Východní Slované

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Východní Slované tvoří východní etnickou skupinu Slovanů, která používá Východoslovanské jazyky. Historicky se z ní vyvinuli dnešní Rusové, Ukrajinci, Bělorusové, Rusíni a další menší národy, z nichž každý má vlastní bohatou historii.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Geografické rozložení Slovanů podle jazyků
Východní Slované, 9. st.

Do přibližně 9. století se toho ví o východních Slovanech poměrně málo. Hlavním důvody jsou tehdejší neexistence psaného jazyka (Cyrilice byla vytvořena v roce 863) a značná odlehlost východoslovanských zemí. Poznatky získáváme pouze z archeologických vykopávek, útržků zpráv cestovatelů a srovnávacích studií slovanských jazyků.

Kromě kontroverzní tzv. Velesovy knihy existuje před 11. stoletím velmi málo původních ruských písemných památek. Nejstarší známý rukopis pojednávající o staroruské historii je tzv. Povesť vremennych let (také tzv. Kyjevský letopis, dříve podle jejího údajného autora mnicha Nestora též. Nestorova kronika či Nestorův letopis) napsaná na přelomu 11. a 12. století. Je v ní vyjmenováno dvanáct slovanských tzv. plemen (kmenových svazů či národů), které se do 9. století usadily v oblasti mezi Baltickým a Černým mořem. Těmito kmeny jsou Polané, Drevljané (Děrevljané), Dregoviči, Radimiči, Vjatiči, Kriviči, Ilmeňští Slované, Dulěbové (Doudlebové), Bílí Charvaté (Charváti), Severjané, Uliči (Ugliči), Tyverci.[1]

Podle dostupných archeologických a jazykovědných důkazů historikové dovozují, že Slované (Praslované), tehdy nazývaní pravděpodobně jako Venetové (Venedové), začali tvořit samostatnou indoevropskou etnickou skupinu v polovině 2. tisíciletí př. n. l. pravděpodobně v oblastech dnešního Polska, Běloruska a severozápadní Ukrajiny, v 8. století př. n. l. vstoupili do doby železné a začala jejich postupná migrace východním a jižním směrem.[2]

V následujících stoletích se slovanští osadníci potkávali s jinými etnickými skupinami, které buď žily nebo se přestěhovaly do východoevropských rovin. Mezi 1. a 9. stoletím n. l. migrovali přes region Ruska Skythové, Gótové, kočovní Hunové, Avaři a Maďaři. Někteří z nich si mohli místní Slovany částečně podmanit, ale celkově zde tyto cizí kmeny nezanechaly velkou stopu. Větší význam mělo, že v tomto období zde Slované expandují jako zemědělci, sběrači medu, lovci, rybáři a pastevci; od 6. století již tvoří Slované hlavní etnickou skupinu na východoevropských rovinách.

Obyvatelé východoevropských rovin[editovat | editovat zdroj]

Přibližně od roku 600 dochází k jazykovému rozdělení Slovanů na jižní, západní a východní větev. Východní Slované se usadili podél řeky Dněpr na území dnešní Ukrajiny; dále se rozšířili severním směrem do severního údolí řeky Volhy, východně od dnešní Moskvy a západně do povodí řek severního Dněstru a Jižního Bugu v dnešním Moldavsku a jižní Ukrajině. Tato poloha jim umožňovala kontrolovat obchod mezi regionem Skandinávie-Baltické moře a východními částmi Římské říše, zejména Byzantskou říší a řeckými koloniemi na severním pobřeží Černého moře (viz Obchodní cesta od Varjagů k Řekům). Obchodní styky udržovali s Vikingy i Byzantinci. Kyjev - budoucí hlavní město Rusi - bylo pravděpodobně založeno v 5. až 6. století jako pevnost, která kontrolovala řeku Dněpr a kde se vybíraly daně od lodí, které se vracely z Byzance. V následujících pětistech letech bylo postaveno mnoho dalších měst.

V čele kmenových svazů stál kníže, velkou moc měli bojaři (obdoba šlechty), kteří vlastnili většinu pozemků a rolníci tak na nich byli plně závislí.[3]

V 8. a 9. století se musely některé východoslovanské kmeny podvolit turecky mluvícím Chazarům, kteří na konci 8. nebo v 9. století přijali Židovskou víru a usadili se v oblasti jižní Volhy, na Kavkaze, a jejich říše v té době sahala až k dolnímu Dněpru a Krymu.

Východní Slované a Varjagové[editovat | editovat zdroj]

V polovině 9. století pravděpodobně ovládli oblasti východních Slovanů (Kyjevskou oblast Polanů a Novgorodskou oblast Slovanu) Skandinávští bojovníci a obchodníci, tzv. Varjagové (všeobecněji nazývaní Vikingové). Tito stáli pravděpodobně u vzniku prvního státního útvaru východních Slovanů, Kyjevské Rusi i její vládnoucí dynastie Rurikovců (zakladatel Rurik, více viz Normanská teorie vzniku ruského státu a Kyjevská Rus).

Současní východní Slované[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. některé názvy kmenů mají varianty podle různých zdrojů, viz externí odkazy
  2. Jarmila Bednaříková, Zdeněk Měřínský, Aleš Homola: „Stěhování národů a východ Evropy“, str. 11-17, Vyšehrad, Praha 2006, ISBN 80-7021-787-1 (ukázka v pdf)
  3. Raný feudalismus ve východní Evropě, Vypracované maturitní otázky

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]