České vysoké učení technické v Praze

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
České vysoké učení technické v Praze

Zkratka ČVUT
Rok založení 1707
Typ školy veřejná
Vedení
Rektor (seznam) prof. Ing. Petr Konvalinka, CSc.
Další informace
Počet fakult 8
Sídlo Praha
webové stránky

České vysoké učení technické v Praze (ČVUT) je veřejná vysoká škola univerzitního typu se sídlem v Praze. Je nejstarší nevojenskou technickou univerzitou v Evropě.[1]

V akademickém roce 2012/2013 škola nabízela na 8 fakultách a 1 vysokoškolském ústavu 105 studijních programů a 419 studijních oborů, které studovalo více než 24 500 studentů. Čím dál více lidí absolvuje kurzy celoživotního vzdělávání a programů tzv. univerzity 3. věku.

V roce 2013 se ČVUT umístilo v hodnocení QS World University Rankings, které zahrnuje 17 000 světových univerzit a které je zveřejňováno v The Times, ve skupině univerzit na 451. – 460. místě, v hodnocení technických univerzit na 156. místě.[2]

Studium je organizováno na fakultách a vysokoškolských ústavech a to v bakalářských, magisterských a doktorských studijních programech.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Počátky[editovat | editovat zdroj]

Roku 1705 požádal Christian Josef Willenberg císaře Leopolda I. o souhlas vyučovat „ingenieurský kunst“. Teprve císařův syn Josef I., který ho na trůnu vystřídal, v roce 1707 reskriptem nařídil českým stavům zajistit v Praze inženýrskou výuku. Z různých důvodů k tomu dlouhou dobu nedošlo; v říjnu 1716 tedy Willenberg svou žádost zopakoval (českým stavům i císaři Karlu VI.) a po císařské urgenci byla konečně 9. listopadu 1717 dekretem českých stavů ustanovena Willenbergova profesura, první inženýrská profesura ve střední Evropě. 7. ledna 1718 pak začala výuka.

Zpočátku učil Willenberg ve svém bytě v dnešní Mostecké ulici na Malé Straně pouhých dvanáct studentů – šest svobodných pánů, čtyři rytíře a dva měšťany, každoročně jmenované na návrh zemských stavů – postupně však studentů přibývalo (v roce 1779 jich bylo kolem 200) a výuka se přestěhovala do vhodnějších prostor na Staré Město. Zpočátku byla výuka zaměřena zejména na vojenství (kromě opevňování se vyučovalo zeměměřictví, kartografie, odvodňování či mechanismy zvedání těžkých břemen), což bylo i jednou z hlavních císařových motivací pro zavedení výuky. Výuka v prvním roce trvala jednu hodinu denně, ve druhém roce již dvě.

Nástupcem prof. Willenberga byl Jan Ferdinand Schor, stavitel vodních staveb v povodí Vltavy a autor na škole využívané učebnice matematiky; za jeho vedení se začala vyučovat optika, perspektiva, technické kreslení a geografie. Třetím profesorem byl František Antonín Herget, vrchní zemský stavební ředitel a významný zeměměřič; tehdy se již škola zaměřovala hlavně na civilní inženýrství, zejména stavební.

V září 1776 Hergetovi povolila Marie Terezie využívat k výuce Klementinum, v roce 1786 se Stavovská inženýrská škola přestěhovala do budovy bývalého jezuitského Svatováclavského semináře v Dominikánské (dnešní Husově) ulici. V roce 1787 byla škola na základě dekretu císaře Josefa II. spojena s pražskou univerzitou.

Polytechnika – německá a česká[editovat | editovat zdroj]

Budova Českého polytechnického ústavu (dnes ČVUT) na Karlově náměstí

V roce 1798 vytvořil František Josef Gerstner koncept přetvoření inženýrské stavovské školy na polytechniku, ve kterém se inspiroval nedlouho předtím vzniklou pařížskou École Polytechnique. Tento návrh v roce 1803 císař František I. schválil a tak 11. listopadu nový Polytechnický ústav zahájil činnost, čímž vznikla první instituce svého druhu v Rakousku i střední Evropě (jelikož inženýrská akademie ve Vídni již předtím zanikla). Stále však oficiálně patřila pod pražskou univerzitu, osamostatnila se až 8. září 1815.

Dne 23. listopadu 1863 schválil císař František Josef I. Organický statut Polytechnického ústavu, čímž byla provedena reforma polytechniky, v rámci které se představitelem školy stal volený rektor. Studenti byli rozděleni do čtyř odborů: pozemní stavitelství, vodní a silniční stavitelství, strojnictví a technická lučba (chemie). Jako rovnoprávný vyučovací jazyk byla k němčině uznána čeština. Rozpory mezi českou a německou částí profesorstva však necelých šest let poté vedly k rozdělení na český a německý ústav (k 8. dubnu 1869). Česká část, zvaná Český polytechnický ústav, se v roce 1874 přestěhovala do nově postavené budovy na Karlově náměstí (architekt Vojtěch Ignác Ullmann).

Roku 1875 byly do té doby zemské ústavy zestátněny. Na základě říšského zákona z roku 1878 směli ti, kteří složili na technice dvě státní zkoušky, používat tehdy ještě stavovské označení inženýr. Od roku 1879 bylo škole dovoleno nazývat se vysokou školou technickou (Česká škola technická). V roce 1901 získala škola říšským zákonem z 13. dubna právo udělovat doktoráty technických věd. V roce 1902 vydal profesorský sbor doporučení přijímat ženy jako řádné posluchačky.

Na počátku 20. století škola využívala rozmachu průmyslu, v roce 1909 měla přes tři tisíce posluchačů.

České vysoké učení technické[editovat | editovat zdroj]

Rektorát ČVUT, Zikova 4

Po vytvoření ČSR byla škola výnosem Ministerstva školství a národní osvěty Československé republiky z 1. září 1920 přeorganizována – název se změnil na České vysoké učení technické, místo odborů řízených přednosty byly zavedeny vysoké školy řízené děkany, v čele akademického senátu stál rektor.

Tehdy ČVUT tvořilo svazek sedmi vysokých škol:

Vysoká škola kulturního inženýrství byla v roce 1921 začleněna pod Vysokou školu inženýrského stavitelství, od roku 1929 se plnohodnotnou součástí ČVUT stala Vysoká škola obchodní, do té doby pouze tříletá.

V roce 1921 založil František Klokner při vysoké škole inženýrského stavitelství Výzkumný a zkušební ústav hmot a konstrukcí stavebních.

I ČVUT postihlo násilné uzavření českých vysokých škol za nacistické okupace, od 17. listopadu 1939 do 4. června 1945. Kvůli němu zůstala nedokončena i výstavba budov ČVUT v Dejvicích, započatá roku 1925. Německá technika byla zrušena Benešovým dekretem 123/1945 Sb. ze dne 18. října 1945.

1948, 50. léta[editovat | editovat zdroj]

Rok 1948 znamenal pro stovky studentů vyloučení ze studií, postupně byla také zrušena vysoká škola obchodní (tehdy největší fakulta ČVUT, v té době již pod názvem Vysoká škola věd hospodářských). Zároveň s ukončením výuky na VŠO (Vysoké škole věd hospodářských) r. 1952 byla zřízena na ČVUT Fakulta ekonomicko-inženýrská (FEI – zrušena r. 1960). V průběhu let 19491960 byla univerzita přeorganizována, vznikla celoškolská pracoviště jako např. katedry vojenské, marxismu-leninismu, branné výchovy. Roku 1952 byly z ČVUT vyděleny Vysoká škola chemicko-technologická a Vysoká škola zemědělská.

V roce 1957 byl škole udělen Řád republiky.[3]

60. až 90. léta[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1960 sestávalo ČVUT ze čtyř fakult:

  • stavební (architektura, stavební inženýrství),
  • strojní,
  • elektrotechnická,
  • jaderná a fyzikálně inženýrská.

V roce 1976 byla zřízena Fakulta architektury (do té doby část stavební fakulty), v roce 1993 pak Fakulta dopravní. V roce 1995 bylo otevřeno detašované pracoviště FD a jaderné a FJFI v Děčíně. Ústav biomedicínského inženýrství, založený roku 1996, se k 27. květnu 2005 přetransformoval na Fakultu biomedicínského inženýrství se sídlem v Kladně. V roce 2009 vznikla Fakulta informačních technologií.

Organizace[editovat | editovat zdroj]

ČVUT dnes má osm fakult, které se dále podle oborů dělí na katedry/ústavy. Výuku také nabízejí tři vysokoškolské ústavy, univerzita také dále zahrnuje celoškolská účelová zařízení a specializovaná pracoviště.

Fakulty[editovat | editovat zdroj]

Vysokoškolské ústavy[editovat | editovat zdroj]

Ostatní součásti ČVUT[editovat | editovat zdroj]

  • Výpočetní a informační centrum (VIC)
  • Inovacentrum - centrum pro transfer technologií a spolupráci s průmyslem ČVUT
  • Ústav technické a experimentální fyziky ČVUT (ÚTEF)
  • Ústřední knihovna ČVUT (ÚK)

Účelová zařízení[editovat | editovat zdroj]

  • Rektorát ČVUT
  • Správa účelových zařízení (zahrnuje i studentské koleje, menzy, správu Betlémské kaple atd.)
  • Česká technika – nakladatelství ČVUT

Fakulty a VŠ ústavy[editovat | editovat zdroj]

Fakulta stavební[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Fakulta stavební ČVUT.
Rekonstrukce budovy A Fakulty stavební, Thákurova 7

Je nejstarší fakultou ČVUT a jednou z největších stavebních fakult v ČR. V akademickém roce 2012/2013 ji studovalo 3420 studentů v bakalářských, 1480 studentů v magisterských a 600 studentů v doktorských programech. Na celkem 40 studijních oborech vyučuje na 450 akademických pracovníků. Magisterský studijní program Inteligentní budovy je vyučován společně s Fakultou elektrotechnickou a Fakultou strojní.

Fakulta stavební se neustále rozvíjí. V roce 2007 otevřelo ČVUT novou Podzemní laboratoř Josef. V rekonstruované bývalé štole Josef u Smilovic na Příbramsku získalo v Evropě naprosto ojedinělý areál, na který přímo navazuje i vědecko-technický park Regionální podzemní výzkumné centrum URC Josef. Hlavním úkolem rozsáhlého pracoviště je zajistit praktickou výuku studentů v reálném podzemním prostředí, podpořit řešení experimentálních výzkumných projektů a přispět k většímu propojení univerzitního vzdělávání a výzkumu s praxí. Projekt „Regionální podzemní výzkumné centrum URC Josef“ byl nominován na Podnikatelský projekt roku 2011.

Všeobecně neustále se zvyšující standardy se projevují i na Fakultě stavební. V roce 2009 Grand Prix architektů udělila fakultě cenu v kategorii Interiér nové velkoprostorové učebně studijního programu Architektura a stavitelství. Rekonstrukce tohoto prostoru získala také první místo na mezinárodní architektonické přehlídce Contractworld award 2011 v Hannoveru. Takzvaný Atelier D z dílny VYŠEHRAD atelieru vznikl zastřešením západní části budovy D a studentům nabízí velkoprostorovou učebnu i s přilehlým zázemím modelovny. Od října 2012 probíhá výměna pláště a s tím související rekonstrukce budovy A, která by měla být dokončena v září 2013. Na rok 2015 je chystána výměna pláště budovy B.

Fakulta strojní[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Fakulta strojní ČVUT.

Nejstarší strojní fakultu v ČR (její vznik je datován rokem 1864, tedy v roce 2014 právě 150 let) v akademickém roce 2012/2013 studovalo 1580 studentů v bakalářských, 633 studentů v magisterských a 289 studentů v doktorských programech. Na celkem 30 studijních oborech vyučuje na 244 akademických pracovníků. Magisterský studijní program Inteligentní budovy je vyučován společně s Fakultou elektrotechnickou a Fakultou stavební.

V poslední době je jedním z největších úspěchů Fakulty strojní její podíl na objemu aplikovaného výzkumu. Zájem médií o práci jejích studentů, např. o novou mechatronickou sprchu[4] či úspěšnou studentskou formuli[5] potvrzuje její postavení ve vysokoškolském vzdělání.

Fakulta elektrotechnická[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Fakulta elektrotechnická ČVUT.

V akademickém roce 2012/2013 ji studovalo celkem 4 263 studentů ve všech 13 studijních programech a 37 studijních oborech. Celkově je na fakultě zaměstnáno 859 zaměstnanců. Společně s Fakultou stavební a Fakultou strojní zajišťují magisterský studijní program Inteligentní budovy.

Podle metodiky Rady pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) je Fakulta elektrotechnická hodnocená jako šestá v žebříčku výzkumných organizací v rámci Evropy. Její studenti společně s kolegy z Fakulty strojní vyvinuli první českou elektroformuli.[6]. Nezaostávají ani v oblasti IT, neboť právě studenti z FEL vyvinuli aplikaci k usnadnění užívání dotykových telefonů pro nevidomé[7] a chystají se ji využít komerčně.

Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská ČVUT.
Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská, Břehová 7

V akademickém roce 2012/2013 ji studovalo celkem 1 820 studentů v 17 studijních programech a 32 studijních oborech. Na fakultě je zaměstnáno 115 profesorů a docentů. Fakulta se snaží maximálně vyjít vstříc handicapovaným studentům. Celá budova je bezbariérová a díky technickému vybavení umožňuje studium i zrakově postiženým. Na FJFI fungovalo mimo jiné ojedinělé Centrum podpory samostatného studia zrakově postižených TEREZA, které dále funguje jako Středisko pro podporu studentů se specifickými potřebami ČVUT ELSA. Tam handicapovaní získávají nejen technickou podporu studia.

Fakulta úzce spolupracuje s velkými firmami, například ve spolupráci s ČEZ zajišťuje provoz a organizuje využívání školního jaderného reaktoru VR-1 VRABEC. Jedná se o unikátní zařízení v celém rezortu školství. Výuky na reaktoru lehkovodním reaktoru bazénového typu (exkurze s ukázkou provozu, experimentální úlohy podle výběru, výcvikové kurzy) se kromě kmenových posluchačů fakulty v různé míře účastní i studenti zhruba 12 různých fakult v ČR a stále rostoucího počtu středních škol. Na exkurzi si lze prohlédnout také unikátní pokusné zařízení pro zvládnutí řízené termojaderné fúze, který FJFI získala roku 2007 ve spolupráci s AV ČR, tokamak GOLEM.

Fakulta architektury[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Fakulta architektury ČVUT.
Nová budova ČVUT, Thákurova 9

Fakultu sídlící v Nové budově ČVUT v akademickém roce 2012/2013 studovalo celkem 1 769 studentů v 5 studijních programech a 9 studijních oborech. Na fakultě je zaměstnáno 133 akademických pracovníků.

Jako první z České republiky se tým pod vedením studentů právě z Fakulty architektury účastní prestižní mezinárodní soutěže pořádané Ministerstvem energetiky Spojených států (Department of Energy – DOE) a Národní laboratoří obnovitelných energií (National renewable energy laboratory – NREL)- SOLAR DECATHLONu. Jejich projekt s názvem AIR House představuje energeticky naprosto soběstačné moderní bydlení pro pár v generaci 50+, které navíc splňuje 10 podmínek stanovených soutěží.

Fakulta dopravní[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Fakulta dopravní ČVUT.
Fakulta dopravní ČVUT, Konviktská 22

V akademickém roce 2012/2013 ji studovalo celkem 1 844 studentů (z toho 71 v detašovaném pracovišti v Děčíně) ve 4 studijních programech a 21 studijním oboru. Na fakultě je zaměstnáno 185 akademických pracovníků.

Přestože je Fakulta dopravní jednou z nejmladších na ČVUT, patří její absolventi k těm nejžádanějším na trhu práce v oblastech spojených s dopravou, telematikou a telekomunikacemi. Vyznačuje se specifickou formou projektově zaměřené výuky. Za svou nedlouhou existenci vybudovala mnoho unikátních vědecko-výzkumných pracovišť, na kterých projektová výuka probíhá, díky kterým je úzce spjata s praxí a podílí se na řešení aktuální problematiky v oboru dopravy.

Například na modelu v Dopravním sále, který byl slavnostně otevřen 23. dubna 2013, lze bez rizika negativních dopadů na skutečný provoz nacvičovat technologii řízení železniční dopravy, řešení mimořádných situací, poruchových stavů apod. Studentům umožňuje se v praxi seznámit s obsluhou a funkcí různých typů zabezpečovacích zařízení - od nejstarších (ale stále ještě používaných) až po ty nejmodernější. Dále rozšiřuje teoretické znalosti získané v oblasti zabezpečovací techniky, je možné vidět jejich praktickou realizaci a funkci většiny systémů. V sále probíhá i vývoj nových technologií systému ETCS, který je dnes aplikován na moderních železničních systémech po celém světě.

Fakulta biomedicínského inženýrství[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Fakulta biomedicínského inženýrství ČVUT.
Budova Kokos (FBMI) v Kladně, Sítná 3105

Jedinou veřejnou vysokou školu ve Středočeském kraji v akademickém roce 2012/2013 studovalo přibližně 1800 studentů na 6 studijních programech a 14 studijních oborech. Počet studentů se v roce 2013 oproti roku 2009 zdvojnásobil, počet absolventů také vzrostl ze 130 na 210, což svědčí o zvyšujícím se zájmu o studium na FBMI. Studenty vyučovalo je 91 akademických pracovníků.

Fakulta je založena na interdisciplinárním pojetí techniky, biologie a medicíny. Disponuje moderním laboratorním vybavením pro experimentální výuku a výzkum čítající na 30 laboratoří, včetně těch, které simulují prostředí vybraných oddělení urgentní a intenzivní péče v nemocnicích, což lze v rámci ČR považovat v oblasti biomedicínského inženýrství za unikátní. V akademickém roce 2013/2014 fakulta navíc otevře dalších 11 unikátních laboratoří.

Ve spolupráci s AV ČR zdokonalili převratnou metodu, která umožní lépe pochopit vznik rakoviny. Pomocí miniaturních fluorescenčních částeček diamantu vytvářejících záření se jim podařilo sledovat chování buněk v těle a jejich reakce na léky. Fluorescenenční nanodiamanty totiž mají unikátní vlastnosti, které je odlišují od většiny fluorescenčních barviv: nelze je vybělit světlem, což u většiny podobných materiálů představuje problém pro jejich aplikace. Pro výzkum rakoviny nebo buněčného metabolizmu buněk jsou potřeba metody umožňující sledovat buňku dlouhý čas při intenzivním osvětlení například ve flurescenčním mikroskopu. Vývoj nových látek odolných proti degradaci světlem tak může posunout limity mikroskopických metod a tím pádem i lépe pochopit, jak probíhá nádorové bujení, snad pomůže i k vývoji účinnějších léků.[8] Práce byla publikována v prestižním vědeckém časopisu Nanoscale a vybrána na jeho titulní stranu.

Fakulta informačních technologií[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Fakulta informačních technologií ČVUT.
Nová budova ČVUT, Thákurova 9

Fakulta informačních technologií je nejmladší fakultou ČVUT, vznikla 1. července 2009 a sídlí spolu s Fakultou architektury v Nové budově ČVUT. V akademickém roce 2012/2013 ji už ale studovalo 2 225 studentů ve 3 studijních programech a 16 studijních oborech. Škola zaměstnává 95 akademických pracovníků.

Škola má k dispozici mnoho moderních laboratoří a odborných pracovišť, jako je laboratoř pro výzkum bezpečnostních aspektů čipových karet, laboratoř 3D tisku, síťová multimediální laboratoř SAGElab (vybudována ve spolupráci s Cesnetem a FEL ČVUT) atp. Každoročně pořádá významné konference, například The Prague Stringology Conference (vědecká konference z oblastí stringologie, překladačů, komprese dat, arbologie a konečných automatů), ARCS (nejvýznamnější evropská vědecká konference o počítačových architekturách a operačních systémech) a TOOLS (největší evropská konference o technologiích objektového programování).

Masarykův ústav vyšších studií[editovat | editovat zdroj]

V akademickém roce 2012/2013 nabízel tento vysokoškolský ústav 9 studijních oborů v 6 studijních programech. Na 1500 studentů učí 115 lektorů, MÚVS má celkem 42 stálých zaměstnanců. Má již více než 600 absolventů s titulem MBA a téměř 4 000 inženýrů, kteří získali pedagogickou kvalifikaci pro vyučování odborných předmětů.

Posláním Masarykova ústavu vyšších studií je poskytovat absolventům technických oborů manažerské, jazykové a pedagogické vzdělání. V tomto směru se MÚVS snaží obsáhnout kompletní portfolio vysokoškolských vzdělávacích programů, které propojují technické předměty s předměty humanitními a ekonomickými a doplňují tak širokou nabídku technických oborů na ČVUT v Praze.[2]

Kloknerův ústav[editovat | editovat zdroj]

Kloknerův ústav je největší a nejvýznamnější vědecko-výzkumné pracoviště Českého vysokého učení technického v Praze v oboru stavebnictví. Vědecko-výzkumná práce je zaměřena na oblast materiálového inženýrství, zejména oceli, betonu a kompozitních konstrukcí, na technologii betonu, mechaniku, spolehlivost konstrukcí, rizikové inženýrství a diagnostiku.

Odborné veřejnosti nabízí možnost využití akreditovaných zkušeben v oborech mechaniky konstrukcí, betonu, zátěžových testů či aerodynamického tunelu.

Univerzitní centrum energeticky efektivních budov[editovat | editovat zdroj]

Cílem právě vznikajícího Univerzitního centra energeticky efektivních budov je zajištění nové vědecké a technické inovační základny, využívající nejmodernějších výzkumných zařízení v unikátní kombinaci zúčastněných oborů. Jeho náplní je výzkum v oblasti optimalizace energetických úspor v budovách. Teoretické přístupy jsou ve všech programech kombinovány s experimentálním výzkumem, který bude sloužit k ověření výsledků počítačových simulací. Testování v reálném měřítku (full – scale), umožní dosažení spolehlivých informací o funkčních parametrech materiálů, konstrukcí, navrhovaných energetických systémů a systémů inteligentního řízení, včetně jejich dopadů na kvalitu vnitřního prostředí budov i na životní prostředí.

Na vzniku centra se podílejí celkem čtyři fakulty – stavební, strojní, elektrotechnická a biomedicíny. Společně sestavily pět výzkumných programů, pro jejichž zajištění se ČVUT v Praze podařilo získat účelové finanční prostředky z operačního programu Věda a výzkum pro inovace, řízeným MŠMT ČR.[2] UCEEB bude vybaveno nejmodernější technikou pro měření, diagnostiku, laboratorní i full-scale ověřování teoretických výstupů. Jmenovitě například solární, požární, akustická a mechanická laboratoř, statické a dynamické testovací zařízení, 3D tiskové centrum pro tisk funkčních vzorků, obalů elektroniky a elektromechanických součástí apod.

Budova s laboratořemi a výzkumným zázemím bude umístěna v lokalitě Kladno – Buštěhrad. Plné uvedení centra do provozu je plánováno na konec roku 2013.

Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky[editovat | editovat zdroj]

Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC) založil rektor ČVUT prof. Václav Havlíček 1. července 2013.

Byl založen s cílem vytvořit výzkumněpedagogické pracoviště podporující směřování k excelenci a kvalitě, otevřít pro osobnosti CIIRC a fakulty ČVUT prostor pro spolupráci ve špičkové výuce a výzkumu se studenty a vytvořit prostředí podporující transfer know-how do průmyslu i jiné praxe.

Momentálně CIIRC, spolu s dalšími fakultami ČVUT, usiluje o možnost získání financování ze strukturálních fondů Evropské komise v programu Věda a výzkum pro inovace (VaVpI) pro období 2007–2013 ve výši asi 1,2 miliardy Kč. V případě úspěchu žádosti mají finance zaplatit rekonstrukci Technické menzy v ulici Jugoslávských Partyzánů v Dejvicích a postavení nové budovy. Stavby musí být dokončeny do konce roku 2015. Nové budovy tak vytvoří integrovanou vědeckovýzkumnou infrastrukturu, která dovolí přivést na jedno místo až jedenáct současných center excelence či center kompetence TAČR fungujících na ČVUT. Vytvořené podmínky budou stimulovat spolupráci jak uvnitř ČVUT tak i s vnějšími organizacemi. Projekt také pravděpodobně otevře přístup k strukturálním fondům v dalším finančním období Evropské komise.[9]

Ústav tělesné výchovy a sportu[editovat | editovat zdroj]

Hlavním cílem Ústavu tělesné výchovy a sportu (ÚTVS) ČVUT je zlepšení kvality životního stylu co nejvyššího počtu studentů a akademických pracovníků prostřednictvím pravidelně prováděných sportovních aktivit. Současně spravuje a provozuje tělovýchovná zařízení ČVUT: sportovní haly, víceúčelové tělocvičny, posilovny, lezecké stěny, lukostřelecké střelnice, tenisové kurty atp.

Ústav zajišťuje semestrální výuku TV na fakultách ČVUT, organizaci zimních a letních výcvikových kurzů v ČR i zahraničí, jednorázové sportovní akce pro studenty a zaměstnance a v neposlední řadě sportovní reprezentaci ČVUT na sportovních přeborech VŠ v ČR, Českých akademických hrách (ČAH), mezinárodních sportovních akcích. Týdně učí na 9 000 studentů s nabídkou přibližně 40 různých pohybových aktivit.[2]

Spolupráce se zahraničními univerzitami[editovat | editovat zdroj]

České vysoké učení technické v Praze má uzavřenu řadu smluv buď v rámci mezivládních dohod či na principu meziuniverzitní výměny studentů. Je zapojeno do celoevropských programů Erasmus a Leonardo.

Studium a praxe studentů ČVUT v zahraničí[editovat | editovat zdroj]

ČVUT se snaží uzavírat smlouvy o spolupráci především s univerzitami z první pětistovky mezinárodně uznávaného žebříčku QS World University Rankings. V současné době má platné dvoustranné dohody s 475 zahraničními institucemi, z čehož 83 je z prestižní skupiny univerzit do stého místa v žebříčku (EPFL Lausanne, Uni Utrecht, TU München, UCL). V posledních dvou letech se ČVUT podařilo navázat kontakty a následně uzavřít bilaterální dohody například s izraelským TECHNIONEM (Israel Institute of Technology) z Haify, s australskou University of South Australia v Adelaide, s korejskými Kyungpook National University v Daegu a se Sungkyunkwan University.

V rámci bilaterálních smluv probíhají výměny zejména s mimoevropskými univerzitami v Severní, Střední i Jižní Americe, V Asii a Austrálii. Nejvyšší počty studentů, v posledních třech letech přibližně padesát ročně, vyjíždějí tradičně do USA na celkem šest partnerských univerzit, vysoká čísla dosahujeme také při výměnách s Tchaj-wanem, Koreou, Singapurem a Ruskem. Každoročně vyjíždějí studenti rovněž do dalších atraktivních destinací, jako jsou Argentina, Brazílie, Kostarika, Mexiko, Peru, Čína, Japonsko, Indonésie, Kanada a Austrálie.

V rámci programu Erasmus směřuje přes 50% studentů na studijní pobyty do 4 zemí – Francie, Německa, Velké Británie a Španělska (odkud k nám také přijíždí nejvíce studentů). Každoročně kolem 700 studentů ČVUT v Praze pobývá 1–2 semestry v zahraničí na partnerských univerzitách.[2]

Dvojí diplom[editovat | editovat zdroj]

V současné době má ČVUT 11 platných dohod o společných diplomech, především na Fakultě stavební, kde se studenti mohou přihlásit do pěti společných studijních programů. Dále po dvou programech na získání společného diplomu nabízí Fakulta elektrotechnická a Fakulta dopravní, jeden program získala Fakulta strojní a Fakulta biomedicínského inženýrství. Z partnerských zahraničních univerzit jmenujme alespoň ty nejvýznamnější: University of Padova, Technical University of Catalonia, École Nationale des Ponts et Chaussées, École Centrale de Nantes, RWTH Aachen, TU München, Trinity College Dublin, University of Coimbra, Tomsk Polytechnic University, University of Linköping, University of Texas at El Paso.

Zahraniční studenti u nás[editovat | editovat zdroj]

České vysoké učení technické v Praze nabízí více než 38 studijních programů v anglickém a ruském jazyce, a to v bakalářském, magisterském i doktorském studiu.[2]

V současné době svůj akademický život na ČVUT tráví více než 2 700 zahraničních studentů ze 101 zemí světa. Z nich kolem 600 přijíždí jako studenti výměnných programů. Ze statistik vyplývá, že každý dvanáctý student ČVUT pochází ze zahraničí. Výraznou měrou narostl počet studentů samoplátců, za poslední roky došlo k navýšení počtu těchto studentů. V roce 2013 se jejich počet zvýšil na 228. Pocházejí z více než 40 zemí světa a celou jednu třetinu z nich tvoří studenti z Kazachstánu a z Indie. Nejvíce z nich studuje momentálně na Fakultě strojní. Studium probíhá v malých skupinách, což přispívá k individuálnímu přístupu ke studentům.

V dubnu 2012 ČVUT spustilo web www.studyatctu.com, kde uchazeči najdou kompletní informace. Zájemci o studium na ČVUT je poskytnuta veškerá péče od prvních kroků nejen na úrovni studijních informací, ale také problémů souvisejících se životem v cizí zemi. Od vždy aktuálních informací o možnostech studia v anglickém jazyce, procesu výběrového konání, získaní víz, nostrifikace předešlého studia, ubytování, informace o životních nákladech, až po kulturní život v Praze a možnosti cestování. Se svými dotazy se mohou obrátit na Student advisora na e-mail, Skype nebo na Facebooku prakticky nonstop. Významnou roli při péči o zahraniční studenty sehrává na škole působící International Student Club (ISC). Ten například organizuje tzv. buddy program, v němž čeští studenti pomáhají stážistům ze zahraničí překonávat počáteční kulturní rozdíly prostřednictvím pestré nabídky mimoškolních aktivit.[2]

Výsledkem dobré práce se zahraničními studenty je i fakt, že v současné době většina dotázaných studentů samoplátců (80%) označuje ČVUT jako první alternativu při svém výběru univerzitního studia.

Ubytování a stravování studentů[editovat | editovat zdroj]

Škola má vlastní stravovací zařízení (menzy) i ubytovací zařízení (koleje) – celkem 8 000 lůžek. Ta, i včetně sportovišť, spravuje Správa účelových zařízení (SÚZ).

Masarykova kolej ČVUT v Praze v Dejvicích

Koleje ČVUT[editovat | editovat zdroj]

  • Strahov
  • Podolí
  • Bubeneč (Dejvice)
  • Dejvická (Dejvice)
  • Orlík (Dejvice)
  • Hlávkova kolej (Praha 2)
  • Sinkuleho (Dejvice)
  • Masarykova kolej (Dejvice)
  • Studentské ubytování v hotelu Krystal (Praha 6)

Menzy ČVUT[editovat | editovat zdroj]

  • Studentský dům (kampus Dejvice)
  • Strahovská (na kolejích Strahov)
  • Technická (kampus Dejvice)
  • Podolská (na kolejích v Podolí)
  • Masarykova kolej (Dejvice)
  • Výdejna Karlovo náměstí (Praha 2)
  • Menza Kladno (na Fakultě biomedicínského inženýrství)
  • Výdejna Horská (v Praze na Albertově)
  • Pizzerie La Fontanella (Studenstský dům)

Další stravovací provozy[editovat | editovat zdroj]

Studentské organizace[editovat | editovat zdroj]

Studentské organizace jsou nedílnou součástí vysokoškolského studentského života a zájem o ně se mezi studenty rok od roku zvyšuje. Aktivity studentských organizací jsou velmi rozmanité, od kulturních a sportovních, přes odborné až po mezinárodní. Členové studentských organizací a klubů vykonávají mnohdy vysoce kvalifikované činnosti spojené s jejich provozem či s jejich vlastní náplní, a to zpravidla bez nároků na honorář.

Studentská unie ČVUT[editovat | editovat zdroj]

Studentská unie ČVUT je největší studentskou organizací svého druhu v České republice. Studentskou unii tvoří kluby (kolejní, kulturní, sportovní, zahraniční).

Studentská unie ČVUT nebo její kluby jsou členem řady mezinárodních organizací: International Student Club ČVUT je členem Erasmus Student Network, IAESTE je mezinárodní studentskou organizací, která působí na technických vysokých školách, tzn. i na ČVUT, Board of European Students of Technology apod.

Kluby Studentské unie ČVUT[editovat | editovat zdroj]

Kolejní týmy[editovat | editovat zdroj]

Poskytují svým členům připojení k internetu a další služby, jako je tisk dokumentů, vlastní emailová schránka, webový prostor, digitální televize po síti a její nahrávání. Komunikují s vedením koleje spravují a půjčují zájmové místnosti. Mimo to pořádají společenské, sportovní a vzdělávací akce. Za všechny lze jmenovat ten největší, strahovský Silicon Hill.

Kulturní kluby[editovat | editovat zdroj]

Kulturní kluby přináší do života studentů zábavu, poučení i oddech. Nabízejí jak příjemné prostředí, tak možnost otevřené diskuse na různá témata nebo možnost poměřit síly v různých hrách. Jedním z nejmladších je např. Filmový klub ČVUT Kulaťák.

Sportovní kluby[editovat | editovat zdroj]

Lze se zapsat do sportovní ligy či se zúčastnit nějakého sportovního turnaje.

Zahraniční kluby[editovat | editovat zdroj]

Kluby zahraničního typu se starají o zahraniční studenty, kteří přijedou na ČVUT a pomáhají jim překonávat počáteční obtíže v neznámém prostředí. Také nabízejí studentům vycestovat na praxi do zahraničí, podívat se do světa a něco se přiučit. Aktivity zahraničních klubů jsou však podstatně širší a zahrnují pořádání různých akcí a mnoho dalšího. Zahraniční kluby zahrnují IAESTE, International Student Club ČVUT a Local BEST observer Group.

Hudební kultura na ČVUT[editovat | editovat zdroj]

Pěvecký sbor[editovat | editovat zdroj]

Smíšený Pěvecký sbor ČVUT vznikl v roce 1949. Jedná se o amatérské uskupení, které sdružuje nejen studenty, absolventy a zaměstnance ČVUT, ale i další zájemce o sborový zpěv. Uskupení se účastní řady koncertů a hudebních festivalů u nás i v zahraničí. Spolupracovalo například i se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu i s orchestrem ČVUT při jeho koncertě ve Španělském sálu Pražského hradu.[10]

Sbormistrem tělesa je Jan Steyer.[10]

Symfonický a Komorní orchestr[editovat | editovat zdroj]

V roce 1979 byl založen Symfonický orchestr a v roce 1984 pak Komorní orchestr. Obě tělesa vznikla jako orchestry SÚDOP, následně od roku 1990 po dobu cca tří let působila jako orchestry ČSD a v roce 1993 se stala orchestry ČVUT. Byť orchestry původně sdružovaly hráče z řad zaměstnanců SÚDOPu, mohou se dnes do orchestru přihlásit i ti, kteří nejsou s touto firmou spojeni a ani nemusejí být studenty či absolventy ČVUT.[11]

Orchestry jako dirigent vedl Ivo Kraupner, který byl vystřídán Janem Štrosem a od roku 2009 stojí v jeho čele Lukáš Kovařík. Tělesa vystupovala jak u nás (například v Miličíně či v pražské Betlémské kapli, Smetanově síni Obecního domu nebo Dvořákově síni Rudolfina), tak i v zahraničí (Rakousko, Německo, Španělsko nebo Vatikán). S orchestry spolupracovali též i významní hudebníci (například houslista Čeněk Pavlík).[11][12][13]

Akademický orchestr ČVUT[editovat | editovat zdroj]

Akademický orchestr ČVUT

Vystoupení britského orchestru a sboru „The Cambridge orchestra and chorus“ v říjnu 2006 na jednom z koncertů konaných k 300. výročí vzniku ČVUT podnítilo prorektora ČVUT prof. Vejražku k předložení návrhu opatření vedoucích ke vzniku orchestru. Dirigentská taktovka byla svěřena Janu Šrámkovi spolu s úkolem budovat reprezentační těleso ČVUT. Zakrátko vznikl malý smyčcový ansámbl a flétnový soubor, který působí i jako samostatné hudební těleso. Orchestr ČVUT je jedinečné hudební univerzitní těleso, které propojuje profesionální mladé umělce, s neprofesionálními hudebníky studující vysokoškolské obory. Aby jejich koncerty byly co nejzajímavější jak pro publikum, tak pro samotné členy orchestru, zvou ke spolupráci vynikající sólisty a renomované hudebníky české hudební scény.

Stálým působištěm orchestru je pražská Betlémská kaple, kde pořádá své pravidelné koncerty. Orchestru se dostává pozvání i k vystoupením mimo akademickou obec ČVUT, např. na podzim 2008 v Senátu České republiky a v září 2009 ve Španělském sále Pražského Hradu.[14] V květnu 2013 soubor vystoupil také na slavné University of Cambridge k příležitosti konání akce Jewels of Czech Music v Emmanuel United Reformed Church.

Řídící a správní orgány[editovat | editovat zdroj]

Vrcholným představitelem a reprezentantem ČVUT navenek je rektor jmenovaný prezidentem republiky.

Rektor má k dispozici jako poradní orgány kolegium rektora (prorektoři, děkani jednotlivých fakult a kvestor) a grémium rektora (oproti kolegiu obsahující navíc ředitele ČVUT). Některé činnosti rektor deleguje na prorektory (pro vnější vztahy, pro vědeckou a výzkumnou činnost, pro studium a studentské záležitosti, pro rozvoj a pro výstavbu).

Za výkon své činnosti rektor zodpovídá akademickému senátu, který je samosprávným zastupitelským orgánem, voleným akademickou obcí ČVUT na tříleté funkční období. V senátu je každá fakulta zastoupena třemi akademickými pracovníky a dvěma studenty. Rektorát, vysokoškolské ústavy a další součásti ČVUT jsou dohromady zastoupeny dvěma pracovníky a jedním studentem. Senát mimo jiné schvaluje vnitřní předpisy, rozpočet předložený rektorem, kontroluje hospodaření a schvaluje výroční zprávu a dlouhodobý záměr.

Řízení hospodaření a vnitřní správu školy má na starosti kvestor.

Dlouhodobý záměr školy a studijní programy projednává a schvaluje vědecká rada ČVUT, jejímiž členy jsou významní představitelé oborů, ve kterých škola působí.

Na činnost univerzity dohlíží správní rada ČVUT (jmenovaná ministrem školství), která kontroluje hlavně rozpočet či dlouhodobý záměr školy.

Každá fakulta má v čele děkana jako nejvyššího představitele, akademický senát fakulty, tedy zastupitelský orgán, který děkana volí, a vědeckou radu, která spravuje studijní plány. Poradním orgánem děkana jsou kolegium děkana a grémium děkana. Svými zástupci pro některé činnosti jmenuje děkan proděkany a svého tajemníka.

Každá fakulta má svou disciplinární komisi, která projednává přestupky studentů zapsaných na dané fakultě. Přestupky studentů ČVUT zapsaných na mimofakultních vysokoškolských ústavech projednává disciplinární komise ČVUT.

Strategické vize a mise lze nalézt ve Strategii ČVUT.[15]

Významné osobnosti[editovat | editovat zdroj]

V historii univerzity na ní působilo mnoho významných osobností, mezi nimi například:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Czech Technical University In Prague - Topuniversities [online]. [cit. 2012-08-11]. Dostupné online.  
  2. a b c d e f g Reprezentační brožura ČVUT. , roč. 2013.  
  3. prazskyhradarchiv.cz [online]. prazskyhradarchiv.cz, [cit. 2012-10-04]. Kapitola položka 324. Dostupné online. (pdf, česky) 
  4. Studenti ČVUT vymysleli sprchu, ze které teče rovnou teplá, ČT24, 24. 8. 2013
  5. Studenti z ČVUT napodobili Formuli 1, HW.cz, 15. 7. 2013
  6. Na ČVUT postavili elektroformuli, byla k vidění na strojní fakultě, ČT24, 25. 10. 2011
  7. Na ČVUT vzniklo uživatelské rozhraní pro nevidomé BlindShell, BusinessWorld.cz, 29.05.2013
  8. http://ihned.cz/c1-59230320-cesti-vedci-umeji-vystopovat-rakovinu-pouzivaji-diamanty
  9. HLAVÁČ, Václav. Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky [online]. [cit. 2013-08-28]. Dostupné online.  
  10. a b KREJČÍ, Jan. Pěvecký sbor Českého vysokého učení technického v Praze: O nás [online]. Praha: Pěvecký sbor Českého vysokého učení technického v Praze, 2010-09-07, [cit. 2010-11-13]. Dostupné online.  
  11. a b KRAUPNER, Ivo. Orchestry ČVUT [online]. Praha: Fakulta strojní ČVUT, [cit. 2010-11-13].  
  12. Pozvánka na Společenské setkání – podzimní koncert pořádaný spolkem ELEKTRA [online]. Praha: Spolek ELEKTRA, 2009-10-26, [cit. 2010-11-13]. Dostupné online.  
  13. Koncert Komorního orchestru ČVUT [online]. Vatikán: Velvyslanectví České republiky při Svatém stolci, 2005-05-17, [cit. 2010-11-13]. Dostupné online.  
  14. O Orchestru [online]. 16.11.2011, [cit. 2013-08-30]. Dostupné online.  
  15. http://www.cvut.cz/cs/zakladni-dokumenty/strategie

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VELFLÍK, Albert Vojtěch. Dějiny technického učení v Praze s dějinným přehledem nejstarších inženýrských škol, jakož i akademií a ústavů v Rakousku, na nichž bylo vědám inženýrským nejdříve vyučováno : Pamětní spis na oslavu založení inženýrské školy v Praze před 200 lety a stoletého trvání polytechnického ústavu Pražského ; Díl 1. Od prvního vyučování inženýrským vědám v Rakousku 1686, až do zakončení utraquistického období polytechnického ústavu v království Českém r. 1869. Praha : Česká vysoká škola technická, 1906. Dostupné online.  
  • VELFLÍK, Albert Vojtěch; KOLÁŘ, Jan. Dějiny technického učení v Praze s dějinným přehledem nejstarších inženýrských škol, jakož i akademií a ústavů v Rakousku, na nichž bylo vědám inženýrským nejdříve vyučováno : Pamětní spis na oslavu založení stavovské inženýrské školy v Praze před 200 lety a stoletého trvání polytechnického ústavu Pražského. Praha : Česká matice technická, 1925. Dostupné online.  
  • Reprezentační brožura ČVUT v Praze, 2013

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Czech Technical University ve Wikimedia Commons