Ferdinand Schulz
| Ferdinand Schulz | |
|---|---|
Jan Vilímek: Ferdinand Schulz (1884) |
|
|
Poslanec Českého zemského sněmu
|
|
| Ve funkci: 1867 – 1871 |
|
|
Poslanec Říšské rady
|
|
| Ve funkci: 1867 – 1868 |
|
|
|
|
| Narození | 17. ledna 1835 Ronov nad Doubravou  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 16. února 1905 Praha  Rakousko-Uhersko |
| Politický subjekt | Národní str. (staročeši) |
| Děti | Anežka Schulzová |
| Vzdělání | Karlo-Ferdin. univ. |
Ferdinand Schulz (17. ledna 1835 v Ronově nad Doubravkou - 16. února 1905 v Praze) byl český vychovatel, novinář, kritik, populární spisovatel a politik.
Obsah |
Život [editovat]
Narodil se ve mlýně Korečníky nedaleko Ronova. Od sedmi let žil v Nymburce. Gymnázium začal studovat u piaristů v Mladé Boleslavi, studium dokončil v Praze na Akademickém gymnáziu, kde jeho spolužáky byli také Jan Neruda a Vítězslav Hálek. Pak pokračoval studii přírodních věd, historie, jazyků a filozofie na filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Poté se stal vychovatelem mladého Václava z šlechtické rodiny Kouniců a s ním procestoval část Evropy – Německo, Švýcarsko, Francii. Životní zkušenosti se projevily v jeho bohaté novinářské (přes 3000 politických článků) i spisovatelské činnosti. Od roku 1872 byl profesorem češtiny a němčiny na tehdy nové Českoslovanské akademii obchodní v Praze.[1]
Byl aktivní i v politickém životě. Od roku 1867 do roku 1871 zasedal jako poslanec Českého zemského sněmu[2], který ho roku 1867 zvolil i poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor, tehdy ještě nevolen přímo, ale tvořen delegáty jednotlivých zemských sněmů). Patřil do skupiny českých státoprávně orientovaných poslanců z Národní strany (později staročeská strana), kteří odmítali převzít mandáty kvůli výhradám k ústavnímu směřování Předlitavska. 19. června 1867 byl spolu s dalšími českými poslanci vyzván k udání důvodů pro nepřevzetí mandátů. 26. září 1868 pak byly mandáty těchto poslanců v zemském sněmu a tudíž i v Říšské radě prohlášeny za zaniklé.[3] Již v 1. polovině 60. let nicméně v rámci Národní strany reprezentoval liberální křídlo, které se roku 1864 zaobíralo ideou na ustavení samostatné (mladočeské) strany. 8. ledna 1864 se zúčastnil schůzky několika politiků a novinářů, kterou svolal Rudolf Thurn-Taxis. Na následné schůzce pak došlo k zformulování programu zamýšlené strany, ale k faktickému vydělení radikálně demokratického proudu z jednotné Národní strany tehdy ještě nedošlo.[4]
Dlouhodobě působil jako novinář a publicista. Od roku 1861 spolupracoval s deníkem Národní listy, kde vydával Kritickou přílohu. V letech 1862–1863 působil v revue Osvěta, od roku 1867 v Matici lidu, pak od roku 1871 v kritickém literárním časopise Osvěta, založeném Václavem Vlčkem. Od roku 1871 taky řídil společně s Janem Nerudou knižnici Poesie světová. Od roku 1876 pracoval pro nakladatele Jana Ottu v jeho projektu Salonní bibliotéka, v letech 1884-1898 pro Ottův časopis Zlatá Praha.
V roce 1877 se angažoval v literárních polemikách okolo národní či kosmopolitní orientace českého umění a patřil do okruhu časopisu Osvěta, který byl národovecky orientován (zatímco protichůdnou koncepci razila skupina okolo časopisu Lumír - lumírovci).[5] Zapojil se i do diskuse o Rukopisech zelenohorském a královédvorském, odsuzoval zolovský naturalismus a českou literární modernu 90. let 19. soletí.[6] V letech 1868-1873 byl členem Sboru Matice české.
Bydlel později v Praze na Slovanském ostrově. Měl dceru Anežku Schulzovou, žákyni skladatele Fibicha.[7].
Dílo [editovat]
Cestopisy [editovat]
- Z našich a cizích vlastí (sbírky cestopisů z let 1884-1898)
Historické práce [editovat]
- Jiří z Poděbrad, 1868
- Josef Jungmann, 1873
- Petr Chelčický, 1882
- Doktor Johánek, z roku 1883
- Česká Magdaléna z roku 1886
- Latinská babička, z roku 1886, vzpomínky na dětství, populární román
- Nymburská rychta, z roku 1889
Novely a povídky ze současnosti [editovat]
- Majoritní pán, z roku 1887
- Dvorské panstvo, z roku 1882
- Šlechtické novelly, z r. 1888[1]
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ a b VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý, díl 1. Praha : Prometheus, druhé vydání 1952. Kapitola Ferdinand Schulz, s. 162.
- ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha : Svoboda, 1982. s. 685. (česky)
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha : Svoboda, 1982. s. 181-182. (česky)
- ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha : Svoboda, 1982. s. 362. (česky)
- ↑ AUTORSKÝ KOLEKTIV. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha : Československý spisovatel, 1982. Kapitola Ferdinand Schulz, s. 235.
- ↑ KOVÁŘÍK, Vladimír. Literární toulky Prahou. Praha : Albatros, 1988. Kapitola Z Vojtěšské čtvrti k Národnímu divadlu, s. 207.
Literatura [editovat]
- Česká literatura 19.století, vydala SPN roku 1990, autor Josef Polák
