Rudá armáda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vlajka rudé armády

Rudá armáda, celým názvem Dělnicko-rolnická rudá armáda (rusky Рабоче-крестьянская Красная Армия Raboče-krestjanskaja Krasnaja Armija (РККА nebo RKKA), zkráceně jen Красная Армия) byla armáda bolševického Ruska (1918–1922) a posléze Sovětského svazu (1922–1946). S pomocí armádních specialistů carské armády ji během ruské revoluce (28. ledna 1918) z pověření Rady lidových komisařů založil Lev Trockij. Označení rudá vzniklo během ruské občanské války (v letech 1918–1920) jako protipól Bílé gardy (krasnogvardějci proti bělogvardějcům). Vojáci Rudé armády, nástupkyně Rudé gardy, se nazývali rudoarmejci nebo krasnoarmejci (podle ruštiny - krasnyj=rudý). Pomníků rudoarmejců bylo za časů komunistické diktatury v Československu mnoho, po sametové revoluci jich byla většina odstraněna (podobně byly odstraňovány pomníky padlých vojáků USA z 2. světové války např. v Plzni v době normalizace). K vidění jsou ještě například na Moravském náměstí v Brně nebo v Praze u Hlavního nádraží.

Označení rudá mělo symbolizovat krev pracující třídy prolitou v boji proti kapitalismu a víru v rovnost a bratrství všech lidí. Bylo od něj upuštěno 25. února 1946, protože nežádoucím způsobem připomínalo revoluční původ ozbrojených sil.

Rudoarmějci v troskách Stalingradu po osvobození města v únoru 1943

Od února 1946 až do zániku SSSR v roce 1991 se armáda Sovětského svazu oficiálně nazývala Sovětská armáda (rusky Советская Армия (СА)/Sovjetskaja Armija). Rudá armáda a její nástupkyně Sovětská armáda byla od 40. let 20. století až do pádu Sovětského svazu největší (tj. nejpočetnější) armádou světa, v některých letech ji ale pravděpodobně ve velikosti předstihla čínská lidová osvobozenecká armáda.

Rudá armáda byla vytvořena dle Leninových slov „pro systematické vojenské akce k získání, vybojování, sběru a svozu obilí a topiva“ např. pro akce typu s kulomety pro obilí.[1] Představiteli režimu, socialistického realismu, budovatelské poezie byla opěvována jako „armáda míru“.

Historie Rudé armády[editovat | editovat zdroj]

Památník rudoarmějcům u Hlavního nádraží v Praze

2. světová válka[editovat | editovat zdroj]

Setkání sovětských a amerických vojáků na Labi v dubnu 1945

V průběhu 2. světové války v Rudé armádě sloužilo 35 milionů sovětských občanů. Podle oficiálních odhadů bylo zabito v boji nebo pohřešováno 8,7 milionů rudoarmějců, z toho bylo 5,8 milionů Rusů, 1,4 milionů Ukrajinců a 1,5 milionů příslušníků ostatních sovětských národů. Dalších 15 milionů vojáků Rudé armády utrpělo v boji zranění.[2] Dále v letech 1941-42 v německém zajetí zemřelo okolo 3 milionů zajatých rudoarmějců, což byla součást německého plánu genocidy slovanských národů tzv. Generalplan Ost.[3]

Po počátečním náporu německých vojsk, které uštědřily Rudé armádě několik drtivých porážek, německá vojska utrpěla první porážku od Rudé armády pod vedením generála Žukova v bitvě před Moskvou. Vítězství rudoarmějců v bitvách u Stalingradu a u Kurska znamenala obrat ve vývoji 2. světové války v neprospěch nacistického Německa.

Při osvobozování Československa zemřelo 140 000 vojáků Rudé armády, mnozí padli během karpatsko-dukelské operace na severovýchodě Slovenska, kde bojovali po boku příslušníků 1. čs. armádního sboru.[4]

Český překlad[editovat | editovat zdroj]

Původní ruské pojmenování „Красная Армия“ se do prakticky všech jiných jazyků překládá doslovně jako „Červená armáda“, a to včetně jazykově blízké slovenštiny. V českém prostředí se však ustálilo synonymické označení barvy jako „rudá“, což je termín obvykle spojovaný například s barvou krve nebo růží. Zda se tento překlad používal už od vzniku armády, nebo zda se ustálil až v pozdější době, není jasné.[zdroj?]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ruský historik Alexandr Jakovlev, např. kniha Rusko plné křížů
  2. Zdroj: G. I. Krivosheev. Soviet Casualties and Combat Losses. Greenhill 1997 ISBN 978-1-85367-280-4 Strany 85–97
  3. "Geografie krvavých zemí". Respekt. 24. listopadu, 2013
  4. "A Companion to Russian History". Abbott Gleason (2009). Wiley-Blackwell. s.409. ISBN 1-4051-3560-3

Literatura[editovat | editovat zdroj]

LITERA, Bohuslav. Historie Rudé armády 1917–1941. Praha : Libri, 2009. 384 s. ISBN 978-80-7277-418-0.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]