Základní sídelní jednotka
Základní sídelní jednotka (ZSJ) je základní skladebnou částí sídelního útvaru. Základní sídelní jednotky pokrývají celé území státu s výjimkou neosídlených ploch. Základní sídelní jednotky byly v Československu vymezeny při územní přípravě sčítání lidu v roce 1970. Při územní přípravě sčítání lidu 1980, 1991 i 2001 byly ZSJ revidovány.[1] Dnes jsou termíny a členění stanoveny vyhláškou č. 120/1979 Sb., o prostorové identifikaci informací.
Ve vybraných městech jsou základními sídelními jednotkami takzvané urbanistické obvody, které jsou charakterizovány shodným funkčním využitím většiny objektů.
V ostatních obcích jsou základními sídelními jednotkami sídelní lokality, které zahrnují pouze zastavěné části katastrálního území. Jsou tvořeny samostatnými seskupeními obytných objektů včetně území upraveného pro potřeby sídla a jsou vzájemně odděleny buď nezastavěnou plochou nebo hranicí katastrálního území.
Účelem ZSJ je přesnější územní identifikace, než jakou poskytují jednotky katastrální území, obec a část obce (místní část). Identifikace se používá zejména ke statistickému sledování sociálně-ekonomických a územně-technických jevů přímo souvisejících s osídlením.
Pokud jedna ZSJ zasahuje do více katastrálních území, případně městských částí, je rozdělena na díly, které jsou očíslované. Jeden díl nemusí být souvislým územím, ale může se skládat z několika nepropojených částí.
Správcem kódů ZSJ a dílů bylo do 10. 3. 2004 Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, od tohoto data Český statistický úřad.
Související články[editovat]
Reference[editovat]
- ↑ ÚIR-ZSJ, Územně identifikační registr základních sídelních jednotek, Egonov.cz, 3. 8. 2010, Egonov o. s.
Externí odkazy[editovat]
- Online vyhledávání počtu ZSJ
- On-line vyhledávání ZSJ podle čísla i podle názvu
- Číselníky ke stažení
- Základní sídelní jednotka (definice ČSÚ ke sčítání lidu)
- Díl základní sídelní jednotky