Česko-slovenské jazyky
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jako česko-slovenské jazyky lze označit skupinu západoslovanských jazyků (čeština, slovenština a někdy také Knaanština), kterými se mluví na území současné ČR a Slovenska. Je to podskupina západoslovanských jazyků (rozdělují se na lechické, lužickosrbské a právě česko-slovenské z důvodu velké příbuznosti češtiny a slovenštiny). Dříve také byly jisté snahy o zrušení slovenštiny jako pouhého nářečí češtiny, ale nakonec byla uznána jako samostatný jazyk.
| Slovanské jazyky |
|---|
| Západoslovanské: česko-slovenské (čeština | slovenština | knaanština†) | lužickosrbské (hornolužická srbština | dolnolužická srbština) | lechické (polština | pomořanština† (kašubština | slovinčtina†) | polabština†) |
| Jihoslovanské: západní (srbochorvatština (chorvatština | srbština | bosenština | černohorština) | slovinština) | východní (makedonština | bulharština | staroslověnština†) |
| Východoslovanské: běloruština | ukrajinština | rusínština | ruština |
