Hlaholice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nápis „hlaholice“
Nápis v chorvatštině, latinka a hlaholice – „Město Drivenik“

Hlaholice je nejstarší, dnes již neužívané slovanské písmo. Jeho jméno pochází ze staroslověnského slovesa glagolatihovořit nebo podstatného jména glagolъslovo. Písmo tvořilo základ kultury a vzdělanosti Velké Moravy, později se rozšířilo do jiných slovanských zemí, kde se nejdéle udrželo v Chorvatsku. Během 10. století Slované přešli buď k latince nebo cyrilici (která má na hlaholici nezávislý původ) a hlaholice byla odsunuta na okraj.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Hlaholice z Chorvatského ostrova Krk (10.století)

Hlaholici vytvořil Konstantin ze Soluně (svatý Cyril) kolem 862863. Podnětem k tomu mu byla jeho mise na Moravu (žádost moravského vládce Rastislava u východořímského císaře Michala III.) a nutnost vytvořit písmo pro přijatelný zápis slovanštiny, do níž bylo třeba překládat bohoslužebné i jiné texty. Hlaholice měla původně 41 znaků, některé pro hlásky, které se vyskytovaly jen ve slovech přejatých z řečtiny. Z nich 24 grafémů je pravděpodobně odvozeno ze středověkých kurzivních minuskulních znaků řeckého písma. Původ ostatních znaků není znám, část z nich je pravděpodobně odvozena z písmen hebrejského a samaritánského písma (s nimi se Konstantin seznámil na své předchozí cestě k Chazarům), některé mohou mít i spojitost s abecedou koptskou, gruzínskou a s latinkou. Jiná teorie, dnes již zastaralá a neuznávaná, říkala, že hlaholice má základ v domácím (diskutovaném) runovém písmu („črty a vruby“, viz níže a také Slovanské runy), které bylo, podobně jako germánské runy, v předkřesťanské době užíváno výhradně k náboženským účelům. Hlaholice byla každopádně sestavena jako vědomý celek s návazností mnoha písmen a jednotnou grafickou úpravou zvláštního ornamentálního rázu.

Svědectví mnicha Chrabra ("O písmenech")[editovat | editovat zdroj]

Slované dříve neměli knihy, ani písmo, ale čítali a hádali pomocí črt a vrubů, neboť byli pohané. Když se pokřtili, snažili se psát slovanskou řeč bez úpravy latinskými i řeckými písmeny. Ale jak je možné psát správně řeckými písmeny bogъ nebo životъ nebo dzělo nebo crъkovъ nebo člověkъ nebo širota nebo ščedroty nebo junostь nebo ǫdu nebo językъ nebo ědъ a jiná jim podobná? A tak bylo mnohá léta. Potom však lidumilný Bůh, který vše řídí, neponechal lidské plémě slovanské bez vzdělání, ale přiváděje celé k vědění a spasení, smiloval se nad plemenem slovanským a seslal mu svatého Konstantina Filozofa, zvaného Kyril, muže spravedlivého a pravého. A ten pro ně vytvořil třicet a osm písmen, některá po vzoru řeckých písmen, jiná pak podle slovanského jazyka, počav podle řečtiny prvním. Oni totiž začínají alfa a on azъ. Od azъ začíná obojí. A jak to učinili oni, aby napodobili židovská písmena, tak i on řecká…

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Stránka z kodexu Zografského, psaného na přelomu 10. a 11. století v klášteře na hoře Athos

Na Moravě se hlaholice používala v letech 863–886 pro oficiální státní a bohoslužebné účely. Vyučovala se na škole (akademii), kterou založil Konstantin nebo Metoděj a kde byli vychováváni jejich učedníci. V roce 886 byli nitranským biskupem Wichingem kněží slovanského obřadu vyhnáni a hlaholice se na Moravě přestala užívat. Několika z vyhnaných kněží se ujal bulharský chán Boris I. a pověřil je výukou bulharských kněží; založil za tímto účelem dvě akademie, v Ohridu a Preslavi. Bulharsko totiž přijalo křesťanství teprve nedávno a Boris viděl ve vlastním bohoslužebném jazyce a písmu záruku nezávislosti bulharské církve na cařihradském patriarchátu. Z bulharských škol se hlaholice rozšiřovala do dalších zemí na Balkánu, dostala se i do Chorvatska a Dalmácie, kde se udržela velmi dlouho; zde také vznikla hranatá varianta písma vedle staršího oblého. Roku 1248 dokonce papež Inocenc IV. dal Chorvatům ojedinělé privilegium užívat v liturgii vlastní jazyk a písmo, kterým byla právě hlaholice. Kromě Bulharska a Chorvatska se od 10. století hlaholice užívala ještě v Čechách a v malé míře i v Rusku. Ve čtrnáctém století se na čas chorvatská podoba hlaholice vrátila do Čech (do Prahy), kam byli r. 1347 českým králem Karlem Lucemburským v rámci jeho snahy o znovuzavedení slovanské liturgie povoláni chorvatští mniši. Karel IV. pro chorvátské hlaholáše založil klášter sv. Jeronýma a Panny Marie na Novém městě pražském. Pro tento klášter se později vžilo označení Emauzy. Ve zdejším skriptoriu vznikla hlaholská část Remešského evangeliáře. Odtud byli 1390 povoláni mniši do Polska (do kláštera u Krakova) králem Vladislavem Jagellonským.

Písmena[editovat | editovat zdroj]

Zde je uveden přehled písmen hlaholice v její oblé (starší) podobě. Protože bylo zvykem přidávat písmenům i číselný význam (samostatné znaky pro číslice neexistovaly), je uvedena i číselná hodnota písmen.

Písmeno Staroslověnské jméno Hláskový význam Číselná hodnota Předpokládaný původ
GlagolitsaAz.gif Azъ [a] 1 Znak kříže nebo hebrejské alef (א)
GlagolitsaBuki.gif Buky [b] 2 Neznámý; /m/ v samaritánské abecedě vypadá stejně, ale je zrcadlově obráceno
GlagolitsaVedi.gif Vědě [v] 3 Asi latinské v (V v)
GlagolitsaGlagol.gif Glagolъ [g] 4 Řecké gamma (Γ γ)
GlagolitsaDobro.gif Dobro [d] 5 Řecké delta (Δ δ)
GlagolitsaJest.gif Jestъ [e] 6 Samaritánské /he/ nebo řecká číslice sampi (ϡ)
GlagolitsaZhivete.gif Živěte [ʒ] 7 Neznámý
GlagolitsaDzelo.gif Dzělo [ʣ] (tradičně česky psáno dz) 8 Neznámý
GlagolitsaZemlja.gif Zemlja [z] 9 Varianta řeckého theta (Θ θ)
GlagolitsaIzhe.gif Iže [i] 10 Řecké iota s diarezí (Ϊ ϊ)
GlagolitsaI.gif I [i], [j] 20 Neznámý, asi kombinace křesťanských symbolů trojúhelníku a kruhu
GlagolitsaDzherv.gif Ďerv [ʥ] (palatální g nebo d) 30 Neznámý
GlagolitsaKako.gif Kako [k] 40 Hebrejské kaf (ק)
GlagolitsaLjudi.gif Ljudьje [l] 50 Řecké lambda (Λ λ)
GlagolitsaMislete.gif Myslite [m] 60 Řecké mý (Μ μ)
GlagolitsaNash.gif Našь [n] 70 Neznámý
GlagolitsaOn.gif Onъ [o] 80 Neznámý
GlagolitsaPokoj.gif Pokojь [p] 90 Řecké pí (Π π)
GlagolitsaRtsi.gif Rьci [r] 100 Řecké ró (Ρ ρ)
GlagolitsaSlovo.gif Slovo [s] 200 Neznámý, asi kombinace křesťanských symbolů kruhu a trojúhelníku
GlagolitsaTverdo.gif Tvrьdo [t] 300 Řecké tau (Τ τ)
GlagolitsaUk.gif Ukъ [u] 400 Spojení znaků Onъ (Ⱁ) a Yžica (Ⱛ)
GlagolitsaFert.gif Fertъ [f] 500 Řecké fí (Φ φ)
GlagolitsaKher.gif Chěrъ [x] (tradičně česky psáno ch) 600 Neznámý, ale podobá se písmenu Glagolъ (Ⰳ), rovněž se podobá latinskému h
GlagolitsaOht.gif Otъ [o] (používalo se jen pro přepis řeckého omega (Ω ω) 700 Spojení písmena Onъ (Ⱁ) a téhož písmene zrcadlově otočeného
GlagolitsaShta.gif Šta [ʃt] (tradičně česky psáno št) 800 Částečné spojení písmena Ša (Ⱎ) a písmena Tvrьdo (Ⱅ)
GlagolitsaTsi.gif Ci [ʦ] (tradičně česky psáno c) 900 Hebrejské písmeno cade (צ ץ)
GlagolitsaCherv.gif Črьvь [ʧ] (tradičně česky psáno č) 1000 Neznámý
GlagolitsaSha.gif Ša [ʃ] (tradičně česky psáno š) - Hebrejské šín (ש)
GlagolitsaJer.gif Jerъ (dnes nazýváno tvrdý jer) [ɯ] (velice krátké u) - Neznámý
GlagolitsaJery.gif Jery [ɨ] (podobně jako ruské ы) - Spojení písmena Jerъ (Ⱏ) a Iže (Ⰺ) (místo Iže se též používalo I (Ⰻ)
GlagolitsaJerj.gif Jerь (dnes nazýváno měkký jer) [ɘ] (velmi krátké i) - Neznámý
GlagolitsaJat.gif Ětь [æ] - Možná z řeckého nápisného alfa (Α)
GlagolitsaJo.gif Jo [jo] - Neznámý
GlagolitsaJu.gif Ju [ju] - Neznámý
GlagolitsaJusE.gif Ęnsъ [ę] - Neznámý
GlagolitsaJusJe.gif Jęnsъ [ję] - Spojení písmena Jestъ (Ⰵ) a Ęnsъ (Ⱔ)
GlagolitsaJusO.gif Ǫnsъ [ǫ] - Spojení písmen Onъ (Ⱁ) a Ęnsъ (Ⱔ)
GlagolitsaJusJo.gif Jǫnsъ [jǫ] - Spojení písmen Jo (Ⱖ) a Ęnsъ (Ⱔ)
GlagolitsaThita.gif Fita [θ] (používalo se jen pro přepis řeckého theta) - Řecké theta (Θ θ)
GlagolitsaIzhitsa.gif Yžica [ʏ] (vyslovuje se jako německé ü) - Spojení písmen Iže (Ⰹ) a Jerъ (Ⱏ) (?)


Poznámka: Pro správné zobrazení znaků v posledním sloupci je třeba nainstalovat unicodový font s hlaholicí (např. odtud (font Dilyana.ttf)).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Fucic, Branko: Glagoljski natpisi. (In: Djela Jugoslavenske Akademije Znanosti i Umjetnosti, knjiga 57.) Zagreb, 1982. 420 p.
  • Fullerton, Sharon Golke: Paleographic Methods Used in Dating Cyrillic and Glagolitic Slavic Manuscripts. (In: Slavic Papers No. 1.) Ohio, 1975. 93 p.
  • Gosev, Ivan: Rilszki glagolicseszki lisztove. Szofia, 1956. 130 p.
  • V. Jagic Glagolitica. Würdigung neuentdeckter Fragmente, Wien, 1890.
  • H. Miklas (Hrsg.) Glagolitica: zum Ursprung der slavischen Schriftkultur, Wien, 2000.
  • Steller, Lea-Katharina: A glagolita írás In: B.Virághalmy, Lea: Paleográfiai kalandozások. Szentendre, 1995. ISBN 963-450-922-3
  • Vais, Joseph: Abecedarivm Palaeoslovenicvm in usum glagolitarum. Veglae, [Krk], 1917. XXXVI, 74 p.
  • Vajs, Josef: Rukověť hlaholské paleografie. Uvedení do knižního písma hlaholského. V Praze, 1932. 178 p, LIV. tab.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]