Berberské jazyky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Berberské jazyky

Přibližné rozšíření
Přibližné rozšíření

Rozšíření: severní Afrika (Alžírsko, Maroko, Niger, Mali, Burkina Faso, Libye, Tunisko, Egypt) a diaspora v Evropě
Počet mluvčích: přibližně 30 milionů

Počet jazyků:

~20

Klasifikace:

Afroasijské jazyky

Dělení:

Dělení:

  • východní skupina
  • severní skupina
  • tamašek
  • zenaga
  • jazyky nezařazené
    (numidština †, guančtina †)

Berberské jazyky jsou větví afroasijské jazykové rodiny, do níž patří jazyky čadské, egyptština a dále jazyky kušitské, omoské a semitské.

Berberskými jazyky se hovoří v severní Africe a většinou koexistují s arabštinou. Patří k nim tamašek (tuaregština), riff (tarafit), kabylština a také již vymřelý jazyk Kanárských ostrovů guančtina.

Historie a vývoj jazyků[editovat | editovat zdroj]

Nejstarším důkazem o berberských jazycích jsou dvě slova na stéle egyptského faraóna Antefa II. (11. dynastie), kde se uvádějí jména libyjských psů. Rovněž lze některá egyptská osobní jména identifikovat jako berberská. Obecně se má za to, že značně nesrozumitelný libyjský jazyk, ve kterém se v severní Africe nalezlo na tisíc nápisů, je raná berberština. Několik staletí před naším letopočtem přišla v důsledku fénické kolonizace berberština do styku s féničtinou, o čemž svědčí fénické výpůjčky v současných berberských jazycích. V této době převzali Berbeři punské písmo a z něho se vyvinula libyjsko-berberská abeceda tifinaġ, která je dosud příležitostně užívána některými berberskými národy, například Tuaregy. Po dobytí severní Afriky Římany převzala berberština větší množství latinských slov. Od té doby až do islámské expanze byla berberská nářečí kontinuálně rozšířena od Egypta k Atlantiku. V jejím důsledku pronikla do severní Afriky arabština a zejména v severních oblastech došlo k naprostému roztříštění berberského jazyka. Oba jazyky se navzájem ovlivnily, ovšem arabský vliv na berberská nářečí byl daleko silnější, a proto se ve slovníku současných berberských jazyků vyskytuje velké množství arabských výpůjček. V nedávné době do berberských jazyků pronikla slova z evropských jazyků, především francouzštiny.

Gramatika[editovat | editovat zdroj]

Podstatná jména[editovat | editovat zdroj]

U podstatných jmen rozeznáváme rod ženský a mužský, číslo a dva pády (základní a předmětný).

Přídavná jména[editovat | editovat zdroj]

Přídavná jména se dělí na dva typy - volná a příklonková a rozeznáváme u nich číslo, dva rody a tři pády.

Slovesa[editovat | editovat zdroj]

Při časování sloves rozeznáváme osobu, číslo, čas, způsob, slovesný i jmenný rod a vid. Minulé časy jsou obecně čtyři - aorist, silný aorist (v dokonavém a nedokonavém vidu), perfektum a negativní perfektum. Některé berberské jazyky mají ještě další dva minulé časy.

Fonologie[editovat | editovat zdroj]

Zvukový systém berberských jazyků je ve značné míře podobný. Souhlásky se vyznačují vlastnostmi typickými pro afroasijské jazyky, jako je zdvojení znělých nebo existence faryngalizovaných souhlásek. S ohledem na významný vliv arabštiny je třeba brát tyto podobnosti s jistou rezervou. Fonémy [sˁ], [h] a [ʕ] jsou tak shodné s arabštinou, že je nelze považovat za původní berberské. Následující tabulka uvádí protoberberské fonémy dle Kossmanna[1] (přitom [ɣ] a [q] jsou alofony). *Vysvětlení zkratek n. = neznělé, z. = znělé, f. = faryngalizované

  biabiály labiodentály alveoláry palatály veláry uvuláry
n. z. f. n. z. f. n. z. f. n. z. f. n. z. f. n. z. f.
Plozivy   b         t d c ɟ   k g   q    
Nazály   m           n                    
Vibranty             r                      
Frikativy   β   f     s z ç       ɣ        
Aproximanty
a laterální aproximanty
  w           l     ʎ              

Na druhé straně samohlásky nejsou u berberských jazyků jednotné, na severu to jsou a, i, u a ə, na jihu to jsou dlouhé a:, e:, i:, o: a u: a krátké ə a æ. Jejich rozsáhlý rejstřík prakticky znemožňuje zrekonstruovat původní protoberberštinu.

Písmo[editovat | editovat zdroj]

Arabiský rukopis v berberském nářečí tašelhit

Přestože berberská kultura byla dlouhodobě postavena na ústní tradici, existují starobylé písemné památky ve formě nápisů na skalách a artefaktech. Jsou psány zleva doprava libyjsko-berberskou abecedou, která vznikla z punského písma a která se používala mezi 3. stoletím př.n.l. a 3. stoletím n.l. Abeceda měla dvě varianty: východní se 24 znaky, z nichž 22 je rozluštěno, a západní, primitivnější, o 13 znacích. Z libyjsko-berberské abecedy se u Tuaregů vyvinulo písmo tifinaġ, které tradičně nezaznamenávalo kromě koncovek samohlásky. Po islamizaci začali severní Berbeři používat upravené arabské písmo. Z pozdější doby se občas se vyskytují písemnosti, ve kterých jsou do písma tifinaġ vloženy arabské znaky pro samohlásky. Ve 20. století vznikla úpravou písma tifinaġ nová abeceda, která se používá především v Libyi a Maroku, v Nigeru je nazývána šifinaġ. Na druhé straně latinka převládá v Alžírsku, Mali a Nigeru.

Dělení[editovat | editovat zdroj]

Přestože neexistuje název pro souhrn berberských jazyků, tradiční věda je považuje za jazyk, který se rozpadá na několik desítek, nebo dokonce několik stovek jednotlivých dialektů. Jejich vlastní označení tamazight, tamašek, tamahaq jsou dialektickými varietami stejného slova. Současná věda se zhruba od druhé poloviny 20. století přiklání k názoru, že jde spíše o jednotlivé jazyky. Hlubší klasifikace na nářečí a jejich skupiny je značně problematická, protože rozšíření jazyků, zejména severní skupiny, je nesouvislé.

Jazyky s největším počtem rodilých mluvčích (každý zhruba 3 milióny) jsou tamazight a tašelhit v Maroku a kabylština v Alžírsku. Největší souvislou oblast rozšíření má jazyk kočovných Tuaregů tamašek (~ 1,7 miliónu km²). Níže uvedené dělení je uvedeno podle Ethnologue;[2] mrtvé jazyky jsou označeny †.

Východní skupina
jazyk nářeční skupina dialekt odhadovaný počet mluvčích zkratka oblast písmo poznámka
awdžíla-sokna   awdžíla 3 000 auj Libye    
  sokna 5 600 swn Libye    
siwa     30 000 siz Egypt    
Severní skupina
jazyk nářeční skupina dialekt odhadovaný počet mluvčích zkratka oblast písmo poznámka
atlaská berberština   tamazight 3 000 000 tzm Maroko arabské, latinka, tifinaġ  
  tašelhit 3 000 000 shi Maroko (Střední Atlas) arabské, tifinaġ  
  židovská berberština 2 000 jbe Izrael hebrejské původně Vysoký Atlas, přesídlení 1950-60
kabylština     3 000 000 kab Alžírsko arabské, latinka, tifinaġ  
zenati východní ghadamès 12 000 gha Libye, Tunisko    
nafusi 260 000 jbn Libye, Tunisko arabské  
sened sds Tunisko    
  ghomara gho Maroko   pro rif vzájemně srozumitelné (1939)
mzab-wargla tagargrent 5 000 oua Alžírsko    
tamazight (temacine) 6 000 tjo Alžírsko    
taznatit 40 000 grr Alžírsko    
tumzabt 70 000 mzb Alžírsko    
ríf sinhadža sjs Maroko    
tarifit 1 700 000 rif Maroko arabské, latinka, tifinaġ  
šawíja tašawit 9 000 shy Alžírsko arabské, latinka, tifinaġ  
tidikelt tamazight (tidikelt) 1 400 000 tia Alžírsko arabské, latinka, tifinaġ  
šenwa     76 000 cnu Alžírsko    
Tamašek
jazyk nářeční skupina dialekt odhadovaný počet mluvčích zkratka oblast písmo poznámka
tamašek severní tamahaq (tahaggart) 62 000 thv Alžírsko, Libye, Niger arabské, tifinaġ  
jižní tamajaq (tawallammat) 640 000 ttq Niger, Mali latinka, tifinaġ přechodně v důsledku kočování i Nigérie
tamajeq (tayart) 250 000 thz Niger latinka, tifinaġ  
tamašeq 280 000 taq Mali, Burkina Faso latinka, tifinaġ  
Zenaga
jazyk nářeční skupina dialekt odhadovaný počet mluvčích zkratka oblast písmo poznámka
zenaga     200 zen Mauritánie    

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KOSSMANN, Maarten. Essai sur la phonologie du proto-berbère. Köln : Rüdiger Köppe Verlag, 1999. 314 s. ISBN 978-3-89645-035-7. (francouzsky) 
  2. LEWIS, Paul. Ethnologue: Languages of the World. Dallas : SIL International Publications, 2005. 1248 s. ISBN 978-1-55671-216-6. Kapitola Afro-Asiatic, Berber. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]