Zdeněk Fibich

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zdeněk Fibich
Zdeněk Fibich
Zdeněk Fibich
Narození 21. prosince 1850
poblíž Všebořic u Čáslavi
Úmrtí 15. října 1900
Praha
Povolání hudební skladatel
Hnutí romantismus
Významná díla níže
Příbuzenstvo
manželka Betty Fibichová

Zdeněk Fibich (21. prosince 1850, myslivna u Všebořic u Čáslavi15. října 1900 Praha) byl český hudební skladatel 19. století. Vedle Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka byl nejvýznamnějším představitelem generace české hudby 2. poloviny 19. století. Na rozdíl od Dvořáka byl typickým představitelem hudebního romantismu. Jeho první manželkou byla Růžena Hanušová (1851-74), po její smrti se oženil s její starší sestrou Betty, českou operní zpěvačkou (alt). Spolu měli syna Richarda, pojmenovaného tak na paměť hudebního skladatele R. Wagnera.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině nadlesního. Hudbě ho učila nejdříve v raném věku jeho matka, která záhy rozpoznala jeho hudební talent; později studoval postupně ve Vídni, v Praze na konzervatoři u Bedřicha Smetany[1] Lipsku, Paříži a Mannheimu. Větší část života působil v Praze, kde se věnoval komponování a výuce hudby. Kromě hudby se zajímal i o literární dějiny a malířství. V letech 18761877 byl druhým kapelníkem a sbormistrem Prozatímního divadla, od roku 1899 do své smrti operním dramaturgem v Národním divadle. Řádným členem České akademie věd a umění se stal 18. října 1890,[2] zemřel v nedožitých padesáti letech v Praze. Je pochován na Vyšehradském hřbitově v Praze, spolu se svojí druhou ženou Betty, v samostatné hrobce (č.6H-137) s pomníkem navrženým Josefem Fantou.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V mladších letech bojoval za nové umění, jak je reprezentovali Ferenc Liszt, Richard Wagner a Bedřich Smetana. Skladatelský Fibich navázal na německý romantismus, když na počátku své skladatelské dráhy tvořil pod vlivem klavírních skladeb Roberta Schumanna. Skladby obohatil o baladické prvky, snový lyrismus i tragický patos. Fibichovo dílo je věnováno nejrozmanitějším oborům. Obsahuje intimní písně, lyrické klavírní cykly (Nálady, dojmy, upomínky), komorní práce. Orchestrální tvorba zahrnuje všechny dobové útvary - 3 symfonie, ouvertury a symfonické básně (Toman a lesní panna). Nezanedbatelnou součástí jeho tvorby je opera, která jej lákala již od chlapeckých let (Bukovín, Blaník, Nevěsta messinská, Bouře ad.).

Stal se tvůrcem melodramatické hudební formy. Vytvořil technikou příznačných motivů dosud v celé světové literatuře největší a umělecky nejdokonalejší scénický melodram „Hippodamie“. V rámci své pedagogické činnosti vydal „Velkou teoretickou a praktickou školu hry na klavír“.

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam skladeb Zdeňka Fibicha.

Opery[editovat | editovat zdroj]

Melodramy[editovat | editovat zdroj]

Symfonické básně a symfonie[editovat | editovat zdroj]

Orchestrální a vokálně instrumentální skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Missa brevis, op. 21
  • Suita pro orchestr, op. 54

Klavírní tvorba[editovat | editovat zdroj]

  • cyklus Nálady, dojmy a upomínky
  • cyklus Malířské studie

Fibichovi žáci[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc : ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Fibich Zdeněk, s. 72-72.  ,
  2. Členové České akademie věd a umění 1890–1952, s. 72.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 25
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 29, 31, 112, 122, 127, 132, 154, 486, 512, 601, 609, 641
  • Ladislav Novák: Stará garda Národního divadla – Opera a Balet, Vyd. Jos. R. Vilímek, Praha, 1938, str. 53–7
  • ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha : Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]