Car

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o panovnickém titulu. Další významy jsou uvedeny v článku Car (rozcestník).

Car byl titul panovníka v Rusku a Bulharsku (z latinského caesar, císař). Původně titul představoval slovanskou verzi císařského titulu a značil nárok na postavení rovné byzantským císařům. Později převzal význam titulu krále[1]

Srbský car Dušan Veliký

Ruský car[editovat | editovat zdroj]

V Rusku začal jako první používat titul car (pro ženu v přechýleném tvaru carevna) neoficiálně veliký kníže moskevský Ivan III. Veliký, ale pouze v diplomatickém styku s méně významnými státy, například s Livonskem. Roku 1514 použil jeho nástupce Vasilij III. Ivanovič titul „car a vládce celé Rusi“ („car i gosudar vseja Rusii“) v návrhu rusko-habsburské spojenecké smlouvy, kterou v této podobě potvrdil císař Maximilián I. Habsburský. Toho později využil Petr I. Veliký, který se snažil odůvodnit starobylý nárok ruských carů na císařskou hodnost. Roku 1721 mu Senát udělil titul imperátor. Tím se titul cara stal neoficiální. Oficiálně se ruským carem nechal korunovat jako první v roce 1547 Rurikovec Ivan IV. Hrozný. A posledním neoficiálním ruským carem byl Mikuláš II. z romanovské, respektive holštýnsko-gottorpské dynastie, sesazený v roce 1917 při bolševické revoluci. Ve východní, pravoslavné oblasti se užívá pro krále i mimo tuto oblast ruský název Polského království v době Kongresovky: Царство Польское — zatímco pro „západní“ krále byl užíván název король. Obdobně se jako o "carech" mluví v ruštině i o biblických králech Davidovi nebo Šalamounovi, o mongolských a tatarských chánech včetně vládců Zlaté hordy a podobně.

Bulharský car[editovat | editovat zdroj]

V Bulharsku přijal jako první titul cara (basilea) Bulharů kníže Simeon I. již v roce 917 ve snaze vyrovnat se, poté co dosáhl vítězství nad byzantským vojskem u Anchialu, konstantinopolskému panovníkovi. V roce 1018 první bulharské carství zaniklo a Bulharsko se stalo součástí byzantské říše. Ke vzniku druhé bulharské říše došlo v roce 1186 pod vládou carů z dynastie Asenovců. Ani to však nemělo dlouhého trvání. Rozpadlo se koncem 14. století pod náporem osmanských Turků. Samostatný bulharský stát byl obnoven jako knížectví koncem 19. století. V roce 1908 přijal jeho vládce Ferdinand I. z dynastie Sachsen-Coburg-Koháry carský titul. Posledním bulharským carem byl v letech 1943 - 1946 nezletilý Simeon II. (Po návratu z exilu byl roku 2001 zvolen předsedou bulharské vlády.)

Srbský car[editovat | editovat zdroj]

V Srbsku se nechal korunovat roku 1346 "císařem a samovládcem Srbska a Romanie" (tj. Byzance) Štěpán Dušan IV. Dobytí Konstantinopole a vznik slovansko-byzantského císařství, o něž dříve usilovali bulharští vládci, se nyní zdálo být logickým vyústěním srbské expanzívní politiky. Roku 1355 však srbský car nečekaně zemřel, aniž své plány uskutečnil. Rozsáhlá srbská říše, složená z mnoha nesourodých území, se za vlády jeho nepříliš schopného syna Štěpána Uroše V. (1355-1371), který se rovněž nechal titulovat carem, začala rozpadat a jednotlivé oblasti se osamostatnily, což znamenalo konec srbského carství.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Heslo „Tsar“ v Encyclopedia Britannica, 11. vydání (1911), díl 27, str. 348


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo car ve Wikislovníku