Lazar Hrebeljanović
Štěpán Lazar I. Hrebeljanović (okolo 1329, Prilepac, Kosovo – 28. června 1389, Kosovo pole) či kníže Lazar (srbsky Кнез Лазар/Knez Lazar) nebo car Lazar byl srbský vládce, kníže (1371–1389) a car (1389). V Srbsku se stal legendární postavou a pravoslavná církev ho uznává jako světce.
Život [editovat]
Princů otec jménom Pribac byl nižší šlechtic na dvoře cara Štěpána IV. Dušana a Lazar vyrůstal na dvoře ve městě Prizren. V roce 1362 je zmíněn jako dvořan Dušanova následníka Štěpána V., který ho okolo roku 1371 povýšil na knížete.
Později Lazar Prizren opustil a konsolidoval svou moc na severu Srbska. I když byl vazalem cara Štěpána V., odmítl se zúčastnit bitvy u řeky Marica, ve které osmanské sily porazili většinu srbské armády a ovládali oblasti jižně a východně od Kosova. Krátce na to car Štěpán V. zemřel jako poslední mužský potomek dynastie Nemanjićovců. Lazar se díky diplomacii, vojenským vítězstvím a v neposlední řade dynastickému manželství s Milicou Nemanjićovou stal nejsilnějším srbským šlechticem. Přisvojil si tituly Štěpán a autokrat a povýšil se i nad svého spojence, bosenskeho bána Tvrtka Kotromaniće, který používal titul Štěpán král Srbů a Bosny a byl po otcově matce potomek Nemanjićovců, takže jeho dynastické nároky byly legitimnější.
Lazar si na Balkáně vybojoval silnou pozici a ovládal dnešní centrální Srbsko a část Kosova. Hlavním městem jeho knížectví bylo město Kruševac. Kladl silný odpor postupující Osmanské říši, například ve vítězné bitvě u Pločniku v roce 1387. Lazarovo knížectví se stalo útočištěm mnoha mnichům, spisovatelům, architektům a umělcům z Bulharska, Řecka a jižního Srbska, které byly pod kontrolou Turků. I když jeho rozloha byla asi čtvrtinová v porovnaní s Dušanovým císařstvím, sjednotil centrální Srbsko se severními provinciemi Mačva, Kučevo a Braničevo. Jeho území chránili vazalští vládci, které si zavázal manželstvím se svými dcerami. Patřili k nim Mikuláš Gorjanský v Mačvě, Đurađ II. Balšić v Zetě (Černá Hora), Vuk Branković v Rašce (Kosovo).
V předvečer bitvy na Kosově poli ho korunovali carem, ale v bitvě ho Turci zajali a poté popravili.
Ortodoxní církev ho vyhlásila za svatého mučedníka.
Rodina [editovat]
- otec Pribac, dvořan cara Štěpána Dušana
- manželka Milica, dcera prince Vratka z rodu Nemanjićovců (od 1353)
- dcera Mara
- později manželka Vuka Brankoviće
- syn Štěpán Lazarević, Lazarův následník, srbský kníže a despota
- syn Vuk (popravený 6. července 1410)
- dcera Mara či Dragana
- později manželka bulharského cara Ivana Šišmana
- dcera Teodora
- později manželka Mikuláša II. Gorjanského (jiné prameny udávají, že jeho manželkou byla její mladší sestra Jelena)
- dcera Jela či Jelena,
- později manželka černohorského knížete Đurađa Stracimiroviće z rodu Balšićovců (Đurađ II. Balšić)
- později manželka Sandalja Hraniće, synovce Vlatka Vukoviće
- dcera Olivera Despina
- později „manželka“ (t.j. zařazená do harému) tureckého sultána Bajezida I.
- dcera Mara
