Mannheim

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mannheim
Mannheim Innenstadt.jpg
Mannheim – znak
znak
Mannheim – vlajka
vlajka
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 97 m n. m.
spolková země: Bádensko-Württembersko
administrativní dělení: 17 obvodů
Mannheim na mapě
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 144,96 km²
počet obyvatel: 324 185 (2005)
hustota zalidnění: 2236 obyv. / km²
etnické složení: Němci, Turci, Italové, Srbové, Poláci, Chorvaté, Řekové
náboženské složení: Protestantské křesťanství, Římskokatolické křesťanství, judaismus, islám
správa
starosta: Peter Kurz (SPD)
oficiální web: http://www.mannheim.de
telefonní předvolba: mezinárodní: +49 0621
z Německa: 0621
PSČ: 68001–68309

Mannheim s více než 320 000 obyvateli je po Stuttgartu druhým největším městem spolkové země Bádensko-Württembersko. Bývalé residenční město Rýnské Falce je v současnosti hospodářským a kulturním centrem evropského metropolitního regionu Rýn-Neckar s přibližně 2,35 milióny obyvatel. Od města Ludwigshafen ve spolkové zemi Porýní-Falc jej odděluje právě tok řeky Rýn.

Mannheim (od roku 1900 velkoměsto) je v současnosti významným obchodním centrem i dopravním uzlem, ležícím mezi městy Frankfurt nad Mohanem (70 km severně) a Stuttgart (95 km jihovýchodně).

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Městské části

Mannheim leží v severní části hornorýnské nížiny v „trojúhelníku“ tvořeném soutokem řek Rýn a Neckar. Město ležící na pravé straně Rýna rozděluje tok řeky Neckar.

Správní celky[editovat | editovat zdroj]

Město tvoří šest vnitřních a jedenáct vnějších městských okresů:

Centrum – „Quadratestadt“/Jungbusch, Mannheim-Lindenhof, Mannheim-Neckarstadt-východ/Wohlgelegen, Mannheim-Neckarstadt-západ, Neuostheim/Neuhermsheim, Mannheim-Schwetzingerstadt a Feudenheim, Friedrichsfeld, Käfertal, Neckarau, Rheinau, Sandhofen, Seckenheim, Schönau, Vogelstang, Waldhof a Wallstadt.

Centrum[editovat | editovat zdroj]

Původní město ve tvaru podkovy leží na soutoku Rýna a řeky Neckar. Bloky domů stojících v ulicích postavených v pravém úhlu vytváří mřížkovitou strukturu známou jako „Mannheimer Quadrate“. Plány této struktury pocházejí z 16. století od kurfiřta Fridricha IV. Falckého a dodnes se v převážné části zachovaly. Tato struktura s rezidencí na nejvýznamnějším místě v jejím středu obecně vyjadřovala dominanci a absolutistickou formu vlády. Tak jako v Karlsruhe se všechny ulice vějířovitě rozbíhají od zámku, tak v Mannheimu „čtverce“ a zvláště takzvaná Široká ulice zdůrazňuje význam nového rezidenčního sídla – zámku ve středu otevřené části pomyslné podkovy. Centrum je tak osově rozděleno na hlavní části. Široká ulice protíná centrum směrem od zámku k „Neckarské bráně“. Zajímavostí je také, že bloky domů ani ulice nemají žádná jména. Ulice mají čísla a písmena a bloky jsou označovány kombinací písmene a číslice.

Principy „ideálního města“ se v době barokního absolutismu projevily i při stavbě rezidenčních měst jako jsou Erlangen, Glückstadt nebo zmíněné Karlsruhe. Tyto principy byly však při plánování výstavby použity v pozdější době i v dalších městech.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Počátky[editovat | editovat zdroj]

Osada Mannenheim (Heim des Manno česky – domov Mannů) je poprvé zmíněn v Loscherově kodexu v roce 766. Dlouhou dobu to byla jen nevýznamná rybářská vesnice, dokud nepřipadla rodu Wittelsbachů v roce 1284. Na významu získala v roce 1349 s výstavbou strážního hradu Eichelheim v dnešní části Lindenhof. Eichelheim zaručoval výběr poplatků a cla od lodí plujících po Rýnu. V roce 1415 tu byl vězněn papež Jan XXIII. na rozkaz římského krále Zikmunda. V roce 1566 měla osada okolo 700 obyvatel a byla tak jednou z největších ve správní oblasti Heidelbergu.

Vznik města[editovat | editovat zdroj]

Zámek Mannheim (1725)

Mannheim obdržel městská privilegia 24. ledna 1607 poté, kdy falcký kurfiřt Fridrich IV. položil 17. března 1606 základní kámen pevnosti Friedrichsburg. Tehdy vytvořená „mřížkovitá“ struktura se zachovala dodnes. Poté, co bylo město během třicetileté války v roce 1622 vypleněno vojsky Johanna von Tilly, napadla jej v roce 1689 francouzská vojska během války o falcké nástupnictví a město opět zničila.

Kulturní a politický vývoj[editovat | editovat zdroj]

Historická mapa města (1880)

Falcký kurfiřt Karel Filip III. přesídlil v roce 1720 i se svým dvorem z Heidelbergu do Mannheimu a začal se stavbou zdejšího zámku. Ten byl dostavěn stejně s jezuitským kostelem v roce 1760. Mannheim se tak stal rezidenčním městem s 25 000 obyvateli. Falckým dvorem bylo podporováno umění, hudba, věda i obchod. V Mannheimu a blízké letní rezidenci Schwetzingen působili Goethe, Schiller i Lessing. Pobýval tu i Mozart.

Karel Theodor Falcký, který město významně pozvedl, musel v roce 1778 přesídlit dvůr díky svému dědictví do Mnichova. S tím ustal také kulturní i hospodářský rozvoj Mannheimu. V roce 1795 bylo město obsazeno francouzskými jednotkami a poté jej znovudobyli Rakušané. Město tak svůj politický význam prakticky ztratilo po reformách v roce 1803. Mannheim připadl Bádensku a stal se jeho severozápadním hraničním městem.

Obnovený rozvoj[editovat | editovat zdroj]

Vzrůstající vliv měšťanstva se projevil i na rozvoji města. V roce 1828 byl otevřen přístav na Rýně a o dvanáct let později byla postavena železniční trať z Heidelbergu. Mannheim byl také střediskem revolučních událostí v roce 1848.

V roce 1865 založil Friedrich Engelhorn společnost BASF (Badische Anilin- und Soda-Fabrik), která však byla později přemístěna do Ludwigshafenu. Z malé továrny na výrobu barev se stala jednou z největších chemických firem na světě. Karel Benz si zde v roce 1886 nechal patentovat „vozidlo s benzínovým motorem“[1]. Po první světové válce místní firma Heinrich Lanz AG (dnes John Deere) představila první traktor „Bulldog“. V roce 1922 byla uvedena do provozu elektrárna. Město bylo v roce 1930 spojeno se sousedním Ludwigshafenem silničním mostem (Ludwighafen se vyvinul z původního ochranného předmostí mannheimské pevnosti).

Od Třetí říše do současnosti[editovat | editovat zdroj]

V období Třetí říše bylo 2000 Židů z města deportováno. Město bylo během druhé světové války těžce poškozeno spojeneckými nálety. V roce 1945 bylo osvobozeno americkými jednotkami.

Ze zámku a Vodárenské věže zbyly jen trosky a musely být znovu vybudovány, Národní divadlo Mannheim bylo znovu postaveno na jiném místě.

V roce 1975 hostilo město přehlídku Bundesgartenschau v parcích Luisenpark a Herzogenriedpark. V souvislosti s výstavou byly vybudovány i nová radiokomunikační věž, s výškou 218 metrů nejvyšší stavba města, druhý most přes Rýn a nová visutá dráha typu Aerobus (po šesti měsících nepřetržitého provozu byla v souladu s plánem odstraněna). Městská část Planken se stala pěší zónou. Také v osmdesátých a devadesátých letech byly realizovány velkolepé projekty. Postaveno bylo nové planetárium, rozšířen Dům umění, nová městská tržnice, synagoga i mešita. Bylo otevřeno zemské technické muzeum, stadion Karla Benze a tunel Fahrlach.

Město se z průmyslového centra postupně stalo i sídlem společností zabývajících se poskytováním služeb. V roce 2001 byla postavena budova Victoria, jedna z nejvyšších budov Mannheimu.

Slučování místních částí[editovat | editovat zdroj]

Mezi lety 1895 a 1944 se město spojilo s následujícími částmi:

Hlavní dopravní tepny
Rok část rozloha v hektarech
1895 Friesenheimer Insel 717
1897 Käfertal 1776
1899 Neckarau 1575
1910 Feudenheim 781
1913 Sandhofen 2437
1913 Rheinau 959
1929 Wallstadt 674
1930 Seckenheim 1687
1930 Friedrichsfeld 225
1930 Kirschgartshausen 483
1930 Sandtorf 264
1930 Straßenheim 406
1944 část obce Rohrhof 233

Před zahájením slučování byla rozloha města 2384 hektarů.

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel města překročil v roce 1896 hranici 100 000. V roce 1905 zde žilo přes 160 000 lidí, do roku 1961 se počet zdvojnásobil a v roce 1970 dosáhla populace historického maxima 333 000 lidí. Obyvatel jiné než německé národnosti žije ve městě okolo 22,5 procent. Největší skupiny podle velikosti (k 31. prosinci 2005) jsou: Turci (19 831), Italové (8324), Srbové (3550), Poláci (3389), Chorvaté (2780) a Řekové (2777).

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Konzulární zastoupení[editovat | editovat zdroj]

  • Flag of Italy.svg Italský konzulát: M1,5 - 68161 Mannheim
  • Flag of Niger.svg Honorární konzulát Republiky Niger: Besselstraße 26 - 68219 Mannheim

Průmysl a infrastruktura[editovat | editovat zdroj]

Autobus vyráběný ve městě

Z Mannheimu pochází i několik důležitých vynálezů; zde postavil Karl Drais v roce 1817 první jízdní kolodrezínu, v roce 1886 odtud vyjel na silnici první automobil Karla Benze a v roce 1921 jej následoval i první traktor. Mannheimský vynálezce Julius „Uss“ Hatry zkonstruoval první letoun na principu raketového pohonu na světě. První let se uskutečnil 30. září 1929 z frankfurtského letiště.

Nejsilnějším oborem průmyslu ve městě je výroba elektrozařízení a strojů. K největším společnostem patří

Chemický průmysl:

  • Hoffmann-La Roche (farmacie)
  • SCA Hygiene (celulózové a papírové výrobky, např. 'Zewa')
  • Fuchs Petrolub (maziva)
  • Unilever
  • Reckitt Benckiser (hygiena)
  • Phoenix Pharmahandel (farmacie)
  • Deutsche Hutchinson (gumové výrobky)

Ve městě má sídlo i mnoho společností z oborů financí a pojišťovnictví, například BW-Bank nebo Mannheimer Versicherung. V oblasti výroby potravin jsou známými firmy Südzucker, Birkel (těstoviny), pivovar Eichbaum, výrobce čokolády Herrmann GmbH a další.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Souprava ICE v Mannheimu
Překladiště

Aglomerace Mannheim/Ludwigshafen je obklopena dálničním okruhem se sedmi důležitými dálničními křižovatkami.

Mannheim je i jedním z největších železničních uzlů v jihozápadní části Německa. V roce 2005 projíždělo Hlavním nádražím Mannheim denně 185 rychlíků a vlaků dálkové přepravy. Z města vede od roku 1991 do téměř sto kilometrů vzdáleného Stuttgartu i vysokorychlostní trať ICE. Ve stavbě je i vysokorychlostní trať spojující Mannheim s Frankfurtem. Od roku 2007 mají přes Mannheim jezdit na evropské vysokorychlostní železnici Paříž - Frankfurt - Berlín (Rhealys) i vlaky TGV.

Nákladní nádraží Mannheim Rangierbahnhof je po nádraží Maschen v Hamburku druhým největším v Německu. V roce 2005 bylo denně vybaveno 30 mezinárodních, 60 národních a 440 regionálních nákladních vlaků.

Od roku 2003 funguje v oblasti Rýn-Neckar S-Bahn, spojující region s oblastí Porýní-Falc a jižní oblastí Hesenska. Všechny linky procházejí mannheimským hlavním nádražím. Dalšími stanicemi jsou Mannheim-Rangierbahnhof, Mannheim-Seckenheim a Mannheim-Friedrichsfeld-Süd.

Lodní doprava na Rýně je soustředěna do mannheimského přístavu, který je s rozlohou 1 131 hektarů jedním z největších a nejdůležitějších vnitrozemských přístavů Evropy. V roce 2005 prošlo přístavem 8,1 miliónu tun zboží a v oblasti přístavu sídlí téměř 500 společností poskytujících 20 000 pracovních míst.

V části Sandhofen je vojenské letiště, v Neuostheimu je letiště civilní. City-Airport Mannheim (IATA-kód: MHG), poskytuje lety do Berlína, Hamburku a Saarbrücken. Mezinárodní letiště Frankfurt nad Mohanem leží 65 kilometrů severně a je dosažitelné vlakem ICE za 30 minut.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Národní divadlo v Mannheimu bylo založeno v roce 1779 a je nejstarší scénou svého druhu v Německu. V roce 1782 zde poprvé Friedrich Schiller uvedl své drama Loupežníci.

Parky a zeleň[editovat | editovat zdroj]

dolní část Luisenparku
  • Luisenpark je s 41 hektary největším městským parkem. Založen byl v roce 1903 a u příležitosti přehlídky Bundesgartenschau v roce 1975 byl rozšířen. Rozkládá se v centru u řeky Neckar. Je v něm několik „atrakcí“ jako například čínská „čajová“ zahrada, pavilón motýlů ap.
  • Herzogenriedpark, který byl také s 22 hektary částí Bundesgartenschau, leží severně od Neckarstadtu. Návštěvníci mohou zhlédnout například Rosárium.
  • Zámecká zahrada rozkládající se od zámku až k řece Rýn je s 38 hektary druhým největším městským parkem.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Karl Benz okolo roku 1900
Pomník květináře, legendy Blumepetera

Následující přehled uvádí významné osobnosti narozené ve městě, seřazen je podle data narození.

V Mannheimu nenarození, ale působící:

Čestní občané[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1820 uděluje město čestné občanství. Nejdůležitějšími nositeli byli:

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Bertha Benz Memorial Route

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Zdroj[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mannheim na německé Wikipedii.