Egyptské hieroglyfy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Egyptské hieroglyfy
Papyrus Ani curs hiero.jpg
Typ Logografické, později abdžad
Mluvené jazyky Egyptština
Časové období 3200 př.n.l.–400 n.l.
Předchůdce
Protopísmo
  • Egyptské hieroglyfy
Potomci Hieratické písmo
Démotické písmo
Blízkovýchodní písma doby bronzové[zdroj?]
Rozsah unicode U+13000–U+1342F
ISO 15924 Egyp
Poznámka: Tato stránka může obsahovat fonetické symboly IPA v kódování Unicode.


Označení hieroglyfů v egyptštině
Y3 n
nTr S43
Z3
Sesch-ni-medu-netjer
písmo bohů

Egyptské hieroglyfické písmo (z řeckého ἱερὰ γλυφή, hiera glyfé – „posvátný znak, symbol“) vzniklo kolem roku 2900 př. n. l. při sloučení Horního a Dolního Egypta. Egypťané sami jej nazývali „písmo bohů“ neboť věřili, že jej vynalezl a lidem předal bůh Thovt.

Egypťané nepoužívali při psaní samohlásky a pro většinu z nich neměli žádný písemný ekvivalent, třebaže v mluvené řeči se vyslovovaly. Boha, který se v písemné podobě jmenuje Sbk, nazýváme Sobek, třebaže Egypťané mu mohli říkat například Sebak. Neexistuje ale způsob, jak bychom to z psané podoby jména mohli zjistit.

Systém písma[editovat | editovat zdroj]

Pečetní prsten s hieroglyfem - znakem boha Ptaha

Hieroglyfický systém písma je velmi komplikovaný, používá přes 700 různých znaků. Hieroglyfy se psaly zleva doprava, zprava doleva (orientace textu se pak určovala orientací znaků) nebo shora dolů. U takovéhoto textu pak sloupce znaků bývají od sebe odděleny svislými čarami.

V prvopočátcích písma byl nejprve každý předmět případně i činnost reprezentován vlastním obrázkem, nazývaným piktogram. Jak se písmo vyvíjelo, piktogramy začaly reprezentovat nejenom pojmy či přímo slova, ale i hlásky či skupinu hlásek. Ovšem původní smysl znaků přitom nevymizel a byl zachován. Obecně se dají egyptské znaky rozdělit do tří skupin:

Ideogramy[editovat | editovat zdroj]

Tyto znaky si podržely svoji původní hodnotu, čili jeden znak se rovná jednomu slovu. Je to odkaz na kořeny tohoto písma, které se projevovaly po celou dobu jeho existence a nikdy nevymizely.

Fonogramy[editovat | editovat zdroj]

Fonogramy již mají fonetickou hodnotu a jejich skládáním se tvoří slova. Představují buď hlásku či skupinu hlásek. Tyto znaky lze dále dělit na jednoslabičné (jedna hláska či slabika) dvouslabičné a trojslabičné znaky.

Determinativy[editovat | editovat zdroj]

Tato poslední sada znaků je poměrně specifická. Tyto znaky, třebaže neměly žádnou fonetickou hodnotu, přesto mohly ovlivňovat význam i výslovnost zapsaného slova. Determinativy však nejsou ani interpunkcí ani diakritikou a v našem písmu pro ně neexistuje žádný ekvivalent (a naopak pro interpunkci neexistuje ekvivalent v hieroglyfech). Tyto znaky měly upřesňovací, resp. rozlišovací funkci v případě, že se dvě slova psala stejně. Determinativ (rozlišovač), jako poslední znak slova, pak upřesňoval jeho význam. Je to jako kdybychom si za slovo lup nakreslili buď vlas, anebo lupičskou masku.

V některých případech mohl mít vliv i na výslovnost. Egyptština totiž, jako většina jazyků z té oblasti, ve své písemné podobě zachycovala pouze souhlásky. Samohlásky byly zachyceny jen zřídka a většina z nich ani neměla svůj písemný ekvivalent, takže determinativ mohl díky této vlastnosti hieroglyfického písma ovlivňovat i výslovnost u slov, která měla shodný zápis (shodné souhlásky) ale rozdílně se četla/vyslovovala (jiné samohlásky). Jako kdybychom si za písmena v-l-k nakreslili vlčí hlavu (vlk), lokomotivu (vlak), lyže (vlek), nebo zkřížené meče (válka). I přes totožný souhláskový zápis je díky dodatečnému rozlišovacímu "znaku" zřejmý jejich význam i rozdílná výslovnost.

Hranice jednotlivých skupin znaků však nejsou nijak pevně vymezené a jeden znak mnohdy mohl v různých situacích sloužit jako fonogram a jinde zase jako ideogram.

Hieratické a Démotické písmo[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Hieratické písmo a Démotické písmo.

Hieroglyfické písmo bylo velice složité na zápis, každý znak musel být velice precizně vykreslen, proto se postupem času objevila jeho zjednodušená podoba, která umožňovala rychlejší zápis na papyrové svitky či na střepy, které taky byly používány k zápisu. Tato podoba bývá označována jako písmo hieratické (kněžské).

Později však vznikla další varianta tohoto písma, která vznikla dalším zjednodušováním písma, a vzniklo písmo démotické (tzn. lidové). Tento systém již byl natolik jednoduchý (a vznikl v době kdy gramotnost byla vyšší než v předchozích dobách), že se velice rozšířil. Právě pro toto své značné rozšíření (oproti předchozím systémům) dostalo svůj název.

Tyto nové písemné systémy však nikterak nevytlačily předchozí písma, která byla nadále používána. Původní a precizní hieroglyfy se používaly k náboženským textům vytesaných na zdech chrámů a hrobek, zatímco pro liturgické texty na papyrech se zpravidla používalo písmo hieratické (odtud také i jeho název). A písmo démotické (jak již napovídá i jeho označení) pak sloužilo i k všedním zápisům a záznamům obchodníků, řemeslníků a podobně.

Písmo v průběhu věků[editovat | editovat zdroj]

Hieroglyfy zůstávaly v užívání i během perské nadvlády (přerušené v 6. a 5. století př. n. l.), po Alexandrově dobytí Egypta a během následující makedonské a římské epochy. Je pravděpodobné, že složitost posledních hieroglyfů byla ovlivněna změněnou politickou situací. Někteří se domnívají, že hieroglyfy sloužily k rozlišení „pravých Egypťanů“ a cizích dobyvatelů a jejich domácích pomahačů. Jiným vysvětlením přežití hieroglyfů však může být tendence řecké a římské kultury „respektovat“ domácí kulturu.

Ve 4. století již dovedlo pouze málo Egypťanů číst hieroglyfy; jejich užití zcela ustává po Theodosiově zákazu nekřesťanských chrámů roku 391. Poslední hieroglyfický nápis se dochoval z roku 394. Hieroglyfické písmo vystřídala abeceda odvozená z alfabéty a jen s několika démotickými znaky pro hlásky, které řečtina neznala; řeč Egypťanů se od tohoto období nazývá koptština. S příchodem Arabů koptština přestává být jazykem každodenní komunikace. Poslední koptský text pochází ze 14. století a jako živý jazyk koptština vymřela nejpozději v 17. století, avšak dodnes přežívá jako liturgický jazyk koptské církve.

Hieroglyfy přežily ve dvou podobách: přímo se dostalo šest démotických znaků do koptské abecedy, nepřímo pak hieroglyfy měly vliv na utváření semitského písma, z něhož pochází ostatní hlásková písma, včetně alfabety a latinky.

Rozluštění hieroglyfů[editovat | editovat zdroj]

O rozluštění egyptských hieroglyfů se pokoušelo po staletí mnoho učenců, mezi nimi též Johannes Goropius Becanus v 16. století a jezuita Athanasius Kircher (16011680), který rozluštil jeden hieroglyf. Tyto pokusy však byly neúspěšné, nebo byl jejich úspěch pouze domnělý, protože se úsilí opíralo o imaginativní asociace. Velmi dlouho totiž panovalo přesvědčení, že jde o písmo idiomatické a všechny překlady se soustředily na výklad toho, co symboly zobrazují, což však zdaleka neodpovídá skutečnosti (viz výše).

Nejvýznamnější podíl na rozluštění hieroglyfů mají Thomas Young a Jean-François Champollion (17901832). V roce 1799 při Napoleonově tažení do Egypta byl učiněn nález tzv. Rosettské desky s nápisem ve třech typech písma (v hieroglyfickém, démotickém a řeckém písmu). Tato deska poskytla dostatečný kritický materiál, který Champollionovi umožnil proniknout ve 20. letech 19. století do řeči hieroglyfů. Rozluštění tohoto písma pak jednou provždy vyvrátilo názory, že se jedná o písmo idiomatické, neboli obrázkové. Některé z Champolionových vývodů byly sice časem nahrazeny novějšími poznatky o tomto písmu a jazyku, nicméně položil základy porozumění tomuto písmu a jeho zásluhy se tím nijak neumenšují.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Egyptian hieroglyphs na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jean-François Champollion: Précis du système hiéroglyphique, etc., 1824

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]