Srbové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o jihoslovanském národu. O národu patřícím mezi západní Slovany pojednává článek Lužičtí Srbové.
Srbové
Срби, Srbi
Koláž Srbů
1. řada: Jovan Vladimir, Stefan Nemanja, Svatý Sáva, Štěpán Dušan, Lazar Hrebeljanović, Mehmed Paša Sokolović, Zaharije Orfelin

2. řada: Dositej Obradović, Karađorđe, Miloš Obrenović, Vuk Karadžić, Njegoš, Stojan Novaković, Král Petr I., Nikola Pašić
3. řada: Živojin Mišić, Mokranjac, Nikola Tesla, Michael Pupin, Paja Jovanović, Jovan Cvijić, Nadežda Petrović
4. řada: Jovan Dučić, Marina Abramović, Emir Kusturica, Vlade Divac, Željko Joksimović, Novak Đoković, Ana Ivanović

Populace
cca 12 mil.[1]
Země s významnou populací
Serbia Srbsko 5 988 150[2]
BIH Bosna a Hercegovina 1 484 530 - 1 711 577 [3][4]
Kosovo Kosovo 148 870
Německo Německo 500 000-700 000
Chorvatsko Chorvatsko 186 633 (2011)
Černá Hora Černá Hora 178 110 (2003)
Švýcarsko Švýcarsko 186 000 (2008)
Rakousko Rakousko 177 320 (2001)
USA Spojené státy 187 739 (2011)
Kanada Kanada 73 000 (2006)
Austrálie Austrálie 69 544 (2011)
Francie Francie 80 000-120 000
Nizozemsko Nizozemsko 75 000-77 000
Švédsko Švédsko 73 000
Anglie Anglie 70 000
Slovinsko Slovinsko 38 964 (2002)
Republika Makedonie Republika Makedonie 35 939 (2002)
Itálie Itálie 32 618 (2004)
Rumunsko Rumunsko 22 518 (2002)
Norsko Norsko 12 905 (2006)
Řecko Řecko 5 240 (2001)
Španělsko Španělsko 4 392 (2006)
Rusko Rusko 4 156 (2002)
Maďarsko Maďarsko 3816 (2001)
Ostatní státy 50 000
Jazyk(y)

Srbština

Náboženství

převážně Pravoslaví

Příbuzné národy

Ostatní Jižní Slované[5]

Srbové (srb. Срби/Srbi, jedn. č. Србин/Srbin) jsou jihoslovanský národ, žijící převážně v Srbsku (5 988 150 – r. 2011) a v Bosně a Hercegovině – většinou v Republice srbské (1 400 000), dále v Černé Hoře (178 110 – r. 2011) a Chorvatsku (186,633 – r. 2011). Velké skupiny Srbů údajně žijí také v Německu (700 000), USA (187 739 – r. 2011), Rakousku (175 000 – r.2001), Kanadě (73 000), a v řadě dalších, většinou evropských států. V České republice jich žije kolem 4 000 (r.2010).

Jazyk[editovat | editovat zdroj]

Srbové mluví srbštinou, resp. srbochorvatštinou (záleží na interpretaci), jazyk používá standardně cyrilici, v moderní době ji však vytlačuje latinka – protože srbský jazyk má spolu s chorvatským a bosenským až na některé rozdíly identickou gramatiku i slovní zásobu, je přejímání jiné abecedy mnohem jednodušší a probíhá přirozeněji.

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Jižní Slované od pohanství konvertovali na křesťanství ještě před velkým schizmatem – ti, kteří po této události žili v sféře vlivu ortodoxní církve se stali pravoslavní, ti ve sféře vlivu katolické církve katolíci, tudíž se Chorvati stali katolíky a Srbové pravoslavnými. Později, s příchodem osmanských Turků (Osmanská říše vládla území Srby obývanému několik staletí) se někteří Slované, včetně Srbů, stali muslimy. Hlavní náboženskou autoritou Srbů (a zároveň také ale i Srbska samotného) je Srbská pravoslavná církev. Někteří etnologové také zvažují, že identita Srbů, Chorvatů a Bosňáků byla dána spíše vírou než etnickým původem.

Původ a rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Migrace Srbů
Mapa středního Balkánu z roku 1914 a podle srbských zdrojů. Srbové a Chorvati jsou značeni tyrkysovou barvou

Předkové Srbů začali přicházet na Balkán od 6. století, postupně si podmanili místní romanizované ilyrské a trácké kmeny, které byly před příchodem Slovanů ovlivněny i Vizigóty.

Území Srbska a Srby osídlené se v průběhu staletí měnilo. S příchodem expanzivní Osmanské říše mnozí Srbové (stejně jako Chorvati) hledali útočiště v jiných bezpečných oblastech, které budou později známé jako Krajina či Republika Srbská v Bosně. Srbské obyvatelstvo v původních místech naopak doplňovali zástupci jiných porobených národů. Díky tomu vznikly dva fakticky oddělené srbské celky; východní samotné Srbsko a západní teritorium, kde se Srbové stali menšinou, obklopenou katolickým, či muslimským prostředím. Přesto však soužití národů nevedlo k mnoha velkým a významným konfliktům. Tehdejší interpretace jednotlivých národů Západního Balkánu však byla dlouhou dobu odlišná od té dnešní a změnila se až v polovině a druhé části 20. století.

Mnozí Srbové, hlavně v Bosně, konvertovali k islámu. Tito obyvatelé byli chráněni tehdejšími zákony a aktivně se integrovali do struktur Osmanské říše, byli například aktivní v tehdejší elitní jednotce, tzv. Janičárů. Mnozí však byli ke konverzi k islámu donuceni násilně.

V Srbsku však v 19. století vypukla dvě povstání, jejichž výsledkem bylo vytvoření srbské autonomní entity v rámci Osmanské říše, která byla v zahraničí uznána jako samostatný a suverénní stát. I přesto však samosprávu získali jen někteří Srbové; mnozí další žijící v Bosně (která byla stále součástí tureckého státu), či Chorvatsku (Rakousko-Uhersko) byli pořád menšinou. Teprve až konflikt v letech 1912 a 1913 a na ni navazující První světová válka, vedly k rozpadu obou velkých impérií a sjednocení Srbů obydlených území v Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů. I zde však počaly problémy, neboť nový celek byl národnostně opět velmi různorodý a docházelo k národnostním třenicím. Srbský národ byl však největší etnickou skupinou v zemi (více než jedna třetina všech obyvatel), srbské hlavní město Bělehrad se stalo metropolí celé Jugoslávie a srbský král rovněž i hlavou státu. Dlouhá existence jednotného státu vedla k rozšíření srbského národa i například do Slovinska, kde žije nyní zhruba čtyřicetitisícová menšina.

Neklid mezi jednotlivými národy eskaloval během Druhé světové války, kdy došlo k dočasnému rozpadu státu, vztahy se však vyostřily se však na konci 80. let a na počátku let devadesátých s nástupem radikálních politických názorů a snah o redefinici jugoslávských republikových hranic. Mnoho Srbů se tehdy přidalo k nacionalistickým idejím tehdejších předáků, což později vedlo k válce a rozpadu státu. Během ní došlo k dalším změnám v územním rozšíření Srbů; jejich počet v Krajině po válce poklesl, došlo k jistým přesunům v Bosně a Hercegovině díky Daytonské dohodě a v Kosovu pak k výraznému poklesu díky zhoršující se bezpečnostní situaci.

Interpretace dalších národů[editovat | editovat zdroj]

V minulosti se za Srby považovali i příslušníci některých národů, kteří se časem začali spolu s rozvojem vlastní kultury považovat za jiná etnika, a to vzhledem k tehdejším okolnostem a politické situaci. V 19. století byla jistým dominantním prvkem v regionu srbská pravoslavná církev, srbské království bylo jedním z prvních států, které se osvobodily od turecké nadvlády. Takto se stalo s Makedonci, kteří do roku 1945 byli považováni za Srby žijící v tehdejší srbské části Makedonie (dnes Republika Makedonie), vždy však hovořili odlišným jazykem. Podobně tomu bylo ale i u jiných národů tehdejší Jugoslávie, mezi které patří i Bosenští Muslimové, neboli Bosňáci. Ukázkou z nedávné doby jsou pak Černohorci, kteří také oficiálně existují od roku 1945. Ale teprve v devadesátých letech se většina obyvatel Černé Hory začala cítit Černohorci jako zvláštním etnikem (na rozdíl od dřívějška, kdy také byli Černohorci, ale pouze jako obyvatelé Černé Hory, tzn. jako Srbové).

Nejihoslovanští Srbové[editovat | editovat zdroj]

Národy označované jako Srbové žily i na území Čech (srovnej názvy lokalit Srbsko u Berouna, Srbská Kamenice apod.). Polohistorický kmen Pšovanů žijící v devátém století v okolí Mělníka byl také řazen k Srbům. Lužičtí Srbové dodnes obývají oblast Lužice severně od Čech. Jde však o západní Slovany, nikoli jižní, jako jsou vlastní Srbové.

Ohledem na stejnost rodu svého (Slované) jmenovali-li se mezi sebou vůbec “Srbi”, tj.příbuzenci... (Palacký, Dějiny, str 96) ... jsouce co do původu a rodu všeho všikni “Srbové”, to jest příbuzenci (Palacký, Dějiny, str 151). Srb od slova srbati (stejné mateřské mléko).

Známí Srbové[editovat | editovat zdroj]

Mapy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ministry of Foreign Affairs of the Republic of Serbia
  2. The Statistical Office of the Republic of Serbia
  3. 1996 population census in Bosnia and Herzegovina [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  4. CIA - The World Factbook - Bosnia and Herzegovina [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  5. Ethnologue - South Slavic languages [online]. www.ethnologue.com, [cit. 2011-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Národy celého světa, Mladá fronta 1985

Související články[editovat | editovat zdroj]