Bosenština

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bosenština (Bosanski jezik)
Rozšíření: Bosna a Hercegovina

Počet mluvčích:

2 000 000

Klasifikace:

Písmo: Latinka, Cyrilice (historik)
Postavení
Regulátor: není stanoven
Úřední jazyk: Bosna a Hercegovina Bosna a Hercegovina
Kódy
ISO 639-1: bs
---
bos (B) bos (T)
SIL: BWF
Wikipedie
bs.wikipedia.org

Bosenský jazyk je jihoslovanský jazyk Bosňáků, vycházející z východohercegovského štokavského nářečí. Hovoří jím okolo 2 milionů lidí v Bosně a Hercegovině (1,7 mil.), Srbsku a Černé Hoře (245 000) a západní Evropě a Severní Americe (150 000) a také nezjištěné množství emigrantů v Turecku. V podstatě jde o jiný název pro v Bosně a Hercegovině užívanou variantu[1] srbochorvatštiny,[2][3] která byla úředním jazykem v Jugoslávii do roku 1992.


Jen ze strany srbských a chorvatských lingvistů je sporná otázka názvu jazyka, který by podle nich měl nést jméno podle národa (Bosňáků) - bosňáčtina a ne bosenština, která odkazuje na všechny obyvatele Bosny a Hercegoviny.

Bosenština má pět dialektů: východohercegovský (600 000 mluvčích), zetsko-sjenický (220 000 mluvčích), východobosenský (800 000 mluvčích), novoštokavský ikavský (známý také jako „mladší ikavský“) (200 000 mluvčích) a kosovsko-resavský (70 000 mluvčích, v Sandžaku).

Základní prvky bosenského jazyka[editovat | editovat zdroj]

Jazykový standard je dosud nestálý, byť v posledních letech dochází k jeho postupné kodifikaci. Hlavní překážkou pro standardizaci bosenštiny a její všestranné normativní užívání je blízkost s chorvatštinou a srbštinou, resp. překrývání těchto jazykových systémů s prostorem uživatelů bosenského jazyka. Tato blízkost na jedné straně mezi mluvčími vytváří nejistotu ohledně spisovnosti jazyka a na straně druhé lingvisty nutí tyto jazyky záměrně odlišovat. Proces srbsko-chorvastkého odlišování již značně pokročil, bosenština je v tomto procesu mírně pozadu. O tom svědčí i nejednotné užívání jazykového standardu sdělovacími prostředky bosňáckého národa v Bosně a Hercegovině a Sandžaku.[4] Na bosňácké publikum se zaměřují četná bosenskohercegovská média, např: televizní stanice TV Hayat, Face TV, TV1 a Aljazeera Balkans, deníky a časopisy mediálního konglomerátu Avaz, noviny Oslobođenje a San. V Sandžaku vychází Sandžacké noviny a v Kosovu časopis Alem. Bosenský jazyk je zastoupen i ve veřejnoprávních informačních kanálech; celostátní televizi Bosanskohercegovačka radiotelevizija, federální televizi FTV a na BH rádiu.

Bosenčice v 15. století, latinka a arabice
  • kulturní památky specifického bosenského jazyka jsou psány:
    • hlaholicí, „glagoljica“, dochovalo se jen velmi málo úkázek užití tohoto písma, několik písemných dokumentů a nevelké množství stečků s vyrytými hlaholskými znaky
    • bosenčicí, „bosančica“ zvláštní typ cyrilice, který se dále rozvinul v psací písmo (kurzívu) pojmenovanou „begovsko pismo“ begovské písmo, nejstarší památkou je Humačka ploča (Humská deska) z 10. století
      • „stećci“ stečci (kamenné náhrobky) ze 12.-15. století
      • „povelje“ (úřední listiny) vydávané bosenskými bány a králi ve 12.-15. století
      • knihy františkánských mnichů
    • arabicí, „arabica“ upravené arabské písmo na slovanskou abecedu - literatura alhamijado
    • latinkou, „latinica“ hojně užívané písmo až za doby Rakousko-Uherské okupace a postupně převládlo nad bosenčicí
Humačka ploča 10./11. stol.

Specifika bosenského jazyka[editovat | editovat zdroj]

Během rozpadu SFRJ a během války v Bosně a Hercegovině byla dokončena první fáze standardizace bosanského jazyka, a to za přispění slovníku Aliji Isakoviće (Rječnik karakteristične leksike u bosanskome jeziku, 1992, 1993 a 1994, 497 s., poté jako Rječnik bosanskoga jezika: karakteristična leksika, 1995, 391 s.), pravopisu Senahida Haliloviće (Pravopis bosanskoga jezika, 1996, 626 s., 1999, 2004 a 2005, 216 s.) a gramatiky Dževada Jahiće, Senahida Haliloviće a Ismaila Paliće (Gramatika bosanskoga jezika, 2000 a 2004, 476 s., ve stručnější podobě bez příspěvku Dževada Jahiće Gramatika bosanskog jezika, 2007, 326 s.). Bosenština se od chorvatštiny a srbštiny odlišuje především užíváním velkého množství orientalizmů (turcizmů a arabizmů) a používáním písmena "h" a "f" ve všedních slovech hovoru Bosňáků. Velice časté jsou jazykové dublety, které jsou v srbském či chorvatském prostředí příznakové. Na rozdíl od srbštiny a chorvatštiny nemá jasně vymezený vztah vůči purismům, či internacionalismům.[5]

V současné době je bosenským mluvčím k dispozici Slovník bosenského jazyka (Rječnik bosanskog jezika, 2007 a 2010, Ibrahim Čedić, Hadžem Hajdarević, Safet Kadić, 1313 s.), vzniklý na půdě Institutu pro jazyk (Institut za jezik), Slovník bosenského jazyka (Rječnik bosanskoga jezika, 2010, Senahid Halilović, Ismail Palić, Amela Šehović, 1566 s.), vydaný Filozofickou fakultou Univerzity v Sarajevu, a vícedílný Slovník bosenského jazyka (Rječnik bosanskog jezika, A-Ć 2010, 350 s., D-F 2010, 292 s., G-J 2011, 421 s., K-Kor 2012, 292 s., Kos-Lj 2012, 301 s., Nak-Nj 2013, 296 s.) Dževada Jahiće. Široké veřejnosti je dostupný i Slovník cizích slov bosenského jazyka (Rječnik stranih riječi bosanskog jezika, 2011, Ibrahim Čedić, Naila Valjevac a Aida Kršo, 1175 s.), který zaštítil Institut pro jazyk.

nejznatelnější rozdíly mezi srbochorvatskými jazyky
česky bosensky srbsky chorvatsky
káva kahva kafa kava
kuchař kuhar kuvar kuhar
lehce lahko lako lako
měkké mehko meko meko
šálek fildžan šolja šalica

Mezi bosenská specifika patří také duální používání některé slovní zásoby např.:

Leden - januar nebo siječanj; chléb - hljeb nebo kruh; Tisíc - hiljada nebo tisuća; Tlak - pritisak nebo tlak; Ostrov - ostrvo nebo otok; Barva - boja nebo farba; Vlak - vlak nebo voz; Teta - strina nebo amiđinica; Divadlo - pozorište nebo kazalište

Bosenština používá latinku i cyrilici
l. velké: A B C Č Ć D Đ E F G H I J K L LJ M N NJ O P R S Š T U V Z Ž
l. malé: a b c č ć d đ e f g h i j k l lj m n nj o p r s š t u v z ž
c. velké: А Б Ц Ч Ћ Д Џ Ђ Е Ф Г Х И Ј К Л Љ М Н Њ О П Р С Ш Т У В З Ж
c. malé: а б ц ч ћ д џ ђ е ф г х и ј к л љ м н њ о п р с ш т у в з ж

Bosenský jazyk je stejně jako srbština a chorvatština jedním z úředních jazyků Bosny a Hercegoviny.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KORDIĆ, Snježana. I dalje jedan jezik. Sarajevske sveske. Sarajevo: 2005, čís. 10, s. 83–89. Dostupné online. ISSN 1512-8539. (srbochorvatština) 
  2. KAFADAR, Enisa. Bosnisch, Kroatisch, Serbisch – Wie spricht man eigentlich in Bosnien-Herzegowina?. In HENN-MEMMESHEIMER, Beate; FRANZ, Joachim. Die Ordnung des Standard und die Differenzierung der Diskurse; Teil 1. Frankfurt am Main : Lang, 2009. Dostupné online. S. 103. (němčina)
  3. KORDIĆ, Snježana. Jezična politika: prosvjećivati ili zamagljivati?. In GAVRIĆ, Saša. Jezička/e politika/e u Bosni i Hercegovini i njemačkom govornom području: zbornik radova predstavljenih na istoimenoj konferenciji održanoj 22. marta 2011. godine u Sarajevu. Sarajevo : Goethe-Institut Bosnien und Herzegowina ; Ambasada Republike Austrije ; Ambasada Švicarske konfederacije, 2011. Dostupné online. ISBN 978-9958-1959-0-7. S. 60–66. (srbochorvatština)
  4. RADOVANOVIĆ, Milorad. Planiranje jezika. Novi Sad : Izdavačka knjižarica Zorvana Stojanovića Sremski Karlovci, 2004. ISBN 86-7543-088-4. Kapitola Jezička prilike u Bosni i Hercegovini, s. 154. (srbština) 
  5. RADOVANOVIĆ, Milorad. Planiranje jezika. Novi Sad : Izdavačka knjižarica Zorvana Stojanovića Sremski Karlovci, 2004. ISBN 86-7543-088-4. Kapitola Između balkanizacije i evropeizacije, s. 146. (srbština) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Wikipedia
Bosenská edice Wikipedie, svobodné encyklopedie