Abeceda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: Abecedu, hudebně-zábavný pořad Československé televize.
Vzorník písma

Abeceda, řídce i „alfabeta“, je uspořádaná sada znaků – písmen, jimiž se při zápisu řeči, v písmu graficky vyjadřují fonémy, zpravidla hlásky (některé jen souhlásky) a případně slabiky. Hláskové abecedy mají přibližně několik málo desítek znaků (písmen), slabičné více, až i několik set. Pro srovnání: čínských znaků (zvukově znamenají slabiky, ale liší se podle významu) je až asi 100 000.

Název je odvozen z prvních čtyř znaků abecedy (latinky). Název „alfabeta“ používaný často v cizích jazycích je podobně odvozen z názvů prvních dvou písmen abecedy řecké. Jinou abecedou je cyrilice, pojmenovaná podle s. Cyrila, také nazývaná azbuka podle názvů prvních dvou písmen v ruštině. Obdobně podle prvních písmen jsou vytvořeny názvy jiných typů abecedy: abugida a abdžad.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

Abeceda „mezinárodní“ s následujícími 26 znaky, tj. základní znaky bez háčků, čárek, či jiných diakritických znamének, je shodná s anglickou abecedou:

A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

Kromě diakritických znamének většina abeced (včetně např. polštiny) neuznává za samostatné písmeno ani Ch a spřežky obecně. Zvláštností je W, "dvojité V", anglicky "dvojité U", polsky "VU", původem zdvojení "V", chápané a také psané jedním tahem jako jedno písmeno - ligatura. Uspořádaností se liší abeceda od alfabetického písma, tedy obdobné sadě bez určeného pořadí. V praxi se oba tyto pojmy nerozlišují. Jako písmo se také označuje jednotlivá sada grafického provedení písma (např. karolinské písmo), moderně označované spíše jako font.

Celá abeceda[editovat | editovat zdroj]

Celá česká abeceda se všemi velkými i malými písmeny má 42 písmen, 43 znaků (ch jsou dva znaky), při započítání velkých i malých písmen celkem 86 znaků:

A a Á á B b C c Č č D d Ď ď E e É é Ě ě F f G g H h Ch ch I i Í í J j K k L l M m N n Ň ň O o Ó ó P p Q q R r Ř ř S s Š š T t Ť ť U u Ú ú Ů ů V v W w X x Y y Ý ý Z z Ž ž

Pokud bychom počítali další standardizované sady české abecedy, jako je tzv. psací, Comenia script a pod., ještě by se počet písmen znásobil.

Česká abeceda[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Česká abeceda.

Písmeno F [s výjimkou slov doufat, zoufat, (nespisovné) fous a zvukomalebných slov (jako foukat, fičet, frčet, funět), včetně jejich dokonavých verzí a odvozenin (jako zoufnout si, uzoufat se, fouknout, profrčet)] a písmena G,[zdroj?] Q, W, X se v současnosti neužívají v původně českých slovech, ale jen slovech cizích čili přejatých z jiných jazyků včetně jmen, jako např. fráze, profese, Quido, bowling, lexikon.

Kromě těchto písmen se v původem českých slovech nevyskytuje ani písmeno Ó (vyjma slov emfatických, např. móře), které vymizelo z českých slov v důsledku hláskových změn ve 14. století, kdy hláska ó přešlo do hlásky ů. V moderní češtině je tak příznakem hovorovosti.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Další abecedy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]