Zdeněk Fibich
| Zdeněk Fibich | |
 Zdeněk Fibich |
|
| Narození | 21. prosince 1850 poblíž Všebořic u Čáslavi |
|---|---|
| Úmrtí | 15. října 1900 Praha |
| Povolání | hudební skladatel |
| Hnutí | romantismus |
| Významná díla | níže |
| manželka | Betty Fibichová |
|---|
Zdeněk Fibich (21. prosince 1850, myslivna u Všebořic u Čáslavi – 15. října 1900 Praha) byl český hudební skladatel 19. století. Vedle Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka byl nejvýznamnějším představitelem generace české hudby 2. poloviny 19. století. Na rozdíl od Dvořáka byl typickým představitelem hudebního romantismu. Jeho první manželkou byla Růžena Hanušová (1851-74), po její smrti se oženil s její starší sestrou Betty, českou operní zpěvačkou (alt). Spolu měli syna Richarda, pojmenovaného tak na paměť hudebního skladatele R. Wagnera.
Obsah |
Život [editovat]
Narodil se v rodině nadlesního. Hudbě ho učila nejdříve v raném věku jeho matka, která záhy rozpoznala jeho hudební talent; později studoval postupně ve Vídni, v Praze na konzervatoři u Bedřicha Smetany[1], Lipsku, Paříži a Mannheimu. Větší část života působil v Praze, kde se věnoval komponování a výuce hudby. Kromě hudby se zajímal i o literární dějiny a malířství. V letech 1875 až 1878 byl kapelníkem Prozatímního divadla. Od roku 1899 do své smrti byl operním dramaturgem v Národním divadle. Zemřel v nedožitých padesáti letech v Praze. Je pochován na Vyšehradském hřbitově v Praze, spolu se svojí druhou ženou Betty, v samostatné hrobce (č.6H-137) s pomníkem navrženým Josefem Fantou.
Dílo [editovat]
V mladších letech bojoval za nové umění, jak je reprezentovali Ferenc Liszt, Richard Wagner a Bedřich Smetana. Skladatelský Fibich navázal na německý romantismus, když na počátku své skladatelské dráhy tvořil pod vlivem klavírních skladeb Roberta Schumanna. Skladby obohatil o baladické prvky, snový lyrismus i tragický patos. Fibichovo dílo je věnováno nejrozmanitějším oborům. Obsahuje intimní písně, lyrické klavírní cykly (Nálady, dojmy, upomínky), komorní práce. Orchestrální tvorba zahrnuje všechny dobové útvary - 3 symfonie, ouvertury a symfonické básně (Toman a lesní panna). Nezanedbatelnou součástí jeho tvorby je opera, která jej lákala Fibicha již od chlapeckých let (Bukovín, Blaník, Nevěsta messinská, Bouře ad.).
Stal se tvůrcem melodramatické hudební formy. Vytvořil technikou příznačných motivů dosud v celé světové literatuře největší a umělecky nejdokonalejší scénický melodram „Hippodamie“. V rámci své pedagogické činnosti vydal „Velkou teoretickou a praktickou školu hry na klavír“.
- Podrobnější informace naleznete v článku Seznam skladeb Zdeňka Fibicha.
Opery [editovat]
Melodramy [editovat]
- Hippodamie - trilogie na námět Jaroslava Vrchlického
- Vodník
- Polednice
- Štědrý den
Symfonické básně a symfonie [editovat]
- Toman a lesní panna
- Othello
- Symfonie č. 1 F dur, op. 17
- Symfonie č. 2 Es dur, op. 38
- Symfonie č. 3 e moll, op. 53
Orchestrální a vokálně instrumentální skladby [editovat]
- Missa brevis, op. 21
- Suita pro orchestr, op. 54
Komorní hudba [editovat]
- Romance pro housle a klavír, op. 10
- Sonáta D dur pro housle a klavír (1876)
- Sonatina pro housle a klavír, op. 27 (1869)
- Klavírní kvartet e moll, op. 11
- Klavírní kvintet D dur, op. 42
- Smyčcový kvartet G dur, op. 8
- Smyčcový kvartet č. 1 A dur, (1874)
Klavírní tvorba [editovat]
- cyklus Nálady, dojmy a upomínky
- cyklus Malířské studie
Fibichovi žáci [editovat]
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc : ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Fibich Zdeněk, s. 72-72.
Literatura [editovat]
- František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 25
- Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 29, 31, 112, 122, 127, 132, 154, 486, 512, 601, 609, 641
- Ladislav Novák: Stará garda Národního divadla – Opera a Balet, Vyd. Jos. R. Vilímek, Praha, 1938, str. 53–7
