Základní sídelní jednotka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Základní sídelní jednotka (ZSJ) je základní skladebnou částí sídelního útvaru. Základní sídelní jednotky pokrývají celé území státu s výjimkou neosídlených ploch. Základní sídelní jednotky byly v Československu vymezeny při územní přípravě sčítání lidu v roce 1970. Při územní přípravě sčítání lidu 1980, 1991 i 2001 byly ZSJ revidovány.[1] Dnes jsou termíny a členění stanoveny vyhláškou č. 120/1979 Sb., o prostorové identifikaci informací.

Ve vybraných městech jsou základními sídelními jednotkami takzvané urbanistické obvody, které jsou charakterizovány shodným funkčním využitím většiny objektů.

V ostatních obcích jsou základními sídelními jednotkami sídelní lokality, které zahrnují pouze zastavěné části katastrálního území. Jsou tvořeny samostatnými seskupeními obytných objektů včetně území upraveného pro potřeby sídla a jsou vzájemně odděleny buď nezastavěnou plochou, nebo hranicí katastrálního území.

Účelem ZSJ je přesnější územní identifikace, než jakou poskytují jednotky katastrální území, obec a část obce (místní část). Identifikace se používá zejména ke statistickému sledování sociálně-ekonomických a územně-technických jevů přímo souvisejících s osídlením.

Pokud jedna ZSJ zasahuje do více katastrálních území, případně městských částí, je rozdělena na díly, které jsou očíslované. Jeden díl nemusí být souvislým územím, ale může se skládat z několika nepropojených částí.

Správcem kódů ZSJ a dílů bylo do 10. 3. 2004 Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, od tohoto data Český statistický úřad.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ÚIR-ZSJ, Územně identifikační registr základních sídelních jednotek, Egonov.cz, 3. 8. 2010, Egonov o. s.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]