Don
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Don | |||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
|
|||||||||||||
| _ | |||||||||||||
.jpg)
Don (rusky Дон, starořecky Tanaïs) je řeka v Tulské, v Lipecké, ve Voroněžské, ve Volgogradské a v Rostovské oblasti v Rusku. Je dlouhá 1870 km. Povodí řeky je 422 000 km². Je pátou nejdelší evropskou řekou a současně nejdelším přítokem Azovského moře.
Obsah |
[editovat] Průběh toku
Pramení u vesnice Novomoskovska v Tulské oblasti na východních svazích Středoruské vysočiny. Na horním toku nad ústím Tiché Sosny teče v relativně úzké dolině. Pravý břeh je vysoký místy až 90 m a silně zbrázděn stržemi, zatímco levý břeh je pozvolný. Koryto je členité a je v něm mnoho peřejí.
Na středním toku pod městem Kalač na Donu se údolí znatelně rozšiřuje a dolina řeky dosahuje u Serafimoviče šířky až 6 km. Pravý břeh se I zde vyznačuje větší výškou. Střední tok zakončuje rozsáhlá Cimljanská přehrada jež zvedla hladinu řeky na 26 m a umožnila stavbu Volžsko-donské vodní cesty.
Pod přehradou teče řeka v dolině široké 20 až 30 km. Hloubka dosahuje místy až 20 m. Pod Rostovem na Donu začíná delta, jež má rozlohu 340 km² a ústí do Taranrogského zálivu Azovského moře
[editovat] Přítoky
horní tok
- zleva – Voroněž
- zprava – Něprjadva, Krasivaja Meča, Sosna
střední tok
- zleva – Bitjug, Chopjor, Medvědica, Ilovlja
- zprava – Tichá Sosna, Černá Kalitva
dolní tok
- zleva – Sal, Manyč
- zprava – Severní Doněc
[editovat] Vodní režim
Zdrojem vody jsou převážně sněhové srážky. Povodí Donu neoplývá velkým množstvím vody. Celkový odtok bez započtení vody na zavlažování představuje 29,5 km³, což odpovídá průměrnému průtoku 935 m³/s. Ten se po postavení Cimljanské přehrady zmenšil na 160 m³/s. Na horním toku zamrzá na začátku listopadu a rozmrzá v polovině dubna. Na dolním toku zamrzá v první třetině prosince a rozmrzá v poslední třetině března. Každý rok řeka odnese až 14 Mt pevných částic a 6,2 Mt rozpuštěných minerálních látek. Nízký sklon na dolním toku je příčinou velmi pomalého toku, což dalo za vznik pojmenování „Tichý Don“.
[editovat] Využití
Vodní doprava je možná od ústí k městu Georgiu-Dež v délce 1355 km a na jaře až do vesnice Chlevnoje ještě dalších 235 km. Důležitými přístavy jsou Georgiu-Dež, Kalač na Donu, Volgodonsk (na Cimljanské přehradě), Rostov na Donu, Azov. S Volhou je řeka spojena Volžsko-donským kanálem, který je dlouhý 105 km a díky němu je řeka spojena s Baltským, Bílým a Kaspickým mořem. Po řece se převáží
- proti proudu — obilí, uhlí, kovy, cement, ropné produkty, průmyslové a obchodní zboží, stavební materiály,
- po proudu — stavební materiály, sůl, vsázka, ruda, hnojiva, průmyslové a obchodní zboží,
- směrem na Volhu — uhlí, obilí, stavební materiály,
- směrem od Volhy — dřevo, sůl, kovová vsázka, ruda, hnojiva.
Na řece je rozvinuté rybářství. Průmyslově se zpracovávají candáti, cejni, kapři, ostruchy, placky, jeseter ruský a hvězdnatý (především na dolním toku a v ústí).
[editovat] Historie
Už v 1. tisíciletí př. n. l. byla řeka důležitou dopravní cestou mezi centrálními oblastmi současného Rusko včetně Povolží a pobřežím Azovské moře. Ve 4. až 3. století př. n. l. vznikla v ústí řeky řecká kolonie Tanaïs. Po řece probíhal obchod s antickými koloniemi na Krymu a na Tamanském poloostrově. Na začátku 1. tisíciletí územím dolního toku procházela cesta kudy pronikali hordy Hunů a Bulharů, po jejichž ústupu bylo území osídleno Východními Slovany. V 7. až 9. století obydleli dolní a střední tok Chazarové. Nájezdy Maďarů a Pečeněgů vytlačily slovanské obyvatelstvo z povodí horního toku. V 11. století dolní tok obývali kočovní Polovci a od 13. století byl pod vládou mongolsko-tatarské Zlaté Hordy a pustnul. Ve 14. až 16. století se řeka stává tržní cestou mezi Ruskem a janovskými koloniemi na Krymu, přičemž v ústí řeky se nacházela kolonie Tana. V 15. století na řece začínají vznikat sídla svobodných lidí - kozáků a o století později vzniká Donské kozácké vojsko. V 17. století byla řeka opěrnou základnou rolnického povstání pod vedením S. T. Razina a v letech 1707-09 došlo k velkému Bulavinskému povstání. V 18. století prudce stoupá hustota osídlení v souvislosti s přechodem kozáků k zemědělství a přílivem rolníků. S rozvojem kapitalismu vzniká průmyslová oblast Donbas. Těžké boje na řece proběhly v letech 1918-20 v rámci občanské války v Rusku a v letech 1941-45 v rámci 2. světové války.
[editovat] Poznámky
- ↑ Dolní tok pod soutokem s Manyčem tvoří hranici kontinentů. Jedná se o nejzápadnější část Kumo-manyčské propadliny
- ↑ Mezinárodní povodí řek v Evropě , Don
[editovat] Literatura
- (ru) Davydov L. K., Hydrografie SSSR, Leningrad 1955, (Давыдов Л. К., Гидрография СССР, т. 2, Л., 1955)
- (ru) Kama, Volha, Don, průvodce Perm 1967, (Кама, Волга, Дон. Путеводитель, Пермь, 1967)
- (ru) V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Дон“.
