Přísudek
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
  |
Tento článek nepokrývá téma dostatečně z celosvětového hlediska. Pravděpodobně se zabývá jen českým, jen evropským nebo jinak omezeným hlediskem nebo územím. Pokuste se, prosíme, článek vylepšit a doplnit nebo k možnému zdokonalení přispět v diskusi. |
| VĚTNÉ ČLENY | |
|---|---|
| Základní větné členy | |
| přísudek (predikát) | |
| slovesný | |
| slovesně jmenný | |
| neslovesný | |
| podmět (subjekt) | |
| Rozvíjející větné členy | |
| předmět (objekt) | |
| přívlastek (atribut) | |
| shodný | |
| neshodný | |
| příslovečné určení (adverbiále) | |
| místa | |
| času | |
| způsobu | |
| příčiny | |
| doplněk (atribut verbální) |
Přísudek (predikát) je základní větný člen přisuzující podmětu nebo samostatně vyjadřující činnost, stav nebo vlastnost, jako například prší ve větě Venku prší, či je zelený ve větě Strom je zelený. Zpravidla je to sloveso v určitém tvaru nebo pomocné (sponové) sloveso se jmenným nebo příslovečným tvarem.
Obsah |
[editovat] Skladební funkce přísudku
V české lingvistice existují dvě základní, odlišné syntaktické teorie, každá s jiným pojmem přísudku: závislostní syntax a valenční syntax.
[editovat] Závislostní skladba
Podle klasické, závislostní teorie syntaxe představuje přísudek (predikát) větný člen tvořící základní větnou konstrukci (syntagma) s podmětem. Spolu vstupují do syntaktického vztahu dominace, který je vyjádřen přisouzením (predikací), tj. přísudek se v gramatické kategorii osoby a čísla shoduje s podmětem (v případě složených tvarů i v kategorii mluvnického rodu).
Přísudek je ten člen přisuzovací (predikační) dvojice, jímž se podmětu přisuzuje nějaký znak.
Z hlediska formy rozeznáváme:[1]
- přísudek slovesný (predikát verbální) - vyjádřený určitým slovesem (nebude pršet, nezmokneme)
- přísudek slovesně-jmenný (predikát verbo-nominální) - vyjádřený sponovým slovesem (kopula) a
- podstatným jménem v nominativu (1. pádu) či instrumentálu (7. pádu) (je lékař/lékařem)
- přídavným jménem ve tvaru jmenném či složeném (jste laskav/laskavý)
- příslovečnými výrazy (je nakřivo/na roztrhání)
- infintivem (loupit není koupit)
- přísudek s modálním či fázovým slovesem (měl si povyskočit, začíná syčet)
- přísudek neslovesný (predikát nominální):
- s nevyjádřeným slovesem (Mladost - radost.)
- se slovesem nahrazeným citoslovcem (Myš šup do díry.)
- se slovesem vyjádřeným zájmenem to, tento (Já ti jednu to! Moc se s tím netento!)
[editovat] Valenční skladba
Podle valenční teorie syntaxe je páteř věty tvořena přísudkem. Z valence přísudku (schopnost otevírat ve větě jistý počet větněčlenských pozic v jistých tvarech) vyplývá základová větná struktura (ZVS), jež bývá symbolicky zapisována pomocí gramatického větného vzorce (GVV). Věta tedy vzniká na základě vazby slovesa stojícího v pozici přísudku.
Do základní větné struktury patří přísudek a jeho:
- levovalenční aktanty (podmět)
- pravovalenční aktanty (předmět a v určitých případech příslovečné určení)
Podle toho, zda příslušná valence musí být obsazena nebo může zůstat nevyužita, se rozlišují:
- obligatorní valence a aktanty, často např. předmět (například u slovesa chytit něco)
- fakultativní čili potenciální, nekonstitutivní valence a aktanty, zejména příslovečná určení a přívlastky, ale i vazba k podmětu a některé předmětné vazby
Přísudek bývá vyjádřen slovesem určitým (VF = verbum finitum). Z hlediska formy rozeznáváme:
- přísudek jednoduchý - význam přísudku představuje sloveso samo o sobě (poletíme, rozmluvil ses)
- přísudek složený - k přísudku patří i význam nějakého dalšího členu jmenné povahy
- přísudky se sponou a s modálními či fázovými slovesy (je rusovlasá, chce zpívat)
- přísudek se slovesy významově vyprázdněnými (provádět rekonstrukci, dostat se ke korytu)
[editovat] Několikanásobný přísudek
Několikanásobný přísudek stojí na pomezí mezi větným členem a souvětím souřadným, za několikanásobný větný člen se zpravidla považuje tehdy, pokud není rozvitý:[2]
- Chlapec vykřikl a rozběhl se (několikanásobný přísudek). x Chlapec hlasitě a bolestně vykřikl a se slzami v očích se rozběhl za odjíždějícím autem (souvětí souřadné).
- Auto nastartovalo, ale nerozjelo se (několikanásobný přísudek). x Auto se s obtížemi podařilo nastartovat, ale ani přes veškeré úsilí se nerozjelo. (souvětí souřadné)
[editovat] Reference
- ↑ NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha : Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-32-5. s. 85-86.
- ↑ NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha : Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-32-5. s. 75-76.
[editovat] Literatura
- NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha : Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-32-5. s. 83-89.
