Rurikovci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Rurikovci byli původní vládnoucí dynastií ve středověkém ruském státě, to znamená v Kyjevské Rusi, později v dílčích ruských knížectvích i sjednoceném moskevském státě. Vládli od 9. století do roku 1598. K nejznámějším panovníkům z rurikovské dynastie patří sv. Vladimír I., Jaroslav I. Moudrý, Vladimír II. Monomach, Vsevolod III. Bolšoje gnězdo, Alexandr Něvský, Ivan I. Kalita, Dmitrij Donský, Ivan III. Veliký a Ivan IV. Hrozný, Vasilij III. Ivanovič

Původ dynastie[editovat | editovat zdroj]

Za zakladatele dynastie Rurikovců je považován pololegendární varjag Rurik, jehož zná jediný písemný pramen, nejstarší ruská letopisná sbírka Povest vremennych let, která vypráví o pozvání knížat ze zámoří. Podle ní přišel Rurik roku 862 ze Skandinávie a spolu se svými bratry Sineusem a Truvorem se zmocnil vlády na ruském severu, v Novgorodu, Izborsku a Běloozeru. Později Oleg, rovněž normanský náčelník, vládnoucí jménem údajného Rurikova syna Igora spojil Novgorod s významným centrem v zemi východních Slovanů Kyjevem, což je považováno za počátek státu, který později historikové nazvali Kyjevská Rus.

Rurika ani Olega nezná jiný historický pramen než Povest vremennych let. Teprve Igora můžeme doložit i v pramenném materiálu cizí provenience. Proto se někteří historici domnívají, že se původní Něstorova verze Povesti o nich nezmiňovala a vyprávění o nich bylo zařazeno až do dalších dvou redakcí. Podle nich byl potom zakladatelem dynastie Rurikovců až Igor, který již mohl mít slovanský původ (nebo být synem slovanské ženy a varjažského bojovníka, jak by spíše napovídalo jeho severské jméno).

Vyprávění o pozvání knížat:

"Léta 6367 [859] vybírali varjagové, kteří přicházeli ze zámoří, daně od Čudů, Slovanů, Merjanů, Vesů i Krivičů; a Chazaři vybírali daně od Poljanů a Severjanů i Vjatičů … léta[860] vyhnali Slované varjagy za moře, nedali jim daně a počali vládnout sami sobě a nebylo u nich práva; i povstal rod proti rodu, nenáviděli se vespolek a začali bojovat sami proti sobě. I řekli si mezi sebou: Vyhledejme sobě knížete, který by nám vládnul a soudil podle zákona. Vypravili se za moře k varjagům, k Rusům; neboť tak se ti varjagové nazývali Rusy, jakož se jiní nazývají Švédy, další Normany, Angly, jiní Góty, tak i ti. A řekli Čudové, Slované, Kriviči i Vesové Rusům: Země naše veliká jest a oplývá vším, ale řád v ní není; pojďte nám panovat a vládnout. Vypravili se tři bratři s rody svými, vzali s sebou celou Rus a přišli: nejstarší Rurik se usadil v Novgorodu, druhý Sineus na Běloozeru a třetí Truvor v Izborsku. Od těchto varjagů dostala jméno ruská země, Novgorodští: ti lidé novgorodští pocházejí z varjažského rodu, dříve však byli Slované. Po dvou letech Sineus zemřel, také jeho bratr Truvor a vlády se ujal Rurik a rozdával svým mužům města, tomu Polock, tomu Rostov, jinému Běloozero. I v těchto městech žijí příchozí varjagové; ale první osadníci v Novgorodě byli Slované, v Polocku Kriviči, v Rostově Merané, v Běloozeru Vesové, v Muromi Muromci; a nad nimi všemi panoval Rurik."[1]

Knížata rozdrobené Rusi[editovat | editovat zdroj]

V polovině 12.století se Kyjevská Rus rozpadla na několik nezávislých knížectví. Zpočátku jich bylo 12, ve 14.století až 250. Ve většině těchto knížectví vládla knížata z rurikovské dynastie, která byla velmi početná. Nejvýznamnější z nich byla veliká knížata vladimirská, knížata tverská, rjazaňská a suzdalsko-nižněnovgorodská, která většinou také používala od poloviny 14.století titulu veliký kníže. Ve 14.století se prosadili Rurikovci, vládnoucí moskevskému knížectví, kteří svůj původ odvozovalli od Alexandra Něvského, respektive od jeho syna Daniila, který získal moskevský úděl, osamostatnil se v něm a podstatně rozšířil území, jemuž vládl.

Moskevský stát[editovat | editovat zdroj]

Na přelomu 15. a 16. století se ruská knížectví sjednotila pod vládou velikých moskevských knížat (titul velikého knížete vladimirského se koncem 14.století přenesl z Vladimiru do Moskvy). Počínaje vládou Ivana III. užívali moskevští vládcové titul kňjaz vseja Rusi nebo gosudar vseja Rusi, případně car, což ale nikdy nebyl řádný titul vládce. Prvním korunovaným moskevským carem byl Ivan IV. Hrozný. Smrtí jeho syna cara Fjodora I. vymřela moskevská větev rurikovského rodu po meči.

Fjodorovu smrt následovalo období politické nestability, označované jako smuta, které trvalo do roku 1613. Poté nastoupil na trůn Michal I., zakladatel dynastie Romanovců, která byla vzdáleně příbuzná s Rurikovci (z tohoto rodu pocházela matka cara Fjodora I.). Romanovci vládli do roku 1762 a jako rod Holstein-Gottorp-Romanov až do revoluce v roce 1917.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Povest vremennych let, ed. M.B.Sverdlov, SPb 1996; česky Nestorův letopis ruský, ed. Erben, K.J. Praha 1940.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PICKOVÁ, Dana, O počátcích státu Rusů, in: Historický obzor 18, 2007, č.11/12, s. 253-261
  • FENNELL, John, The Crisis of Medieval Russia 1200-1304, (Longman History of Russia), London and New York 1983
  • Istorija Rossii. S drevnějšich vremen do konca XVII veka, Moskva 2001
  • Handbuch der Geschichte Russlands, Bis 1613 von der Kiever Reichsbildung bis zum Moskauer Zartum I, Stuttgart 1981
  • MARTIN, Janet, Medieval Russia 980-1584, Cambridge 1995
  • TORKE, Hans-Joachim, Einführung in die Geschichte Rußlands, München 1997