Ditrichštejnové
 Původní základní podoba erbu Ditrichštejnů |
|
| Země | České království |
|---|---|
| Mateřská dynastie | Dietrichsteinové |
| Tituly | Hrabata |
| Zakladatel | Pankrác z Ditrichštejna |
| Rok založení | 11. století |
Ditrichštejnové či Ditrichsteinové nebo Dietrichsteinové jsou starobylý šlechtický rod původem z Korutan, který se v 16. století rozdělil na rakouskou a českomoravskou větev.[1]
Obsah |
Historie [editovat]
_celek.JPG)
Počátky rodu kladou Ditrichštejnové až do 11. století, ale prokazatelná posloupnost je teprve v osobě Pankráce z Ditrichštejna, který bojoval v roce 1492 s Turky a jehož synové byli povýšeni do stavu říšských pánů. Adam z Ditrichštejna (1527-1590) působil jako diplomat po celé Evropě a také doprovázel syny císaře Maxmiliána II. Habsburského - Rudolfa a Arnošta na cestě do Španělska ve funkci vychovatele. V roce 1575 získal panství Mikulov, které se potom stalo jádrem moci moravské větve rodu. V Mikulově se nachází i Ditrichštejnská hrobka. Jeho syn František Serafinský předčil otce svým kněžským vlivem a politickými ambicemi a dosáhl roku 1624 povýšení rodu do knížecího stavu. Další Ditrichštejnové byli vojáky, diplomaty a politiky. Když zemřel v roce 1864 poslední mužský potomek Mořic Jan z Ditrichštejna, zbyly zde po jeho bratrovi Josefovi čtyři dcery, které si rozdělily jeden z největších majetků na Moravě. Jméno, knížecí titul a erb Ditrichštejnů převzala sňatkem Alexandra Mensdorff-Pouilly s Alexandrine z Ditrichštejna jedna z větví rodu Mensdorff-Pouilly, která pak užívala jméno Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein a hlava rodu byla "kníže z Ditrichštejna na Mikulově" (německy Fürst von Dietrichstein zu Nikolsburg).
Nejvýznamnější členové rodu [editovat]
- František Serafinský z Ditrichštejna (1570-1636) je nejznámějším představitelem rodu, kardinálem a olomouckým biskupem. Byl vychován jezuity a brzy se vydal cestou zářivé kariéry. V jedenadvaceti letech byl olomouckým kanovníkem a o osm let později olomouckým biskupem a kardinálem. Od roku 1611 byl majitelem mikulovského panství. Na Moravě vedl neustálé spory se stavy pro svou rekatolizační činnost. Po jejich porážce na Bílé hoře ji mohl plně uplatnit a nejen na svém panství, ale už i jako zemský správce. Programově zlikvidoval všechny zbytky opozice a nezapomněl přitom ani na sebe a konfiskacemi znásobil rodový majetek. V r. 1624 se stal dědičným knížetem.
- Karel Maxmilián z Ditrichštejna (1702-1784) zdědil po Jiřím Kryštofovi z Pruskova statky, jméno a erb, takže se psal Ditrichštejn z Pruskova.
- Karel Jan z Ditrichštejna (1728-1808) – roku 1802 zdědil jméno, titul a erb rodu Leslie
Erb [editovat]
Původním erbem rodu byly dva stříbrné vinařské nože se zlatými rukojeťmi ve zlatočerveném pokosem děleném štítu. Roku 1769 přijali Ditrichštejnové dodatečné příjmení vymřelého rodu Pruskovských z Pruskova a zároveň začali užívat i čtvrcený štít tohoto rodu s jelenem ve zlatočerveném poli a dvěma podkovami ve stříbrnočerveném poli, na nějž pak kladli svůj vlastní erb do srdečního štítku. Když roku 1802 získali další příjmení vymřelých hrabat Leslie, přibyl leslieovský erb tří zlatých přezek do levé třetiny velkého štítu, v pravé třetině byl erb Pruskovských a ve střední třetině pak čtyři pole vyženěná Ditrichštejny v dřívějších dobách. Štítonoši byli dva zlatí gryfové. Klenotem pak byly tytéž štítové vinařské nože postavené na zlaté korunce a chráněné třemi pštrosími péry. S obdrženým knížecí titulem a po spojení s uvedenými dvěma rody nakonec štít obsahoval jedenáct polí.
Sídla a panství [editovat]
V Čechách to byla panství Nové Město nad Metují, Budyně nad Ohří, Libochovice, Přibyslav, Vlachovo Březí, Nepomyšl a chvíli také Šluknov. Na Moravě pak kromě již zmíněného panství Mikulov ještě velká panství Polná, Boskovice,Sokolnice, Lipník nad Bečvou a Žďár nad Sázavou. Dále měli Ditrichštejnové majetky i v Horních Rakousích a Uhrách.
Příbuzenské svazky [editovat]
Ditrichštejnové byli příbuzensky spojeni s Lichtenštejny, Thuny, Thurny, Eggenbergy, Mitrovici a Žerotíny.
Odkazy [editovat]
Související články [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ TYBITAZL, Petr. Poznámky k heraldickému vývodu Václava Popela z Lobkowicz a jeho manželky Markéty Františky rozené hraběnky z Dietrichsteina na Mikulově [online]. [cit. 2008-11-24]. Dostupné online.
Literatura [editovat]
- ŽUPANIČ, Jan; STELLNER, František; FIALA, Michal. Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české. Praha : Aleš Skřivan ml., 2001. 340 s. ISBN 80-86493-00-8.
- JUŘÍK, Pavel. Moravská dominia Liechtensteinů a Dietrichsteinů. Praha : Libri, 2009. 424 s. ISBN 978-80-7277-403-6.
- Feyfar M., Die erlauchten Herren auf Nikolsburg, Wien 1879
- Zapletal F., Počátek lipnického zámku. Záhor.kronika, 17/1934/35
- Triesl H., Nikolsburger Denkwürdigkeiten. ZddVGMu.S, 39/1937
- Harada A., Česká a moravská šlechta, SANAvic,Pha 1959
- Bůžek V., Paměť urozenosti, Vyd.1, Pha: NLN,2007
- Balcárek P., Kardinál František Ditrichštejn 1570—1636,Veduta,ČB,2007
- HALADA, Jan. Lexikon české šlechty (erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti). Praha : AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Dietrichsteinové, s. 41-42.
