Přídavné jméno

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Přídavné jméno (též adjektivum, z latinského nomen adiectivum < adiectum „to, co leží vedle“) je ohebný slovní druh, který označuje vlastnosti nebo vztahy podstatných jmen. V jazycích, které rozlišují rody, se přídavné jméno zpravidla shoduje s rodem podstatného jména, které rozvíjí. Ve větě mají nejčastěji funkci přívlastku shodného nebo doplňku.

Stupňování přídavných jmen[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Stupňování.

Přídavná jména lze stupňovat ve třech stupních:

  1. Pozitiv - základní stupeň (Pavel je vysoký.)
  2. Komparativ - porovnává dva subjekty (Pavel je vyšší než Petr.)
  3. Superlativ - vymezuje jeden subjekt z celku (Pavel je nejvyšší ze třídy).

Většina přídavných jmen se stupňuje pravidelně, některá (zpravidla ta nejběžněji užívaná) nepravidelně.

Nepravidelné stupňování přídavného jména dobrý v některých jazycích[editovat | editovat zdroj]

Přídavná jména v češtině[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Česká přídavná jména.

Přídavná jména v češtině dělíme na tvrdá (skloňujeme podle vzoru mladý), měkká (jarní) a přivlastňovací (otcův, matčin). U některých tvrdých přídavných jmen můžeme tvořit i krátké (jmenné) tvary: hladový - hladov, šťastný - šťasten, které se však užívají jen v 1. a výjimečně 4. pádě.

Některá přídavná jména jsou utvořena ze sloves (běžet - běžící), z přídavných jmen se mohou tvořit příslovce (chytrý - chytře) nebo podstatná jména (barevný - barevnost). Některá přídavná jména jsou zpodstatnělá (ve větě mají funkci podstatných jmen) - např. hajný, průvodčí, stříbrný, bytná, vstupné, hovězí

Přídavná jména v latině a románských jazycích[editovat | editovat zdroj]

V latině se adjektiva skloňují podobně jako substantiva (až na malé odchylky), proto může bez větších problémů docházet k zpodstatňování adjektiv. Srov. např. latinský superlativ amicissimus („nejpřátelštější“) a již ustálené substantivum amicus („přítel“).

Toto kolísání mezi adjektivy a substantivy je patrné i v románských jazycích, kde jeden výraz může sloužit jednou jako adjektivum, podruhé jako substantivum; srov. italské slovo paziente - „trpělivý“ (adjektivum) i „pacient“ (substantivum). Týká se to zvláště původních latinských participií.

Sémantická adjektiva[editovat | editovat zdroj]

Sémantická adjektiva, mezi něž kromě tradičních adjektiv patří též některé příslovce, zájmena a číslovky, se z tektogramatického hlediska dělí na:[1]

  • pojmenovací sémantická adjektiva – mezi ně patří všechna tradiční adjektiva (s výjimkou přivlastňovacích), dále tradiční příslovce deadjektivní povahy (např. „hezky“ odvozené od „hezký“, „chladno“ od „chladný“)
  • určitá pronominální sémantická adjektiva ukazovací – ukazovací a identifikační zájmena v pozici syntaktického adjektiva (ten dům, takový přístup, tentýž problém, on už je takový)
  • neurčitá pronominální sémantická adjektiva – zájmena se sémantickým rysem neurčitosti a s adjektivní funkcí, t. j. zájmena který a jaký nebo jejich neurčité, tázací, záporné a totalizační odvozeniny (některý, nijaký, každý, málokterý, jakýsi, žádný, veškerý, kdejaký, kterýpak…), pokud jsou v pozici syntaktického adjektiva,
  • určitá kvantifikační sémantická adjektiva – základní řadové číslovky v pozici syntaktického adjektiva, určité číslovky řadové (druhý, stý), souborové (dvoje, stery) a druhové (dvojí, sterý), odvozeniny základních číslovek, příslovce typu dvakrát nebo podruhé, číslovka tolik a její deriváty (tolikátý, tolikery, tolikerý), příslovce tolikrát a potolikáté
  • neurčitá kvantifikační sémantická adjektiva – základní neurčitá číslovka kolik, její neurčité, tázací, řadové, souborové a druhové odvozeniny (několik, kolikátý, kolikery…) a adverbiální odvozeniny (kolikrát, poněkolikáté)
  • kvantifikační sémantická adjektiva stupňovatelná – základní neurčité číslovky v pozici syntaktického adjektiva, lze-li je stupňovat (málo lidí, mnoho chyb) a příslovce typu málokrát

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kapitola 4.6. Podskupiny sémantických slovních druhů a jim přináležející gramatémy 4.6.2. Sémantická adjektiva, Anotace na tektogramatické rovině Pražského závislostního korpusu – Anotátorská příručka, Marie Mikulová a kol.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]