 1994 obnovena za přispění paní Marthy Benson ze Spojených států amerických, jejíž babička paní Josefa Bauerová z Bílku pocházela. V dobách páry byla kousek za obcí směrem na Chotěboř vystavěna vodárenská věž dodávající vodu na 3 km vzdálenou stanici Chotěboř. Věž sloužila svým účelům v letech 1893–1953.

Škola v obci nebyla a tak bílecké děti musely chodit do školy do Sopot. Aby v zimě nemusely tuto cestu absolvovat, byla pro ně v roce 1898 v obci zřízena zimní expozitura sopotské školy. V roce 1901 pak místní zastupitelé rozhodli o stavbě vlastní školy, kterou postavil v letech 1901–1902 chotěbořský stavitel Kruml. Na budově je umístěn zajímavý reliéf Jana Amose Komenského.

Mezi Bílkem a Chotěboří se nachází malebný úsek řeky Doubravy zvaný Údolí řeky Doubravy. Směrem na Sobíňov se nachází přírodní rezervace Niva Doubravy. V letech 1924–1925 byl vedle historického kamenného mostu postaven na státní silnici z Chotěboře do Žďáru nad Sázavou nový betonový most, který byl v roce 2011 rekonstruován. V obci se též nachází rozsáhlý objekt bývalé vojenské posádky – v letech 1933 a 1934 vznikly v okolních lesích rozsáhlé vojenské muniční sklady. Za okupace v letech 1941–1942 byla pak zřízena vlečka spojující tyto sklady s chotěbořským nádražím. V souvislosti s muničními sklady byla také v roce 1942 vybudována železniční zastávka.

V letech 1869–1961 vesnice byla osadou obce Trpišovice. Od roku 1961 patří jako místní část k Chotěboři.[4]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[5][6]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 447 440 429 395 392 354 345 321 411 417 351 368 316 273 266
Počet domů 54 57 56 56 59 57 63 67 67 85 76 100 105 106 106

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Bílkem prochází silnice II. třídy silnice II/345 a železniční trať Pardubice – Havlíčkův Brod. V zastávce Bílek zastavují pouze osobní vlaky.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Pavel Křivský, archivář, historik, skaut, kněz, řeholník, spisovatel

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách : Jejich vznik, původní význam a změny. Díl I. A–H. Praha: Československá akademie věd, 1954. 821 s. S. 72. 
  4. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Díl II. Abecední přehled obcí a částí obcí v letech 1869–2005. Praha: Český statistický úřad, 2006. 623 s. ISBN 80-250-1311-1. S. 39. 
  5. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2015-12-21]. Dostupné online. 
  6. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]