Ditrichštejnové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ditrichštejnové
(Dietrichšteinové)
Dietrichstein Stammwappen.jpg
Původní podoba erbu Ditrichštejnů
Země České království
Mateřská dynastie Dietrichsteinové
Tituly Hrabata
Zakladatel Pankrác z Ditrichštejna
Rok založení 11. století

Ditrichštejnové či Ditrichsteinové nebo Dietrichsteinové jsou starobylý šlechtický rod původem z Korutan, který se v 16. století rozdělil na rakouskou a českomoravskou větev.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ditrichštejnský palác na Zelném trhu v Brně, dnes budova Moravského zemského muzea
Dietrichštejnský palác na Hradčanech v Praze

Počátky rodu kladou Ditrichštejnové až do 11. století, ale prokazatelná posloupnost je teprve v osobě Pankráce z Ditrichštejna, který bojoval v roce 1492 s Turky a jehož synové byli povýšeni do stavu říšských pánů. Adam z Ditrichštejna (1527-1590) působil jako diplomat po celé Evropě a také doprovázel syny císaře Maxmiliána II. Habsburského - Rudolfa a Arnošta na cestě do Španělska ve funkci vychovatele. V roce 1575 získal panství Mikulov, které se potom stalo jádrem moci moravské větve rodu. V Mikulově se nachází i Ditrichštejnská hrobka. Jeho syn František Serafinský předčil otce svým kněžským vlivem a politickými ambicemi a dosáhl roku 1624 povýšení rodu do knížecího stavu. Další Ditrichštejnové byli vojáky, diplomaty a politiky. Když zemřel v roce 1864 poslední mužský potomek Mořic Jan z Ditrichštejna, zbyly zde po jeho bratrovi Josefovi čtyři dcery, které si rozdělily jeden z největších majetků na Moravě. Jméno, knížecí titul a erb Ditrichštejnů převzala sňatkem Alexandra Mensdorff-Pouilly s Alexandrine z Ditrichštejna jedna z větví rodu Mensdorff-Pouilly, která pak užívala jméno Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein a hlava rodu byla "kníže z Ditrichštejna na Mikulově" (německy Fürst von Dietrichstein zu Nikolsburg).

Nejvýznamnější členové rodu[editovat | editovat zdroj]

Erb rodiny po r. 1769 jako kníže z Ditrichštejna na Mikulově, hrabě z Pruskova

Erb[editovat | editovat zdroj]

Původním erbem rodu byly dva stříbrné vinařské nože se zlatými rukojeťmi ve zlatočerveném pokosem děleném štítu. Roku 1769 přijali Ditrichštejnové dodatečné příjmení vymřelého rodu Pruskovských z Pruskova a zároveň začali užívat i čtvrcený štít tohoto rodu s jelenem ve zlatočerveném poli a dvěma podkovami ve stříbrnočerveném poli, na nějž pak kladli svůj vlastní erb do srdečního štítku. Když roku 1802 získali další příjmení vymřelých hrabat Leslie, přibyl leslieovský erb tří zlatých přezek do levé třetiny velkého štítu, v pravé třetině byl erb Pruskovských a ve střední třetině pak čtyři pole vyženěná Ditrichštejny v dřívějších dobách. Štítonoši byli dva zlatí gryfové. Klenotem pak byly tytéž štítové vinařské nože postavené na zlaté korunce a chráněné třemi pštrosími péry. S obdrženým knížecí titulem a po spojení s uvedenými dvěma rody nakonec štít obsahoval jedenáct polí.

Sídla a panství[editovat | editovat zdroj]

V Čechách to byla panství Nové Město nad Metují, Budyně nad Ohří, Libochovice, Polná, Přibyslav, Vlachovo Březí, Nepomyšl a chvíli také Šluknov. Na Moravě pak kromě již zmíněného panství Mikulov ještě velká panství, Boskovice, Sokolnice, Lipník nad Bečvou a Žďár nad Sázavou. Dále měli Ditrichštejnové majetky i v Horních Rakousích a Uhrách.

Příbuzenské svazky[editovat | editovat zdroj]

Ditrichštejnové byli příbuzensky spojeni s Lichtenštejny, Thuny, Thurn-Taxisy, Eggenbergy, Mitrovici a Žerotíny.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. TYBITAZL, Petr. Poznámky k heraldickému vývodu Václava Popela z Lobkowicz a jeho manželky Markéty Františky rozené hraběnky z Dietrichsteina na Mikulově [online]. [cit. 2008-11-24]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŽUPANIČ, Jan; STELLNER, František; FIALA, Michal. Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české. Praha : Aleš Skřivan ml., 2001. 340 s. ISBN 80-86493-00-8.  
  • JUŘÍK, Pavel. Moravská dominia Liechtensteinů a Dietrichsteinů. Praha : Libri, 2009. 424 s. ISBN 978-80-7277-403-6.  
  • Feyfar M., Die erlauchten Herren auf Nikolsburg, Wien 1879
  • Zapletal F., Počátek lipnického zámku. Záhor.kronika, 17/1934/35
  • Triesl H., Nikolsburger Denkwürdigkeiten. ZddVGMu.S, 39/1937
  • Harada A., Česká a moravská šlechta, SANAvic,Pha 1959
  • Bůžek V., Paměť urozenosti, Vyd.1, Pha: NLN,2007
  • Balcárek P., Kardinál František Ditrichštejn 1570—1636,Veduta,ČB,2007
  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty (erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti). Praha : AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Dietrichsteinové, s. 41-42.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]