Dmitrij Donský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dmitrij Donský

Dmitrij Ivanovič řečený Donský (rusky Дмитрий Иванович Донской; 12. října 1350 - 19. května 1389) byl kníže moskevský a veliký kníže vladimirský. S jeho jménem je spojeno první velké vítězství Rusů nad Tatary v bitvě na Kulikovském poli. Byl kanonizován pravoslavnou církví.

Boj o veliké knížectví vladimirské[editovat | editovat zdroj]

Dmitrij Donský byl synem knížete Ivana II. Ivanoviče, po jehož smrti zdědil moskevský trůn. Bylo mu však teprve devět let, proto mu chán Zlaté hordy neudělil jarlyk na veliké knížectví vladimirské, které získal suzdalský kníže Dmitrij Konstantinovič. Kromě toho byla z jeho držav vyňata Galič a polovina Rostova, které získal jeho děd Ivan I. Kalita. Na počátku Dmitrijovy vlády se tak državy moskevských knížat ztenčily a navrátily téměř k hranici z roku 1327, než se první z nich, Ivan Kalita, stal velikým knížetem vladimirským.

Moskevská regentská vláda za nezletilého Dmitrije, složená z předních představitelů služebných bojarů a především metropolita Alexej, který stál v jejím čele, energicky usilovala o návrat velkoknížecího titulu do Moskvy. To se jí také roku 1362 podařilo, když získala pro Dmitrije jarlyk na veliké knížectví od jednoho z dalších chánů. Dmitrij Konstantinovič se zpočátku nehodlal velkoknížecího stolce vzdát a doufal v novou změnu politických poměrů v Hordě, ale nakonec ustoupil před demonstrací vojenské síly. Moskevské vojsko, vedené nezletilým knížetem, se zmocnilo Vladimiru a nakonec oblehlo soupeře v Suzdalu. Dmitrij se zřekl velkoknížecí hodnosti a později dokonce požádal v Moskvě o vojenskou pomoc proti svému bratru Borisovi, který zabral nižněnovgorodské knížectví. V letech 1365 - 1366 se vztahy mezi Moskvou a Dmitrijem, nyní již suzdalsko-nižněnovgorodským knížetem konsolidovaly a mladý moskevský kníže se oženil s Dmitrijovou dcerou Jevdokijí.

Bitva na Kulikově poli[editovat | editovat zdroj]

Po odstranění chána Berdi Bega roku 1359 se Zlatá horda ocitla v občanské válce a velmi oslábla. Poměr sil mezi Rusy a Tatary se v této době významně změnil a ruská knížectví začala pomýšlet na ozbrojený odpor. Dmitrij Donský dokázal dvakrát porazit náčelníka Mamaje, roku 1378 na řece Voži a roku 1380 na Kulikově poli poblíž Donu (odtud přízvisko Donský). Vítězství se stalo významnou morální vzpruhou v boji Rusů proti Tatarům. Dmitrij je využil k zastavení odvádění poplatku, který Moskva Hordě odvádělo. Uvolnění však nemělo dlouhého trvání: nový tatarský chán Tochtamyš roku 1382 dobyl a vyplenil Moskvu a znovu nastolil daňovou povinnost ruských knížectví.

V roce 1386 si Dmitrij podřídil město Novgorod a posiloval svůj vliv i v dalších ruských knížectvích. Ve sjednocování ruských zemí pokračoval jeho syn Vasilij I. Dmitrijevič.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Vaigendová, D., Kulikovská bitva, in: Společenské vědy ve škole 36, 1979-80, č.7
  • Gorskij, A.A., Moskva i Orda, Moskva 2000
  • Kulikovskaja bitva, Moskva 1980
  • Fennell. J.L.I., The Emergence of Moscow 1304-1395, Los Angeles 1968
  • Nitsche, P., Die Mongolenzeit und der Aufstieg Moskaus (1240-1538), in: Handbuch der Geschichte Russlands 1, ed. Hellmann, M., Stuttgart 1981
  • Borodin, Sergěj, Dmitrij Donský, Praha 1948
Veliký kníže vladimirský
Předchůdce:
Ivan II. Ivanovič
13591389
Dmitrij Donský
Nástupce:
Vasilij I.

veliký kníže moskevský

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu