Srbové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Srbové Срби
Svatý Sáva • Dušan Veliký • Karađorđe • Nikola Tesla • Nadežda Petrović
Celková populace
10 000 000 - 12 000 000
Státy s významnou populací
Srbsko 6 212 838 (2002) Kosovo 148 870 Bosna a Hercegovina 1 688 866 Německo 500 000-700 000 Chorvatsko 201 631 (2001) Černá Hora 198 414 (2003) Švýcarsko 200 000 Rakousko 177 320 (2001) Spojené státy 169 462 (2005) Brazílie 100 000-200 000 Kanada 110 000-130 000 (2006) Austrálie 95 364 (2007) Francie 80 000-120 000 Nizozemsko 75 000-77 000 Švédsko 73 000 Anglie 70 000 Slovinsko 38 964 (2002) Republika Makedonie 35 939 (2002) Itálie 32 618 (2004) Rumunsko 22 518 (2002) Norsko 12 905 (2006) Řecko 5 240 (2001) Španělsko 4 392 (2006) Rusko 4 156 (2002) Maďarsko 3816 (2001) Ostatní státy 50 000
Jazyk(y)
Srbština
Náboženství
Pravoslaví
Příbuzné etnické skupiny
Slované - Jižní Slované - Černohorci

Srbové (srb. Срби, jedn. č. Србин) jsou jihoslovanský národ, žijící převážně v Srbsku (7 950 000) a v Bosně a Hercegovině - většinou v Republice srbské (1 400 000), dále v Černé Hoře (200 000 - r. 2003) a Chorvatsku (200 000 - r. 2001). Velké skupiny Srbů údajně žijí také v Německu (700 000), USA (600 000), Rakousku (175 000 - r.2001), Kanadě (120 000), a v řadě dalších, většinou evropských států. V České republice jich žije kolem 1 800 (r.2001).

[editovat] Jazyk

Srbové mluví srbštinou, resp. srbochorvatštinou (záleží na interpretaci), jazyk používá standardně cyrilici, v moderní době ji však vytlačuje latinka – protože srbský jazyk má spolu s chorvatským a bosenským až na některé rozdíly identickou gramatiku i slovní zásobu, je přejímání jiné abecedy mnohem jednodušší a probíhá přirozeněji.

[editovat] Náboženství

Jižní Slované od pohanství konvertovali na křesťanství ještě před velkým schizmatem - ti, kteří po této události žili v sféře vlivu ortodoxní církve se stali pravoslavní, ti ve sféře vlivu katolické církve katolíci, tudíž se Chorvati stali katolíky a Srbové pravoslavnými. Později, s příchodem osmanských Turků (Osmanská říše vládla území Srby obývanému několik staletí) se někteří Slované, včetně Srbů, stali muslimy. Hlavní náboženskou autoritou Srbů (a zároveň také ale i Srbska samotného) je Srbská pravoslavná církev. Někteří etnologové také zvažují, že identita Srbů, Chorvatů a Bosňáků byla dána spíše vírou než etnickým původem.

[editovat] Původ a rozšíření

Mapa středního Balkánu z roku 1914 a podle srbských zdrojů. Srbové a Chorvati jsou značeni tyrkysovou barvou

Předkové Srbů začali přicházet na Balkán od 6. století, postupně si podmanili místní romanizované ilyrské a trácké kmeny, které byly před příchodem Slovanů ovlivněny i Vizigóty.

Území Srbska a Srby osídlené se v průběhu staletí měnilo. S příchodem expanzivní Osmanské říše mnozí Srbové (stejně jako Chorvati) hledali útočiště v jiných bezpečných oblastech, které budou později známé jako Krajina či Republika Srbská v Bosně. Srbské obyvatelstvo v původních místech naopak doplňovali zástupci jiných porobených národů. Díky tomu vznikly dva fakticky oddělené srbské celky; východní samotné Srbsko a západní teritorium, kde se Srbové stali menšinou, obklopenou katolickým, či muslimským prostředím. Přesto však soužití národů nevedlo k mnoha velkým a významným konfliktům. Tehdejší interpretace jednotlivých národů Západního Balkánu však byla dlouhou dobu odlišná od té dnešní a změnila se až v polovině a druhé části 20. století.

Mnozí Srbové, hlavně v Bosně, konvertovali k islámu. Tito obyvatelé byli chráněni tehdejšími zákony a aktivně se integrovali do struktur Osmanské říše, byli například aktivní v tehdejší elitní jednotce, tzv. Janičárů. Mnozí však byli ke konverzi k islámu donuceni násilně.

V Srbsku však v 19. století vypukla dvě povstání, jejihž výsledkem bylo vytvoření srbské autonomní entity v rámci Osmanské říše, která byla v zahraničí uznána jako samostatný a suverénní stát. I přesto však samosprávu získali jen někteří Srbové; mnozí další žijící v Bosně (Osmanská říše), či Chorvatsku (Rakousko-Uhersko) byli stále menšinou. Teprve až válka v letech 1912 a 1913 a na ni navazující První světová válka vedly k rozpadu obou velkých impérií a sjednocení Srbů obydlených území v Stát Srbů, Chorvatů a Slovinců. I zde však počaly problémy, neboť nový celek byl národnostně opět velmi různorodý a docházelo k národnostním třenicím. Srbský národ byl však největší etnickou skupinou v zemi (více než jedna třetina všech obyvatel), srbské hlavní město Bělehrad se stalo metropolí celé Jugoslávie a srbský král rovněž i hlavou státu. Dlouhá existence jednotného státu vedla k rozšíření srbského národa i například do Slovinska, kde žije nyní zhruba čtyřicetitisícová menšina.

Ty eskalovaly během Druhé světové války, kdy došlo k dočasnému rozpadu státu, vyostřily se však na konci 80. let a na počátku let devadesátých s nástupem radikálních politických názorů a snah o redefinici jugoslávských republikových hranic. Mnoho Srbů se tehdy přidalo k nacionalistickým idejím tehdejších předáků, což později vedlo k válce a rozpadu státu. Během ní došlo k dalším změnám v územním rozšíření Srbů; jejich počet v Krajině brutálně poklesl po občanské válce v zemi, došlo k jistým přesunům v Bosně a Hercegovině díky Daytonské dohodě a v Kosovu pak k výraznému poklesu díky zhoršující se bezpečnostní situaci.

[editovat] Interpretace dalších národů

V minulosti se za Srby považovali i příslušníci některých národů, kteří se časem začali spolu s rozvojem vlastní kultury považovat za jiná etnika, a to vzhledem k tehdejším okolostem a politické situaci. V 19. století byla jistým dominančním prvkem v regionu srbská pravoslavná církev, srbské království bylo jedním z prvních států, které se osvobodily od turecké nadvlády. Takto se stalo s Makedonci, kteří do roku 1945 byli povážováni za Srby žijící v tehdejší srbské části Makedonie (dnes Republika Makedonie), vždy však hovořili odlišným jazykem. Podobně tomu bylo ale i u jiných národů tehdejší Jugoslávie, mezi které patří i Bosenští Muslimové, neboli Bosňáci. Ukázkou z nedávné doby jsou pak Černohorci, kteří také oficiálně existují od roku 1945. Ale teprve v devadesátích letech se vetšina obyvatel Černé Hory začala cítit Černohorci jako zvláštním etnikem (na rozdíl od dřívějška, kdy také byli Černohorci, ale pouze jako obyvatelé Černé Hory, tzn. jako Srbové).

[editovat] Nejihoslovanští Srbové

Národy označované jako Srbové žily i na území Čech (srovnej názvy lokalit Srbsko u Berouna, Srbská Kamenice apod.). Polohistorický kmen Pšovanů žijící v devátém století v okolí Mělníka byl také řazen k Srbům. Lužičtí Srbové dodnes obývají oblast Lužice severně od Čech. Jde však o západní Slovany, nikoli jižní, jako jsou vlastní Srbové.

Ohledem na stejnost rodu svého (Slované) jmenovali-li se mezi sebou vůbec “Srbi”, t.j. příbuzenci... (Palacký, Dějiny, str 96) ... jsouce co do původu a rodu všeho všikni “Srbové”, to jest příbuzenci (Palacký, Dějiny, str 151). Srb od slova srbati (stejné mateřské mléko).

[editovat] Známí Srbové

• Vědci
  • Nikola Tesla
  • Mihajlo Pupin
  • Milutin Milanković
  • Mileva Maričová (matematička a první manželka Alberta Einsteina),
  • Ognjeslav Kostović Stepanović
• spisovatelé
  • Ivo Andrić
  • Miloš Crnjanski
  • Vuk Karadžić - reformátor jazyka;
• sportovci
  • Novak Djoković
  • Milorad Čavić
  • Vlade Divac
  • Dragan Džajić

[editovat] Související články

Související články obsahuje Portál Srbsko

• Srbsko
• Srbština
• Dějiny Srbska

[editovat] Literatura

• Národy celého světa, Mladá fronta 1985