Podstatné jméno

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Podstatné jméno (též substantivum) je ohebný slovní druh, který označuje názvy osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů. Je hlavním (i když ne jediným) slovním druhem, který ve větě vystupuje jako argument slovesa.

Rozdělení podstatných jmen[editovat | editovat zdroj]

Podle významu dělíme podstatná jména na:

  • konkrétní – označují názvy osob, zvířat a věcí, dále se dělí na:
  • abstraktní – vyjadřují názvy vlastností, dějů, činností a stavů.

Podstatná jména s omezeným číselným paradigmatem[editovat | editovat zdroj]

Substantiva obvykle vyjadřují jednotné číslo i množné číslo. Existují však skupiny substantiv, u nichž je tvoření obou čísel omezené. Lze je rozdělit na singularia a pluralia.[1]

Singularia[editovat | editovat zdroj]

Singularia tvoří výhradně nebo převážně jednotné číslo. Označují obvykle jevy, vnímané jako nestrukturované, neohraničené, jedinečné. Množné číslo, pokud se vyskytuje, slouží k označení druhové různosti, intenzity nebo opakování. Je jich několik druhů:

  • jména látková - označují jednolitý materiální jev, vnitřně nečleněné kontinuum - potraviny, chemické prvky, soudržné materiály apod.: voda, olej, písek, mouka. Plurál označuje jasně vymezený celek (dvě vody - tj. lahve vody) nebo intenzitu (rozbouřené vody).
  • jména hromadná - označují fyzicky členitelný jev, který je ovšem vnímán jako jev jednolitý: nádobí, listí, žactvo, vojsko, mládež, borůvčí, stádo, roj. Plurál s u nich vyskytuje, pokud chceme kvantifikovat několik jasně vymezených celků (znepřátelené armády, vlčí smečky).
  • abstrakta - singularita vyplývá z jejich povahy - označují nefyzické jevy: nebezpečí, lakomost, demokracie. Pokud dochází k jejich konkretizaci, mohou snadno plurál tvořit: pronášená moudra, zapomenuté lásky.
  • unika - slova označující jednotlivé jevy: vesmír, svět. S nimi úzce souvisí vlastní jména (propria), která označují jednotlivou osobu (místo, jev). Jména míst mají často gramatický tvar množného čísla (Kravaře, Postoloprty). Plurál u proprií a unik vzniká výjimečně, ale nikoli nesystémově: v naší třídě jsou tři Lukášové - znám několik Lhot - je více Prah, jedna nahoře, jedna dole. Plurál také někdy může signalizovat významový posun (malí Einsteinové; pátrejte, Sherlockové) nebo označení značky (dvě Toyoty). Zmnožení se někdy používá také pro deindividualizaci, které má označovanou osobu znevážit: A další, né 600, milión, dva milióny berou Jandové a jiní, každý rok.

Pluralia[editovat | editovat zdroj]

Pluralia, neboli jména pomnožná mají tvar množného čísla, i když označují jen jednu věc. Patří sem především názvy předmětů, skládajících se ze dvou stejných částí (nůžky, kleště, brýle), některé běžné předměty (dveře, kamna), párové tělní orgány (plíce) a části těla (záda), nemoci (spalničky, neštovice), svátky (Vánoce, Velikonoce) aj. Některá z nich mohou jednotné číslo tvořit ve specifických případech (roztržená kalhota, prasklá plíce).

Mluvnické kategorie podstatných jmen[editovat | editovat zdroj]

U podstatných jmen určujeme následující kategorie: pád, číslo, rod a vzor.

Pád (casus)[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Mluvnický pád.

Mluvnický pád je mluvnická kategorie, kterou flektivní jazyky obvykle vyjadřují vztah mluvnických jmen (podstatná, přídavná jména, zájmena, číslovky) k přísudku či jiným větným členům. Pády zpravidla mění tato jména podle koncovek, někdy i uvnitř slova (vnitřní flexe, ohýbání). V jednotlivých jazycích existuje různé množství pádů s rozličnými funkcemi.

Počet pádů v některých jazycích:

02: bulharština, angličtina, švédština
04: němčina
06: latina, slovenština, ruština
07: čeština, polština, dříve i slovenština
14: estonština
15: finština

Pády v češtině:

Související informace naleznete také v článku Česká podstatná jména.
  1. Nominativ s pádovými otázkami (kdo, co),
  2. Genitiv (koho, čeho),
  3. Dativ (komu, čemu),
  4. Akuzativ (koho, co),
  5. Vokativ (oslovujeme, voláme),
  6. Lokál (kom, čem),
  7. Instrumentál (kým, čím)

Číslo (numerus)[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Číslo (mluvnice).

Číslo je mluvnická kategorie, která udává počet účastníků děje. U většiny jazyků (včetně češtiny) je kategorie čísla založena pouze na protikladu jednosti - mnohosti, nicméně v některých jazycích je struktura složitější. Vedle jednotného čísla (singulár) a množného čísla (plurál) se nejčastěji vyskytuje dvojné číslo (duál), z evropských jazyků například ve slovinštině nebo lužické srbštině. Pozůstatky duálu najdeme také v češtině. Podstatná jména látková, hromadná a pomnožná mají pouze jedno číslo.

Rod (genus)[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Jmenný rod.

Jmenný rod (lat. genus nominis či jen genus) je mluvnická kategorie, která ovlivňuje skloňování podstatných jmen. Rod často souvisí s pohlavím a s životností či neživotností. Rod mluvnický však nemusí v jazycích vždy odpovídat rodu přirozenému – např. v češtině mohou být neživé věci nejen rodu středního, ale i mužského nebo ženského. Ve většině indoevropských jazyků existují tři rody - rod mužský (maskulinum), rod ženský (femininum) a rod střední (neutrum). Některé jazyky kategorii rodů podstatných jmen neznají - např. angličtina rozlišuje rody pouze u zájmen, některé mají rozsah rodů omezený např. švédština rozlišuje pouze dva rody – společný a střední. Konečně některé jazyky mohou mít rodů i více - např. v češtině se v mužském rodě rozlišuje ještě rod životný (animatum) a neživotný (inanimatum).

Vzor (paradigma)[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Vzor (mluvnice).

Vzor je podstatné jméno určené jako ukázka pro skloňování (deklinaci) dalších podstatných jmen stejného typu. V češtině se vyskytují následující hlavní vzory:

  • čtyři vzory pro rod mužský životný - pán, muž, předseda, soudce,
  • dva vzory pro rod mužský neživotný - hrad, stroj,
  • čtyři vzory pro rod ženský - žena, růže, píseň, kost,
  • čtyři vzory pro rod střední - město, moře, kuře, stavení.

Kromě toho ke každému vzoru existuje několik podvzorů, dále existují vzory pro zpodstatnělá přídavná jména (hajný, průvodčí, zlatý, bytná, vstupné, hovězí), některá jména se skloňují nepravidelně (idea), několik podstatných jmen je nesklonných (kupé, atašé).

Podstatné jméno slovesné[editovat | editovat zdroj]

Jak již název napovídá, tvoří se ze slovesného tvaru
1) u sloves, která nemají příčestí trpné, za pomoci přípony -nutí (např. pricitnout – procitnutí, stárnout – stárnutí apod.),
2) u sloves s příčestím trpným končícím na -en za pomoci přípony -ení (např. nalezen – nalezení, ukraden – ukradení, zasažen – zasažení apod.).

Každý jazyk má vlastní inventář skloňovacích vzorů.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Podle ŠTÍCHA, František. Akademická gramatika spisovné češtiny. Praha : Academia, 2013. S. 291-293.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]