Car
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Oficiální titul panovníka v Rusku a Bulharsku (z latinského caesar, císař). Původně titul představoval slovanskou verzi císařského titulu a značil nárok na postavení rovné byzantským císařům; později však převzal význam titulu krále[1] (alespoň ve východní, pravoslavné oblasti — srov. ruský název Polského království v době Kongresovky: Царство Польское — zatímco pro „západní“ krále byl užíván název король).
V Rusku začal jako první používat titul car neoficiálně veliký kníže moskevský Ivan III. Veliký, ale pouze v diplomatickém styku s méně významnými státy, například s Livonskem. Roku 1514 použil jeho nástupce Vasilij III. titul „car a vládce celé Rusi“ („car i gosudar vseja Rusii“) v návrhu rusko-habsburské spojenecké smlouvy, kterou v této podobě potvrdil císař Maximilián I. Habsburský. (Toho později využil Petr I. Veliký, který se snažil odůvodnit starobylý nárok ruských carů na císařskou hodnost. Roku 1721 mu Senát udělil titul imperátor.) Oficiálně se ruským carem nechal korunovat jako první v roce 1547 Rurikovec Ivan IV. Hrozný. Posledním ruským carem byl Mikuláš II. z romanovské, respektive holštýnsko-gottorpské dynastie, sesazený v roce 1917.
V Bulharsku přijal jako první titul cara (basilea) Bulharů kníže Simeon I. v roce 917 ve snaze vyrovnat se, poté co dosáhl vítězství nad byzantským vojskem u Anchialu, konstantinopolskému panovníkovi. V roce 1018 první bulharské carství zaniklo a Bulharsko se stalo součástí byzantské říše. Ke vzniku druhé bulharské říše došlo v roce 1186 pod vládou carů z dynastie Asenovců. Ani to však nemělo dlouhého trvání. Rozpadlo se koncem 14. století pod náporem osmanských Turků. Samostatný bulharský stát byl obnoven jako knížectví koncem 19. století. V roce 1908 přijal jeho vládce Ferdinand I. z dynastie Sachsen-Coburg-Koháry carský titul. Posledním bulharským carem byl v letech 1943 - 1946 nezletilý Simeon II. (Po návratu z exilu byl roku 2001 zvolen předsedou bulharské vlády.)
V Srbsku se nechal korunovat roku 1346 "císařem a samovládcem Srbska a Romanie" (Byzance) Štěpán Dušan IV. Dobytí Konstantinopole a vznik slovansko-byzantského císařství, o něž dříve usilovali bulharští vládci, se nyní zdálo být logickým vyústěním srbské expanzívní politiky. Roku 1355 však srbský car nečekaně zemřel, aniž své plány uskutečnil. Rozsáhlá srbská říše, složená z mnoha nesourodých území, se za vlády jeho nepříliš schopného syna Štěpána Uroše V. (1355-1371), který se rovněž nechal titulovat carem, začala rozpadat a jednotlivé oblasti se osamostatnily, což znamenalo konec srbského carství.
Obsah |
[editovat] Carové a carevny v Rusku
1462-1505 Ivan III. Veliký - používal občas titulu car v diplomatické korespondenci
1533-1584 Ivan IV. Hrozný - první ruský korunovaný car
1584-1598 Fjodor I. Ivanovič
1598-1605 Boris Godunov
1605-1606 Lžidimitrij I.
1606-1610 Vasilij IV. Ivanovič Šujskij
1610-1613 mezivládí
1613-1645 Michail Fjodorovič
1645-1676 Alexej I. Michajlovič
1676-1682 Fjodor III.
1682-1696 Ivan V. a Petr I. Veliký
1696-1725 Petr I. Veliký
1725-1727 Kateřina I.
1730-1740 Anna Ivanovna
1741-1762 Alžběta I.
1762-1796 Kateřina II. Veliká
1801-1825 Alexandr I. Pavlovič
1825-1855 Mikuláš I. Pavlovič
1855-1881 Alexandr II. Nikolajevič
1881-1894 Alexandr III.
1894-1917 Mikuláš II.
[editovat] Tituly carské rodiny v Rusku
- car (Цар) - panovník
- Imperátor (Император) - titul, který přijal Petr Veliký v roce 1721; titul car se od té doby užíval neoficiálně
- carica (Царица) — panovnice nebo žena cara
- Imperatrica (Императрица) — panovnice nebo žena Imperátora
- carevič (Царевич) — syn cara nebo carice (v době před Petrem Velikým), kromě toho titul carevič měli i někteří potomci samostatných tatarských chánů, např. potomci Kučuma měli titul Sibiřský carevič
- cesarevič (Цесаревич) — následník v mužské linii, plný titul Následník Cesarevič (Наследник Цесаревич), neformálně v Rusku zkracovaný do podoby Наследник s velkým začátečním písmenem nebo řidčeji do podoby Цесаревич, rovněž s velkým začátečním písmenem.
- V imperátorském období syn, který nebyl následníkem, měl titul velkokníže (Великий князь). Tento titul byl užíván i vnuky cara (v mužské linii)
- cesarevna (Цесаревна) — žena cesareviče
- carevna (Царевна) — dcera cara nebo carice
Z výše uvedeného je patrné, že čeština nepoužívá názvy pro členy carské rodiny v souladu s jejich významem v ruském jazyce.
