Příslovce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Příslovce (adverbium) je neohebný slovní druh, který vyjadřuje bližší okolnosti dějů a vlastností. V češtině se mezi slovními druhy řadí na šesté místo. Nejčastěji má ve větě funkci příslovečného určení, které je závislé na přísudku:

Babička seděla vzpřímeně na svém oblíbeném křesle. (PODMĚT = PŘÍSUDEK + PŘ.URČ.ZPŮSOBU + PŘ.URČ. MÍSTA + PŘÍVLASTEK)

Může být také sponou přísudku (je mu smutno) nebo přívlastkem neshodným (kotoul letmo).

Příslovce je nejčastěji odvozováno od přídavných jmen (malý - málo, rychlý - rychle, častý - často).

Příslovce se vždy píše dohromady (naproti, nahoru, doleva, doprava).

Druhy[editovat | editovat zdroj]

  • Příslovce, odvozená od přídavných jmen:
    • Příslovce času - vyjadřuje čas, ve kterém probíhá děj. Odpovídá na otázky kdy?, dokdy?, odkdy? apod.:
      • ráno, večer, dnes, zítra, teď.
    • Příslovce místa - vyjadřuje místo, ve kterém probíhá děj. Odpovídá na otázky kde?, kam?, odkud? apod.:
      • nahoře, nahoru, shora.
    • Příslovce způsobu - vyjadřuje způsob, kterým děj probíhá. Odpovídá na otázku jak?:
      • špatně, dobře, pomalu.
    • Příslovce příčiny (důvodu) - vyjadřuje příčinu (důvod), kvůli které děj probíhá. Odpovídá na otázku proč?:
      • úmyslně, náhodou.
    • Příslovce míry - vyjadřuje míru, ve které děj probíhá. Odpovídá na otázky jak mnoho?, jak málo? apod.
      • málo, hodně, velmi, úplně.
  • Zájmenná příslovce, která pouze naznačují okolnost situace (mají k první skupině vztah jako zájmena ke jménům):
    • ukazovací - zde, tam, tudy,
    • tázací - kde, kam, kudy,
    • vztažná - jak, proč,
    • neurčitá - někde, někam, někdy,
    • záporná - nikde, nikam, nikdy.

Stupňování v češtině[editovat | editovat zdroj]

Většinu příslovcí odvozených od přídavných jmen lze stupňovat podobně jako přídavná jména. Zájmenná příslovce se nestupňují.

  • První stupeň (pozitiv) - je základní tvar příslovce.
    • Koncovky se nejčastěji tvoří z přípon přídavných jmen (-ský-sky, zký → -zky, -ký-ce, -cký-cky, , -e).
      • jemnýjemně, řídřídce
  • Druhý stupeň (komparativ) - přípona se tvoří z prvního stupně.
    • Přidávají se zde přípony -štěji, -čeji, -čtěji, -ěji a -eji.
      • jemnějemněji, řídce → řídčeji
  • Třetí stupeň (superlativ) - přípona se tvoří tak, že před příslovce ve druhém stupni přidáme předponu nej-.
    • jemnějinejjemněji, řidčejinejřidčeji

Existují také nepravidelná příslovce, jejichž stupňování se neřídí žádným pravidlem.

  • dobře → lépe → nejlépe, špatně → hůře → nejhůře, málo → méně → nejméně, hodně → více → nejvíce, snadno → snáze → nejsnáze

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha : Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-32-5. S. 67.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]