Pověst dávných let
Pověst dávných let, Povesť vremennych let, rusky По́весть временны́х лет, starorusky Повѣсть временныхъ лѣт, též nazývaná Prvotní (základní) letopis (Первоначальная летопись), nebo Něstorův letopis (Несторова летопись), je považována za nejstarší z dosud zachovalých ruských letopisů (vedle označení letopis se také užívá označení kronika). Tento ruský letopis vznikl nejspíše na počátku 12. století v Kyjevě a za autora je označován mnich Něstor, a vedle toho existují ještě dvě pozdější redakce od mnicha Silvestra a od anonymního autora. Nejstarší dochované rukopisy se dochovaly až ze 14. století.
Popisovaný rozsah dějin začíná z biblických dob v úvodní části a končí roku 1117 (ve 3. redakci). Datovaná část dějin Kyjevské Rusi začíná rokem 852, začátek samostatné vlády byzantského císaře Michaela III. Důležité je zejména popsání příchodu Rurikovy varjažské družiny a vznik ruského státu (na tom vznikla původní normanská teorie).
Literatura[editovat]
- Nestor. Nestorův letopis ruský. Příprava vydání a překlad Karel Jaromír Erben. Praha : Řivnáč, 1867. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat]
- Ipatěvský spis ve staroruské transkripci
- Ipatěvský spis v originálním jazyku se synchronním překladem
- Text pověsti v překladu D. S. Lichačova (rusky)
- Kompilace několik spisů, vytvořená Donaldem Ostrovským
- Skeny a dešifrace radivilovského spisu
- O. V. Tvorogov, Pověst dávných let: publikace Institutu ruské literatury (Puškinský dům)
- M. D. Priselkov. Dějiny ruského letopisectví XI.—XV. stol., 1996
- Akad. A. A. Šachmatov. Pověst dávných let a její prameny.
