Betty Fibichová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Betty Fibichová
Jan Vilímek: Betty Fibichová (1884)
Jan Vilímek: Betty Fibichová (1884)
Základní informace
Rodné jménoBarbora Hanušová
Narození16. března 1846
Jilemnice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí20. května 1901 (ve věku 55 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Povoláníoperní pěvkyně a operetní pěvkyně
Nástrojehlas
Hlasový oboralt
Manžel(ka)Zdeněk Fibich
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
matriční zápis o narození a křtu Barbory Hanušové (matrika N 1841-1852 Jilemnice (SOA Zámrsk))

Betty Fibichová, rozená Barbora Hanušová (16. březen 1846, Jilemnice20. květen 1901, Praha[1]) byla česká operní zpěvačka (alt).

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Altistka, dívčím jménem Barbora Hanušová, se v roce 1875 provdala za skladatele Zdeňka Fibicha. Pěvecky se školila u A. Appé a krátce působila u německých divadel v Karlových Varech a Olomouci. Roku 1868 debutovala v Prozatímním divadle jako Abatyše v Bendlově Lejle a brzy se stala hvězdou souboru jak Prozatímního divadla, tak později Národního divadla. Do historie české opery se nesmazatelně zapsala tím, že právě její hlas poprvé zazněl v prostoru Národního divadla při slavnostní premiéře Smetanovy Libuše (11. červen 1881), když jako Radmila oslovila Libuši. Premiérovala i v dalších rolích Smetanových oper - jako Panna Róza v Tajemství a jako Záviš v opeře Čertově stěně. Pro její hlas Fibich komponoval altové role, Elišku v Bukovínu a Perchtu v Blaníku. Také Antonín Dvořák pro ni vytvořil hlasový part Homeny ve Vandě. Měla mohutný hlas velkého rozsahu a patetický projev, což znamenitě odpovídalo např. Donně Isabelle z Fibichovy Nevěsty messinské, která patřila k jejím nejlepším kreacím (1884).

Na scéně Národního divadla se objevila jako stálý člen souboru opery naposledy 30. listopadu 1890 v roli Klíčnice v Dvořákově opeře Jakobín. V lednu 1891 opustila operní scénu.

Zemřela 20. května 1901 a svého manžela Zdeňka Fibicha tak přežila pouze o několik měsíců. Jsou pochováni spolu na Vyšehradském hřbitově[2] v Praze, v hrobce s pomníkem navrženým Josefem Fantou.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 98
  • Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 390
  • Ladislav Novák: Stará garda Národního divadla – Opera a Balet, Nakl. Jos. R. Vilímek, Praha, 1938, str. 53–7
  • Olga Spalová: Sága rodu Budilova, Odeon, Praha, 1978, str. 103

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv.Vojtěcha na Novém Městě pražském
  2. hrob operní zpěvačky Betty Fibichové na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-31. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]