Rusíni

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rusíni
Carpatho-Rusyn sub-groups - Presov area Lemkos (left side) and Przemyśl area Ukrainians in original goral folk-costumes..jpg
Země s významnou populací
Slovensko Slovensko 33 482 [1]
Srbsko Srbsko 15 626 [2]
Ukrajina Ukrajina 10 183 [3]
Polsko Polsko 11 900 [4]
Chorvatsko Chorvatsko 2 789 [5]
Maďarsko Maďarsko 10 000 [6]
Česká republika Česko 1 109 [7]
Rumunsko Rumunsko 8 934 [8]
Jazyk(y)

rusínština, ukrajinština, slovenština

Náboženství

řeckokatolické, pravoslaví

Příbuzné národy

Ukrajinci, Slováci, Bojkové, Huculové, Lemkové

Rusíni (rusínsky Русины; ukrajinsky Русини; polsky Rusini; slovensky Rusíni či Rusnáci) jsou východoslovanské etnikum, které bývá považováno za samostatný národ. Podle etnických příznaků se dělí na pět skupin. Jsou to Lemkové, Bojkové, Huculové, Verchovinci a Doliňané (Hajnalé). Nikdy neměli vlastní národní stát, nejblíže k tomu byli v dobách samosprávné země Podkarpatská Rus v rámci Československa.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k neexistenci národního státu a do roku 1995 také neexistenci kodifikace jazyka byly jednotlivé skupiny Rusínů jazykově ovlivňovány jazykem většiny společnosti ve státě, ve kterém žily, při hranicích pak i jazykem sousedících států. Rusínština má také určité prvky společné s ruštinou (vzhledem k tomu, že se jazyk nevyvíjel a udržoval pouze v ústním podání), ale také s češtinou. Za první československé republiky se v rusínských vesnicích v tehdejším Československu vyučovala ruština (protože u tehdejších rusínských politiků převažovala rusofilská orientace, přestože rusínština je bližší ukrajinštině než ruštině). Ve své knize Enciány s Popa Ivana (Praha 1933) Stanislav Kostka Neumann poznamenal: "Rusínský lid rusky neumí, s Moskaly nikdy nežil na dobré noze, rusínský lid tedy nemůže náležeti k ruskému národu, leda v záludné fantazii některých politiků." Rusínština používá cyrilici, má však některé odlišnosti oproti písmu používanému jak ruštinou, tak ukrajinštinou.

Osídlení[editovat | editovat zdroj]

Etnické rozšíření karpatských Rusínů

Rusíni žijí především na Podkarpatské Rusi (dnes součást Ukrajiny), kde tvoří významnou, ne-li převažující část obyvatelstva, jednak v sousedních státech - zejména na Slovensku, v Polsku (kde jsou označováni jako Lemkové, kolem 6 tisíc), v Maďarsku (kolem 2 tisíc) a Rumunsku (zhruba 250 protože se většina přihlásila k ukrajinské národnosti), ale vzhledem k rozsáhlé emigraci z ekonomických důvodů také v Severní Americe a v Jugoslávii, konkrétně ve Vojvodině (15,5 tisíc) a Chorvatsku (2,3 tisíc). Na Slovensku žijí jednak v oblasti od Staré Lubovni přes Svidník až po Ublu (téměř souvislé území), jednak v enklávách (zejména příhraničních) v dalších částech východního Slovenska. Enklávy vznikly tím, že Rusíni po svém příchodu do této oblasti (někdy zhruba ve 14. století, většinou přicházeli z Haliče) osidlovali tehdy neosídlená místa ve vyšších polohách (v koncových částech horských údolí) při horských hřebenech často kopírujících hranice.

Genetika[editovat | editovat zdroj]

Existuje několik studií o genetice Rusínů, které se snaží najít společný původ s další moderními Evropskými národy.[9] Analýza mateřských linií DNA zjistila, že Rusíni mají nejvyšší výskyt haploskupiny I nalezený k tomuto datu ve světě.[10]

Etnogeneze a „rusínská otázka“[editovat | editovat zdroj]

Na původ Rusínů existují různé názory. Předpokládá se, že moderní Rusíni pocházejí od kmene Bílých Chorvatů, kteří obývali území dnešní Zakarpatské oblasti Ukrajiny. Ovšem po mongolském vpádu toto území bylo prakticky vylidněno a tak uherský král Béla IV. sem pozval haličské osadníky. Na přelomu 14. a 15. století haličští Rusíni začali proudit také i na Slovensko a do Polska. To vysvětluje fakt proč rusínština je tak podobna haličské ukrajinštině. Prakticky do 19. století haličští a zakarpatští Rusíni se cítili jako jeden národ, tehdy u Rusínů převládal rusofilský názor, že Rusíni jsou součást „velikého ruského národa“. Ovšem v polovině 19. století v Haliči začaly převládat ukrajinofilské tendence a tak postupně haličští Rusíni se stali součástí ukrajinského národa (poslední rusofilské organizace v Haliči byly zrušeny v 1939 po obsazení Haliče SSSR) zatímco u špičkových zakarpatských politiků rusofilské tendence převládaly až do konce v 20. století – vyučování v podkarpatských školách se vedlo v ruštině, vydávaly se i noviny v ruštině. Ovšem pro podkarpatské Rusíny tato tendence byla zcela cizí – ruština je dost odlišná od rusínštiny a tak na nižší úrovni začaly převládat buď ukrajinofilské tendence anebo názory, že Rusíni jsou osobitý národ. Konec diskusím položil příchod sovětské armády v 1944 a následné přičlenění Podkarpatské Rusi k Ukrajině – od té doby Rusíni byli považováni za součást ukrajinského národa, jak v SSSR, tak i v Československu a Polsku. Pád komunismu znovu vrátil problém do popředí – začaly diskuse o rusínské otázce. Zatímco na Ukrajině a v Rumunsku většina Rusínů se hlásí k ukrajinské národností, u polských a slovenských Rusínů (zhruba 2/3) převládá názor, že jsou osobitým rusínským národem. Otázka ovšem není tak jednoduchá – během sčítání obyvatelstva na Slovensku vznikaly zajímavé kombinace jako „Ukrajinec s rodným jazykem rusínským“ či „Slovák s rodným jazykem ukrajinským“ apod.

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Rusínský folklórní soubor

Rusíni jsou nejčastěji řeckokatolického nebo pravoslavného vyznání. Řeckokatolická církev má stejné obřady jako pravoslavná církev (řeckokatoličtí kněží také nemají povinnost celibátu a běžně se kněžími stávají ženatí), avšak na rozdíl od pravoslaví uznává primát papeže. Řeckokatolická církev vznikla historicky z toho důvodu, že na území států, ve kterých byla většina obyvatel římskokatolického vyznání, žili také obyvatelé pravoslavného vyznání. Vytvořením tzv. unie (na území tehdejšího Uherska se jednalo o tzv. Užhorodskou unii - 1649) mohli Rusíni i nadále používat tzv. východní obřad (tj. obřad používaný také pravoslavnými) a současně byli chráněni proti persekuci z důvodu neuznávání papeže. Se vznikem řeckokatolické církve v té době patrně souhlasila jen část kněží a obyvatelstva (těžko říci, nakolik došlo k vytvoření unie z přinucení a nakolik na základě racionální úvahy), nicméně v Československu po roce 1918, v době svobodných poměrů, zůstala většina u řeckokatolíků a pouze malá část se přihlásila k pravoslaví.

Po roce 1948 byla řeckokatolická církev v Československu zrušena násilným sloučením s pravoslavnou církví, které se dostávalo rozsáhlé podpory režimu (v SSSR se tak stalo již dříve). V roce 1968 byla v Československu řeckokatolická církev znovu povolena a část věřících se do ní okamžitě vrátila. Další se k ní vrátila po roce 1989 (kdy skončil komunistický režim v Československu a byla oficiálně obnovena řeckokatolická církev na Ukrajině), menší část zůstala u pravoslaví.

V současné době tedy na Slovensku (po rozdělení Československa) koexistují řeckokatolíci i pravoslavní, občas s určitými třenicemi. Zajímavý je rozdíl v názorech ukrajinské řeckokatolické a pravoslavné církve na otázku existenci Rusínů. Zatímco řeckokatolická užhorodsko-mukačevská diecéze zastává názor, že Rusíni jsou osobitý národ, pravoslavná užhorodská diecéze Moskevského patriarchátu propaguje názor o Rusínech jako o "karpatoruském národě", který je jakýmsi úlomkem ruského národa ve střední Evropě. Existuje početné množství pravoslavných webstránek, a to nikoli v rusínštině nýbrž v ruštině, kde je zastoupen tento názor. Mluví se i o úzkých kontaktech mezi rusofilskými rusínskými organizacemi a ruskou tajnou službou FSB.[11][12][13] V současné době „Sněm podkarpatských Rusínů“ je financován ruským vládním fondem „Ruský svět“ pod vedením bývalého komunistického funkcionáře a pracovníka KGB Vjačeslava Nikonova, který je zároveň poradcem Vladimíra Putina.[14]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Permanently resident population by nationality and by regions and districts - Population and Housing Census 2011, Statistical Office of the Slovak Republic
  2. http://webrzs.stat.gov.rs/axd/en/popis.htm
  3. &n_page=1 Чисельність осіб окремих етнографічних груп украінського етносу та їх рідна мова
    за підсумками Всеукраїнського перепису населення 2001 року
    . The higher figure is an estimate based on the proportions of local-born ethnic "Ukrainians" living in relevant West-Ukrainian oblasts; the Dolinyan, Boyko and Hutsul areas are included. See Карта говорiв украïнськоï мови, 10.10.2008; Энциклопедический словарь: В 86 томах с иллюстрациями и дополнительными материалами. Edited by Андреевский, И.Е. − Арсеньев, К.К. − Петрушевский, Ф.Ф. − Шевяков, В.Т., s.v. Русины. Online version. Вологда, Russia: Вологодская областная универсальная научная библиотека, 2001 (1890−1907), 10.10.2008; Ethnologue: Languages of the World. Edited by Gordon, Raymond G., Jr., s.v. Rusyn. Fifteenth edition. Online version. Dallas, Texas, U.S.A.: SIL International, 2008 (2005), 10.10.2008; Eurominority: Peoples in search of freedom. Edited by Bodlore-Penlaez, Mikael, s.v. Ruthenians. Quimper, France: Organization for the European Minorities, 1999–2008, 10.10.2008. How this estimate has been prepared in detail, is represented in the Table 1 of this article.
  4. Ludność. Stan i struktura demograficzno=społeczna.
  5. [1] - Population by nationality, in cities and municipalities, 2001 Census - State Institute for Statistics of the Republic of Croatia.
  6. Tom Masters, Eastern Europe, Lonely Planet, 2007 p. 353
  7. http://www.vlada.cz/cz/pracovni-a-poradni-organy-vlady/rnm/mensiny/rusinska-narodnostni-mensina-16151/
  8. Total ancestry categories tallied for people with one or more ancestry categories reported 2010 American Community Survey 1-Year Estimates [online]. United States Census Bureau, [cit. 2012-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Willis, Catherine(2006).  "Study of the Human Mitochondrial DNA Polymorphism". McNair Scholars Journal 10 (1). 
  10. Nikitin, Alexey(2008).  "Mitochondrial DNA sequence variation in Boyko, Hutsul and Lemko populations of Carpathian highlands". Human Biology 81 (1). doi:10.3378/027.081.0104.. PMID 19589018. 
  11. Політичне русинство на Закарпатті
  12. Закарпатських "русинів" оплачує російська розвідка
  13. Magyar Hirlap: A ruszinok államot akarnak az államban
  14. Закарпатська влада категорично засуджує антидержавницькі заяви о. Димитрія Сидора

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]