Slovenština

Slovenština (Slovenčina)
Mapa rozšíření slovanských jazyků,      Slovenština
Rozšíření:	Slovensko Maďarsko Srbsko Polsko Česká republika Ukrajina Bulharsko Kanada Rakousko Rumunsko
Počet mluvčích:	7 milionů
Klasifikace:	Indoevropské jazyky Slovanské jazyky Západoslovanské jazyky
Písmo:	Latinka
Postavení
Regulátor:	Jazykovědný ústav Ľudovíta Štúra - Slovenská akademie věd
Úřední jazyk:	Slovensko, Česko, Vojvodina (Srbsko), Evropská unie
Kódy
ISO 639-1:	sk
---	slo (B) slk (T)
SIL:	SLO
Wikipedie
sk.wikipedia.org

Slovenština je západoslovanský jazyk, nejbližší češtině z důvodu historické příbuznosti i vzájemného ovlivňování zejména v dobách společného Československa, ve kterém existoval pasivní bilingvismus a v jeho počátcích se dokonce mluvilo o dvou podobách jednoho československého jazyka. Největší rozdíly mezi slovenštinou a češtinou jsou ve slovní zásobě.^[zdroj?] Slovenština má jednodušší (pravidelnější) pravopis i gramatiku než čeština; například se nerozlišují rody u tvarů sloves minulého času množného čísla (ženy, muži, dievčatá boli) a přechodníků.

V souvislosti s přetrvávající širokou srozumitelností slovenštiny umožňuje český právní řád užívat slovenštinu, na rozdíl od jiných menšinových jazyků, bez překladatele či tlumočníka v řadě právních a úředních úkonů. Týká se to mnoha aspektů společenského života na celém území státu. Například Správní řád (zákon č. 500/2004 Sb.) stanovuje: „V řízení se jedná a písemnosti se vyhotovují v českém jazyce. Účastníci řízení mohou jednat a písemnosti mohou být předkládány i v jazyce slovenském“ (§16, odstavec 1). Zákon o správě daní a poplatků (337/1992 Sb.) „Úřední jazyk: Před správcem daně se jedná v jazyce českém nebo slovenském. Veškerá písemná podání se předkládají v češtině nebo slovenštině…“ (§ 3, odstavec 1).

Písmo a abeceda

Související informace naleznete v článku Slovenská abeceda.

Slovenština se píše upravenou latinkou s následujícími přidanými znaky:

á ä č ď dz dž é ch í ĺ ľ ň ó ô ŕ š ť ú ý ž

Výslovnost

Podobná jako v češtině, až na následující písmena:

ä – v neutrálním stylu spisovné slovenštiny se vyslovuje jako e (päť, pamäť)

ľ – měkké l (ľahký)

ĺ – dlouhé slabikotvorné l (dĺžka)

ŕ – dlouhé slabikotvorné r (vŕba)

ô – uo (hôrka)

Dvouhlásky

Ve slovenštině existují ještě dvouhlásky, které tvoří dlouhé slabiky a vyslovují se následovně:

ia – ja (priadza / příze)

ie – je (miera / míra)

iu – ju (vyššiu / vyšší)

Platí tady také pravidlo tzv. rytmického krácení, podle kterého se v případě, kdy by měly systémově následovat dvě dlouhé slabiky (s dlouhou samohláskou nebo s dvouhláskou, druhá slabika zkrátí, tj. např. vol-ám, veš-iam (věším), ale spáv-am (spávám), spiev-am (zpívám). Z tohoto pravidla existují výjimky, např. koncovky zvířecí přídavných jmen (líščí, líščia, býčí, páví,…) nebo podstatná jména středního rodu na -ie v 1. pádě jednotného čísla (vzor „vysvedčenie“ - lístie, lístiu, lístím, dianie,…).

Nářečí

Související informace naleznete v článcích Kulturní slovenština a Záhorie.

Slovenština je nářečně více diferenciovaná než čeština. Hrubě lze vydělit nářečí západoslovenská (nejbližší češtině, resp. východomoravským dialektům), středoslovenská (jež jsou nejblíže spisovné podobě jazyka, v jižní části mají několik znaků společných s jihoslovanskými jazyky^[zdroj?]) a východoslovenská (mající některé rysy shodné s polštinou, např. nepřítomnost fonologické délky či přízvuk na penultimě). Převážně na severu slovenského jazykového území – na Spiši, Oravě a Horních Kysucích – se vyskytují tzv. goralská nářečí, což jsou dialekty blízké polštině.

Slovenské nářečí od českých nářečí se liší ve používání následujících hlásek: dz dž ä ŕ ĺ ľ a dvojhlásek ia ie iu ô, které se ve českých nářečích nepoužívá a - ř - ě ů, které se ve slovenských nářečích nevyskytuje

ukázka výslovnosti slova NE v slovenských nářečích od západu na východ (zleva doprava):

ne – nie – ňie/ňje – ňe

Rozdělení slovenských nářečí

• Západoslovenské: záhorské, bratislavské, trnavské, nitrianske, trenčianske, hornonitrianske, komárňanské
• středoslovenské: tekovské, hontianske, novohradske, zvolenské, horehronské, liptovské, oravské, turčianske, kysucké, považskobystrické
• východoslovenské: spišské, šarišské, turnianske, zemplínske, abovské, gemerské, popradské, zamagurské
• Dolnozemské Slovenské nářečí: mimo Slovenské republiky v Panonské nížině v srbské Vojvodině a na jihovýchodě Maďarska, západním Rumunsku a chorvatské části Syrmia

Ukázky slovenského textu a lexika

Všeobecná deklarace lidských práv

slovensky	Všetci ľudia sa rodia slobodní a rovní v dôstojnosti aj právach. Sú obdarení rozumom a svedomím a majú sa k sebe správať v duchu bratstva.
česky	Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Znamení horoskopu

váhy - váhy	beran(skopec) - baran
býk - býk	štír - škorpión
blíženci - blíženci	střelec - strelec
rak - rak	kozoroh - kozorožec
lev - lev	vodnář - vodnár
panna - panna	ryby - ryby

Jednotné a množné číslo

Slovenština má stejně jako čeština jednotné a množné číslo, také má pomnožná a hromadná podstatná jména.

Pomnožná podstatná jména jsou taková, která mají tvar množného čísla, ale označují jednu věc (nástenné hodiny, nohavice, nožnice…)

Hromadná podstatná jména jsou taková, která nemají tvar množného čísla, ale označují větší počet (ľudstvo, lístie…)

Příslovce

Pojmenovává okolnosti dějů, vlastností a předmětů. Část příslovečných určení (zejména příslovce odvozená od jakostních přídavných jmen) je možné stupňovat.

Rozeznávají se tyto druhy příslovcí:

• miesta (místa): hore, dolu, vrchom, blízko, tu, tam, dnu, zdola;
  ptáme se na ně: kde?, kade?, odkiaľ?, pokiaľ?
• času (času): teraz, hneď, zajtra, včera, dávno;
  ptáme se na ně: kedy?, odkedy?, dokiaľ?
• spôsobu (způsobu): dobre, zle, pekne, veselo;
  ptáme se na ně: ako?
• príčiny (příčiny): náročky, naschvál, náhodou;
  ptáme se na ně: prečo?, načo?

Příjmení

Příjmení se stejně jako v češtině většinou až na výjimky přechylují.

Rozdíly mezi slovenštinou a češtinou

Související informace naleznete v článku Rozdíl mezi češtinou a slovenštinou.

• Slovenské hlásky, která se v české abecedě nevyskytují, jsou ä, ľ, ŕ, ĺ. Česká písmena ř, ě, ů nejsou ve slovenštině. Slovenština používá oproti češtině dvojhlásky ia, iu, ie a ô.
• Slovenština více palatalizuje, takže zní měkčeji.
• Spodoba znělosti je silnější ve slovenštině.
• Slovenština
  • má pravidelnější gramatiku než spisovná čeština, protože ta byla zatížena ideálem jazyka 15.–16. století a zjednodušení v obecné češtině do ní jen těžko pronikala.
  • má jiné koncovky a vzory skloňování a časování.
  • má 6 pádů – 5.pád (oslovujeme, voláme) byl nahrazen 1. pádem.
• Některá základní slova si vůbec nejsou podobná a zase některá podobná slova mají úplně jiný význam. Některá odborná terminologie byla přejata z češtiny do slovenštiny, ale například názvy rostlin a zvířat jsou značně rozdílné.
  • příklady rozdílných slov v základní zásobě: hovoriť – mluvit; hej – jo; ak – jestli, -li; Dovidenia – Na shledanou; január – leden; mačka – kočka; bozkávať – líbat; teraz – nyní, teď; tovar – zboží
    • kel – kapusta
    • kapusta – zelí
    • kaleráb – kedlubna
    • poľovník – myslivec
  • rozdílné koncovky (-cia, -dlo, -ť, -om x -c(i)e, -tko, -t, -em), vyjádření (treba, možno x je třeba, je možné), předložky (na x k, pro) . . .
  • příklady rozdílných významů: topiť (topit pod vodou) x topit (kúriť); kúriť (topit) x kouřit (fajčiť cigaretu, dymiť z komína); horký (hořký) x horký (horúci) . . .
• Slovenština používá trpný rod tvořený pomocí trpného příčestí ještě méně než čeština a dává přednost tvaru se zvratným zájmenem sa.

Související články

• Slovake.eu – webové stránky s bezplatnými kurzy slovenštiny
• slovenská abeceda

Externí odkazy

Slovenská edice Wikipedie, svobodné encyklopedie

• Kurz slovenštiny pro Čechy
• Online slovenské výkladové slovníky
• Slovensko-český / česko-slovenský online slovník
• Slovenské lingvistické časopisy a knihy